Bitva o Lvov

Autor: Karl Schlange / Schlange 🕔︎︎ 👁︎ 56.245

Bitvu u Lvova je možné rozdělit do několika hlavních etap, z nichž první je průlom předsunuté bojové skupiny, která dosáhla předměstí Lvova a dobyla výšiny u města. Druhou etapou byly boje hlavních sil v době mezi 15. a 21. zářím 1939. Po skončení tvrdých bojů mezi Němci a Poláky bylo město předáno do rukou Rudé armády, protože se nacházelo v sovětském záboru. Stalo se tak obdobně jako Brest symbolem při zatím posledním dělení Polska, tenkráte mezi německé nacionální socialisty ze západu a sovětské internacionální socialisty z východu.

Německé plány

Reklama

14. armáda měla při postupu do Polska z území Moravy a Slovenska vytvořit východní část obkličovacího křídla. Na nejzazším křídle na jihu byl umístěn XVIII. horský sbor, jehož cílem se stalo hlavní město Haliče. Lvov byl významnou silniční a železniční křižovatkou v jižním Polsku a jako takový měl klíčovou důležitost pro jižní skupiny vojsk polské armády. Jeho rychlé dobytí se stalo zásadní pro německý plán obklíčení polských sil na východ od Varšavy.


Znak XVIII. horského armádního sboru

17. září zahájením bojů na východě ze strany sovětských spojenců se situace německého velení zjednodušila a mohlo své plány na obkličovací operaci východně od Varšavy revidovat. Slabou náplastí na rozhodnutí vydat v tvrdých bojích dobyté město Lvov se pro německou vojenskou čest stalo trvání polské posádky na tom, že se vzdá do zajetí pouze německé 1. horské divizi, na kterou tak vytrvale útočili, namísto Sovětům, kteří jim vpadli do zad.

Plán obránců nařídil vypracoval generál Władysław Langner velící polským jednotkám v oblasti. 11. září měl generál Rudolf Prich připraven plán obrany města a přistoupilo se k jeho realizaci.

Boje ve městě a okolí

2. horská divize vyrazila u východních Beskyd směrem na Nowy Sacz a poté si to od západu nasměrovala ke Lvovu. 1. horská divize měla dvěma pluky vyrazit z území Slovenska západně od Dukelského průsmyku a průzkumných praporem východně od něj. Divize horských myslivců navázaly bojový dotek východně od Noweho Sacze.

Večer 11. září stanuly horské divize u Samboru, který byl vzdálen pouze 80 kilometrů od Lvova. Velitel sboru vydal 1. horské divizi rozkaz vyčlenit ze sestavy rychlou motorizovanou skupinu a dobýt města z chodu. Kampfgruppe se skládala ze čtyř rot horských myslivců, oddílu protitankového, protiletadlového dělostřelectva s posilou dělostřelecké baterie a ženijního oddílu.

Ráno 12. 9. 1939 v půl deváté byl vydán rozkaz k postupu na Lvov a již v deset hodin vyrazil předvoj pod velením Hauptmanna Merxmüllera v čele 100. horského pluku ze Samboru na cestu. U křižovatky jižně od Konuszky předvoj zaskočil pochodující polskou rotu. Čelní vozidlo horských myslivců zahájilo palbu z kulometu a polská pěchota se rozprchla po obou stranách silnice. Někteří padli do zajetí. Předvoj zrychlil postup na 60 kilometrů za hodinu. Očekávala se polská obrana u Malovanky, kde se silnice omezuje na úzký pruh mezi dvěma jezery. Kolona předvoje nabrala rychlost aby prorazila středem městečka. Polské kulomety a ostřelovači, ale donutily část předvoje a hlavní síly zastavit. Po hodinu a půl trvajících bojích se podařilo vyčistit cestu k dalšímu postupu.

100. pluk přeskupil své jednotky k frontálnímu útoku. Na čele byl motorizovaný předvoj, následovaný štábem pluku a ženijní rotou. Následoval prapor horských myslivců na nákladních autech.

Reklama

Čelním jednotkám se podařilo prorazit k západním domům Lvova. Polský odpor po překonání počátečního momentu překvapení začal výrazně sílit. Palba pušek a kulometů, později podpořena dvěma děly a podporovaná ostřelovači ze střech přinutila německé horské myslivce přejít do obrany. Soustředěný protiútok polské pěchoty se začal propracovávat kupředu.

Velitel divize generál Ludwig Kübler a jeho Ia se dostali ke Lvovu západ během odpoledne. Následovat rozkaz všem motorizovaných částem divize, prorazit k městu. Myslivci 99. horského pluku během 12.9. dorazily po usilovném celodenním pochodu k Samboru v šest večer.


Ludwig Kübler

13.9. v půl sedmé ráno byly vydány rozkazy k útoku na Lvov od západu a severozápadu. Horští myslivci pronikli až ke středu města, byly ale polskými protiútoky donuceny ustoupit zpět , tak aby bylo možné dobýt výšiny okolo Zboiské. Bez menáže vyrazili horští myslivci k útoku. Aktivita polských ostřelovačů sílila. Jejich postup urychlil Vídeňák žijící v okolí, který Němce navedl k cestě nezanesené v mapách vedoucí ke Zboiské. Ve Zboiské zaútočila 13. rota z chodu na polské postavení a díky překvapení ho snadno dobyla. Ukázalo se však že Zboiskou není možné v přicházející noci dosavadními silami udržet, protože Poláci zahájili sérii protiútoků, z nichž mnohé končily na dosah ručních granátů. Proto se myslivci stáhli z vesnice a zaujali kruhovou obranu na výšinách ovládající hlavní silnici. Na polské straně došlo ke změně ve velení, když se velitelem obrany města stal generál Franciszek Sikorski.

Ráno 14. 9. začala obranná bitva na Zboiských výšinách a v okolí Holoska. Schörnerova bojová skupina bránila Zboiskou, Holosko a přilehlé výšiny po osm dlouhých dní. Nejprve bojovali na dvou frontách, později se rozvinula v boj ze tří a nakonec ze čtyř stran. Celkem třikrát byla bojová skupina úplně odříznuta od divize a bojovala bez posil a zásob. Hlídky které se pokoušely prorazit 5 km po západní silnici postupovaly v polské palbě.

K bojovým pozicím dorazily zbylé jednotky 1. horské divize, vítaný byl zejména příchod 99. horského pluku. Jednotky 2. horské divize se přibližovaly ke Lvovu. Polskou stranu posílili dobrovolníci z řad obyvatelstva a mezi posilami ze směru Przemyśl dorazila i 10. motorizovaná brigáda, které velel plukovník Stanisław Maczek a která začala s intenzivními útoky na německá postavení na Zboiských výšinách. Z dělostřeleckých pozic na kopcích v okolí města docházelo k ostřelování budov, stejně tak se samotné město stalo cílem útoků bombardérů Luftwaffe.


Stanisław Maczek

Polské jednotky měly převahu nad horskými myslivci. Obrany Lvova se účastnilo více než 20 tisíc polských vojáků podporovaných více než sto děly. Zvnějšku německého obklíčení se k městu snažily probojovat útvary 11. a 14. pěší divize. Bojová situace se tak měnila každý den a noc.

15. 9. nastala horským myslivcům velmi obtížná situace, když došlo ke koordinovaným útokům ze severu a k útoku jednotek ze Lvova. Dělostřelecké granáty německé pozice zasypávaly ze dvou stran. Jejich palba byla rádiem koordinována tak, že pokud útočila pěchota od severu podporu poskytovaly dělostřelecké baterie ve Lvově střelbou od jihu a naopak. Kombinace dělostřelecké palby do zad a čelního útoku pěchoty vedla k mnoha krizím v německé obraně, které se dařilo zvládat za cenu největšího vypětí. Jedinou palebnou podporou dělostřelectva na německé straně musely zastat dvě baterie, zatímco Poláci disponovali kromě běžných polních děl ráže 75 a 100 mm také kapacitou několika pevnostních děl ráže 120 mm. Pro velitele německého dělostřelectva se tak nejobtížnějším úkolem stalo rozhodování, které skupině aktuálně poskytnou palebnou podporu.

Následující dni byly vyplněny vlnami útoků polské pěchoty a dělostřeleckých přepadů na skupiny horských myslivců, kteří v kruhové obraně odráželi polské zteče za tenčících se zásob munice. Po vstoupení Sovětského svazu do bojů proti Polsku 17.9.1939, bylo upuštěno ze strany německého velení od plánů na dobytí Lvova, aby se zamezilo ztrátám z případných bojů v městské zástavbě a němečtí vojáci setrvávali nadále ve svých obranných postaveních na výšinách v okolí města. K městu zamířili jednotky 6. armády v sestavě Ukrajinského frontu pod velením Golikova. Vstupem Sovětů do války ztratilo polské úsilí o udržení komunikací ke hranicím s Rumunskem na smyslu. Postup jednotek z východu donutil polské velení, k přesunu části jednotek na východní přístupy k městu a tím k zeslabení tlaku na německé horské myslivce.

Reklama


Filipp Ivanovič Golikov

18. 9. německá letadla shazovala letáky nad městem s výzvou ke kapitulaci, poté co nevyvolaly žádnou reakci, pokusili se horští myslivci obnovit útok na město. Byl ale úspěšně odražen.

19. 9. pronikly tanky a auta Rudé armády k městu z východu. Po krátkém souboji byli Sověti odraženi od předměstí. Avšak početní převaha Rudé armády umožnila dokončit obklíčení města a uzavřením kruhu spojením s německými jednotkami na západě. Velitel sovětské tankové brigády plukovník Ivanov, zahájil vyjednávání s polským velením. Oznámil plukovníku Rokowskemu, že Rudá armáda vstoupila do Polska, aby pomohla v boji Německu a že cílem jeho jednotky je zajištění města Lvov.

20. 9. proběhlo ve znamení paralelních sovětsko-polských a německo-polských jednání o podmínkách kapitulace města. Zároveň sovětské jednotky převzaly německé pozice na severu a jihu obkličovacího kruhu a horští myslivci se tak zkoncentrovali na západních přístupech ke Lvovu.

21. 9. došlo k dramatickému obratu, město Lvov se v bezvýchodné situaci rozhodlo ke kapitulaci, k vlastními podpisu došlo 22. 9. 1939 na předměstí Winniki. Do zajetí padlo na 25 tisíc obránců města. Téhož dne ale přišel rozkaz z německého velitelství k evakuaci od Lvova, neboť náležel dle tajného protokolu v srpnu uzavřené německo-sovětské smlouvy do ruské části Polska, na německou stranu záboru. Z okolních lesů u Zuchowic a okolních výšin vystoupily další zástupy polských vojáků, aby se nechali zajmout Němci, jejichž zajetí dávali přednost před sovětským. Ve městě samotném, ale hned po složení zbraní, došlo k porušení sjednaných podmínek a NKVD se pustila do zatýkání polských důstojníků, kteří byli transportováni k Tarnopolu, odkud pokračovali do dále gulagů. Většina z nich prošla táborem ve Starobielsku a jen nemnoha z nich se podařilo vyhnout zastřelení při masakru v Katyňi roku 1940. Stejný osud potkal i generála Stanisława Sikorskiho.

Za úpornou obranu proti útokům polské přesily na odloučených pozicích v okolí Lvova, byl generál Kübler jako první velitel divize vyznamenán Rytířským křížem řádu Železného kříže. Celkem u Lvova ztratila 1. horská divize 243 mužů a 400 dalších bylo zraněno, 2. horská divize přišla o 116 padlých. Celkové německé ztráty byly 484 padlých a 918 raněných, 608 nemocných. Sovětská 24. obrněná brigáda měla 4 padlé a 8 raněných. Ztráty na polské straně nejsou podrobně zmapovány (rozlišení na to které ztráty přísluší bojům ve městě a které sovětské likvidaci).

Rekapitulace na závěr

Bitvu u Lvova je možné rozdělit do tří etap, z nichž první je rychlý útočný průlom předsunuté bojové skupiny v duchu bleskové války, která dosáhla předměstí Lvova a dobyla výšiny u města. Druhou etapou byly tvrdé obrané boje obklíčených německých útvarů v době mezi 15. a 20. zářím 1939, proti vlnám polských útoků a ohni dělostřelecké palby. To už byl ale průběh naprosto nesrovnatelný se zkušenostmi ostatních německých útvarů na jiných částí polského bojiště. Třetí fáze nastala 20. září poté, co na scénu masivně vstoupili sovětské jednotky Ukrajinského frontu. Nastalá bezvýchodná situace vedla k polskému složení zbraní.

Poznámka:

I když bylo dle vzpomínek několika pamětníků uvažováno o nasazení československého legionu pod generálem Prchalou do bojů v okolí Lvova, k vlastnímu nasazení do bojů nedošlo. A tak i když byl 11. září legion přesunut za Baranovici do Lvova, vlastní bitvy se účastnil pouze z pozice diváka než vyrazil pěšky východním směrem vstříc postupujícím Sovětům.


Lev Prchala

Zdroje:
James Lukas – Hitlerovy horské jednotky
Werner Haupt - Deutsche Spezialdivisionen
https://www.feldgrau.com/GebDiv.php?ID=1
https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Lw%C3%B3w_(1939)
https://en.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Prich
https://en.wikipedia.org/wiki/W%C5%82adys%C5%82aw_Langner

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více