Letečtí stíhači v boji - Slavná esa

Autor : Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek / ICE 🕔17.02.2009 📕10.809

Umění vzdušného boje nevzniklo samo od sebe. Vytvoření základních, obecně platných pravidel toho, jak být úspěšný stálo mnoho krve a životů. Mezi stíhacími letci existuje zvláštní skupina, která dokázala sestřelit víc protivníků než kdokoli jiný. Těm co sestřelili pět protivníků, náležel hrdý titul stíhací ESO.

Když se člověk poprvé vznesl k obloze, zjistil, že se mu otevřel nečekaný rozhled. Viděl to, co ze země vidět nešlo. Viděl za hranice, za bojové linie, viděl ukrytá nepřátelská vojska, palebná postavení, přesuny…. Když po takovém „objevu“ následovala nepřátelská palba, přestali vojáci na zemi na letouny nadšeně mávat a začali přemýšlet, jak se drzých zvědavců zbavit.

Logicky se nabízela možnost vyslat vlastní letadlo se zkušeným střelcem na palubě, který by cizího pilota prostě zastřelil.

Nejprve si letci brali s sebou pistole, lovecké nebo vojenské pušky, později přišly na řadu kulomety.

Skutečný stíhací letoun se zrodil v okamžiku, kdy byl kulomet namontovaný napevno do přídě letounu a pilot mířil celým strojem. Jenže v době první světové války, kdy se takové letouny objevily, měla celá věc jeden háček … točící se vrtule před pilotem. Kulomety se montovaly nad horní křídlo, používaly se tlačné vrtule, kulomety vyklápěné vzhůru nebo do strany, ale stále to nebylo ono.

Řešením byl vynález synchronizačního zařízení, které přerušilo střelbu v okamžiku, kdy byl před hlavní kulometu list vrtule. Zařízení bylo namontované na letoun Fokker E.III, který dočasně „smetl“ spojenecké letectvo z oblohy. 

Největší problém byl vyřešen. Postupně rostly výkony letounů, zvyšovala se účinnost zbraní a z jednotlivých „gentlemanských“ soubojů se stala vražedná jatka. Jak vypadaly souboje prvních stíhacích letadel, se dozvíte v úvodu jedenáctého dílu seriálu Stíhači v boji.

Do konce první světové udělaly stíhací letouny obrovský pokrok. Zatímco Fokker E.III byl vybaven motorem s výkonem 100 koní a měl maximální rychlost 120 km/h, Sopwith Snipe z konce války poháněl motor s výkonem 320 koní a dosahoval maximální rychlosti 195 km/h. Z chatrných letounků se staly stroje schopné provádět všechny běžné akrobatické obraty.

V období mezi válkami došlo k rozsáhlým experimentům, postupnému zavádění některých inovací a zvyšování výkonů. V konstrukci se používalo stále více kovu, nejprve na kostru, později i na potah, zaváděla se těžší výzbroj v podobě kanonů a proběhly i experimenty s neřízenými raketami.

Objevily se zatahovací podvozky, uzavřené pilotní kabiny, přístroje pro let v noci, kyslíkové dýchače, reflexní zaměřovače, turbokompresory, pancéřování pilotního prostoru a motoru, neprůstřelná skla čelního štítku, samosvorné palivové nádrže. Ze stíhaček se staly jednoplošníky.

Druhá světová válka vyhnala výkony stíhaček s pístovými motory na hranici technických možností. Jestliže do války vstupovaly letouny s devíti až dvanáctiválcovými motory o výkonu kolem 1000 koní (750 kW) a maximální rychlostí kolem 500 km/h. Na jejím konci měly sériové stroje výkon kolem 2000 koní a rychlost dosahovala 750 km/h.

Přesto základní pravidla pro vzdušný boj zůstala stejná…kdo první uvidí nepřítele, má větší šanci na jeho sestřelení. Pokud má dost odvahy, má přesnou mušku a dokonale ovládá svůj letoun má šanci získat vítězství a možná i titul esa.

Souboje zůstaly stejně krvavé, jen se odehrávaly ve větších výškách, větších rychlostech a při větším přetížení.

A tento stav se nezměnil, ani s příchodem prvních proudových letounů, jak dokládají závěrečné sekvence tohoto dílu seriálu Stíhači v boji.

Více o celém seriálu na stránkách ČT

Více o tomto dílu na stránkách ČT

Moderovaná diskuse k této části seriálu ČT na stránkách www.valka.cz

Hesla zmíněná v jedenácté části seriálu 

Letadla:

Spad XIII

Fokker D VII

LVG C.V

North American P-51 Mustang

Messerschmitt Bf 109

Messerchmitt Me-262

Mikojan Gurjevič MiG-15

North American F-86 Sabre

kulomet Parabelum MG14

kanon Rheinmetall-Borsig MK108

Osobnosti:

Manfred von Richthofen

Anthony Fokker

Oswald Boelcke

Eddie Rickenbacker

Clarence "Bud" Anderson

Eddie Simpson

John Skara

Charles "Chuck" Yeager

Fredrick "Boots" Blesse

Ostatní:

94. letecká eskadra

357. stíhací skupina

8. letecká armáda

West Point

Související články:

Rytíři oblaků aneb ještě něco málo o stíhacích esech I. světové války (I.díl)

Rytíři oblaků aneb ještě něco málo o stíhacích esech I. světové války (II.díl)

Rytíři oblaků aneb ještě něco málo o stíhacích esech I. světové války (III.díl)

První úspěch RAF aneb "záhadné" sestřelení rudého trojplošníku

Velkolepá odvaha

Francesco Barraca

WWI stíhací esa - úvod

v úterý 24. 03. 2009 ve 20:00 na programu  

Autor : Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek / ICE 🕔17.02.2009 📕10.809

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře