Generaloberst Paul Nikolaus von Falkenhorst

Autor : Nechvátal Jan / FiBe 🕔07.08.2009 📕16.457

Paul Nikolaus se narodil 17. ledna 1885 ve Vratislavi (Wrocław, Breslau) do slezské rodiny s vojenskou tradicí. Ve svých 18 letech, dne 22. března 1903, proto vstupuje do císařské armádní kadetky, kde je mu udělena hodnost praporčík (Fähnrich) a je umístěn ke královskému granátnickému pluku – 2. Westpreußisches Grenadier-Regiment "König Wilhelm I." Nr. 7. V létě téhož roku je převelen do vojenské školy v Postupimi (Kriegsschule Potsdam) a po jejím úspěšném absolvování je dne 24. dubna 1904 povýšen do hodnosti poručíka (Leutnant). Poté je na půl roku převelen k experimentální cyklistické jednotce, kde působí od 17. února 1970 do 30. září 1907. Zlom v jeho dosavadním osobním životě přichází 8. října 1908, kdy se ožení s Margarete Dorette Elise Ulrich a později se jim narodí dcera. Opět je na několik měsíců odvelen, tentokrát do kurzu určeného k výcviku velení obsluhy kulometu, trvajícímu od 15. června 1909 do 31. srpna 1909. Ihned poté je přeložen jako adjutant praporu k záložnímu pluku V. armádního sboru, kde působí necelý měsíc.

Dne 1. února 1911 je ustanoven jako adjutant střeleckého praporu 7. granátnického pluku – 2. Westpreußisches Grenadier-Regiment "König Wilhelm I." Nr. 7. 6. června 1911 dostává pruské povolení, nechá si oficiálně změnit své původní slovanské příjmení Jastrzembski, za německé jméno von Falkenhorst a stává se tak šlechticem (včetně rodového znaku). O více než 2 roky později, 18. dubna 1913, je povýšen na nadporučíka (Oberleutnant). V únoru 1914 je přeložen do štábu pluku. V průběhu 1. poloviny roku 1914 pravděpodobně působí v Číně, kde se právě v tomto období formuje nová čínská armáda, a to právě za vydatné pomoci Německého císařství. Za svou aktivitu a účast je 17. května 1914 vyznamenán Císařským čínským řádem dvojitého draka IV. třídy.

1. světová válka

V okamžiku vypuknutí Velké války velí 5. rotě 2. Westpreußisches Grenadier-Regiment "König Wilhelm I." Nr. 7. Ještě téhož roku, 16. září 1914, je vyznamenán Železným křížem 1914 II. třídy. Na konci roku, v prosinci, se stává adjutantem 18. pěší brigády (18. Infanterie Brigade) a nedlouho poté, 24. prosince 1914, je povýšen do hodnosti kapitána (Hauptmann). V polovině roku 1915, přesněji 27. června, obdrží Železný kříž 1914 I. třídy. O více než rok později, ke konci roku 1916, je přeložen na generální štáb, kde působí v různých funkcích. Od roku 1917 až do února 1918 působí na východní frontě.

Na sklonku 1. světové války, v dubnu roku 1918, je přeložen do Finska a to v době, kdy se zde odehrává občanská válka. V červnu téhož roku je z rozkazu ustanoven jako německý generál ve Finsku (Deutschen General in Finnland) a pomáhá potlačit finské bolševiky a komunisty. V této pozici přečká konec 1. světové války a z Finska je odvelen až 4. června 1919. Za toto období mu je propůjčeno a uděleno několik dalších vyznamenání, mimo jiné Hanzovní kříže měst Brémy a Hamburg nebo Finský kříž svobody II. třídy.

Meziválečné období

Po válce se i Paul Nikolaus stává členem jednotek Freikorps a v červnu roku 1919 přechází do nově formované "armády" (Reichswehr), kde slouží na štábu 29. brigády (Reichswehr-Brigade 29 "Bernstadt"). Po půl roce změní své působiště a působí na štábu 6. brigády (Reichwehr-Brigade 6). V letech 1922-1927 je přeložen na ministerstvo války (Reichswehrministerium – RWM), kde pracuje jako poradce na několika odděleních (Truppenamt – TA a Heeresabteilung – T 1). V této pozici ho také dne 1. února 1925 zastihne povýšení do hodnosti majora (Major). Později, 1. února 1928, se jmenován velícím důstojníkem 1. praporu 1. pěšího pluku (I/1 Bataillon, 1. Preuß. Infanterie-Regiment). Po dvou letech je opět povýšen a 1. ledna 1930 stává se podplukovníkem (Oberstleutnant). 1. října 1930 je z rozkazu přeložen na štáb 4. divize (4. Division der Reichswehr), kde je o rok později, 1. října 1931, jmenován náčelníkem štábu 4. divize (4. Division der Reichswehr). Jako takový je povýšen do hodnosti plukovníka (Oberst), a to dne 1. října 1932.

1. dubna 1933 je jmenován vojenským atašé na německém velvyslanectví v Praze (oblast působení zahrnuje Československo, Bulharsko a Jugoslávii). Po 2 letech je 1. dubna 1935 odvolán zpět a ustanoven jako náčelník štábu na vojenském úřadě v Drážďanech (Dresden). V této době, přesněji 20. června 1935, dostává tato vyznamenání – Královský Jugoslávský řád koruny III. třídy a Řád Rumunské hvězdy. Ve funkci náčelníka štábu je 1. srpna 1935 povýšen do hodnosti generál-major (Generalmajor) a 15. října 1935 jmenován náčelníkem generálního štábu Gruppenkomando 3 (též Heeresgruppen-Kommando 3; součást Vojenského velitelství IV, něm. Wehrkreis IV). Ale už 6. října 1936, tedy o rok později, je ustanoven jako velitel 32. pěší divize (32. Infanterie-Division). V této funkci je dne 1. srpna 1937 jmenován na generál-poručíka (Generalleutnant). Po dvou letech, v červenci 1939, od divize odchází a o měsíc později, 1. srpna 1939, je jmenován velícím generálem 21. armádního sboru (XXI. Armeekorps). Za nedlouho poté je povýšen do hodnosti generála pěchoty (General der Infanterie), a to dne 1. října 1939.

2. světová válka

Během polské kampaně, 19. září 1939, jsou mu uděleny obě stuhy k Železnému kříži (stuha k I. třídě a stuha ke II. třídě). Poté se již velitelství 21. armádního sboru (XXI. Armeekorps) naplno věnuje přípravě na kampaň Unternehmen Weserübung (Operace cvičení na Vezeře). Pod tímto krycím označením se skrývá budoucí norská kampaň – invaze do Dánska a Norska. Plánování pozemní části této operace je svěřena právě generálu von Falkenhorst (a jeho štábu), za námořní část je zodpovědný Großadmiral Erich Johann Albert Raeder. Ode dne zadání (jímž byl 21. únor 1940) je už o týden později, 29. února 1940, předložena vůdci konečná verze, která je následujícího dne, 1. března 1940, schválena (přestože Adolf Hitler původní operaci namířenou proti Norsku už dříve odmítl, ustanovil zvláštní štáb, který měl naplánovat napadení a obsazení Norska, svůj názor změnil v důsledek celé řady incidentů v pobřežních vodách, jejichž vyvrcholením byla ztráta zásobovací lodi Altmark v norských pobřežních vodách).

Poté již následuje samotný průběh, v kterém je během jediného dne obsazeno Dánsko a poměrně úspěšně je provedena i invaze do Norska (vyžádá si určité ztráty, především u Kriegsmarine). V té době generál von Falkenhorst stále ještě působí jako velitel 21. armádního sboru (XXI. Armeekorps), ale zároveň také velí invazním silám. Už 10. dubna 1940, tedy den po invazi do Norska, je v denní zprávě vrchního velitelství ozbrojených sil (Oberkommando der Wehrmacht – OKW) – Wehrmachtbericht.

Citace ze zmíněné zprávy

"Dne 9. dubna 1940 byl uskutečněn soubor vojenských opatření zajišťujících ochranu neutrality Dánska a Norska, které zabezpečily silné svazy pozemního vojska, válečného námořnictva a letectva pod vrchním velením Generals der Infanterie Paul Nikolaus von Falkenhorst. Operacím námořních sil velel Generaladmirals Alfred Saalwächter a Admiral Rolf Carls. Početnému leteckému svazu velel Generalleutnants Hans Geißler."

Za úspěch v norské kampani je vysoce oceňován a 30. dubna 1940 je mu propůjčen Rytířský kříž k Železnému kříži a stává se tak 15. držitelem tohoto vysoce ceněného vyznamenání. 19. července je povýšen do hodnosti generál-plukovník (Generaloberst), kteráž to se stane jeho nejvýše dosaženou. Na sklonku roku, 19. prosince 1940, je ustanoven jako velitel 21. armády Norsko (Armee Norwegen). Současně s tím je od 1. ledna 1942 jmenován vrchním velitelem branné moci v Norsku (Wehrmachtbefehlshaber Norwegen). V této pozici setrvá do 18. prosince 1944, kdy jej vystřídá Reichskommissar Norwegen Josef Antonius Heinrich Terboven. Za jeho působení v Norsku mu je 20. ledna 1945 udělen Německý kříž ve stříbře. Poslední rok války (1945) tráví v záloze a do konce války již není bojově ani nijak nasazen (de-facto je pensionován).

Poválečné období

Po kapitulaci je internován jako britský válečný zajatec a 2. srpna 1946 je prostřednictvím vojenského britsko-norského soudního přelíčení obžalován a posléze shledán vinným za to, že zajaté členy britských jednotek Commandos předával zvláštním jednotkám SS k okamžité popravě. Jednalo se o tzv. rozkaz Führerbefehl (nebo též Kommandobefehl – všeobecná direktiva Nr. 003830/42 g.Kdos.OKW/WFSt.). Odsouzen je k trestu smrti, ale 2. prosince 1946 je mu trest zmírněn na 20roční odnětí svobody ve věznici Werl a po necelé polovině odpykávaného trestu je 13. července 1953 propuštěn. Bývalý Generaloberst Paul Nikolaus von Falkenhorst, spoluautor invaze a velitel invazních vojsk do Norska, umírá dne 18. června 1968 v městečku Holzminden, ležícím na řece Vezeře (Weser), ve věku nedožitých 84 let.

Obdržená vyznamenání

DATUM UDĚLENÍ ČESKÝ NÁZEV NÁZEV V ORIGINÁLE
17. 05. 1914 Císařský čínský řád dvojitého draka IV. třídy Kaiserlich Chinesischer Orden vom Doppelten Drachen IV. Klasse
16. 09. 1914 Železný kříž 1914 II. třídy Eisernes Kreuz II. Klasse von 1914
27. 06. 1915 Železný kříž 1914 I. třídy Eisernes Kreuz I. Klasse von 1914
11. 04. 1918 Hanzovní kříž Hamburk 1914 Hamburgisches Hanseatenkreuz 1914
04. 05. 1918 Velkovévodský Meklenbursko-Schwerinský válečný záslužný kříž II. třídy Großherzoglich Mecklenburg-Schwerinsches Militär-Verdienstkreuz II. Klasse
23. 06. 1918 Odznak za zranění 1918 (v černém) Verwundetenabzeichen in Schwarz, 1918
13. 09. 1918 Hanzovní kříž Brémy 1914 Bremisches Hanseatenkreuz 1914
25. 10. 1918 Finský kříž svobody II. třídy Vapaudenristin ritarikunta
03. 07. 1919 Finská pamětní medaile Kříže svobody 1918 Luokan Vapaudenmitali
07. 02. 1923 Čestný rytíř královského pruského řádu Johanitů Ehrenritter des Kgl. Preuss. Johanniter-Ordens
18. 12. 1934 Čestný kříž frontového vojáka (Hindenburgův kříž s meči) Ehrenkreuz für Frontkämpfer
03. 05. 1935 Komtur 1. třídy vojenské skupiny Řádu bílé růže Finska Suomen Valkoisen Ruusun Suurristi
20. 06. 1935 Královský Jugoslávský řád koruny II. třídy (něm. Kgl. Jugosl. Kronen-Orden III. Klasse)
20. 06. 1935 Komtur Řádu Rumunské hvězdy Kommandor Ordinul „Steaua României“
25. 06. 1935 Rytíř královského pruského řádu Johanitů Rechtsritter des Kgl. Preuss. Johanniter-Ordens
02. 10. 1936 Služební vyznamenání wehrmachtu od IV. do I. třídy Wehrmacht-Dienstauszeichnung IV. bis I. Klasse
XX. XX. 19XX Válečný záslužný kříž s meči II. třídy Kriegsverdienstkreuz II. Klasse mit Schwertern
XX. XX. 19XX Válečný záslužný kříž s meči I. třídy Kriegsverdienstkreuz I. Klasse mit Schwertern
19. 09. 1939 Spona 1939 k železnému kříži 1914 II. třídy Spange „1939“ zum Eisernen Kreuz II. Klasse von 1914
19. 09. 1939 Spona 1939 k železnému kříži 1914 I. třídy Spange „1939“ zum Eisernen Kreuz I. Klasse von 1914
30. 04. 1940 Rytířský kříž železného kříže 1939 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes
XX. XX. 1941 Velkokříž vojenské skupiny Řádu bílé růže Finska Suomen Valkoisen Ruusun Suurristi
20. 01. 1945 Německý kříž ve stříbře Deutsches Kreuz in Silber
Informace, jakož i obrázky, byly (jsou) čerpány z internetových stránek:
http://www.lexikon-der-wehrmacht.de/
http://www.geocities.com/
http://www.militaria321.com/
http://www.wikipedia.org/
http://www.valka.cz/
http://www.forum.valka.cz/
jakož i s přispěním kolegy altmanna, který mi velmi pomohl při identifikaci a správném pojmenování vyznamenání
Autor : Nechvátal Jan / FiBe 🕔07.08.2009 📕16.457

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře