Vzdušné boje nad Německým zálivem

Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔10.04.2009 📕11.724

Úvodní britské bomby na Kriegsmarine

RAF do války vstupovala s vírou v obranné schopnosti rychlých moderních bombardérů, které si za dne dokážou probojovat svou cestu k cíli a zpět skrze obranné stíhačky a protiletadlovou dělostřeleckou palbu. S vypuknutím války došlo k ověřování Douhetovy teorie v praxi.

První sestřel při vzdušné obraně Německa se uskutečnil druhý den po vstupu Spojeného království do probíhající války mezi Německem a Polskem. Britský cílem se stala eliminace hrozby se strany jednotek Kriegsmarine. Zatímco se britské lodě honily za německými korzáry po oceánech, RAF se snažila přispět k válečnému úsilí útoky na válečné lodě u německého pobřeží a v přístavech.

Poté co průzkumný stroj přinesl zpět do Británie snímky z Schillingské rejdy ve Wilhelmshavenu a Brunsbüttelu na Labi, vyrazily odpoledne 4. 9. 1939 přes nebe Severního moře k prvnímu náletu formace Blenheimů ze 110. a 107. perutě. Silný severozápadní vítr s dešťovými mraky diktoval taktické možnosti – nálet v nízké výškové hladině. Pětičlenná formace 110. perutě vypadla z oblačnosti ve výšce 160 metrů nad Admiralem Sheerem ve Wilhelmshavenu. Moment překvapení zpozdil reakci posádky a než se ozvaly protiletadlové zbraně stačil odbombardovat první letoun. Šikmo přes záď padly dvě pumy, z nichž jedna přepadla přes palubu do vody. Druhý letoun také docílil obdobného výsledku. Třetí stroj odhodil pumy do vody, stejně tak čtvrtý a pátý. Jeden letoun byl zapálen protiletadlovou palbou a zřítil se u ostrova Mellum. Blenheimy 107. perutě útočily již proti plně připravené obraně. Domů do Anglie se na základnu vrátil jen jeden letoun, zatímco ostatní padly za oběť protiletadlovým kanonům Kriegsmarine. Jeden se sestřelených strojů dopadl na příď křižníku Emden, kde vyrval velký otvor a zapříčinil se o první padlé v řadách německého námořnictva. Výsledkem útoku Blenheimů byly tři přímé zásahy – a tři nevybuchlé bomby.

Ve stejném čase proběhl útok bombardérů Vickers Wellington proti dvojici lodí Gneisenau a Scharnhorst v ústí Labe. Jeden bombardér si připsaly protiletadlové kanony a druhý se stal první položkou druhé světové války mezi RAF a Luftwaffe. Feldwebel Alfred Held na Bf 109 z II./JG 77 sestřelil Wellington dříve než se stačil vrátit do mraků. O něco později se podařilo sestřelil Feldwebl Troisch ze stejné jednotky Blenheim.

Ztráty bez očekávaného úspěchu proti lodím byly pro velení RAF studenou sprchou.

29. 9. 1939 při náletu na ostrov Helgoland bylo sestřeleno pět Hampdenů.

V říjnu a listopadu stoupal tlak velení obou stran na dosažení konkrétních výsledků proti plavidlům nepřítele.

3. 12. 1939 vzlétlo proti lodím v oblasti Helgolandu skupina 23 Wellingtonů, které se podařilo potopit minolovku, bez vlastních ztrát. Několik přítomných německých stíhaček se neodvážilo k útoku na sevřenou formaci britských bombardérů.

14. 12. 1939 vzlétlo z Mildenhallu dalších 12 Wellingtonů proti křižníku Nürnberg ve Wilhelmshavenu. Tentokráte byly ztráty bolestivé, bylo Luftwaffe sestřeleno pět bombardérů a v šestém vybuchly vlastní pumy. RAF však vinu za ztráty nepřipisovalo stíhací obraně, ale špatnému počasí, protiletadlové palbě lodí a ztrátě paliva z prostřílených nádrží.

Velká bitva nad vlnami Německého zálivu

Slunné pondělí 18. prosince 1939 se stalo zlomem v dosavadních vzájemných střetech bombardérů RAF s Luftwaffe při akcích proti lodím Kreigsmarine. V ideálním stíhacím počasí na let proti Nürnbergu a Leipzigu, torpédovaným den předtím britskou ponorkou Salmon, vydaly Wellingtony 9., 37. a 149. perutě RAF. Svaz tvořilo 24 bombardérů z nichž se dva musely pro poruchy vrátit a k cíli jich pokračovalo pouze 22.

V 13:50 radar Frea na Helgolandu Kriegsmarine a radar Frea Luftwaffe v Dünen von Wangerooge objevili britský svaz ve vzdálenosti 113 kilometrů, tj. 20 minut letu před pobřežím. Na základnách stíhaček, ale nechtějí věřit tomuto hlášení protože počasí neposkytuje žádný úkryt. Mezitím co se takto ztrácel čas, dosáhl britský svaz Helgolandu. Zatímco ho v bezpečné vzdálenosti oblétal, napočítala hlásná služba 44 strojů, tedy dvojnásobek skutečného britského stavu.

Z obránců se jako první do vzduchu dostala formace Bf 109 noční stíhací letky 10./JG 26 pod velením Oberleutnanta Steinhoffa. Britské bombardéry v těsné formaci přeletí nad Schillingskou rejdou v výšce 4000 metrů. Bomby neshazují. Sleduje je těžká palba protiletadlových děl. Formace se otočila nazpět a přeletěla nad Wilhelmshavenem opět bez toho aby provedla bombardování.

Po opuštění zony protiletadlové palby začínají útočit roje stíhaček Luftwaffe. První sestřel v bitvě pravděpodobně docílil desátník Heilmayr na Bf 109 v 14:30. Jako druhý skoruje nadporučík Steinhoff. Poručík Hellmut Lent na Bf 110 útočí na dva Wellingtony, které se oddělily od svazu a pokoušejí se uniknout nad mělčinou mezi pobřežím a frízskými ostrovy, a sestřeluje oba bombardéry do moře; po pěti minutách posílá do vln 25 km severozápadně od Borkumu další Wellington. Nadporučík Gresens, desátník Kalinowski a poručík Graeff všichni z 2./ZG 76 si kolem třetí hodiny připisují po jednom sestřelu. Poručík Uellenbeck 50 km severně od holanského ostrova Ameland dostihl dva Wellingtony, levý stroj sestřelil, zadní střelec pravého bombardéru ho ale zasáhl a zranil do krku. Zranění utrpěl i jeho střelec desátník Dombrowski na ruce. Přesto se jim podařilo přistát na domovském letišti v Jeveru. Velitel 2.letky ZG 76 kapitán Wolfgang Falck sestřelil v plamenech jeden bombardér, poté se však musel po zásahu do pravého motoru odpoutat, zanedlouho se zastavil i levý motor a nezbylo mu nic jiného než nouzově přistát na Wangerooge. Jeho číslo desátník Freisiou si z boje Jihozápadně od Helgolandu nárokoval zničení dvou Wellingtonů. Nadporučík Robitzsch v čele dvojice Bf 109 z 3./JG 101 je po zásahu jednoho Wellingtonu zasažen do motoru a donucen k nouzovému přistání.

Letecká bitva netrvala déle než půl hodiny. Po třetí odpoledne letí zbytky britského bombardovacího svazu mimo operační dolet stíhaček.

Poslat do vzduchu letouny z III./JG 77 se ve všeobecném zmatku na německém štábu zapomnělo.

Z výpovědí zajatců poručíka Wimberleyho a seržanta Herberta Russe se objasnilo, proč nebyly odhozeny žádné bomby. Nešlo o bombardovací útok, ale o navigační let do Německého zálivu. Namísto bomb byly posádky posíleny o nové piloty a pozorovatele, kteří měli být při tomto letu zaškoleni.

Výsledná bilance

Němečtí obránci přišli o dvě stíhačky Bf 109, jejichž piloti se utopili v moři, nouzově přistála jedna Bf 109 a jedna Bf 110, další stroje utrpěly různé stupně lehčího poškození. Piloti nárokovali větší počty sestřelených letadel, než bylo pozdějšími kontrolami ověřování sestřelů zjištěno. I./ZG 76 nárokovala 15 vzdušných vítězství. II./JG 77 nárokovala 14 bombardérů. Noční 10./JG 26 nárokovala 3 britské stroje. Celkový počet nároků byl tak o deset strojů větší než stav britské formace. Celkem říšské ministerstvo letectví neuznalo sedm nároků na sestřely (mezi nimi nárok pozdějšího esa Gordona Golloba na Bf 110).

Britové nárokovaly sestřelení dvanácti Messerschmittů a v novinách přiznali ztrátu sedmi bombardérů. Po válce v dubnu 1963 se v prohlášení k této akci uvedlo: „ 22 Welingtonů bylo vysláno k výzvědnému letu nad Německý záliv, 12 z nich bylo sestřeleno, tři další byly poškozeny do té míry, že se při nouzovém přistání na britském pobřeží rozlomily.

U zúčastněných německých stíhacích letců se setkala tato čísla se skepsí. Především zjištění, že mnohé Wellingtony neměly bomby na palubě, skrývá podezření, že se mohlo jednat ještě o další bombardovací svaz, zatajený v britských zdrojích.

V každém případě, ztráta 2/3 nasazených strojů byla katastrofou, jež se stala britským argumentem pro konec operací formací samotných bombardérů za denního světla bez stíhacího doprovodu. Douhetova teorie tak skončila v krvavé lekci praxe nad vlnami Německého zálivu.

Zdroje:
Norman Franks – Letadlo proti letadlu
Cajus Bekker – Výška útoku 4000
Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔10.04.2009 📕11.724

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře