Operace Hailstone

Autor : Hansel Richard / Hansel R. 🕔04.03.2009 📕14.498

Podobné články

Další články autora

Na začátku roku 1944 se Sbor náčelníků štábů zaobíral problémem jaký postup zvolit při obsazování soustroví Karolíny ve středním Tichomoří, na kterém se nacházely dvě významné japonské základny Ponape a mnohem důležitější Truk. Když byla 31.ledna 1944 zahájena operace Flintock, jejímž hlavním cílem bylo obsazení atolu Majuro a také ostrovů Roi-Namur a Kwajalein na stejnojmenném atolu v Marshallově souostroví, začal problém základen Ponape a Truk ještě více narůstat. Po ukončení již zmíněné operace Flintock, měl být obsazen nejzápadnější atol Marshallova souostroví, atol Eniwetok. Obsazování Roi-Namuru a také Kwajaleinu probíhalo bez vážnejších problémů a proto bylo ve spojeneckých štábech rozhodnuto udeřit na atol Eniwetok co nejdříve. Operace dostala krycí název Catchpole a měla být zahájena 17.února 1944. K ůspěchu této operace bylo nutné vyřešit problém základen Ponape a Truk, ze kterých mohly snadno japonské letouny napadnout jak invazní loďstvo, tak i vyloďující se vojska. Sbor náčelníků štábů nakonec vydal směrnici, která rozhodla obě tyto základny neutralizovat leteckými útoky. O základnu Ponape se měla postarat letadla 7.letecké armády generálmajora W.H.Hallea a o základnu Truk letadla 58. operačního svazu kontradmirála M.A.Mitschera. Tato letecká operace dostala krycí název Hailstone.

Námořní a letecká základna Truk byla nejdůležitější japonskou baštou ve středním Tichomoří, nacházela se na stejnojmenném atolu v souostroví Karolíny. V mnoha ohledech to byla skoro ideální základna pro japonské válečné a obchodní loďstvo, ale také pro japonské letectvo. Atol Truk tvořil jakýsi nepravidelný kruh, tvořený 55 ostrovy a ostrůvky, které chránila podmořská korálová bariéra.


Mapa atolu Truk.

Rozloha laguny byla bezmála 1 000 km2, uprostřed atolu se nacházely dvě skupiny větších ostrovů . Na devíti ostrovech (např. Lot, Dublon, Fefan, Moen ) měli Japonci své stálé posádky, letiště, přístavní mola, sklady zbraní a pohonných hmot ( 650 000 barelů ), suchý dok, nemocnici, komunikační centrum a různé technické zázemí , určené jak k chodu samotné základny, tak pro zásobování dalších ostrovních posádek v Tichomoří. Truk nebyla jen důležitá základna pro válečné loďstvo, ale i důležité kotviště a překladiště pro loďstvo obchodní. V průběhu válečných operací v Tichomoří se Truk stal od 1. července 1942, kotvištěm pro hlavní síly Spojeného loďstva. Takto důležitu základnu bylo nutné chránit před leteckými útoky nebo útoky ponorek. Japonské velení proto neváhalo a začalo atol zabezpečovat, do několika málo vjezdů, kterými by se mohl nepřítel dostat do laguny, nejdůležitější byl Severní, Jižní a Severovýchodní vjezd ( North pass, South pass, North East pass ), byly nainstalovány protiponorkové sítě, které střežily strážné lodě a stíhače ponorek. Jiné nevyužívané vjezdy byly hustě zaminovány a chráněny bateriemi pobřežního dělostřelectva. Ostrovy uprostřed atolu byly hustě pokryty tropickou vegetací a doslova posety betonovýmí bunkry, bateriemi dělostřelectva ( dokonce děla ráže 203 mm ), protiletadlovými bateriemi a kulometnými hnízdy. Další protiletadlové zbraně byly na palubách lodí kotvící v laguně atolu Truk. O leteckou ochranu se staralo japonské letectvo, které mělo svá letiště na čtyrech ostrovech ( Eten, Param, Dublon, Moen) . Na ostrově Moen, v jeho severozápadní části bylo umístněno letiště č.1, jeho 1 020 metrů dlouhá betonová dráha byla určena především pro bombardéry. Na jižním výběžku stejnojmenného ostrova Japonci vybudovali letiště č.2, s malou rozjezdovou dráhou a kotvištěm pro hydroplány. Další letiště zabíralo skoro celou rozlohu ostrova Eten, jeho rozjezdová dráha byla dlouhá 1 020 metrů.


Letiště na ostrově Eten.

Poslední dvě letiště se nacházela na ostrovech Dublon a Param. V den útoku 17. února bylo na všech letištích základny Truk rozmístněno 161 bojeschopných letadel ( na Moenu 68, na Etenu 20, n Paramu 46 a na Dublonu 27 ), dalších 180 japonských letadel čekalo na letišti Eten buď na piloty nebo na opravu. Na letištích základny Truk byly umístněny části 132. Kokutai, 204. Kokutai, 755. Kokutai, 902. Kokutai. Japonci disponovali na své základně značnou leteckou silou a útočník musel počítat se ztrátami. Případnému obsazení mělo na zemi zabránit přibližně 11 600 císařských vojáků. Na ostrovech Lot, Dublon a Moen byli rozmístněni vojáci 52. divize, která byla na atol Truk přemístněna v listopadu 1943. Japonské námořnictvo rozmístnilo na šesti ostrovech, 4 789 mužů 51. samostatné brigády ( 51st Independent Mixed Brigade ) pod velením generálmajora K.Ijuina a části 52.samostatné brigády ( 52nd Independent Mixed Brigade ) pod velením generálmajora W.Masaa. Na základně Truk se kromě mužů bojových jednotek, nacházelo také několik tisíc mužů leteckého personálu, pracovních oddílů a různých týlových jednotek ( 41st Naval Guard Unit, 43th Naval Guard Unit ). Na ostrově Dublon bylo hlavní velitelské stanoviště základny, suchý dok ( kapacita 2 500 tun ), sklady pohonných hmot, zbrojní arzenály ( 104th Naval Air Arsenal ), nemocnice pro 850 pacientů, a také ponorková základna ( 85th Submarine Base ). Bylo by tedy zbytečné obětovat životy spojeneckých vojáků při dobývání a obsazování této japonské bašty ve středním Tichomoří.

První průzkumný let do prostoru atolu Truk podnikl 4. února 1944 letoun Consolidated B-24 Liberator ze stavu 254.perutě ( 254th Photo-Recon Squadron ) startující z letiště Piva U na ostrově Bouqainville. Po vyhodnocení pořízených fotografií se ukázalo, že v laguně Truk kotví značná část Spojeného loďstva admirála M.Kogy. Průzkumný letoun nezůstal japonským pozorovatelům utajen a proto začal admirál M.Koga svá plavidla stahovat k Palauským ostrovům, předpodládal totiž, že spojenecký útok na sebe nenechá dlouho čekat . Nad ránem 13. února vyplul 58.operační svaz ze svého dočasného kotviště v atolu Majuro, a už 15. února se letadlové lodě 58.operačního svazu a jejich doprovod setkal severně od atolu Eniwetok a po doplnění pohonných hmot zamířil k japonské základně na atolu Truk. Operační svaz TF 58 ( Task Force 58 ) jemuž velel z letadlové USS Yorktown, kontradmirál M.A.Mitscher, byl rozdělen do čtyř operačních skupin TG 58.1 - TG 58.4 ( Task Group 58.1 - 58.4 ), operační skupina TG 58.4 se operace Hailstone nezůčastnila, podporovala vylodění na atolu Eniwetok. Speciálně pro útok na atol Truk byla vytvořena operační skupina TG 50.9, které velel osobně viceadmirál R.A.Spruance, úkolem TG 50.9 bylo zničit všechna plavidla pokoušející se uniknout ze základny Truk na otevřené moře. K provedení operace Hailstone bylo na americké straně připraveno 5 těžkých letadlových lodí, 4 lehké letadlové lodě, 6 bitevních lodí, 5 těžkých křižníků, 5 lehkých křižníků a 29 torpédoborců. Na přístupech k atolu Truk také hlídkovalo 10 ponorek. Na palubách letadlových lodí TF 58 bylo připraveno celkem 589 strojů ( 279 - Grumman F6F-3 Hellcat, 167 - Douglas SBD Dauntless, 127 - Grumman TBF Avenger, 8 Grumman F6F-5E Helcatt a 8 Vought F4U-2 Corsair používaných jako noční stíhací letouny ).

Tabulka amerických lodí účastnících se operace Hailstone.

TG 58.1 kontradmirál J.W.Reeves těžká letadlová loď CV-6 Enterprise
CV-10 Yorktown
lehká letadlová loď CVL-24 Belleau Wood
lehký křižník CL-60 Santa Fe
CL-63 Mobile
CL-80 Biloxi
CL-95 Oakland
torpédoborec DD-668 Clarence K. Bronson ,
DD-669 Cotten , DD-650 Caperton
DD-670 Dortch , DD-652 Ingersoll
DD-671 Gatling , DD-653 Knapp
DD-556 Hailey , DD-651 Cogswell
TG 58.2 kontradmirál A.E.Montgomery těžká letadlová loď CV-9 Essex
CV-11 Intrepid
lehká letadlová loď CVL-28 Cabot
bitevní loď BB-59 Massachusetts
BB-60 Alabama
těžký křižník CA-68 Baltimore
CA-45 Wichita
CA-38 San Fransisco
lehký křižník CL-53 San Diego
torpédoborec DD-538 Stephan Potter
DD-537 The Sullivans , DD-536 Owen
DD-535 Miller , DD-673 Hickox
DD-674 Hunt , DD-675 Lewis Hancock
DD-406 Stack , DD-644 Stembel
TG 58.3 kontradmirál F.C.Sherman těžká letadlová loď CV-17 Bunker Hill
lehká letadlová loď CVL-26 Monterey
bitevní loď BB-57 South Dakota
BB-55 North Carolina
torpédoborce DD-582 Conner , DD-587 Bell
DD-407 Sterett , DD-399 Lang
DD-546 Brown , DD-547 Cowell
DD-408 Wilson
TG 50.9 viceadmirál R.A.Spruance lehká letadlová loď CVL-25 Cowpens
bitevní loď BB-61 Iowa
BB-62 New Jersey
těžký křižník CA-32 New Orleans
CA-36 Minneapolis
torpédoborec DD-581 Charette , DD-588 Burns
DD-545 Bradford , DD-589 Izard
Ostatní ponorka SS-196 Searaven , SS-183 Seal
SS-281 Sunfish , SS-305 Skate
SS-306 Tang , SS-312 Burfish
SS-227 Darter , SS-247 Dace
SS-212 Gato

První letecká akce operace Hailstone, začala za rozbřesku 17. února , z palub letadlových lodí odstartovalo 72 letounů Hellcat a zamířilo k základně Truk. Úkol byl jasný, zničit japonskou stíhací ochranu. Nestávalo se často aby stíhači operující z letadlových lodí dostali takový úkol, většinou jen bránili vlastní lodě nebo doprovázeli bombardéry. Nad základnou Truk se mezi osmou a devátou hodinou ranní rozhořela letecká bitva, vzlétlo 45 japonských stíhačů a pustilo se do křížku s přilétajícím svazem Hellcatů. I přes moment překvapení se podařilo vzlétnout dalším asi 30 japonským stíhačům, ale to již byla bitva v plném proudu, Hellcaty křižovali oblohu a sestřelovaly jeden letoun za druhým. Začala se projevovat nezkušenost japonských pilotů, kteří až na pár výjimek nemohli obstát proti zkušeným americkým stíhačům. Dokládá to výsledek této ranni bitvy, ze 72 amerických strojů se na paluby letadlových lodí nevrátili pouze 4 Hellcaty. Pro japonské piloty byl výsledek ranního střetu tragický, 30 japonských letadel bylo sestřeleno a dalších 43 zničeno na zemi. Mezi nejůspěšnejší piloty patřil Lt. A.Vraciu jednotky VF-6 operující z paluby USS Intrepid, který sestřelil 4 japonské letouny ( 3x Zeke, 1x Rufe ). Než zmizel kouř ze sestřelených letadel, objevilo se na scéně 18 bombardérů Avenger, shodily svůj náklad pum mezi zaparkovaná japonská letadla. Výsledek 180 zničených letadel na zemi. Během těchto dvou útoků přišli Japonci o 263 letadel. V průběhu dne byly prováděny další nálety, které se soustředili hlavně na lodě kotvící v laguně. Útoky bombardérů poslaly ke dnu dva pomocné křižníky, u ostrova Fefan Kiyozumi Maru a po zásahu munice uskladněné na palubě, vylétl do povětří u ostrova Dublon Aikoku Maru.


Výbuch uskladněné munice na pomocném křižníku Aikoku Maru.

V Severním vjezdu byl letouny z letadlové lodě USS Bunker Hill potopen torpédoborec Oite, který se vracel na základnu Truk poté, co z vody zachránil 523 mužů posádky lehkého křižníku Agano, který byl 16. února torpédován ponorkou USS Skate ( korv.kap.W.B.Gruner ) severně od od atolu Truk. Na torpédoborci Oite zahynulo 671 mužů obou posádek, podařilo se zachránit pouze 20 námořníků. Nálety pokračovaly dál, během dopoledne se podařilo vzlétnou několika zbývajícím japonským letounům ve snaze zabránit dalším náletům. Byly však smeteny z oblohy doprovodnými stíhači, vyznamenal se Lt. H.McWhorter, který poslal k zemi 3 japonské letouny ( 2X Zeke, 1x Hamp ) . Do večera bylo potopeno mnoho dalších lodí torpédoborec Tachikaze, plovoucí základnu pro ponorky Rio de Janeiro Maru a několik transportních lodí.


Napadené lodě kotvící u ostrova Dublon.

Kolem poledne 17. února se do akce zapojila také operační skupina TG 50.9 viceadmirála R.A.Spruanceho, když severozápadně od Truku narazila na plavidla snažící se uniknout ze základny, jednalo se o lehký křižník Katori torpédoborce Maikaze, Nowaki a trawler Shonan Maru. Nerovný boj trval jen několik desítek minut, těžké křižníky USS New Orleans a USS Minneapolis podporované torpédoborci USS Bradford a USS Burns, potopily lehký křižník Katori, poškozený během dopoledne leteckým torpédem. Posádka křižníku Katori se sice urputně bránila, ale děla ráže 203 mm dvou těžkých křižníků japonskou loď rozstřílela a poslala ke dnu. Po krátkém dělostřeleckém souboji byl také potopen torpédoborec Maikaze a trawler Shonan Maru, torpédoborci Nowaki se podařilo uniknout. Japonská plavidla se dostala do smrtelné pasti, když nebyla potopena v laguně základny Truk, potopila je dělostřelba operační skupiny TG 50.9, a nebo letouny hlídkující nad únikovými trasami. Hlídkujícími letouny byl po zásahu torpédem potopen západně od Truku lehký křižník Naka, severně od atolu Truk jej následoval pomocný křižník Akagi Maru, spolu lodí bylo ztraceno 512 vojáků a 788 námořníků. Jediný protiútok který provedlo japonské letectvo, proběhl večer 17. února, kdy sedm torpédových bombardérů Nakajima B5N2 Kate napadlo torpédy operační skupinu TG 58.2. I když byly z palub letadlových lodí USS Bunker Hill a USS Enterprise katapultovány niční stíhačky Hellcat, podařilo se jednomu z japonských pilotů ve 22:11 hod. zasáhnout torpédem letadlovou loď USS Intrepid. Na palubě letadlové lodě zahynulo 11 námořníků, dalších 17 bylo zraněno, kapitán T.L.Sprague pak z lodí odplul k atolu Eniwetok. Posádka na základně Truk a námořníci na zbývajících lodích možná čekali, že noc na 18. února bude relativně klidná, ale opak byl pravdou. První noční nálet palubních letadel měl měl být oním překvapením. Ve čtyři hodiny ráno bylo z paluby letadlové lodě USS Enterprise postupně katapultováno 12 bombardérů Grumman TBF-1C Avenger jednotky VT-10, která se specializovala na noční útoky a tento měl být křest ohněm. Každý z letounů nesl čtyři 250 kg pumy. Pod rouškou tmy se 12 Avengerů , pod velením lieutanta Van Easona přiblížilo ke kotvištím v laguně atolu Truk, překvapení bylo dokonalé. Avengery ve výšce lodních stožarů prolétaly nad kotvištěm a shazovaly pumy na nehybné lodě kotvící v laguně, některé letouny sice musely hledat své cíle i 30 minut, ale i přesto se podařilo potopit velký tanker Shinkoku Maru, plovoucí základnu pro ponorky Heian Maru a dalších 6 transportních lodí. Na palubu USS Enterprise se nevrátil jen letoun Lt. L.Nicholase. První noční útok jednotky VT-10 byl velice úspěšný, z těchto získaných zkušeností se pak vycházelo i při dalších akcích. Dopoledne 18. února nálety pokračovaly, soustředily se tentokrát na pozemní cíle, přístavní mola, suchý dok na ostrově Dublon, přistávací a vzletové dráhy, zásobníky pohonných hmot, radarové stanice na ostrovech Fefan a Ulalu, a také na zbývající lodě, které se ještě držely na hladině laguny Truk. V poledne 18. února vydal kontradmirál M.A.Mitscher rozkaz k ukončení operace a 58. operační svaz odplul k atolu Kwajalein.

V průběhu dvoudenní operace provedly americké palubní letouny 1 250 bojových vzletů, zničily ve vzduchu a na zemi 275 japonských letounů. Potopily 2 lehké křižníky, 4 torpédoborce, 3 pomocné křižníky, 2 stíhače ponorek, 2 pomocné lodě pro ponorky, 4 tankery, 23 transportních a několik pomocných lodí.

Tabulka japonských lodí potopených v průběhu operace Hailstone

lehký křižník Naka, Katori
pomocný křižník Aikoku Maru , Kiyosumi Maru , Akagi Maru
torpédoborec Oite , Fumizuki , Maikaze , Tachikaze
stíhač ponorek No. 24 , No. 29
pomocná loď pro ponorky 21 240 Heian Maru , Rio de Janeiro Maru
tanker 38 444 Fujisan Maru , Hoyo Maru , Shinkoku Maru , Tonan Maru no.3
transportní loď 98 234 Amagisan Maru , San Francisco Maru , Fujikawa Maru , Seiko Maru , Gosei Maru
Shotan Maru , Hanakawa Maru , Tachi Maru , Hoki Maru , Thiho Maru ,
Hokuyo Maru , Traijun Maru , Katsurigisan Maru , Tonan Maru , Unkai Maru ,
Kensho Maru , Kikukawa Maru , Yamagiri Maru, Nagano Maru , Nippo Maru ,
Yubae Maru , Yamakisan Maru

Lidské ztráty na japonské straně byly oproti americkým obrovské, většina potopených lodí sebou ke dnu vzala větší část své posádky, nemalé ztráty mělo i letectvo a pozemní jednotky. Ztráty na americké straně zahrnovaly 25 letadel ve kterých zahynulo 29 pilotů a členů posádek, zahynulo také 11 námořníků z letadlové lodě USS Intrepid.

Operace Hailstone skončila naprostým úspěchem, při vylodění na atolu Eniwetok se na obloze neobjevilo jediné japonské letadlo. Ztráty japonského obchodního loďstva se výrazně projevily při dalších operacích, kdy potopená tonáž chyběla, také ztráta 275 letadel byla citelná a ochromila bojeschopnost letectva v této oblasti. Truk ztratil význam jako důležitá japonská námořní základna, již nikdy ve vodách laguny nekotvily větší hladinové lodě Spojeného loďstva a ani takové množství plavidel obchodního loďstva jako před zahájením operace Hailstone.

Zdroje :
Vítězství přichází z moře , Jaroslav a Ivan Hrbek , Naše vojsko 1999 , ISBN 80-206-0566-5
Loďstva států účastnících se druhé světové války , Jaroslav a Ivan Hrbek , Naše vojsko 1994 ,
ISBN 80-206-0245-3
Slyšte , slyšte , Edwin P. Hoyt , Oldag 2000 , ISBN 80-85954-94-X
Bowfin , Edwin P. Hoyt , Oldag 2001 , ISBN 80-85954-98-2

http://www.geocities.com/Danimal_57/hailstorm.htm
http://www.en.wikipedia.org/wiki/Operation_Hailstone
http://www.cv6.org/1944/truk/default.htm
http://www.geocities.com/el_dano.geo/index.htm
http://www.nps.gov/archive/wapa/indepth/extContent/wapa/paradise/index.htm
http://www.marshall.csu.edu.au/MJHSS/Issue2006/MJHSS2006_110.pdf
http://www.combinedfleet.com/katori_t.htm
http://www.combinedfleet.com/naka_t.htm
http://www.pwencycl.kgbudge.com/oob/jap.php?unit=44_Division
http://www.pacificwrecks.com/
http://www.navyphoto.org/Carol/chap13-67.html
http://www.ibiblio.org/hyperwar/USA/USA-P-Gilberts/index.html
http://www.ibiblio.org/hyperwar/Japan/IJN/JANAC-Losses/JANAC-Losses-5.html

Podobné články

Další články autora

Autor : Hansel Richard / Hansel R. 🕔04.03.2009 📕14.498

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře