Černá brigáda – díl II. „1940 - Francouzské intermezzo“

Autor : Zbigniew Mikesz / Zbycho 🕔03.04.2009 📕13.967

Budování polských ozbrojených sil v zahraničí, v obdobích chybějící státní nezávislosti, se v posledních skoro dvousetletých dějinách stalo polským specifikem. Byla to jedna z cest, kterou se vydala část porobeného národa, jež se tak snažila získat zpět nezávislost, nebo alespoň připomenout evropskému a světovému veřejnému mínění o existujícím polském národě a jeho nesouhlasuse ztrátou státní suverenity.

Rovněž během druhé světové války, využívajíce tradice formování jednotek v emigraci, zakládali Poláci své ozbrojené síly všude tam, kde to bylo možné.

Prohraná zářijová kampaň z roku 1939 neznamenala konec účasti Polska ve válce. Generálu Sikorskému připadl ve Francii nelehký úkol, musel sestavit funkční vládu úřadující mimo vlast a hlavně zorganizovat novou bojeschopnou armádu z více než 80 000 tisíc polských vojáků, kterým se podařilo uniknout z vlasti.

Mezi těmito uprchlíky byli i příslušníci 10. jezdecké brigády, včetně svého velitele, jenž byl Sikorským velmi vřele přivítán. Jako odměnu za zásluhy v zářijové kampani je Maczek vyznamenán Zlatým křížem řádu Virtuti Militari, povýšen do hodnosti generála a zároveň je mu nabídnutá funkce velitele 1. divize pěchoty – první polské jednotky vzniklé v zahraničí. Generál Maczek tuto čestnou funkci odmítl. Neustále vyhlížeje své vojáky 10. brigády, pomalu se trousící do Francie, ujal se velení výcvikového střediska polské armády. Se Sikorského podporou, který chápal potřebnost dobře vycvičených odborníků pro motorizovanou brigádu a věděl, jakým přepychem by bylo jejich rozptýlení po různých pěchotních oddílech, se Maczkovi pomalu daří reaktivovat 10. brigádu.

Ve výcvikových táborech poblíž Coёtquidan v Campenac a Paimport postupně vznikla střediska jízdy a obrněných zbraní, do kterých proudily kromě vojáků 10. jezdecké brigády také další tankisté, mechanici a řidiči. Střediska se rychle rozrůstala. Díky vstřícnosti maďarských úřadů se do Francie dostala většina internovaných vojáků 10. jezdecké brigády, kteří dokonce přivezli své plukovní bojové zástavy.

Důstojníci brigády vypracovali zvláštní memorandum francouzské vládě, ve kterém na základě svých zkušenosti ze zářijové kampaně požadovali vznik polské motorizované divize. Odpověď Francouzů, byť naznačovala určitou naději, byla negativní. Francouzi si plní pýchy byli jistí svou Maginotovou linii a polskou jednotku považovali za nepotřebnou…

A tak dál museli Poláci o každé dělo, tank či automobil, svádět se sebejistými Francouzi tuhé boje.

V roce 1940 byla podepsána polsko-francouzská smlouva, která stanovila právní základ pro vznik polské obrněné jednotky ve Francii. V únoru 1940 bylo středisko jízdy a obrněných zbraní přesunuto na jih poblíž Avignonu.

Přesun na jih výrazně zlepšil nejen ubytovací podmínky, ale i možnosti výcviku jednotky. Základním problémem však byl nedostatek zbraní a vybavení. Zpočátku středisko disponovalo několika automobily a zastaralými tanky Renault FT-17 které byly intenzívně využívány během výcviku. Kompletně chybělo dělostřelectvo a automatické zbraně. Ještě v dubnu, během výcviku u Avignonu, zastupoval hrubý klacek těžký kulomet a menší klacík představoval lehčí zbraň…

Situace se začala měnit v druhé polovině května, po německé agresi na západní Evropu, která jasně prokázala, že vítězství mohou zajistit pouze mobilní, obrněné a mechanizované svazy podporované letectvem. V červnu 1940, po prohraných bitvách ve Flandrech, vydali konečně Francouzi rozkaz k rychlému zformování polské motorizované divize. Pro urychlení její organizace byly zárodky jednotky o síle asi 5 000 mužů přesunuty k Paříži, blíž ke skladům zbraní a vybavení. Začaly horečné práce při organizaci a školení jednotky.

Vzhledem ke kritické situaci na bojišti, kde se Francouzi snažili látat díry na frontě všemi možnými způsoby, požadovali okamžité nasazení polské jednotky. Tento úkol nebylo možné provést z prostého důvodu, bylo potřeba nejprve se seznámit a uvést do provozu ohromné množství výzbroje, které bylo dodáno rovnou z továren. Tanky (90 strojů typu Renault R-35 a Renault R-40) a další výzbroj byly pro polské vojáky, kteří promarnili celou zimu školením bez patřičného vybavení, naprostou neznámou.

Počátkem července generál Maczek vyčlenil z formované divize motorizovanou brigádu a vyrazil s ní na frontu. Bylo to hodně improvizované seskupení jednotek ani zdaleka nedosahující stavů brigády, nicméně toto seskupení přijalo trochu velikášsky název 10. obrněná jezdecká brigáda (fr. 10éme Brigade de cavalerie blindée). Symbolem brigády se staly červené květy máku kreslené na pancířích tanků. Květy symbolizovaly soudržnost jednotky se svým velitelem generálem Maczkem (v polštině Maczek znamená zdrobnělinu slova mák).

Základ brigády tvořili právě veteráni 10. jezdecké brigády ze září 1939, celkem 102 důstojníků a 1607 vojínů.


Dělostřelecké tahače Renault UE z výzbroje 10. obrněné jezdecké brigády

10. června 1940 byla brigáda, jako součást 4. francouzské armády, vyslána na frontu do Champagne a seskupená v oblasti Avize (na východ od Paříže). Seskupení jednotky bylo ukončeno právě ve chvíli, kdy v této oblasti útočící německá armáda, uzavřela prsten obklíčení. Prvním úkolem brigády bylo krytí křídla francouzské pěší divize a následné uzavření mezery mezi ní a další pěší divizi.

Během plnění těchto úkolů, 13. června 1940, svedla brigáda svou první bitvu na francouzské půdě. Zadržela nepřítele v prostoru Champeaubert - Montmirail a následným tankovým protiútokem u Montgivroux umožnila 20. a 59. pěší divizi únik z obklíčení směrem na Saint Gond.

V dalších dnech brigáda ustupovala po silnicích přeplněných běženci a francouzskou armádou směrem na jih.

Objevily se potíže s komunikací a spolupráci s francouzskými jednotkami. Úkoly pro brigádu byly zmatečné a omezovaly se většinou na krytí ústupu. Gen. Maczek neměl úplný přehled o situaci a byl si dobře vědom hrozícího obklíčení.

15. června překročila brigáda Seinu a seskupila se v lese poblíž Chaource. Největší výzvou pro brigádu se stal boj o pohonné hmoty, který byl o to těžší, že brigáda neměla vlastní zásobovací kolonu.

Za této situace obdržela brigáda rozkaz z velitelství XXIII. sboru přesunu jako její přední stráž směrem k Burgundskému kanálu a obsazení města Montbard. Tam měla brigáda zajistit přepravu přes kanál pro ustupující francouzský sbor. Pro splnění tohoto rozkazu byl gen. Maczek nucen vydat rozkaz k likvidaci části tanků a automobilů, pro které se už nedostávalo pohonných hmot. Opakovala se tak stejná situace z Polska a brigádě zůstalo pouhých 17 tanků.


Tank Renault R 40 z výzbroje 10. obrněné jezdecké brigády

16. června v pozdních večerních hodinách zahájila brigáda útok na město Montbard. Překvapený nepřítel utrpěl značné ztráty. Město bylo dobyto, ale most přes kanál se nepodařilo obsadit. Protože německé protiútoky narůstaly a rostly vlastní ztráty, rozhodl Maczek o přerušení boje, stáhnutí brigády z města a vyhledání vhodného místa pro přepravu přes řeku jižně od Montbard. Velitel zkoušel dostat brigádu za Loiru, tam ji přeskupit a zapojit se do boje o Paříž. Průzkum však zjistil nejen fakt, že všechny mosty jsou obsazeny Němci, ale i to, že brigáda je v obklíčení.

Následujícího dne dorazily zbytky brigády do lesa poblíž vesnice Moloy (na sever od Dijonu). Shromáždilo se zde asi 500 zbývajících vojáků. Při celkovém nedostatku pohonných hmot a odříznutí od všech ústupových cest, rozhodl velitel brigády o zničení těžkých zbraní a zbývajících dopravních prostředků. Šanci na probití se z obklíčení viděl v pěším přesunu. Rychle se však ukázalo, že tak velká kolona má malé šance na únik z kotle. Padl rozkaz k rozpuštění jednotky. Vojáci byli rozděleni do menších skupin, s úkolem probit se do neokupované části Francie. Tento pochod trval nezřídka dlouhé týdny, ale většina vojáků do jižní Francie dorazila a odtamtud pokračovala do Skotska. Tam se později setkali se zbývajícími jednotkami motorizované divize, které do bojů ve Francii nezasáhly, a byly již dříve evakuovány z výcvikového tábora u Paříže.


Bojová cesta 10. obrněné jezdecké brigády ve Francii

S pobytem prchajících příslušníků brigády na jihu Francie je spojena humorná příhoda. Většina Poláků směřovala do Marseille. Přístav se plnil stovkami polských vojáků, samozřejmě v civilu. Všichni dodržovali konspirační zásady a na ulicích či v kavárnách předstírali, že se neznají. Jednoho dne se ve světlém letním obleku objevil generál Maczek, před největší kavárnou v přístavu, zaplněnou stovkou jeho vojáků. K údivu všech kolemjdoucích se okamžitě jako na povel vymrštila do pozoru stovka salutujících konspirátorů…

Francouzská kampaň skončila porážkou. Generál Maczek neměl šanci ukázat svůj vojenský talent. Improvizovaně sestavená a nedostatečně vyškolená brigáda byla vtažená do chaosu francouzského ústupu. Pouze v prvních dnech byla použitá plánovaným způsobem. Jediným světlým bodem této kampaně bylo ovládnutí města Montbard.

Pro příslušníky brigády i samotného generála to byly další cenné zkušenosti, které zúročili v dalším boji…

Bojové tradice 10. obrněné jezdecké brigády nebyly zapomenuty a dnes v nich pokračuje 10. obrněná jezdecká brigáda gen. S. Maczka sídlící ve Świętoszowie.

O v pořadí již třetí reaktivaci brigády, tentokrát na anglické půdě a jejím následným bojovým nasazeni v rámci 1. obrněné divize se dočtete v závěrečném dílu: Černá brigáda 1944 „Z Normandie do Německa

Zdroje:
Tadeusz Wysocki, 1 Polska Dywizja Pancerna 1939-1947, Geneza i dzieje, Warszawa 1994, ISBN 83-11-08219-7
Stanisław Maczek, Od podwody do czołga. Wspomnienia wojenne 1918-1945, Warszawa 1990, ISBN 83-04-03659-2
Jerzy Majka, Stanisław Maczek, Libra 2005, ISBN 83-89-18310-2
Jerzy Majka, Brygada Motorowa płk. Maczka. 10 Brygada Kawalerii 1937–1939, Rzeszów 2004,ISBN 83-89183-08-0
Polska broń pancerna 1939, Wydawnictwo MON, Warszawa 1989,ISBN 83-11-07660-X
Wojsko Polskie w II wojnie światowej,Bellona 2005, ISBN: 831110119-1
Wojsko Polskie 1939- 1945. Barwa i broń, S. Komornicki, Z. Bielecki, W. Bigoszewska, A. Jońca, Interpress 1984, ISBN 9788322320556
Marsz czarnych diabłów, McGilvray Evan,Rebis - Dom Wydawniczy REBIS Sp. z o. o. 2006, ISBN 83-7301-893-X
Autor : Zbigniew Mikesz / Zbycho 🕔03.04.2009 📕13.967

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře