František Peřina - první československé stíhací eso ve 2. světové válce

Autor : Tomáš Velička / welda 🕔05.05.2009 📕13.125

Dne 10. 5. 1940 ráno, na základně francouzské Groupe de Chasse I/5 v Suippes, se scházejí stihači perutě v pilotní místnosti a čekají na svého velitele Cdt. Jacquese Murtina. Mezi mnoha Francouzi jsou i dva Češi, příslušníci vznikajícího československého exilového letectva, npor. Timotheus Hamšík a rtm. František Peřina. Namísto velitele se však nad letištěm z ničeho nic objevují letadla. Jsou to však  Němci, tedy nepřítel. Pro piloty Armée de l´Air tak konečně začala opravdová válka.

Jako prvý startuje proti nepříteli zástupce velitele 1. escadrilly Lt. Marin la Meslée, se svým číslem Sgt. Morelem. Naskakují do svých amerických Curtissů H75 C.1, kterými je celá GC vyzbrojena. Za pět minut již rádiem hlásí souboj se čtyřmi Messerschmitty Bf 110. To již nevydrží velitel 1. escadrilly Cne Accart a bez rozkazu jde do vzduchu. Spolu s ním startuje jeho číslo rtm. František Peřina. Všichni tito čtyři stíhači se brzy stanou slavnými. Marin la Maslée bude prvým, Accart čtvrtým, Peřina devátým a Morel čtrnáctým nejúspěšnějším stihačem Armée de l´Air v bitvě o Francii r. 1940.

Hned prvý let je pro Peřinu úspěšný. Kousek od Remeše dohánějí skupinu pěti německých Dornierů 17 bez stíhacího zajištění. Dotahují jednoho opozdilce. Accart zleva, Peřina zprava, několik kulometných dávek. Vrtule nepřítele stojí a motory začínají hořet. Planoucí Dornier se řítí k zemi. Je to prvý Peřinův sestřel v této válce. V bitvě o Francii k nim přidá ještě dalších dvanáct a to buď samostatně, nebo ve spoluúčasti.

Ještě tentýž den odpoledne drží Accartův roj s Peřinou v sestavě hotovost na letišti. Kolem 16.30 se nad letištěm objevuje dvanáct Dornierů 17 a útočí. Všem třem stíhačům se podaří odstartovat. Accart s Peřinou se zavěšují za tříčlenný německý roj Do 17. Jako prvního si vyhledávají opozdilce letícího zhruba 100 metrů za ostatními. Jako obvykle Accart zleva, Peřina zprava. Dvě dávky s obou Curtissů a Němec jde k zemi. Oba stíhači přidávají plyn a dotahují se na dalšího Němce. Peřinova dávka zprava a stroj začíná hořet. Dva Němci vyskakují. Pak dva další útoky z obou stran a stroj exploduje. Třetí člen posádky se pokouší vyskočit, ale padák se zachytí za kormidlo a táhne Němce k zemi. Jak později napíše František Peřina ve svých vzpomínkách, byl to strašný pohled, i když šlo o Němce. Rozohněni dvěma předešlými úspěchy začínají oba pronásledovat poslední, vedoucí stroj. Ten, co to jde, prchá k domovu. Není mu to ale nic platné. Po dvaceti kilometrech, poblíž Verdunu ,ho několik přesných dávek z obou strojů posílá k zemi. „Poprava“ tří Dornierů trvala necelých dvacet minut. Prvý den bojů tedy končí Peřina úspěšně. Spolu se svým velitelem Cne Accartem sestřelili čtyři Dorniery 17 a velmi úspěšně nakročili k titulu letecké eso.

I druhý den bojů je pro Františka Peřinu úspěšný. V 6.30 byl vyhlášen poplach. Proti skupině devíti Heinkelů He 111 od I./KG 53 startuje čtveřice Curtissů. Za jejich řídícími pákami seděli Cne J. Accart, rtm. F. Peřina, Sgt. Chef F. Morel a Sgt.Chef L. Vuillemain, všichni čtyři budoucí esa. Peřina opět útočí s Accartem a u Souilly sestřelují třemi dávkami svůj pátý stroj. V průběhu o něco více než čtyřiadvacet hodin se stává Peřina, stejně jako jeho velitel, leteckým esem. Peřina pak prvým československým stíhacím esem ve druhé světové válce.

Těm, kteří budou argumentovat tím, že se Peřina stal leteckým esem pouze podle francouzského systému a ne podle britského, který je objektivnější, dal František odpověď hned další den. 12. 5. 1940 startoval Peřina spolu s dalšími pěti kolegy s GCI/5. Východně od Sedanu překvapili dvě dvacetičlenné skupiny Junkersů Ju 87 od I./StG 76. Ty se vracely po útoku na francouzskou kolonu v Ardenách. Bez vlastního stíhacího krytí se staly snadnou obětí. Peřina po přistání ohlásil sestřel čtyř Ju 87 samostatně. Dva mu byly připsány jako jisté sestřely, dva pravděpodobně. To vítězství však mohlo dopadnout katastrofou. Po poměrně snadných sestřelech se objevilo na obzoru asi osmdesát Messerschmittů Bf 109. Peřinův Curttis byl v několika vteřinách prošpikován prý až sedmdesáti střelami. Tři střely mu roztříštily budíky před ním, další se zastavila až v pancíři sedačky.

Takhle nějak popisuje František Peřina prvé tři dny bojů v Francii. Pokud se vše odehrálo přesně takto, nebo jenom podobně, dnes již nejspíše nezjistíme. Všichni výše jmenovaní jsou již po smrti a nemohou tak potvrdit detaily toho, co se odehrálo , a co jsem se zde snažil popsat. Někteří zemřeli bohužel již na jaře 1940. Peřina se nestal našim prvým stíhacím esem jen tak náhodou. Samozřejmě, měl tak trochu štěstí, že již od prosince 1939 sloužil u elitní GC I/5, ale …

Narodil se 8. dubna 1911 v Morkůvkách u Břeclavi. Původně se vyučil v Brně soustružníkem. V letech 1929 - 1931 prodělal Školu pro odborný dorost letectva ve VLU v Prostějově. Po absolvování byl přidělen do Olomouce k 5. pozorovací letce. V roce 1932 prodělal stíhací výcvik v Chebu. Opět se vrací do Olomouce kde slouží  u 34. a později u 36. stíhací letky. Postupně je povýšen do hodnosti četaře. Již v té době patří mezi čs. stíhací elitu. Pro své vynikající letecké nadání a schopnosti byl v roce 1937 vybrán, aby reprezentoval ČSR na IV. ročníku mezinárodního leteckého mítinku v Curychu. Ve třech disciplínách soutěžil jak proti svým budoucím nepřátelům, kteří proti jeho Avii B.534 nasadili již moderní stroj Bf 109, ale i proti svým budoucím druhům v boji, např. Cne J. Accartovi, létajících na Dewoitinech D.501/D.510. V této těžké konkurenci obsadil po jednom 2., 3. a 4. místě. V roce 1937 pak absolvoval úspěšně rotmistrovský kurs v Milovicích. V červnu 1939 odchází do Polska a odtud do Francie. Po přeškolení na Curtiss Hawk H.75 C.1. v Chartres je přidělen ke GC I/5, kde se rychle stává leteckým esem. Na návrh kpt. A. Vašátka, našeho nejúspěšnějšího stihače v bitvě o Francii r. 1940 a zároveň od 11. 5. 1940 našeho hodnostně nejvýše postaveného letce u GCI/5, je zcela mimořádně povýšen do hodnosti poručíka. Dne 3. června byl v leteckém souboji u Paříže sestřelen a zraněn. Stihne se včas vrátit ke své jednotce. Přes Afriku je evakuován do Velké Británie, kde se stává příslušníkem 312. československé perutě RAF. Ale to je již jiný příběh.

Rajlich. J.: Na nebi sladké Francie, Ares, Praha, 1998, ISBN 80-86158-03-9
Šnajdr.M.: Pád Paříže, Votobia, Olomouc, 2000, ISBN 80-7198-443-4

 

Autor : Tomáš Velička / welda 🕔05.05.2009 📕13.125

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře