CIA proti moskevskému puči

Autor : Karel Pacner 🕔21.08.2009 📕7.750

Pokus neostalinistů o zvrat nejen v SSSR, ale i v celém světě zkrachoval

 

V neděli 18. srpna 1991 čtvrt hodiny před půlnocí zatelefonoval bezpečnostní poradce Brent Scowcroft prezidentu George Bushovi do letní rezidence v Kennebunkportu ve státu Maine: „Právě jsem poslouchal CNN. V Moskvě je státní převrat. Sesadili Gorbačova. Prý odstoupil z vážných zdravotních důvodů. Vedení státu se ujal Státní výbor pro výjimečný stav. Tento osmičlenný orgán vede dosavadní viceprezident Gennadij Janajev, jeho členy jsou předseda KGB Vladimir Krjučkov, ministerský předseda Valentin Pavlov, ministr vnitra Boris Pugo, ministr obrany Dmitrij Jazov a šéf vojenského-průmyslového komplexu Oleg Baklanov.

--------------------------------------------------------------------------------

Bush: „Převrat brzy zkrachuje

V Moskvě bylo v té době o osm hodin víc – pošmurné pondělní ráno. Nedávno jmenovaný šéf stanice americké výzvědné služby CIA v Moskvě Dave Rolph jel autem z bytu na jihu metropole na ambasádu časně ráno, ale nic zvláštního nezpozoroval. Teprve když dorazil v sedm hodin do kanceláře na ambasádě, dověděl se, že začal převrat. Průšvih! My jsme jeho spuštění zaspali! Rolph vyslal do ulic své důstojníky. Zatím nemá smysl, aby volal do Washingtonu, tam je hluboká noc. Stejně se to dozví ze CNN.

Ruský prezident Boris Jelcin přebýval ve své rezidenci na okraji metropole. Co se děje v Moskvě nevěděl. Byl si však jist, že i jeho se bude snažit KGB zatknout. Musí to risknout! Odjede do Moskvy, do Bílého domu, jak se nazývala budova ruského parlamentu. Jeho auto doprovázené vozy ochranky projelo, aniž se je kdokoliv pokusil zastavit. Oddíl KGB Alfa, který čekal v lesích podél silnice, aby ho zatkl, svůj úkol nesplnil. Pučisté zřejmě neměli situaci pevně v rukou a mnozí důstojníci byli na rozpacích, jak se zachovat.

Dopoledne vydali analytici CIA první předpověď úspěšnosti převratu: z 10 procent lze počítat s návratem SSSR o deset let zpátky, ze 45 procent to je slepá ulička pro reformátory i pro zastánce tvrdé linie, ze 45 procent puč zhasne.

Na ranní tiskové konferenci se prezident Bush vyjadřoval rezervovaně. Nicméně na základě informací od CIA řekl, že Janajev „nebude volat po hlavách“ a že v pozadí puče stojí očividně KGB a armáda. Převrat „brzy zkrachuje“.

Kdyby se v Kremlu dostali k moci konzervativci, mohli by svět uvrhnout do nové studené války. Pravda, odehrávala by se v poněkud pozměněných kulisách – se státy východní a střední Evropy by nemohly počítat, avšak z východní části nyní už sjednoceného Německa a také z Polska ještě nebyla stažena sovětská vojska, ani na Balkánu nepanoval klid. Nicméně Krjučkov a Jazov by se mohli pokoušet vyvolat v některých zemích bývalé Varšavské smlouvy, které se dosud plně nestabilizovaly, za pomoci místních bolševiků změnu poměrů. Kromě toho Kreml měl ve zbrani takřka tři miliony mužů od Berlína až po Vladivostok.

Francouzský prezident Mitterand a západoněmecký kancléř Kohl se s pučisty smířili. Naproti britská premiérka Thatcherová jim v televizi vyhlásila válku.

Kontakty KGB – CIA

Strategické křižovatky sovětské metropole obsadily tanky a obrněné vozy s výsadkáři. Vojáci se chovali klidně, nikoho nezastavovali a nezatýkali. Panovala zvláštní atmosféra – jako před bouří, která stále nepřicházela.

Teprve po návratu svých důstojníků, kteří spatřili armádu v ulicích, poslal Rolph první zprávy do centrály. Potom vytočil zvláštní telefonní číslo do Lubjanky: Mohu mluvit s „Gavrilovem“? Spojovací důstojník ho přepojil na generála Krasilnikova. „Jak rychle se můžeme sejít? V poledne?

Už koncem listopadu 1989 zatelefonoval generálporučík KGB Rem Krasilnikov do bytu šéfovi moskevské stanice CIA Mikea Clinea. Chtěl s ním navázat osobní styk. Byl to paradox – Krasilnikov vedl druhé oddělení kontrašpionáže, které honilo americké špiony. Nejlépe tedy znal všechny Američany ve městě. Od té doby se s ním náčelníci rezidentury scházeli.

Záběry amerických špionážních družic, které sledovaly rezidenci na Krymu, ukazovaly, že se tam nic nehýbe. Prezident Gorbačov opravdu do Moskvy neletí, jak měl původně v plánu.

Náčelník rozvědky KGB generál Leonid Šebaršin se o převratu dověděl až z oficiální zprávy. Příliš ho nepřekvapila. Gorbačov už delší dobu ztrácel půdu pod nohama a válku s Jelcinem, kterou začal, nemohl vyhrát. Jenže ani Výbor pro výjimečný stav není východiskem. Pučisté musí prohrát. A ta prohra bude setsakramentsky drahá.

Jelcin, ruský premiér Ivan Silajev a předseda Nejvyššího sovětu Ruslan Chasbulatov vydali z parlamentu prohlášení: Odstranění všesvazového prezidenta, uchopení moci státním výborem a vyhlášení výjimečného stavu je protiprávním aktem. Vyzýváme obyvatelstvo ke generální stávce! Před Bílým domem se začaly shromažďovat tisíce lidí a demonstrovat proti „gangu osmi“, jak nazvaly členy výboru.

Armáda obklíčila i Bílý dům. Avšak jeho obránci, zvláště pak veteráni z Afghánistánu, přesvědčili vojáky a důstojníky, že stojí na špatné straně. A ti začali parlament chránit. Kromě toho vyslal na pomoc Jelcinovi oddíl svých výsadkářů generál Boris Gračov. Okolo sídla parlamentu vyrostly barikády.

Třebaže byl Dave Rolph mladý, měl dost zkušeností, a ve funkci rezidenta mu náležela hodnost odpovídající generálovi. Naproti tomu šedovlasý Rus strávil v KGB už přes tři desetiletí. Oba zpravodajci se sešli 19. srpna v poledne na Majakovského náměstí.

Jaká je situace? Jakou roli v tomto převratu sehrál KGB? Co od tohoto převratu očekáváte?“ Těmito otázkami zasypal Američan ruského kolegu.

Krasilnikov mluvil opatrně: „Akce výboru je plnoprávná a ústavní. Gorbačov onemocněl a není schopen rozhodovat. Brzy se sejde Nejvyšší sovět, aby přezkoumal činnost výboru, která je určitě v souladu s právem. Jelcin udělal chybu, když vystoupil proti. Ale jestliže chce konfrontaci, má ji mít!

Tón generála KGB zazněl výhrůžně. Třebaže se o úloze tajné služby nezmínil, Rolph usoudil, že jeho partner puč podporuje.

Doufám, že tento převrat neohrozí dobré vztahy mezi KGB a CIA, které jsme v posledních měsících nastolili,“ pokračoval Krasilnikov. „Vaše delegace před nedávnem odletěla a teď se máme zase setkat v říjnu v Helsinkách. Nynější změna by neměla mít na naše styky žádný vliv.

Když Rolph odjížděl, přemýšlel o Krasilnikovovi. Mluvil jménem KGB, anebo pouze jménem skupiny důstojníků této tajné služby? Je to kardinální otázka. Ale já na ni nemohu dát žádnou odpověď. A hádat neumím.

Nejistí pučisté

Státní výbor pro výjimečný stav uspořádal tiskovou konferenci, na níž jeho členové tvrdili, že se Gorbačov léčí na jihu a jakmile se uzdraví, ujme se opět úřadu. Jeho reformy, započaté v roce 1985, budou pokračovat – ujišťovali. Janajev, který shromáždění předsedal, byl zjevně opilý.

Členové tohoto orgánu vypadali nejistě, ale snažili se to zamaskovat. Novináři hlásili, že pučisté jim vůbec nepřipomínají nové sebevědomé vůdce.

Vpodvečer označil převzetí moci za protiústavní rozhodnutí i moskevský starosta Popov. Vzápětí nato podepsal Jelcin jako ruský prezident výnos, jímž podřídil všechny vládní instituce včetně KGB na území Ruské federace sobě.

Moudře se zachoval velitel strategických vojsk generál J. P. Maximov – aspoň podle časopisu Aviation Week & Space Technology. Američany mohl vojenský převrat znepokojit, a proto bych se jim nedivil, kdyby vyhlásili atomový poplach nejvyššího stupně – uvažoval. Musím je uklidnit, ukázat, že naše raketojaderné zbraně zůstávají pod kontrolou a žádný chuligán si s nimi nemůže zahrávat.

Proto vydal neobvyklý rozkaz: Stáhněte všechny mobilní rakety Topol, které stojí v poplachových pozicích, na jejich základny! Americké špionážní družice odsun těchto střel, které označují jako SS-25, okamžitě zaregistrují a analytici, kteří jejich údaje zpracovávají, podají informaci Bílému domu.

Přesto si po roce deník Washington Times a týdeník US News & World Report posteskly, že CIA a NSA se příliš soustředily na hašení puče, takže by si případného vyhlášení atomového poplachu a přípravy k útoku na USA novými vůdci vůbec nevšimly. Obě agentury odmítly toto tvrzení komentovat. Nicméně reportérům US News se zpravodajští analytici svěřili, že „vláda byla tak posedlá pátráním po tom, co se stalo Gorbačovovi“, že případné jaderné hrozbě nevěnovala pozornost. Není vyloučeno, že tímto poplachem mohli pučisté pouze varovat Spojené státy, aby zabránily jejich možné záchranné akci na pomoc svrženému reformnímu vůdci.

I pro nové československé vedení byl puč šokem. O situaci v Rusku nemělo žádné informace. Na zasedání Rady obrany státu chtěli někteří ministři obsadit hranice armádou. Vždyť na severu byla pořád sovětská vojska. Naštěstí z naší republiky odešli poslední cizí vojáci už koncem června. A odposlech vojenské radiorozvědky ukazoval, že ve všech sovětských posádkách v blízkém i vzdáleném okolí panuje klid, žádný útvar se nechystá do pole. Naše armáda může zůstat v kasárnách! Přesto vznikl krizový štáb, který měl případná rizika řešit – první krizový štáb v historii Československé republiky.

Zachránila CIA Gorbačova?

V pondělí se Bush vrátil do Bílého domu ve Washingtonu. V 17 hodin místního času mu oznámil úřadující náměstek ředitele CIA Richard Kerr: „Výzvědná služba se domnívá, že puč není profesionálně připraven. Jeho organizátoři se snaží přebírat moc, ale vůbec se jim to nedaří.

Odposlouchávací stanice agentury NSA bedlivě sledovaly rozhovory Krjučkova a Jazova v Moskvě, stejně jako jejich komunikaci s vojenskými částmi na území SSSR. Patrně nejdůležitější zprávy zachycovaly z aparatury v tunelu pod Kremlem, který tam umístila skupina vedená důstojníkem CIA Tony Mendesem před dvěma roky.

Převrat uvítalo jenom málo generálů. „Většina polních velitelů ho odmítla, i když byli k jeho podpoře vyzváni z Moskvy,“ napsal britský historik Christopher Andrew v knize For the President’s Eyes Only. „Tvrdí se, že Bush dal bezprecedentní rozkaz předat tyto zpravodajské informace Jelcinovi. Spojovací odborník na americké ambasádě v Moskvě dostal za úkol, aby pomohl Jelcinovi navázat tajné telefonické spojení s vojenskými veliteli. Národní bezpečnostní agentura nesouhlasila s Bushovým rozhodnutím podělit se s Jelcinem o SIGINT (metody spojovací špionáže – poznámka autora), protože by to ohrozilo její budoucí schopnost monitorovat ruské vojenské komunikace. Avšak prezident považoval za nejdůležitější udělat všechno možné pro rozdrcení puče.

Podle Mendese právě odposlech spojovacího uzlu KGB přispěl k jeho potlačení. Britský deník Observer dokonce nazval článek o této operaci Odposlech Kremlu CIA zachránil Gorbačova.

Odposlech Kremlu

Příslušníci CIA získali za agenta důstojníka 16. správy KGB, která měla na starosti veškeré tajné spojení – mluví se o něm jako o „majoru Pjotru Leonovovi“. Jeden americký technik se spustil do podzemního tunelu jižně od Moskvy a za pomoci plánů, počítače a družicové navigace došel až pod Sjezdový palác v Kremlu k místu, kde je komunikační centrála KGB. Pod sovětskou metropolí jsou tunely ještě z doby Ivana Hrozného. „Ovšem některé pocházejí z nedávné doby,“ podotkl Tony Mendes v roce 2002 v britském deníku Observer.

Mendes, několik jeho kolegů a „Leonov“ s paní se v roce 1987 účastnili baletního představení Coppelia ve Sjezdovém paláci. O přestávce si „Leonov“ a jeho manželka vyměnili na toaletách se dvěma uvaděči, kteří byli agenty CIA, oblečení. Dvojice falešných uvaděčů odjela služebními výtahy do podzemí. Tam americkému specialistovi pomohla připojit odposlechovou aparaturu na komunikační uzel. Vzápětí vyvezli Američané „majora Leonova“ s manželkou přes jeden pobaltský přístav na Západ. „Po několik let to byl vysoce ceněný zlatý důl,“ poznamenal o tomto odposlechu Mendes.

Rusové se o této pomoci ve svých memoárech nezmínili. Zato ji naznačil Gorbačovův poradce Vladimir Fédorovski, když napsal, že v úterý přijeli do parlamentu „zvláštní američtí vyslanci“ s komunikačním materiálem. Své počáteční selhání se nyní snažila CIA dohnat diskrétní pomocí odpůrcům puče.

Američané měli nejdůležitější informátory mezi sovětskými důstojníky ve východním Německu. Skupina bedlivě vybraných dobrovolníků čekala na povel z generálního štábu, aby odletěla domů pomáhat při organizování výjimečného stavu. A tento rozkaz nedostala. Krjučkov rozhodl, že na to stačí sami.

Možnost azylu na velvyslanectví

Kdy nařídí pučisté vypnout v Moskvě telefony, aby znemožnili Jelcinovým přívržencům vzájemné spojení? A zrovna tak sítě mobilních telefonů? To přece musí nastat každým okamžikem. Telefony naštěstí pořád fungují, dokonce i mezistátní spojení. Byl to další příklad neschopnosti Krjučkovova aparátu.

Bush zatelefonoval Jelcinovi. Oznámil mu, že Washington Výbor pro výjimečný stav jako nový sovětský kabinet neuzná. Stejné stanovisko zaujaly rovněž další demokratické vlády.

Americké velvyslanectví nabídlo Jelcinovi, že se v případě potřeby může i se svými věrnými uchýlit na jeho půdu. Od zadního traktu Bílého domu bylo k vratům ambasády, které se pro jistotu natrvalo otevřely, pouhých dvě stě metrů.

Zprávy o hladkém přebírání moci chyběly. Žádné zatýkání, žádné přerušení telefonického spojení, žádné přebírání rozhlasových a televizních vysílačů. Stanice CIA v Moskvě si z toho odvodila, že puč se nezdařil. Odposlech a snímky špionážních družic ukazovaly, že divize podřízené Jazovovi netáhnou na Moskvu. Večer mohl tento zpravodajský souhrn odvézt zástupce poradce pro národní bezpečnost Robert Gates prezidentu Bushovi.

Vojáci neposlouchají pučisty

Třebaže v moskevském Bílém domě panoval chaos, Jelcin neustále dostával informace od svých věrných v KGB, v armádě, ve stranickém a státním aparátu. Věděl tedy, že ani většina příslušníků ozbrojených složek pučisty nepodporuje. Velitelé jednotlivých druhů vojsk – letectva, námořnictva a výsadkářů – odmítli jejich rozkazy. Jelcin si totiž chytře už dřív budoval dobré vztahy s vojenskými veliteli, navštěvoval posádky, ve kterých rozmlouval s vojáky všech hodností a ubezpečoval je, že ruská vláda jim chce všestranně materiálně pomáhat. Maršál Jevgenij Šapošnikov údajně pohrozil pučistům, že dá příkaz letectvu, aby je v Kremlu bombardovalo. Rovněž mnozí představitelé svazových republik, oblastí a měst je odsoudili.

V úterý 20. srpna v poledne se sešli Rolph a Krasilnikov znovu. Tentokrát měl víc zpráv Američan: „Schůzku v říjnu v Helsinkách odsunujeme na neurčito. Rovněž tak návštěvu vaší delegace ve Washingtonu. Nové styky, které se v posledních měsících tak dobře rozvíjely, dočasně zastavujeme.“ Ruský generál posmutněl.

Ve středu odmítli příslušníci oddílu Alfa zaútočit na Bílý dům. Krátce po půlnoci odjely tanky, které tam původně poslal Státní výbor. Puč se hroutil.

Dosvědčil to i ranní telefonát Krjučkova Jelcinovi: „Výbor vyšle za Gorbačovem na Krym letadlo. Nechtěl byste tam také někoho poslat?

Jménem ruského prezidenta tam vpodvečer odletěli viceprezident Alexandr Ruckoj a premiér Ivan Silajev. Janajev a další členové výboru se chtěli ve Forosu domluvit s Gorbačovem. Sovětský prezident se s nimi odmítl bavit, jednal pouze s Krjučkovem. Dokonce ho vzal s sebou do letadla. Ve druhém stroji se vraceli ostatní spiklenci.

Na moskevském letišti přistáli ve čtvrtek 22. srpna ve tři hodiny ráno. Pučisty odvedli v poutech příslušníci ruského KGB. Sedm členů Státního výboru pro výjimečný stav bylo zatčeno, osmý – ministr vnitra Pugo – spáchal sebevraždu. Rovněž někteří další jejich příznivci si vzali život.

Pučisté se na tři dny zmocnili kontroly nad raketojaderným arzenálem státu. Přesto jsme nezaznamenali žádné změny, které by mohly vyvolat obavy z jaderného útoku – prohlásil Bush novinářům 23. srpna.

Chyběl krtek v Kremlu

V pondělí 26. srpna se sešli nad čínskou kuchyní v restauraci hotelu Peking Rolph a Krasilnikov. Sovětský generál byl jako vyměněný. Mluvil o tom, že Jelcin prokázal obrovskou statečnost, když se postavil proti pučistům.

Ale tys říkal, že chce konfrontaci…

Ano, jenže já měl na mysli konfrontaci ideologickou, ne vojenskou,“ bránil se Krasilnikov. „Svedla nás dezinformace od Výboru pro výjimečný stav. Opravdu, z druhé hlavní správy si nikdo prsty se spiklenci nešpinil.

Američan začal najednou zeširoka: „Víš, Reme, jsem rád, že jsme spolu strávili hodně času. Bylo to pro mne velmi užitečné. Teď nevíme, co bude po rozbití puče. A jako přítel ti říkám, jestliže je něco, čím bych ti mohl pomoci, byl bych rád. Pravda, nemám k tomu žádné pověření, mluvím s tebou jako přítel…

Dost! Nemluv o tom!

Krasilnikov pochopil tato slova jako pokus o zverbování a odmítl. Pro Američany dělat nebude! A teď si přece nebudeme takovými řečmi kazit oběd!

Verbování kvalitních zpravodajců od poražené strany není nic neobvyklého. To dělají všechny tajné služby.

Proč se převrat nezdařil? Zkušený zpravodajec plukovník KGB Boris Tumanov vyslovil tento názor: „Je absurdní se domnívat, že puč neuspěl proto, že jeho organizátoři pozbyli odhodlání. Jednali jako skuteční profesionálové, ale podle pravidel staré sovětské společnosti. Počítali se vším. Věděli, že lidé jsou »nakaženi« demokratickými a »škodlivými« idejemi. Proto vyrazili s obrněnými vozy, aby »potřeli« lid stižený tímto svrabem, aby mu nahnali strach. Na druhé straně počítali s novými legislativními a parlamentními strukturami. Pučisté si tedy vybrali cestu napodobení legitimity, když chtěli týden po státním převratu svolat schůzi Nejvyššího sovětu. Logicky nemohli začít zatýkat lidi a vzápětí nato svolat parlament. Všichni se diví, že nezačali zatýkat hned první den, ale to nemělo smysl.

CIA, NSA i ostatní americké výzvědné agentury na počátku moskevského puče opět selhaly – nedokázaly jeho vypuknutí včas zjistit. Tedy stejná chyba jako v Maďarsku na podzim 1956 a v Československu v létě 1968. Kromě toho opět signalizovala, že v nejvyšším sovětském vedení neměli američtí zpravodajci žádného agenta, že chyběl krtek v Kremlu či v KGB. Odposlech nestačil – pučisté se nepochybně nedomlouvali telefony.

Pravda, žádná tajná služba se nechlubí tím, jak se vyrovnává se svým selháním. Nicméně každá rána bývá podnětem k důkladnému šetření a k vyvození závěrů pro další práci. A to určitě platilo i v tomto případě. Především bylo jasné, že na jediný agenturní pramen informací, navíc vzdálený od míst, kde se rozhoduje, se nelze v tak závažných otázkách spoléhat.

Otištěno ve zkrácení v týdeníku Ekonom č. 33 - 20. 8. 2009

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz
Autor : Karel Pacner 🕔21.08.2009 📕7.750

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře