Černá brigáda – díl III. „1944 - Z Normandie do Německa“

Autor: Zbigniew Mikesz / Zbycho 🕔︎︎ 👁︎ 30.929

Část 10. jezdecké brigády, která nezasáhla do boje ve Francii, byla ve Velké Británii již od června 1940. Pod velením plk. Dworaka byla evakuována do Anglie a poté rozmístěna ve Skotsku. Přes nelibost vojáků obdržela organizační strukturu britské pěší brigády a název 2. střelecká brigáda.

Během následujících měsíců dorazili k jednotce vojáci ze skupiny gen. Maczka, kterým se stejně jako jejich veliteli podařilo uniknout zajetí.

Reklama

Gen. Maczek dorazil do Skotska v říjnu 1940 a ihned se ujal velení brigády. Navíc získal souhlas polského velení na navrácení původního názvu. - 10. obrněná jezdecká brigáda. Taktéž všechny pluky patřící do sestavy brigády se vrátily ke svým historickým názvům.

Brigáda byla jako součást 1. polského sboru určená k obraně Skotska před možnou německou invazi. Maczkovi vojáci střežili více než dvousetkilometrový úsek mezi Montrose a Dundee.

V létě 1941, po útoku Německa na Sovětský svaz, nebezpečí vylodění pominulo a bylo možno se vrátit ke starému projektu, vytvoření polské obrněné divize. Základ divize měla dle plánu tvořit právě 10. obrněná jezdecká brigáda a 16. tanková brigáda.

V říjnu 1941 vrchní velitel gen. Sikorski definitivně schválil název brigády - 10. obrněná jezdecká brigáda. Taktéž udělil všem jejím příslušníkům zvláštní odznak v podobě černého nárameníku nošeného na levém rameni stejnokroje. Byla to symbolická kontinuita tradic „Černé brigády“ ze září 1939 (v pozdější době právo nošení černého nárameníku obdržely další jednotky 1. obrněné divize a dnes v této tradici pokračuje 10. obrněná jezdecká brigáda gen. S. Maczka sídlící ve Świętoszowie).


Památky příslušníka 1. obrněné divize desátníka Franciszka Klimasa z Bystřice – nárameníky (s charakteristickým jedním černým) z pláště a blůzy. Nášivky se znakem divize a domovenka „POLAND“. Na šňůře je odznak obrněných vojsk, odznak 1. obrněného pluku a stužka medaile „The War Medal 1939-1945“ (Archív vojenské historie Těšínského Slezska)

25. února 1942 bylo rozkazem vrchního velitele rozhodnuto o vzniku 1. obrněné divize pod velením generála Maczka. Divize nebyla první pouze z názvu, ale vůbec první opravdovou, obrněnou divizi v polské armádě.

Největší bolesti nově tvořené divize byly lidské zdroje. Pro Maczka se opakuje situace známa z Francie, při opětovném skládání brigády musí překonávat problémy spojené s britskou nedůvěrou a opět s netrpělivosti očekává příchod svých vojáků na britské ostrovy.

V dubnu 1942 byly jednotky 1. obrněné divize přesunuty na jih Anglie, se štábem v Melrose. Krátce nato provedl inspekci polské jednotky velitel Home Forces gen. Bernard Paget a konstatoval dobrou úroveň výcviku jednotky. Bylo to důležité, neboť od tohoto hodnocení závisely další dodávky vybavení pro divizi.

Reklama

V létě téhož roku byl schválen znak divize. Ve znaku se nacházel šišák s husarským křídlem černé barvy. Šišák byl umístěn na oranžovém štítu. Byly tak spojeny motivy tradice (husaři) a současnosti (černo-oranžové barvy obrněných vojsk). Znak byl nošen na rukávech stejnokrojů a malován na vozidlech divize.


Battledress podporučíka 1. obrněné divize. (Archív vojenské historie Těšínského Slezska)

Během celého roku 1943 pokračovala divize ve výcviku a taktéž prošla organizační rekonstrukcí dle nového typu, její organizace vycházela z v boji osvědčené organizace britské obrněné divize, složené z obrněné brigády, motorizované nebo pěší brigády na autech, dělostřelecké brigády a divizních jednotek bojového a týlového zabezpečení. Zároveň byl určen termín bojové připravenosti jednotky na květen 1944.

V tomto měsíci absolvovala 1. obrněné divize, společně s dalšími spojeneckými jednotkami, poslední manévry a bylo rozhodnuto o jejím nasazení ve druhé fázi vylodění v Normandii.

1. obrněné divize se tehdy skládala z následujících jednotek: 10. obrněná jezdecká brigáda (velitelství se štábní rotou, tři tankové prapory, motorizovaný prapor), 3. střelecká brigáda (tři střelecké roty), motorizovaný přezvědný pluk, čtyři dělostřelecké pluky, ženijní rota, mostní četa, spojovací rota, zásobovací dopravní oddíl, brigádní tankové dílny, čtyři lehké dílny, záložní tanková roty, polní pošta, lehká polní ambulance, oddíl polního četnictva, polní pokladna, výchovná četa, polní soud a polní prokuratura. Celkem to bylo 855 důstojníků, 15 210 vojínů, 381 tanků, 473 děl a minometů, 4 500 obrněných aut, obrněných transportérů a ostatních motorových vozidel.

V červenci byla divize přesunuta do Aldershot, kde čekala na přesun do Normandie.

Na přelomu července a srpna se 1. obrněné divize vylodila v několika etapách v normandských přístavech Arromanches a Corseulles. Místem shromáždění všech divizních jednotek bylo Bayeux. Divize patřila do sestavy II. kanadského sboru 1. armády. Celek byl podřízen britské 21. skupině armád gen. Montgomeryho. Úkolem 1. armády měl být, útok z prostoru Caen ve směru na Falaise v rámci operace Totalise.

V noci ze 7. na 8. srpna zaujala divize výchozí pozice pro útok na východním okraji Caen. Před bitvou vydal gen. Maczek speciální rozkaz, napsal v něm:

Reklama

Jdeme do první bitvy a požadujeme zaplacení účtů za pět let války. Za Varšavu, za Kutno, za Westerplatte, za stovky a tisíce bezbranných oběti, které byly zabity rukama okupantů. Neznamená to však, že budete používat barbarské způsoby boje. Bijte se tak, jak se polský voják v průběhu našich dějin bil vždy. Bijte se tvrdě a rytířsky.“

Útok byl zahájen 8. srpna podél silnice Caen – Falaise. 10. brigáda útočící v prvním sledu narazila na silnou obranu a utrpěla těžké ztráty. 2. obrněný pluk brigády přišel o 27 tanků z 34. Následující den byl útok obnoven, jednotky se posunuly vpřed, ale prolomení obrany se nepodařilo. Stejně dopadla i kanadská 4. obrněná divize a ani následující dny výsledek nezměnily. Situace se zlepšila až přiblížením se z jihu XV. amerického sboru. Německým jednotkám hrozilo reálné nebezpečí obklíčení a ty zahájily ústup volným směrem mezi městem Argentan a řekou Laison. Úkol uzavření kotle obklíčení obdržely polská a kanadská divize. 15. srpna divize překročila řeku Dives a obsadilo město Jort. V následujících dnech se přiblížila k silně bráněnému městu Trun. Volná mezera prstence obklíčení se zmenšila na několik kilometrů.

17. srpna obdržela divize rozkaz obsazení města Chambois. Jednotky ( 2. obrněný pluk a 8 střelecká rota) určené pro tento úkol v noci zabloudily a nemohly tak úkol provést. Tehdy gen. Maczek navrhl místo čelního útoku obsadit strategické pahorky na východ od Trun a Chambois. 19. srpna večer byl úkol splněn, obsazením kóty 262 u Mont Ormel a města Chambois byl kotel u Falaise uzavřen. Po úspěšné akci řekl generál Montgomery: Němci byli jako v lahvi a polská divize byla zátkou, kterou jsme ji uzavřeli.

Pro 1. obrněnou divizi nastalo období těžkých obranných bojů, neboť od 20. srpna se ocitla v celkové izolaci, odříznutá od zásobování a odkázaná na letecké shozy. Během následujících dvou dnů probíhaly urputné boje jak s jednotkami německé 7. armády snažícími se dostat z „Falaiského kotle“, tak s Bittrichovým II. tankovým sborem SS útočícím z východu a severu, s cílem otevřít cestu obklíčeným jednotkám. I přes těžké boje a značné ztráty divize vydržela až do svého posílení 4. kanadskou obrněnou divizi.

Několikadenní boje v oblasti Falaise – Chambois byly první a zároveň největší bitvou divize během tažení západní Evropou. Byla to zkouška, ve které divize obstála. Bitva měla pro vojáky ještě jiný rozměr, považovali ji za odvetu na okupantech, kteří ve stejném období likvidovali povstání ve Varšavě. Pro veterány zářijové kampaně bylo opravdovým zadostiučiněním brát do zajetí příslušníky 2. tankové divize, proti kterým bojovali poprvé v bitvě u Wysoké v září 1939.

Vítězství bylo ale vykoupeno obrovskými ztrátami, které dosáhly kolem 10 % stavu. Objevily se návrhy na stažení divize z boje. Po dlouhé úvaze toto řešeni gen. Maczek zavrhl a ve svém hlášení nadřízeným oznámil, že divize po týdenním odpočinku a doplnění stavu bude připravená pro další nasazení.


Legendární velitel 1. obrněné divize gen. Stanislaw Maczek, na věži (vlevo) velitelského tanku Cromwell

Po krátkém odpočinku vyrazila 1. divize  30. srpna k dalšímu stíhaní nepřítele ve směru na Abbeville. Po překročení Sommy divize obsadila Saint Omer a 6. září vstoupila do Belgie. Prvním osvobozeným městem bylo historické Ypres a následně Thielt. Díky vhodnému terénu a slabému odporu nepřítele urazila divize více než 400 kilometrů. V následném vítězném pochodu polští vojáci osvobodili města Gent, Lokeren, Saint Nicolas, 16. září překročili holandskou hranici a po těžkých bojích obsadili města Axel a Hulst. Díky rychlému postupu se však začaly množit problémy se zásobováním jednotky. Tento problém měla většina spojeneckých jednotek vzdálených od zásobovacích uzlů v Normandii. Řešením bylo „vyčištění“ oblasti Antverp, což by umožnilo zprovoznění tamního přístavu. 28. září, po několikadenním odpočinku, zahájila divize útok východně od Antverp ve směru na Tilburg.

Koncem října divize obrátila směr útoku opět na sever a osvobodila hlavní město Severního Brabantska – Bredu. Tady gen. Maczek, který vždy dbal o to, aby zbytečně neohrožoval své vojáky, utrpěl těžké ztráty. Možná právě proto považoval Bredu za své vrcholné strategické vítězství na straně jedné, ale na straně druhé za místo, kde se rozloučil s mnoha kamarády ve zbrani. Vždy se snažil nezničit osvobozovaná města, za což sklízel vděčnost tisíců místních obyvatel. Později prosil, aby byl pohřben mezi svými kamarády na polském válečném hřbitově v Bredě. Poslední etapou bojů v této oblasti byla likvidace silně opevněného předmostí u Moerdijk...

9. listopadu 1944 bylo předmostí, jež bylo posledním opěrným bodem na jižním břehu Másy, dobyto. Tím divize zakončila boje zimní kampaně 1944 a věnovala se hlídkové činnosti na linii řeky Másy.

Boje na území Belgie a Holandska značně divizi oslabily, ztráty byly jen stěží doplňovány z vlastních zdrojů a její řady byly ve velkém doplněny Poláky - německými zajatci, nuceně povolanými do německé armády na územích připojených k Říši.

V únoru 1945 dorazily k polským vojákům první informace s výsledky Jaltské konference. Gen. Maczek a velká část vojáků z původní 10. jízdní brigády pocházeli z východních části Polska. Rozhodnutím z Jalty byly rázem jejich milované domovy za Curzonovou linii a tudíž v Sovětském svazu. Zlost, zklamání a pocit zrady ze strany spojenců ovládly jednotku, nicméně odhodlání bít nenáviděného nepřítele to nezlomilo a divize pokračovala v dalším boji.

Začátkem dubna překročila 1. obrněná divize Rýn a vyrazila západním směrem na město Emden. Prvním cílem útoku byl kanál Küsten. Po pěti dnech těžkých bojů v obtížném terénu byl německý odpor zlomen. Tím způsobem se po šesti létech války ocitl polský voják na německé půdě. Prakticky ve stejném čase, od východu, do Německa vkročily 1. a 2. polská armáda. Během pochodu do hloubky nepřátelského území, sílil odpor německé obrany. Na trase postupu polské divize byl zajatecký tábor Oberlangen, kde polští tankisté osvobodili společně s dalšími na 1700 žen – vojáků Zemské armády z varšavského povstání.

V následujících dvou týdnech probíhalo čištění oblasti od zbytku německých jednotek. V tomto čase kanadské velení sboru změnilo úkol polské divize a vyslalo ji z Emdenu směrem na Wilhelmshaven.

4. května 1945 dorazila 1. obrněná divize k vnějším obranným liniím přístavu Wilhelmshaven. K plánovanému útoku 5. května však nedošlo. Velení divize obdrželo rozkaz k zastavení palby v 8.00 hodin dne 5. května. Právě v tom čase začala platit v operačním prostoru 1. obrněné divize klauzule o kapitulaci německé armády. Téhož dne se gen. Maczek zúčastnil ve štábu II. kanadského sboru aktu podepsání kapitulace německých vojsk v prostoru působnosti sboru. Na jejím základě měla základnu německého námořnictva obsadit právě 1. obrněná divize.

6. května obsadily polské jednotky město a základnu Kriegsmarine. Kapitulaci německé posádky přijal plk. Antoni Grudziński.

Další dva roky plnili Poláci úkoly v rámci okupačních vojsk v severozápadním Německu. V červnu 1947 byla 1. obrněná divize přeložena do Anglie, kde byla jednotka demobilizována.

Pro příslušníky 1. obrněné divize válka konečně skončila. Téměř před osmi léty byli nucení opustit svou vlast a měli by cítit úlevu a zadostiučinění. Jenomže nebylo tomu tak, pořád neměli vlast, kam by se mohli vrátit. Sovětský Svaz, i když válku začal jako agresor spolupracující s Německem, tak ji ukončil jako jeden ze spojenců, tudíž vítězů a dalších 45 let tyranizoval východní a střední Evropu.

Poláci, od začátku náležící mezi spojence a bojující od prvního dne války, se neměli kam vrátit. K takovému přesvědčení došla většina příslušníků Polských ozbrojených sil na západě. Část již poznala sovětskou „spravedlnost“, ostatní věděli, že boj na západě z nich v očích nové polské vlády činí zrádce.

Byla to opravdová ironie osudu a krutý žert dějin.

Zdroje
Tadeusz Wysocki, 1 Polska Dywizja Pancerna 1939-1947, Geneza i dzieje, Warszawa 1994, ISBN 83-11-08219-7
Stanisław Maczek, Od podwody do czołga. Wspomnienia wojenne 1918-1945, Warszawa 1990, ISBN 83-04-03659-2
Jerzy Majka, Stanisław Maczek, Libra 2005, ISBN 83-89-18310-2
Jerzy Majka, Brygada Motorowa płk. Maczka. 10 Brygada Kawalerii 1937–1939, Rzeszów 2004, ISBN 83-89183-08-0
Polska broń pancerna 1939, Wydawnictwo MON, Warszawa 1989, ISBN 83-11-07660-X
Wojsko Polskie w II wojnie światowej, Bellona 2005, ISBN: 831110119-1
Wojsko Polskie 1939- 1945. Barwa i broń, S. Komornicki, Z. Bielecki, W. Bigoszewska, A. Jońca, Interpress 1984, ISBN 9788322320556
Marsz czarnych diabłów, McGilvray Evan, Rebis - Dom Wydawniczy REBIS Sp. z o. o. 2006, ISBN 83-7301-893-X

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více