Bitva o Ia Drang - část 1.

Autor : Ace1stCav 🕔12.03.2009 📕16.895

Bitva o Ia Drang byla první velkou bitvou Vietnamské války mezi armádou Spojených států amerických a Vietnamskou lidovou armádou. Do té doby byly boje Američanů charakteristické především operacemi proti nepravidelným partyzánským jednotkám Viet Congu. Bitva se odehrála 14. až 18. listopadu 1965 na dvou LZ severozápadně od Plei Me na Centrální vysočině Jižního Vietnamu podél hranic s Kambodžou. V boji se tam střetly jednotky 1. jízdní (aeromobilní) divize v zastoupení 1. a 2. praporu 7. jízdního pluku a 1. praporu 5. jízdního pluku proti 33., 66. a 32. pluku severovietnamské armády spolu s praporem H15 Viet Congu.

Centrální vysočina severovýchodně od Saigonu se stala hlavním vojenským zázemím pro PAVN (People´s Army of Vietnam - Vietnamská lidová armáda). V oblasti vedlo pouze několik použitelných cest, čímž se vytvořily ideální podmínky pro komunistické jednotky, protože Jihovietnamská armáda potřebovala pro své operace obvykle cesty. Během roku 1965 se velké skupiny Severovietnamců přesouvaly do této oblasti, aby mohly zahájit hlavní ofenzívu. Jejím cílem bylo rozpůlit Jižní Vietnam. Americké velitelství v tom spatřilo ideální oblast pro zkoušku jejich nově vyvinuté aeromobilní taktiky. Nazývali tak možnost přesunout, podporovat a stáhnout jednotku velikosti praporu pomocí helikoptér. Ačkoliv nebudou mít s sebou těžké zbraně, pěchotu můžou podporovat společnou činností dělostřelectvo a letectvo pomocí předsunutých pozorovatelů. Tuto taktiku měla vyzkoušet nově vytvořená 11. letecká útočná divize (zkušební), ze které se stala 1. jízdní divize (Aeromobilní), nebo jak se sami nazývali "Air Cav" (letecká kavalérie). V červenci 1965 se začaly do tábora Redcliffe v An Khe přesouvat tři brigády divize a v listopadu už byla většina z nich v poli a připravená.

Severovietnamský generál Chu Huy Man vytvořil smělý plán operací na Centrální vysočině. Ten počítal s ofenzívou proti západní náhorní plošině obsahující provincie Kontum, Pleiku, Binh Dinh a Phu Bon. To zahrnovalo zničení tábora speciálních jednotek v Plei Me, Dak Sut a Duc Co, likvidaci velitelství Le Thanh a zmocnění se hlavního města provincie Pleiku. Generál Man velel jak PAVN, skládající se z 32., 33. a 66. pluku, tak Viet Congu.

19. října zaútočil 33. pluk na tábor CIDG (Civilian Irregular Defense Group - forma domobrany vzniklá za asistence speciálních jednotek americké armády) Plei Me, který se nacházel zhruba 40 mil od města Pleiku. Plei Me bránilo 12 mužů amerických speciálních jednotek a 350 Montagnardů (souhrné označení pro horaly žijící na Centrální vysočině). 22. října rozvědka zjistila přítomnost 32. pluku vyčkávajícího v záloze, aby mohl napadnout očekávanou kolonu s posilami z Pleiku.

Velitel 11. vietnamského sboru tak měl před sebou těžkou volbu. Odmítnout posily pro Plei Me a tábor ztratit nebo riskovat ztrátu rezervních sil z Pleiku. Pokud by je ztratil, bylo by město snadná kořist pro komunisty. Požádal tedy o pomoc generálmajora Stanley R. Larsena, který zaslal zprávu veliteli 1. jízdní divize W. O. Kinnardovi. Divize měla dopravit minimálně jeden prapor pěchoty a jednu baterii dělostřelectva do Pleiku a pomoct při obraně nebo posílit 11. sbor při jejich operaci na pomoc táboru Plei Me.

23. října se v brzkých ranních hodinách letecky dopravil z An Khe do Pleiku 2. prapor 12. jízdního pluku a baterie dělostřelectva a o půlnoci přistálo brigádní velitelství s 2. praporem 8. jízdního pluku a dvěma bateriemi 2. praporu 19. dělostřeleckého pluku v táboře Holloway. 1. brigáda byla pověřena zabezpečením Pleiku a poskytováním dělostřelecké podpory.

Obrněné jednotky ARVN se vydaly spolu s kolonou do pohybu po provinční cestě 6C směrem k Plei Me. V 17:30 udeřila severovietnamská armáda na dvou místech na kolonu, ale přivolaná pomoc dělostřelectva 1. jízdní divize pomohla rozhodujícím způsobem útok odrazit. Večer 25. října kolona dorazila s posilami do tábora, který byl stále v obležení. Poté byla letecky vysazena pěchota a dělostřelectvo 1. jízdní divize. Ve 22:00 dostal 33. pluk severovietnamské armády rozkaz k ústupu na západ s jedním praporem zanechaným na krytí ústupu.

Generál William C. Westmoreland v té době navštívil předsunuté velitelství 1. brigády a nařídil pronásledovat a zničit nepřítele. 1. jízdní divize byla učiněná zodpovědnou za nalezení a zničení všech nepřátelských jednotek nacházejících se na Centrální vysočině. 1. brigáda prováděla bojovou činnost do 9. listopadu, kdy ji vystřídala 3. brigáda. 20. listopadu pak konečnou fázi operace započala 2. brigáda. Bojiště se převážně skládalo z terénu poznamenaného činností řek a malých potoků směřujících ze západu na jihozápad přes hranici s Kambodžou. Dominantou celé oblasti pak byl horský masív Chu Pong v jihozápadní oblasti. Po dlouhou dobu byl tento masív důležitou infiltrační oblastí a pevností, kde se mohly nepřátelské síly shromažďovat.

První významnější kontakt se uskutečnil 1. listopadu, když četa roty B z 1. praporu 9. jízdního pluku napadla plukovní zdravotnickou stanici 6 mil jihozápadně od Plei Me. Při akci bylo zabito 15 nepřátelských vojáků a dalších 15 zajato. Další dvě čety z rot A a B provedly výsadek, aby území vyčistily. Krátce po 14:00 objevily pátrací helikoptéry nepřátelské síly o velikosti praporu, pohybující se severovýchodně směrem k americkým četám. Boje probíhaly na příliš krátkou vzdálenost, aby mohly účinně zasáhnout bitevní helikoptéry s raketami nebo letecká podpora a oblast byla mimo dostřel dělostřelectva. Posily skládající se z čet 1. a 2. praporu 12. jízdního pluku a 2. praporu 8. jízdního pluku přistály v pozdním odpoledni následovány dalšími dvěma četami z 2. praporu 12. jízdního pluku. 7 strojů vezoucí posily a munici bylo v těžké palbě zasaženo. Kolem 17:00 se do akce zapojila rota B 1. praporu 8. jízdního pluku a v 19:00 byly čety 1. praporu 9. jízdního pluku odvezeny z oblasti. 33. severovietnamský pluk byl donucen k ústupu a ztratil svou zdravotnickou stanici, 99 mrtvých a 183 zraněných.

3. listopadu se opět četám 1. praporu 9. jízdního pluku podařil dobrý zásah v připravené pasti. Severně od Chu Pong nastražily léčku na nepřátelskou jednotku velikosti roty pohybující se po východo - západní cestě. Kvůli těžkému nákladu se Severovietnamci rozhodli nějakých 100 metrů od léčky zastavit. Odpočívali zhruba 15 minut, zatímco američtí vojáci v tichosti čekali. Ve 21:00 se nepřítel opět vydal na cestu. Američané nechali první část projít skrz a potom zaklapli past s pomocí 8 min claymore rozmístěných podél 100 metrového úseku cesty. Vojákům se znakem koně na rukávu se podařilo nepřetržitou 2 minutovou palbou přibít k zemi nepřátelskou četu, aniž by se zmohla na odvetnou palbu. Hlídka se poté ihned vrátila na základnu a začala posilovat perimetr.

Ve 22:30 se základna ocitla pod těžkým útokem nepřítele. O půlnoci už byla situace velmi vážná a hrozilo prolomení perimetru. Rota A 1. praporu 8. jízdního pluku umístěná v táboře speciálních jednotek v Duc Co měla pohotovost. Její první četa přistála a ocitla se ihned v boji 40 minut po půlnoci. Zbytek roty dorazil v 02:40. Stalo se tak poprvé, že byly pozice pod těžkou palbou posíleny v noci za pomoci výsadku z helikoptér. Poprvé bylo rovněž použito vzdušné dělostřelectvo v noci na vzdálenost 50 metrů od amerických vojáků. S úsvitem ztratil útok na síle a boj se změnil na občasné ostřelování z okolních stromů. Výsledek útoku bylo 98 mrtvých a 10 zajatých Severovietnamců.

Generál Chu Huy Man se stále nevzdal myšlenky na obsazení tábora Plei Me a přesunul do oblasti 66. pluk. 11. listopadu obsadily jeho 3 prapory pozice podél břehů řeky Ia Drang (Ia znamená v místní řečí Montagnardů řeka) několik kilometrů od 33. pluku. Další posily v podobě praporu se 120mm minomety a dvouhlavňovými protiletadlovými kulomety ráže 14,5 mm se přesouvaly po Ho Chi Minhově cestě v Kambodži.

Pozdě odpoledne v sobotu 13. listopadu dal velitel 3. brigády, která se o tři dny dříve přesunula do oblasti východně a západně od Plei Me, plukovník Thomas Brown rozkazy podplukovníkovi Halu Moorovi, veliteli 1. praporu 7. jízdního pluku. Rozkazy zněly přesunout se do údolí Ia Drang a "najít a zničit" nepřítele. Moore měl k dispozici 16 helikoptér UH-1 Huey a palebnou podporu dvou baterií (12 děl) 105 mm houfnic z 1. praporu 21. dělostřeleckého pluku. Celá brigáda měla k dispozici 24 helikoptér, ale plukovník Brown jich 8 potřeboval pro své další pluky.

Moore nechal provést letecký průzkum a pro přistání byly vybrány tři možné LZ (Landing Zone - přistávací oblast): Tango, X-Ray a Yankee. Moore vyžadoval co největší prostor, čímž byla vyřazena LZ Tango, která byla obklopená stromy a mohla pojmout pouze 3 až 4 helikoptéry. Yankee a X-Ray mohly pojmout 8 až 10 strojů. Další průzkumný let provedený piloty 1. praporu 9. jízdního pluku zaznamenal, že LZ Yankee je plná pařezů. Za hlavní LZ byla vybrána X-Ray a zbývající dvě byly ponechány jako alternativy použitelné pouze na Mooreův rozkaz.

K datu 14. listopadu měly roty následující stav:
Rota A - 5 důstojníků - 115 členů mužstva
Rota B - 5 důstojníků - 114 členů mužstva
Rota C - 6 důstojníků - 106 členů mužstva
Rota D - 4 důstojníků - 76 členů mužstva

Každé rotě tak scházelo kolem 50 vojáků, kteří nebyli k dispozici z důvodů malárie, dovolené a strážní služby v An Khe.

Autor : Ace1stCav 🕔12.03.2009 📕16.895

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře