Účast slovenské polní armády Bernolák v německém tažení do Polska v září 1939

Autor : stary 🕔17.08.2009 📕16.306

I. Přípravy na válku

Úvod

Po sedmdesáti létech od začátku německého tažení do Polska, které Poláci pojmenovali Polská obranná válka nebo také Zářijová kampaň a dalo začátek II. světové válce by se mohlo zdát, že historikové i široká veřejnost znají všechny její aspekty. Přesto existují skutečnosti, které byly do devadesátých let minulého století pečlivě utajovány nebo zamlčovány, a teprve díky politickým změnám v zemích východního bloku nastala možnost jejich komplexního poznání. Možnost přístupu k dochovaným originálním dokumentům, která již není omezována ideologickými vazbami, umožňuje vytvářet nové pohledy na veřejnosti málo známé skutečnosti.

Jednou z nich byla úloha a účast Slovenské armády na německém tažení do Polska v září 1939. Tento střet s ohledem na válečné události celé II. světové války můžeme chápat jako pouhou epizodu omezenou jak časově, tak intenzitou bojů a množstvím nasazených sil. To také v podstatě omezuje zájem historiků o její průběh. V posledních létech však bylo v Polsku i na Slovensku publikováno několik zajímavých prací, s využitím záznamů z dobových kronik a bojových deníků nasazených jednotek, nastiňujících tyto události. Je však zřejmé, že každá strana popisuje průběh události ze svého pohledu a bez hlubší konfrontace s pohledem druhé strany. Mým cílem je chronologické seřazení sledu vybraných slovensko-polských bojových střetů, porovnání jejich průběhu s dobovými záznamy a přiblížení se k objektivnějšímu zhodnocení účasti obou stran v tomto tažení.

Z důvodu poměrně značného rozsahu je článek rozdělen do tří částí. První část zahrnuje stručnou charakteristiku příprav obou stran na válečný konflikt a opatření učiněná bezprostředně před jeho vypuknutím. Ve druhé části budou chronologicky uvedena bojová střetnutí mezi polskými a slovenskými vojsky z pohledu obou stran a třetí část bude tvořit přehled letecké činnosti slovenského letectva a složek protiletecké obrany v průběhu tažení a operační činnost polského letectva nad Slovenskem.

Polské přípravy na válku

Strategická situace Polska po obsazení zbytku Čech a Moravy německými vojsky a definitivním vzniku samostatného Slovenska 14. března 1939 nebyla z vojenského hlediska dobrá. V připravovaném polském obranném plánu „Z“ pro případ války s Německem se objevila velká trhlina. Bylo nutno chránit rovněž jižní hranici se Slovenskem, které bylo prakticky pod vojenskou „ochranou“ Německa a z jehož území mohly být vedeny vojenské operace. Hlavní štáb polské armády vyhodnotil situaci tak, že největší hrozbou na „karpatské frontě“ byl možný úder ze západního Slovenska ve spojení s úderem z Moravy. Tomuto útoku mělo čelit jižní křídlo armády „Krakov“ jehož východní hranici tvořila čára západně Grywałd-Ochotnica-Kamienica-Zamieście, a tedy v operačním prostoru této armády se nacházelo rovněž slovenské území odstoupené Polsku 1. prosince 1938. Dále na východ z důvodu terénní a komunikační obtížnosti byla předpokládána pouze rušivá činnost slabých sil. Proto také až do července na hranicích se Slovenskem a Maďarskem nebyly soustředěny větší síly pro její ochranu. Teprve potvrzené zprávy o zvětšování přítomnosti německých vojsk na Moravě a ve Slovensku spustily polskou reakci. 11. července 1939 byla vytvořena Armáda „Karpaty“. Úsek její obrany o délce 350 km byl rozdělen do dvou obranných úseků: „Slovensko“ (Słowacja) a „Maďarsko“ (Węgry).

Tabulka č.1

Velitelství 2. horské brigády     Velitelství 3. horské střelecké brigády  
velitel brigády plukovník Aleksander Stawarz velitel brigády plukovník Jan Kotowicz
náčelník štábu diplomovaný kapitán Zygmunt Węgorek náčelník štábu diplomovaný kapitán Kazimierz Czechowski
ubytovatel major Witold Obidowicz ubytovatel major Władysław Tarnawski
velitel spojovací služby kapitán Mariusz Olechowski velitel spojovací služby kapitán Wacław Woronowicz
velitel ženijního vojska kapitán Nikodem Frieman velitel ženijního vojska kapitán Józef Zielonka
náčelník zdravotní služby major dr Stanisław Rumian náčelník zdravotní služby major dr Józef Borecki
náčelník veterinární služby kapitán vet.dr Mieczysław Reichert náčelník veterinární služby kapitán vet.dr Mieczysław Reichert
Jednotky k 1. září 1939   Jednotky k 1. září 1939  
1. pluk podhalanských střelců diplomovaný plukovník Alfred Krajewski 2. pěší pluk SOP "Karpaty" podplukovník Jan Zachodny
153. horská dělostřelecká baterie kapitán Jerzy Wróblewski *1. prapor SOP "Dukla" major Wacław Majchrowski
poziční dělostřelecká četa 51 ? *2. prapor SOP "Komańcza" major Karol Piłat
poziční dělostřelecká četa 52 ? Prapor NO "Brzozów" - typ IV kapitán Jan Kraus
Prapor NO "Gorlice" - typ IV kapitán Stanisław Czwiertnia Prapor NO "Jarosław" - typ I kapitán Władysław Bochenek
Prapor NO "Limanowa" - typ IV kapitán Władysław Wojtowicz Prapor NO "Jasło" - typ IV kapitán Stefan Borowski
Prapor NO "Nowy Sącz" - typ IV kapitán Ignacy Jeleń Prapor NO "Krosno" - typ IV kapitán Antoni Melnarowicz
Prapor SOP "Żytyń" major Włodzimierz Kraszkiewicz Prapor NO "Przemyśl" - typ I kapitán Michał Moroz
ženijní rota 1/11 poručík Piotr Honcel Prapor NO "Rzeszów" - typ I major Tadeusz Ochęduszko
    Prapor NO "Sanok" - typ I kapitán Tadeusz Kuniewski
    ženijní rota 1/22 kapitán Franciszek Kordel

Obranný úsek „Slovensko“ tvořily dva podúseky : „Nowy Sącz“ a „Sanok“ o délkách kolem 80 a 70 km. V posledních dnech srpna došlo k jejich přejmenování. Z úseku „Slovensko“ vznikla Operační skupina „Jaslo“, z podúseku „Nowy Sącz“ vznikla 2. horská brigáda a podúsek „Sanok“ byl přejmenován na 3. horskou střeleckou brigádu. Jejich síly tvořily pěší jednotky různé kvality a pouze jedna baterie a dvě čety dělostřelectva (tabulka č.1). Kvalitativně nejsilnějšími byl 1. pluk podhalanských střelců ze stavu 21. horské pěší divize a tři pěší prapory elitního Sboru ochrany pohraničí (Korpus Ochrony Pogranicza). Dalších 10 praporů Národní obrany (Obrona Narodowa) tvořila teritoriální domobrana vyzbrojená starou, z polské armády v létech 1930-1931 vyřazenou výzbrojí. Ani tyto prapory Národní obrany neměly stejnou sílu a složení. Čtyři z nich byly vytvořeny podle tabulkového počtu typu I, což je předurčovalo pouze k pomocným úkolům. 420 mužů bylo vyzbrojeno puškami, dvěma těžkými a devíti lehkými kulomety. Další prapory byly typu IV, což již umožňovalo vést boj v poli. 702 mužů bylo vyzbrojeno kromě pušek a karabin rovněž šesti těžkými kulomety a jedním minometem. Po tři protitankové kanóny ráže 37 mm nebyly sice do začátku války k praporům dodány, ale za to byly dodatečně vyzbrojeny lehkými kulomety. Dělostřelectvo tvořila jedna baterie starých horských kanónů vz.1906 ráže 65 mm a dvě poziční dělostřelecké čety.

Letectvo armády „Karpaty“ , kterým bylo možno provádět bojové lety nad územím Slovenska bylo v dispozici velitelství armády a čítalo pouze 9 průzkumných P.23B „Karaś“ 31. průzkumné letky a 7 pozorovacích Lublinů R-XIIID 56. pozorovací letky. 31. průzkumná letka byla mobilizována Leteckým plukem 3 v Poznani ve dnech 24.-25. srpna. Pozemní sled byl 28. srpna přepraven po železnici do Řešova a 29. srpna zahájil přípravu letiště ve Weryni. Vzdušný sled přelétl na letiště 30. srpna.

56. pozorovací letka byla mobilizována Leteckým plukem 5 v Lidě rovněž ve dnech 24.-.25. srpna. Její pozemní sled byl přepraven na operační letiště Mrowla u Řešova 28. srpna. Vzdušný sled přelétl 31. srpna z Lidy z mezipřistáním k dotankování paliva na letišti Małaszewicze u Brestu nad Bugem na lvovské letiště Skniłów a do Mrowli dorazil teprve ráno v prvním dnu války. Některé zdroje však uvádějí, že přelet ze Lvova do Mrowli se uskutečnil už v podvečer 31. srpna.

Úkolem 2. horské brigády bylo zabezpečení přechodů podél horního toku řek Dunajec a Poprad ve směru od Spišské Staré Vsi a Starej Ľubovni na Nowy Sącz, Mušynku, Grybów a Gorlice. Stála tak v obranných postaveních proti části slovenské 1. pěší divize.

3. horská střelecká brigáda měla bránit přechody od Bardějova, Svidníku a Medzilaborců vedoucí k Novému Žmigrodu, Jaslu, Sanoku a Lesku včetně Lupkovského a Dukelského průsmyku a tak část sil byla rozmístěna proti slovenské 3. pěší divizi.

První sled v bezprostřední blízkosti hranice, tzv. čáru střežení, zajišťovaly zesílené služebny Pohraniční stráže. Na přístupech a cestách byly zřízeny četné zátarasy, které měly zpomalovat postup nepřítele. Mosty a můstky na vodních tocích v příhraniční oblasti byly připraveny ke zničení. Druhý sled tvořila tzv. čára prvního odporu, kde byly rozmístěny hlavní síly obou brigád ve vzdálenosti 5-15 km od hranice.

Obrana obsazeného slovenského území v pásmu Armády „Krakov“ se však nepředpokládala. 1. horská brigáda stála proti silám německého XVIII. sboru (od 2. září XXII. sboru), které byly soustředěny na Oravě v prostoru Námestovo-Trstená. Pouhá jedna rota praporu Národní Obrany „Zakopane“ měla krýt čáru Kościeliska-Zakopane-Jurgów-Łapsze s postupným odchodem ve směru na Nowy Targ a na ni byl nasměrován první postup jednotek slovenské 1. pěší divize.

Částečná poplachová mobilizace polských sil ve Sborové oblasti VI (Přemysl) a ve Sborové oblasti X (Lvov) byla zahájena 27. srpna, tedy o tři dny později než v jiných oblastech Polska. Některé přípravy však byly provedeny už dříve, protože np. jednotky 3. horské střelecké brigády (kromě praporů brigádní zálohy) byly převezeny na pozice už 29. srpna. 30. srpna byl vydán rozkaz o rozmístění jednotek do nástupních prostorů a provedení destrukce důležitých objektů v nejbližším prostoru hranic s výjimkou větších mostů. Ministerstvo komunikací obdrželo rozkaz o uzavření železničního provozu mezi Polskem a Slovenskem a tak v noci z 30. na 31. srpna měly být na železničních tratích umístěny překážky znemožňující provoz. Nebylo plánováno zničení mostů ani tunelů, ale přesto došlo k nedorozumění. Na rozkaz velitele 1. roty praporu SOP „Żytyń“, polští ženisté předčasně vyhodili do vzduchu železniční most přes řeku Poprad jižně od Piwniczné. Snad se na tom podepsal rovněž incident, který se stal v lupkovském tunelu v noci ze 25. na 26. srpna (některé zdroje uvádějí noc ze 24. na 25. srpna), kdy ozbrojení příslušníci Hlinkovy gardy a Finanční stráže provedli palebný přepad polského stanoviště a Poláci v odpovědi rozebrali část železniční tratě aby zabránili nenadálému vniknutí po železnici. Ve večerních hodinách 30. srpna dosáhly všechny jednotky mobilizační hotovosti a byly prováděny převozy do jejich nástupních prostorů.

Zprávy o koncentraci slovenských a německých sil na Spiši a ve východním Slovensku byly skoupé. Štáb Armády „Karpaty“ měl informace o slovenské pohraniční ochraně v síle dvou divizí (v některých pramenech horských brigád – ve skutečnosti se jednalo o Podtatranskou, Lubotínskou, Bardějovskou a Poľanskou hraniční krycí skupinu) a o koncentraci německých obrněných a motorizovaných složek v západní části Spíše (9. průzkumný pluk ze stavu 4. lehké divize dočasně podřízený velitelství 14. armády). Bylo známo, že v prostoru Kežmarok-Stará Ľubovňa jsou vykládány transporty německých horských formací (2. horská divize). Slovenská obranná postavení se měla nacházet 2-4 km od hranice s několika předsunutými stanovišti a právě odtud Poláci získávali informace o pohybech německých sil v tomto prostoru. Až do 1. září se zdálo, že vztahy slovenských vojáků nejsou k Polákům nepřátelské.

Slovenská armáda

O tom, že slovenská armáda zasáhne bezprostředně do bojů s Polskem se rozhodlo až koncem srpna. I přes zdánlivou suverenitu Slovenska bylo jeho území chápáno Němci jako nástupní prostor pro jižní křídelní útok proti Polsku. V průběhu březnové krize se při obsazování území už rozděleného Československa zastavila německá vojska až na Váhu. Tento fakt byl legalizován tzv. Ochrannou smlouvou ze dne 23. března, kdy bylo na území ohraničeném západní hranicí Slovenska a na východě východním okrajem Malých Karpat, Bílých Karpat a Javorníku zřízeno tzv. ochranné pásmo, kde Němci mohli udržovat vojenské síly, které pokládali za nezbytné. Na základě dohody se slovenskou stranou z 13.června byly v ochranném pásmu zahájeny práce na budování vojenských skladišť, zákopů, dělostřeleckých postavení, zpevňování silnic a mostů a už od od 3. srpna se tam začaly přesunovat německé jednotky XVIII. armádního sboru. V další smlouvě o ochranném pásmu z 12. srpna se slovenská strana zřekla v tomto prostoru výsostných práv své armády ve prospěch německé branné moci. Němci ovšem svůj plán útoku zmodifikovali a rozhodli se přesunout část svých sil dále na východ s cílem prohloubení svého křídelního útoku. Tento plán oznámil generál Barckhausen, šéf německé vojenské komise na Slovensku a německý velvyslanec na Slovensku, Hans Bernard, slovenské straně 24. srpna s tím, že Slovensku bude navráceno území obsazené Polskem v roce 1938 a pokud budou splněny všechny požadavky německé armády, bude Německo garantovat hranice s Maďarskem. Slovenská armáda měla být použita pouze k obraně vlastního území. Vláda v čele s jejím předsedou, Jozefem Tisem, tyto požadavky přijala bez výhrad. Postavení slovenské armády se změnilo 27. srpna, když ministr národní obrany, generál Čatloš, obdržel dopis od velitele německé 14. armády generála Lista. V Žilině došlo i k jejich osobnímu setkání. Slovenská armáda měla chránit hranice s Polskem východně od Vysokých Tater, ale zároveň velitelství skupiny armád Jih uvažovalo o účasti slovenských sil v přímém útoku na Polsko. I když příčiny a míra zodpovědnosti za bezprostřední účast slovenské armády na tažení bez vyhlášení války nejsou zcela objasněny, zdá se, že gen. Čatloš obdržel pokyny přímo od velitele 14. armády a sám se aktivně podílel na jejich plnění.

Po získání samostatnosti a po bojích s Maďarskem v březnu 1939 bylo jasné, že nová slovenská armáda musí projít reorganizací. Dosud ji tvořily velitelství, útvary a ústavy bývalé československé armády, které se po rozpadu republiky nacházely na území Slovenska. Výzbroje a vojenského materiálu byl dostatek, ale vojáků a důstojníků málo. Němci žádali pouze o symbolickou armádu v počtu 25 tisíc mužů s tím, že zbytek výzbroje a materiálu převezme Wehrmacht. Po jednáních s Němci však bylo dohodnuto, že mírové počty slovenské armády sice budou 25 tisíc mužů, ale válečné počty dosáhnou 125 tisíc mužů a válečný materiál pro dalších 25 tisíc mužů bude jako spotřební náhrada. Reorganizace byla ukončena začátkem května. Nejvyšším velitelem byl prezident republiky. Ministerstvu národní obrany, jehož součástí bylo Hlavní vojenské velitelství, byly podřízeny tři vyšší velitelství - v Trenčíně, Banské Bystrici a Prešově, v jejíchž strukturách se nacházelo pět pěších pluků, šest samostatných pěších praporů, čtyři dělostřelecké pluky, tři telegrafní prapory, tři automobilní oddíly, tři jezdecké přezvědné oddíly, a tři ženijní roty (tabulka č. 2). MNO bezprostředně podléhaly rovněž 51.(motorizovaný) a 52. dělostřelecký pluk, 153. protiletadlový dělostřelecký pluk, automobilní pluk, cyklistický prapor, oddíl pozemní OPL, prapor KPÚV, prapor útočné vozby, ženijní pluk a letecký pluk, jehož jednotlivé části, rozmístěné ve správních oblastech dle vyšších velitelství byly těmto velitelstvím podřízeny. Další částí byly složky doplňovací, duchovní, intendanční, justiční, remontní, stavební, veterinární, zbrojní, zdravotnické a železniční služby. Tato struktura byla závazná až do 28. srpna 1939, kdy byla v rámci mobilizace provedena reorganizace armády. Jednalo se o změny uvnitř jednotlivých vyšších velitelství.

Tabulka č.2

Vyšší velitelství 1 k 29.8.1939   Vyšší velitelství 2 k 29.8.1939   Vyšší velitelství 3 k 29.8.1939
podřízená tělesa podřízená tělesa podřízená tělesa
Pěší pluk 4 Pěší pluk 3 Pěší pluk 1
Pěší pluk 5 Dělostřelecký pluk 2 Pěší pluk 2
Dělostřelecký pluk 1 podřízené oddíly Dělostřelecký pluk 3
podřízené oddíly Automobilní oddíl II Dělostřelecký pluk 4
Automobilní oddíl I Jezdecký přezvědný oddíl 2 podřízené oddíly
Jezdecký přezvědný oddíl 1 Samostatný pěší prapor I Automobilní oddíl III
Samostatný pěší prapor II Samostatný pěší prapor III Jezdecký přezvědný oddíl 3
Telegrafní prapor III Samostatný pěší prapor IV Samostatný pěší prapor V
Útvary a ústavy služeb Telegrafní prapor I Samostatný pěší prapor VI
podřízené setniny Útvary a ústavy služeb Telegrafní prapor II
Ženijní rota 1 podřízené setniny Útvary a ústavy služeb
  Ženijní rota 2 podřízené setniny
    Rota KPÚV č. 2
    Ženijní rota 3

Od 24. srpna byla zřízena ochrana severní hranice proti Polsku. Hlinková garda byla požádána o nahrazení jednotek slovenské armády při krytí hranic s Maďarskem a pravidelné jednotky byly přesunuty na sever. Krycí uskupení bylo podřízeno veliteli 3. vyššího velitelství a tvořily ji čtyři skupiny – Oravská, Podtatranská, Šarišská a Zemplínská.

26. srpna nařídila slovenská vláda mobilizaci tří ročníků záloh a do začátku války bylo povoláno dalších pět ročníků. Mobilizace však neprobíhala bez problémů. Do 30. srpna nastoupilo k útvarům pouhých 4 535 mužů z celkem 19 365 povolaných. 1 září bylo povoláno dalších sedm ročníků a do 9. září nastoupilo k jednotkám 68 658 mužů z povolaných 133 140, tedy něco málo přes 50 %.

Po zahájení přesunu německých jednotek mimo ochranné pásmo byla část slovenských jednotek přemístěna na východ od Vysokých Tater, kde utvořily Bardejovskou, Ľubotínskou, Podtatranskou a Poľanskou krycí skupinu (tabulka č. 3), které měly za úkol strážit státní hranici a v případě postupu polské armády na území Slovenska, zadržovat jeji postup ústupovým bojem.

Tabulka č.3

Sestavy krycích skupin k 29.8.1939
Podtatranská krycí skupina
Pěší pluk 1
Dělostřelecký pluk 4
 
Ľubotínská krycí skupina
pěší prapor III/2
 
Bardejovská krycí skupina
pěší prapor I/2
pěší prapor II/2
Dělostřelecký pluk 3
 
Poľanská krycí skupina
Samostatný prapor V
Samostatný prapor VI
Jezdecký přezvědný oddíl 3

29. srpna byla rozkazem MNO č. 55 ze dne 28. srpna vytvořena Polní armáda „Bernolák“ a ta zahrnovala všechny tři vyšší velitelství, nyní přejmenované na divize, a jednotky podřízené bezprostředně jí (tabulka č. 4).

Tabulka č.4

Stav k 1. září 1939
Jednotka a krycí jméno
Slovenská polní armáda - "Bernolák"
Podřízená velitelství
1. pěší divize - "Jánošík"
2. pěší divize - "Škultéty"
3. pěší divize - "Rázus"
Obvod OPL - "Ruža"
Podřízená tělěsa
Dělostřelecký pluk 51 - ?
Pěší pluk 5 - "Albert"
Podřízené oddíly
Telegrafní prapor "Bernolák" - ?
Útvary a ústavy služeb
Podřízené setniny
4. ženijní rota - ?
Obrněný vlak "Bernolák" - ?
Pozorovací letka 9
Pozorovací letka 10
Pozorovací letka 12
Pozorovací letka 16
Strojní rota - ?
Světlometná rota - ?
Zvědná letka 64

Hlavní vojenské velitelství se s užším štábem přesunulo do Spišské Nové Vsi a velením byl pověřen ministr národní obrany a hlavní vojenský velitel, generál I. třídy Ferdinand Čatloš. Užší štáb dne 29. srpna tvořili:

náčelník štábu – major gšt. Emil Novotný

podnáčelník štábu – major gšt. Karol Peknik

za 1. oddělení – major František Kráľ, jeden důstojník a pomocný personál

za 2. oddělení – major Alojz Androvič, major Ján Viliam Lichtner, stotník Ján Cisarík a pomocný personál

za 3. oddělení – major gšt. Koloman Brezáni, major Vojtech Bouzek, nadporučík pěchoty Julius Adamovský, poručík pěchoty Ján Žák a pomocný personál

za 4. oddělení – major gšt. Marek, poručík Vargoš, rotník Naďo a pomocný personál

za zbrojní službu – stotník spr. zbroj. Max. Rudolf Prokscha

za intendanční službu – major int. Vojtech Bauman, major int. Skřepek

za zdravotní službu – major zdr. dr. Trusik

za veterinární službu – major dr. Mikuláš Ferjenčík

za pomocný úřad – poručík František Pokorný a pomocný personál.

Přednostové autoslužby a silniční dopravy měli nastoupit ve Spišské Nové Vsi.

V následujících dnech došlo k rozšíření štábu np. o velitelé dělostřelectva, letectva, telegrafního vojska a ženijního vojska.

V rámci divizí došlo ke změnám v jejich sestavách s ohledem na teritoriální rozmístění podřízených jednotek (tabulka č. 5). Ze samostatných praporů I, III a IV vznikl Pěší pluk 6 a ze samostatných praporů II, V, VI vznikl Pěší pluk 21. Pěší pluk 5 byl vyčleněn ze stavu 1. pěší divize a byl přesunut do Prešova jako armádní záloha. K začátku války, tedy k 1. září 1939, měla polní armáda celkem 13 351 mužů a její síly v důsledku pokračující mobilizace dále rostly.

Tabulka č.5

Stav k 1. září 1939   Stav k 1. září 1939   Stav k 1. září 1939
Jednotka a krycí jméno Jednotka a krycí jméno Jednotka a krycí jméno
1. pěší divize - "Jánošík" 2. pěší divize - "Škultéty" 3. pěší divize - "Rázus"
podřízená tělesa podřízená tělesa podřízená tělesa
Pěší pluk 1 - "Paľo" Pěší pluk 3 - "Karol" Pěší pluk 2 - "Rastislav"
Pěší pluk 4 - "Jozef" Dělostřelecký pluk 2 - "Milan" (bez III. oddílu) Pěší pluk 21 - "Šimo"
Pěší pluk 6 - ? podřízené oddíly Dělostřelecký pluk 3 - ?
Dělostřelecký pluk 1 - "Amália" Automobilní oddíl II- ? Dělostřelecký pluk 4 - ?
podřízené oddíly Jezdecký přezvědný oddíl 2 - "Kukurica" (do 2. září ?) podřízené oddíly
Automobilní oddíl I - ? Telegrafní prapor I - ? Automobilní oddíl III - ?
Dělostřelecký oddíl III/2 - ? Útvary a ústavy služeb Jezdecký přezvědný oddíl 2 - "Kukurica" (od 2. září ?)
Jezdecký přezvědný oddíl 1 - "Cyril" podřízené setniny Jezdecký přezvědný oddíl 3 - "Stanislav"
Telegrafní prapor III -? Rota VKPL 2 - ? Telegrafní prapor II - ?
Útvary a ústavy služeb Ženijní rota 2 - ? Útvary a ústavy služeb
podřízené setniny   podřízené setniny
Dělostřelecká baterie 2/4 - ?   Rota VKPL 3 - ?
Dělostřelecká baterie 3/4 - ?   Ženijní rota 3 - ?
Dělostřelecká baterie 5/4 - ?    
Dělostřelecká baterie 8/4 - ?    
Rota KPUV 2 - ?    
Rota VKPL 1 - ?    
Ženijní rota 1 - ?    

Pro vedení operací bylo nutno zajistit dostatečný počet map. Ještě 31. srpna byl topografický odbor v Bánské Bystrici požádán o dodání 50 kusů generálních, 50 speciálních a 30 přehledných map se zakreslenou státní hranicí a jižní oblasti Polska.

Síly 1. pěší divise „Jánošík“, pod velením generála II. třídy Antona Pulanicha, soustředěné v prostoru Spišská Nová Ves-Levoča-Kežmarok-Spišské Podhradie měly jako druhý sled při postupu za německým 9. průzkumným plukem ve směru na Nowy Targ obsadit území zabrané Polskem v říjnu 1938 a později zajišťovat západní křídlo postupující německé 2. horské divize.

2. pěší divize „Škultéty“, pod velením podplukovníka Jána Imro, byla rozmístěna jako záloha v prostoru Nitra-Trnava-Banská Bystrica.

3. pěší divize „Rázus“, pod velením plukovníka gšt. Augustína Malára, soustředěná v prostoru Prešov-Sabinov-Bardějov měla obranou státní hranice od čáry Nowy Sącz-Stará Ľubovňa po hranici s Maďarskem zabránit průnikům polských sil na slovenské území a vlastními výpady do Polska zjistit síly a postavení protivníka.

Zprávy o protivníku byly získávány postupně s narůstajícím napětím a to hlavně od slovenského, ukrajinského a rusínského obyvatelstva žijícího v Polsku. Tak třeba 28. srpna bylo zjištěno palebné postavení čety horských děl na svazích Starej Polany, přesun kolem 200 mužů ze Zakopaného do Javoriny, kde se část ubytovala a část přešla dále do lovecké chaty západně od kóty 1756 Kopské sedlo. V prostoru Piwniczna-Rytro byly zpozorovány zákopy. Od obce Białka až po Jurgów podél potoka Białka jsou vybudovány zátarasy z ostnatého drátu. V Javorině byly lesníkům odebrány zbraně a bylo nařízeno střežení všech lesních přechodů. I v dalších dnech docházely zprávy podobného charakteru o přesunech polských vojsk, podminovaných mostech a zátarasech na cestách. Nikde však v blízkosti hranic nebyla zjištěna větší polská vojenská uskupení.

1. září v 00.45 hodin vydalo velitelství „Bernolák“ rozkaz 1. divizi, aby dva prapory pěšího pluku 4 byly ve 4.00 hod. připraveny k pochodu v plné bojové pohotovosti. V 00.50 byl obdobný rozkaz zaslán pro dva prapory pěšího pluku 6 a dělostřelecký oddíl III/2. První operační rozkaz velitelství „Bernolák“ byl vydán sice 1. září v 07.00 hodin, ale jako potvrzení ústně vydaného rozkazu pro všechny tři slovenské divize. Rozkazy slovenským jednotkám byly vydávány rovněž německým velením. Hned po půlnoci 1. září dorazil na velitelství pěšího pluku 1 ve Spišské Bělé styčný důstojník německého velitelství s rozkazem o plné bojové pohotovosti pluku od 4.45 hodin. Pluk měl postupovat jako druhý sled za německým 9. průzkumným plukem ve směru na Nowy Targ.

Slovenské letectvo

I když součástí Polní armády „Bernolák“ byla pouze část slovenského letectva a stíhací složky byly v podřízenosti německé 4. letecké flotily (Luftflotte 4), přece jenom jejich taktická provázanost zůstala zachována. Po vzniku samostatného Slovenska a po březnových bojích s Maďarskem byla provedena reorganizace rovněž slovenských vzdušných zbraní. Zreorganizovaný 3. letecký pluk gen. Milana Rastislava Štefánika měl ve své sestavě k 15. květnu 1939 tři operační perutě: I. v Nitře, II. ve Spišské Nové Vsi a III. v Piešťanech, kde se nacházelo rovněž velitelství pluku s náhradní perutí a s technickou letkou. Celkem bylo v letectvu pět stíhacích (37., 38., 39., 45., 49.), čtyři pozorovací letky (9., 10., 12. 16.), cvičná, náhradní, průzkumná (64.) a technická letka, letecký park a školní jednotky. Počet letadel na území Slovenska (kolem 300 kusů) byl nezanedbatelný i když pouze dva typy byly použitelné na bojišti. Jednalo se o zhruba 70 stíhacích dvojplošníků Avia B-534 a jejich kanónovou verzi Bk-534 jak rovněž o 73 sice už zastaralých, ale dosud schopných operačního nasazení pozorovacích a lehkých bombardovacích dvojplošníků Letov Š-328.

Politická situace po vytvoření Slovenska, kdy bylo stále jasnější, že německý nacionalistický vliv na tvorbu jeho vnitřní í zahraniční politiky se stává rozhodujícím faktorem zanechala stopy i na morálce slovenských letců. 7. června 1939 došlo k předem připravovanému útěku osmi slovenských letců do Polska. Jednalo se o příslušníky 64. zvědné letky z Piešťan, kteří ve třech Letovech Š-328 a jednom Aeru Ab-101 vystartovali kolem poledne z piešťanského letiště a bezpečně přistáli na vojenských letištích v Krakově (Ab-101 č. 15) a Deblinu (Š-328 č. 155, 342, 344). Využili příležitosti, že na tento den připadal svátek Božího těla a od 10. hodiny byl na letišti „sváteční“ režim. Po tomto incidentu provedl velitel letectva, major letectva Ján Ambruš, inspekci jednotek pluku, přičemž mu každý jednotlivý letec podáním ruky slíbil, že se podobného činu nedopustí. Ovšem to ještě nevěděli, že sám Ambruš uteče do zahraničí těsně před vypuknutím války.

25. srpna, tedy den před původně naplánovaným termínem německého útoku na Polsko, byly slovenské prostředky obrany proti letadlům (OPL) podřízeny 14. armádě a slovenské letectvo mělo zákaz létání. Válka však byla o pět dnů odložena. Za tuto dobu došlo k několika změnám. Nařízením Letecké flotily 4 (Luftlotte 4) velitelství leteckého oblastního velitelství XVII ve Vídni (Luftgaukommando XVII) ze dne 29. srpna bylo slovenské letectvo 31. srpna rozkazem pro nasazení slovenských vzdušných zbraní rozděleno do dvou částí. Stíhací letky slovenských vzdušných zbraní byly podřízeny přímo leteckému oblastnímu velitelství XVII ve Vídni a všechny pozorovací letky, zvědná letka a OPL měly být pod přímým slovenským velením podřízeny 14. armádě.

30. srpna vstoupil v platnost nový zákaz letů slovenských letadel. Přesto byly určeny úkoly i jim. Skupina OPL „Ľalia“ (tabulka č. 6) byla rozmístěna v prostoru Spišské Nové Vsi a jejím úkolem byla ochrana letiště, které bylo už 24. srpna na základě dohody předáno k dispozici Luftwaffe. 45. stíhací letka byla zrušena a její stroje i personál doplnily 49. stíhací letku. Skupina však měla takticky spolupracovat rovněž s velitelstvím „Bernolák“ a chránit ze vzduchu soustřeďování slovenských jednotek v prostoru Telgárt-Poprad-Stará Ľubovňa-Lipany-Bardějov-Stropkov-Obyšovce.

Tabulka č.6

Skupina OPL "Ľalia"
Stíhací letka 49
Protiletadlový dělostřelecký oddíl I/153
rota VKPL 7
záložní rota protiletadlových kulometů 451 (německá)
skupina hlásné služby (dvě roty)
světlometná batérie

Stíhací peruť Piešťany „Rozmarín“ byla pod přímým německým velením zreorganizována tak, že 38. stíhací letka byla zrušena a její stroje i personál doplnil 37. a 39. stíhací letku. Měla chránit komunikace, soustřeďovací prostory jednotek jak rovněž zbrojařské podniky a vojenská skladiště ve dvou prostorech. Prostor A: Piešťany-Nové Město nad Váhem-Trenčín-Púchov-Čadca-Sučany-Fackov a prostor B: Piešťany-Nitra-slovensko-maďarské hranice po Bratislavu-Dunaj.

Tabulka č.7

Obvod OPL "Ruža"
*Skupina OPL "Šarfia"
Protiletadlový dělostřelecký oddíl II/153
rota VKPL 6
*Skupina OPL "Čakanka"
Protiletadlový dělostřelecký oddíl III/153
rota VKPL 4
*samostatná rota VKPL 5

Velitelství „Bernolák“ bylo přímo podřízeno Velitelství obvodu OPL „Ruža“ ve Spišské Nové Vsi se dvěmi skupinami OPL – „Šarfia“ v Prešově, „Čakanka“ v Popradu a samostatnou rotou VKPL 5 v Dubové nad Hronom, všechny čtyři pozorovací letky a zvědná letka (tabulky č. 4 a 7). Jejich úkolem byla jak ochrana vlastních pozemních jednotek tak měst Prešov a Poprad.

Vše bylo připraveno k boji.

Použité zdroje
Při tvorbě tohoto článku jsem využil několik základních zdrojů jak z polské tak i slovenské strany. Z polské strany se jedná zvláště o monografie:
Steblik, Władysław: Armia „Kraków“ 1939, MON, Warszawa 1975
Dalecki, Ryszard: Armia „Karpaty“ w wojnie 1939 roku, Libra, Bialystok 2009
Sufin, Tomasz: 3. Brygada Strzelców Górskich w kampanii wrześniowej 1939 R, Oficyna Wydawnicza „Ajaks“, Pruszków 2004
Dále jsem měl k dispozici článek – Radomski, Jerzy Adam.: Kampania wrześniowa na Ziemi Sądeckiej. In: Rocznik Sądecki, roč. 12, 1971, s. 259-303 za jehož zapůjčení děkuji panu Przemkowi Raczkowskému z Krakova.
Při popisu operační činnosti letectva obou stran jsem použil práce:
Olejko, Andrzej: Kurs bojowy Słowacja 1939, Wydawnictwo Adam Marszałek, Toruń 2007
Petrik Ján, Olejko Andrzej: Karpackie niebo 1939, Biuro Usług Komputerowych Stanisław Smaga, Dębica 2001.
Ze slovenské strany jsem měl k dispozici práce:
Lacko, Martin (ed): Proti poľsku. Odraz ťaženia roku 1939 v denníkoch a kronikách slovenskej armády, Ústav pamäti národa, Bratislava 2007, v níž jsou publikovány deníky a kroniky následujících jednotek:
Slovenského armádního velitelství „Bernolák“
Velitelství 1. divize „Jánošík“ – výpis z kroniky a 3. divize „Rázus“
II. oddělení velitelství „Jánošík“
Pěších pluků 1, 2, 4, 5, 21
Samostatného praporu V
Jezdeckého přezvědného oddílu I
Pěšího praporu III/4
Baka, Igor: Slovenská republika a nacistická agrésia proti Polsku, Vojenský historický ústav, Bratislava 2006
Kliment, Charles K.: Slovenská armáda 1939-1945, Mustang, 2006
K tomu je nutno přiřadit články:
Baka, Igor: Slovensko vo vojne proti Polsku v roku 1939. In: Vojenská história, roč. 9, 2005, č. 3 s. 26-46
Šumichrast, Peter: Letecké jednotky a protiletadlové dělostřelectvo slovenskej armády v Poľskej vojne 1939 (september 1939) In: Vojenská história, roč. 12, 2008, č. 2, s. 113-149. Za poskytnutí těchto článků děkuji svým kolegům na www.valka Martinovi Drobňákovi a Bc. Ivanovi Halásovi.
Neméně zajímavé údaje poskytují tři dosud vydané díly:
Emmerling, Marius: Luftwaffe nad Polską. Cz. I. Jagdflieger, Armagedon, Gdynia 2002
Cz. II. Kampfflieger, Armagedon, Gdynia 2005
Cz. III. Stukaflieger, Armagedon, Gdynia 2006.
Dále jsem použil webové příspěvky na adresách:
http://www.pulib.sk/elpub2/FF/Pekar2/pdf_doc/baka.pdf
http://www.pulib.sk/elpub2/FF/Pekar2/pdf_doc/gniazdowski.pdf
Autor : stary 🕔17.08.2009 📕16.306

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře