Výsadkové operace čs. parašutistů v oblasti Svitavské a Podorlické pahorkatiny

Autor : Vladimír Mucha, Ing. / IR98 🕔16.06.2009 📕11.262

Podobné články

Další články autora

Partyzánské hnutí na Vysočině podporované UŠPH

Partyzánský výcvik a vlastní výsadky, které směřovaly do ČSR organizoval a materiálně technicky zabezpečoval Ukrajinský štáb partyzánského hnutí (UŠPH) v Kyjevě složený z 1., 3. a 4. ukrajinského frontu. Od 26. 9. 1944 byl pověřen vysíláním partyzánských skupin do Československa partyzánský štáb 1. ukrajinského frontu pod velením plk. Bovkun-Kozlova. Od 1. ledna 1945 pak přešla tato kompetence na partyzánský štáb 4. ukrajinského frontu pod velením plk. Pogrebenka. Ke dni 22. ledna 1945 působilo na území Československa 44 partyzánských svazků, 11 brigád a 9 oddílů, zahrnujících přibližně 10 000 osob.

V oblasti Vysočiny byly z východní fronty vysazeny tyto desanty:

TYRŠ (25. 10. 1944), JAN HUS (26. 10. 1944), KOMENSKÝ (22. 1. 1945), STAS (20. 2. 1945), SATKO (25. 3. 1945), KIROV (25. 3. 1945) a MAYER (26. 4. 1945).

Jednotlivé para skupiny posílily partyzánské hnutí a spolupracovaly s brigádami a oddíly Jermak, Krylov, Stalin, Vperjod, Zarevo, Promin, Kozina a Mistr Jan Hus.

Výsadkové operace čs. parašutistů v oblasti Svitavské a Podorlické pahorkatiny

 

OPERACE KOMENSKÝ

Hlavním cílem desantu bylo rozvíjení partyzánského způsobu boje a průzkum v oblasti Svitavska a Moravskotřebovska. Desetičlenný výsadek zabezpečoval partyzánský štáb 4. ukrajinského frontu. Velitelem byl kpt. RA Gustav Schneider, ve funkci politického komisaře por. Robert Reich a dalšími členy byli Helmuth Morche a Rudolf Walter. Dalších šest výsadkářů dodala Rudá armáda. Byli to ve funkci náčelníka štábu I. K. Čerepenko a dále I. J. Borisjuka, V. I. Kolmogorceva, K. P. Jegorov, N. V. Rudov, G. J. Gurevič. Parašutisté byli vystrojeni civilním oděvem, vatovanými obleky a vyzbrojeni samopaly PPŠ, pistolemi, granáty, radiovou stanicí, trhavinami a municí, uloženou ve čtyřech zásobnících.

Skupina byla vysazena v noci z 21. na 22. ledna 1945 v prostoru vrchu Písečná (622,7 m. n. m.) u obce Pohledy, JV od Svitav na úpatí Hřebečovského hřbetu. Po zformování na doskokové ploše se skupina vydala směrem Rudná - Křenov. Její další osudy byly určeny jednak tím, že v oblasti vysazení se nacházelo převážně německé obyvatelstvo, které okamžitě upozorňovalo na jakékoliv známky pohybu a pobytu výsadkářů a samo se silami Volksturmu snažilo klást odpor. Ve Svitavách a Moravské Třebové se nacházely poměrně velké síly Wehrmachtu, německé policie a strážních jednotek, nehledě na přítomnost zvláštní proti partyzánské jednotky ZbV. Kommando 28 v Letovicích se zkušenostmi v potírání partyzánské činnosti v Maďarsku (sídlo tohoto jagdkommanda bylo umístěno v areálu dnešního podniku Tylex, kde bylo i vězení, jímž prošlo na 191 zatčených).

Na doskokové ploše byly nalezeny nezakopané padáky, zásobníky se zbraněmi a municí a na úřadovny gestapa docházela četná hlášení z vesnic Banín, Křenov, Dolní Rudná, Šnekov a Přední Arnoštov o pokusech parašutistů navázat kontakt s obyvatelstvem a získat informace a potravu. Teprve 24. ledna 1945 se podařilo na území obsazené převážně českým obyvatelstvem v obcích Malonín a Bělá u Jevíčka navázat kontakt, umístit radiovou stanici a zajistit si dočasný úkryt. V chodu již byla ale rozsáhlá pátrací a stíhací akce k obklíčení skupiny. To se podařilo 25. ledna 1945 v oblasti Přední Arnoštov – Křenov – Mařín a sev. svahu vrchu Kraví Hora (580 m. n. m.) kde byli dva parašutisti zajati (Morche a Reich) a sedm jich padlo. Oba zajatci byli po výsleších popraveni (Reich umučen v Kaunicových kolejích v Brně). Zachránil se pouze Ivan Kirilovič Čerepenko, který ač zraněn z obklíčení unikl, ukrýval se u českých obyvatel a nakonec se připojil k partyzánskému oddílu Jermak.

Pozn. Operace Komenský byla v literatuře chybně označována jako operace Borkaňuk II. Teprve výzkum historiků provedený v posledních letech v Kyjevě vnesl jasno do jejího skutečného označení. Operace Borkaňuk patřila mezi operace podpory partyzánského boje v zázemí německých a maďarských vojsk na východním Slovensku na podzim roku 1944. Byla připravena UŠPH v Kyjevě a k provedení předána 1. UF. Skupinu tvořilo 14. parašutistů čs. zahraniční armády a 5 příslušníků RA. 

Výsadková operace byla provedena 27. 9. 1944 v oblasti Humenného (obec Černina). Místem určení byly Vihorlatské vrchy. Skupinu provázely velmi dobré bojové a propagační úspěchy. Ve dnech 12. a 15. listopadu 1944 se tato jednotka rozdělená na dvě skupiny spojila s postupujícími vojsky RA (4. ukrajinský front) v prostoru Strunovec a Ruská Hrabová.

SKUPINA MAYER

Posláním této skupiny byla zpravodajská činnost jež spočívala ve sledování provozu na důležitých železničních tratích z České Třebové do Brna a Olomouce. Pětičlenný výsadek opět zajišťoval partyzánský štáb 4. UF. Velitelem skupiny byl Ján Mayer, zástupcem velitele Ladislav Hanzela a zpravodajci Alois Kuřitka, Josef Poustecký a příslušník RA ser. Ivan Banderev. Parašutisté byli oblečeni v civilních šatech, vyzbrojeni samopaly, pistolemi a ručními granáty, radiovou stanicí, dalekohledem, kompasem, mapou a 4 000,- RM na muže.

Parašutisté byli vysazeni v noci z 25. na 26. dubna 1945 sev. od Březové nad Svitavou u obce Banín. Desantu se nepodařilo rozvinout jakoukoliv činnost, mimo pokusů o orientaci. Bezprostředně po seskoku byla její přítomnost zpozorována a zahájeno její okamžité pronásledování. Ještě tentýž den došlo k jejímu obklíčení a následnému boji v lesích u Banína, jež vedl k zániku skupiny, ztrátě veškerého materiálu a tím ukončení jakékoliv zpravodajské činnosti. I. Banderev v boji padl, J. Poustecký byl zraněn a zajat, později gestapem údajně zastřelen. Zajat byl také A. Kuřitka, vyslýchán a vězněn byl v Lanškrouně, kde při květnovém povstání 5. května1945 unikl na svobodu. Boj přežili pouze L. Hanzel a raněný velitel J. Mayer. Z obklíčení unikli a do konce války se ukrývali.

Literatura a odborné časopisy:
Oldřich Sládek – Ve znamení smrtihlava
Vojtěch Žampach – Se smrtí v týlu
Jaroslav Gloser, Zdeněk Holomý – Svitavsko

Podobné články

Další články autora

Autor : Vladimír Mucha, Ing. / IR98 🕔16.06.2009 📕11.262

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře