Operace Jaywick

Autor : Martin Kaltoun (MART.in) / MART.in 🕔04.02.2009 📕13.016

V roce 1943 28letý britský důstojník kapitán Ivan Lyon ze spojenecké výzvědné kanceláře z jednotky Gordonských horalů (Gordon Highlanders) a 61letý australský civilista Bill Reynolds vytvořili plán na zasažení japonského loďstva v singapurském přístavu. V plánu bylo použití plavidla, maskovaného jako asijská rybářská loď, k dopravení skupiny se skládacími kanoemi k blízkosti přístavu a jejich následnému použití k proniknutí do přístavu a užití přísavných min na zde kotvící plavidla. A tak se zrodila jedna z nejúspěšnějších speciálních akcí 2. světové války. Operace Jaywick.

Major Ivan Lyon byl britský armádní důstojník, který uprchl po pádu Singapuru, který Japonci dobyli v únoru 1942.

William Roy ‘Bill’ Reynolds byl členem britské obchodní flotily a s lodí Kofoku Maru na počátku války evakuoval civilisty z lodi zasažené Japonci poblíž Malajsie (tehdy zvané Malaja). Před odjezdem z těchto končin přejmenoval loď na Suey Sin Fah a s čínskou posádkou odplul do Indie. Poté se s lodí dostal skrze japonské hlídky do Austrálie, kde byla loď převzata australskou armádou a přejmenována na MV Krait. A právě tato loď byla využita pro plánovanou operaci. Reynolds byl sice k misi také vybrán, ale protože došlo kvůli problémům s motorem ke zpoždění a Reynolds byl mezitím vyslán americkou rozvědkou na jiné mise, byl pro operaci Jaywick nahrazen a nezúčastnil se jí.

Krait je původní japonské rybářské plavidlo s dřevěným trupem, dlouhé přibližně 21 metrů, široké přes 3 metry, s ponorem 1,5 metru. Výtlak plavidla je kolem 68 tun. K pohonu slouží dieselový motor Gardner 6LW, který ji umožňoval plout rychlostí kolem šesti a půl uzlu. Pojmenován je podle malého, ale velmi jedovatého hada.

Plavidlo HMAS Krait v roce 1944

Mise byla nakonec naplánována australskými jednotkami speciálních operací SOA (Special Operations Australia). Většina členů posádky pro tuto misi pocházela ze speciální jednotky Z. Složena byla ze čtyř vojáků a deseti námořníků, jinak také z dvou Angličanů, velšského horníka, Ira ze Severního Irska a deseti Australanů ze všech států Austrálie kromě Tasmánie. Žádný z nich neuměl japonsky.

V polovině roku 1943 se posádka na Krait nalodila v tréninkovém táboře v zálivu Broken Bay v Novém Jižním Walesu na ostrově Thursday Island. 13. srpna 1943 loď opustila ostrov a vyplula na americkou námořní základnu v zálivu Exmouth na severu Západní Austrálie, kde byla natankována, provedena její údržba a vybavení před cestou.
Na palubu byly dodány čtyři speciální skládací kanoe, dovezené z Anglie a vybavené malými stožáry s černými hedvábnými plachtami. Byly šest metrů dlouhé a necelý metr široké, trup byl ze sedmi vrstev plátna a gumy, čímž bylo dosaženo vysoké pevnosti a bylo téměř nemožné ho prorazit. Ze shora byl zakrytý kromě tří otvorů, dva pro pádlující členy posádky a jeden pro uložení výbavy. Každý otvor byl vybaven elastickým krytem, který u mužů posádky navazoval na jejich trup. Dále byly na Kraitu uloženy zásoby jídla a vody na čtyři měsíce, zdravotnické potřeby, včetně kapslí kyanidu, 50 000 cigaret pro výměnu nebo na úplatky místních obyvatel, zbraně, náboje a výbušniny.

2. září se loď vydala na cestu. Posádka se velmi pečlivě snažila udržovat dojem, že se jedná o rybářskou loď malajských rybářů, která pluje pod japonskou vlajkou. Svoji kůži obarvili barvivy tak, aby vypadala opálená a tmavá, obarvili si vlasy a oblékali se do sarongů. Dávali také pozor na odpadky, které vyhazovali z lodi, aby nezavdali byť jen jediný důvod k pochybnostem o jejich identitě. Všechny věci, kterými byla posádka vybavena, byly pokud možno japonské výroby, aby v případě jejich spatření nebyly podezřelé. Jediný problém by byl v případě, že by museli mluvit, vzhledem k jejich neznalosti japonštiny. Na palubě se zdržovali většinou maximálně dva členové posádky, ostatní se skrývali v podpalubí. Co se týče barviva, tak s tím podle vzpomínek jednoho z přeživších přišla jistá Helena Rubinstein, která si tím nevysloužila zrovna milé vzpomínky posádky. Barvivo na alkoholovém základě bylo totiž poměrně agresivní a v jakékoliv sebemenší rance neuvěřitelně pálilo a navíc velice pouštělo, takže prakticky na všem byly brzo tmavé skvrny.

Po víceméně klidné plavbě se Krait dostal do blízkosti Singapuru. 19. září, při hledání základny pro akci tří dvojčlenných týmů kanoistů, zakotvil u hustě zarostlého ostrova Pandjang asi 100 kilometrů od Singapuru, kde byly posádky kanoí s vybavením vyloženy. Každý muž-kanoista byl vybaven dvojdílným černým oblekem, pouzdrem s revolverem ráže 0.38 a stovkou nábojů, nožem, krátkou vycpanou gumovou hadicí (obušek), malým kompasem a balíčkem s první pomocí. Každá kanoe vezla 300 kilogramů vybavení včetně jídla a vody na týden. v nákladu byly také samozřejmě přísavné miny.

Zbytek členů posádky se s lodí Krait vydal na desetidenní plavbu na sever směrem na Borneo a zpět, doufajíc, že uniknou pozornosti japonských hlídek.

Po těsném uniknutí nebezpečí odhalení japonskou hlídkou opustily i posádky kánoí ostrov Pandjang a po cestě plné skrývání na ostrovech a noční plavby dosáhly ostrova Subaru, 11 kilometrů od singapurského přístavu. Z ostrova byly vidět světla přístavu. Zde se v jeskyni připravili na závěrečnou část akce, proniknutí do samotného přístavu. První pokus 24. září byl znemožněn silným proudem který je zachytil a donutil je vrátit se zpět. Další den akci znemožňovalo počasí a vlny.

Až v noci z 25. na 26. září se kanoe vydaly do akce. Do přístavu se dostaly všechny posádky nepozorovány a přes veškeré riziko prozrazení umístily, nespatřeny, přísavné miny na zakotvená plavidla. První posádka kanoe vybrala tanker o výtlaku 10 000 tun a připevnila na něj dvě miny. Druhá připevnila miny na jednu nákladní loď o výtlaku 5000 tun, 6000tunovou Taisyo Maru a na další 5000tunový tanker. Třetí posádka zvolila za cíl moderní nákladní lodě Nacusan Maru a Jamataga Maru. Po splnění úkolu vyhodily posádky přebytečné vybavení a vydaly se na cestu zpět a co nejdál od přístavu. Všem se podařilo uniknout a skrýt se dříve než se rozednilo. Na jejich cestě do úkrytu je doprovázely výbuchy min, které v ranních hodinách potopily sedm japonských transportních lodí. Následující noci se posádky začaly vracet k místu setkání, které v termínu dosáhla pouze jedna posádka, kterou Krait vyzvedl 2. října. Posádka Kraitu sice ještě několik hodin čekala na místě, ale zbylé dvě posádky kanoí ve tmě Krait minuly a v době setkání se nacházely na špatné pláži ostrova. Krait spatřily až když odplouval od ostrova. Je jasné, že jim v tu chvíli situace musela připadat beznadějná. Hluboko v nepřátelském území, k dispozici pouze dvě kánoe, zásoby prakticky nulové. Naštěstí pro ně se však rozhodla posádka Kraitu vrátit ještě druhou noc a dát jim tak druhou šanci a tak se nakonec všichni setkali.

Cesta zpět byla velmi dlouhá a hlavně riskantní. Japonci, vybuzení drzým průnikem do svého přístavu v hloubce svého území, pátrali po narušitelích. Prozradit je mohly nejen hlídkující čluny a letadla, ale také posádky místních rybářů, které mohly podezřelou loď Japoncům nahlásit. V podstatě jediným opravdu nebezpečným okamžikem se stala chvíle, kdy se Krait těsně vyhnul japonskému hlídkovému člunu v úžině Lombok, který v jednu chvíli plul dokonce na stejném kurzu vedle Kraitu, ale i tam měla posádka štěstí a nedošlo k jejich odhalení hlídkou na člunu. Po proniknutí úžinou Lombok 13. října porušila posádka Kraitu radiový klid a vyslala první hlášení o úspěchu mise na které nedostala odpověď. Hlášení tedy zopakovala o dva dny později a tehdy již bylo zachyceno. Přes všechna rizika se nakonec Krait vrátil v pořádku 19. října do přístavu v Exmouthu.

Zakončena tak byla cesta dlouhá 8000 kilometrů a 48 dní, z toho 33 hluboko v japonských vodách. Operace se tak stala neuvěřitelným úspěchem. Výtlak potopených plavidel byl kolem 40 000 tun. Většina členů posádky byla vyznamenána nebo zmíněna v pochvalných hlášeních (Mentioned In Despatches).

Jediným stínem na této operaci tak v podstatě byla jen operace, která byla zorganizována na základě jejího úspěchu o rok později. Operace Rimau, větší a více vybavená, dopadla velmi tragicky. Tým byl po vysazení z ponorky objeven a všichni byli zabiti, buď přímo při akci, nebo při pokusu o útěk a deset mužů bylo zajato a nakonec popraveno 7. července 1945. Mezi mrtvými bylo i šest mužů, kteří se zúčastnili původní úspěšné operace Jaywick.

A jak dopadli další zúčastnění operace Jaywick? 60. výročí se dožili tři z nich, hlavní telegrafista Horace „Horror“ Young, námořník Mostyn „Moss“ Berryman a námořník Artur Jones. Jones byl jedním z členů posádek kánoí, kteří umístili miny v singapurském přístavu.

A loď Krait? Loď byla dále používána australskou armádou a byla přítomna kapitulaci japonských sil na Ambonu v říjnu 1945. Po válce byl prodán a užíván na Borneu, odkud byl roku 1964 odkoupen a zařazen jako plavidlo australské královské dobrovolnické pobřežní stráže (Australian Royal Volunteer Coastal Patrol). V současnosti je majetkem australského Národního námořního muzea, kde je v sydneyském přístavu vystaven pro veřejnost od roku 1988.

Operace byla později zdramatizována v australském filmu The Heroes v roce 1988.
Touto akcí byl inspirován i český fyzik, akademik, profesor a spisovatel František Běhounek při psání dobrodružného románu Komando plukovníka Brenta.

Seznam posádky:

Major Ivan Lyon, velitel mise (Gordon Highlanders) zabit při operaci Rimau
Lieutenant Donald Montague Noel Davidson (RNVR) zabit při operaci Rimau
Lieutenant Robert Charles Page (AIF) zajat při operaci Rimau a později popraven
Lieutenant Hubert Edward Carse, kapitán lodě (RANVR)
Leading Stoker (topič) James Patrick McDowell (RNR)
Leading Telegraphist (telegrafista) H. S. Young (RANR)
Leading Seaman (vedoucí námořníků) Kevin Patrick Cain (RANR)
Able Seaman Walter Gordon Falls, (RANVR) zajat při operaci Rimau a později popraven
Able Seman Andrew William George Huston DSM (RANVR) zabit při operaci Rimau
Able Seaman Arthur Walter Jones (RANVR)
Acting Able Seaman F. W. L. Marsh (RANVR) zabit při operaci Rimau
Acting Able Seaman M. Berryman (RANVR)
Corporal R. G. Morris (RAMC)
Corporal Andrew Anthony Crilley (AIF)

(AIF) Australian Imperial Force - Australské ozbrojené síly
(GH) The Gordon Highlanders - Gordonští horalé
(RAMC) Royal Army Medical Corps - Královské armádní zdravotnické jednotky
(RANR) Royal Australian Naval Reserve - Australské Královské námořní rezervy
(RANVR) Royal Australian Naval Volunteer Reserve - Australské Královské námořní dobrovolnické rezervy
(RNR) Royal Naval Reserve - Rezervní jednotky Královského námořnictva
(RNVR) Royal Naval Volunteer Reserve - Rezervní dobrovolné jednotky Královského námořnictva

Zdroje:
http://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Jaywick
http://www.dva.gov.au/media/publicat/2003/jaywick/page01.htm
http://www.bbc.co.uk/ww2peopleswar/stories/90/a5536190.shtml
http://en.wikipedia.org/wiki/MV_Krait
http://www.anzacday.org.au/history/ww2/anecdotes/1943.html
http://www.gunplot.net/zforce/zforce2.html
Autor : Martin Kaltoun (MART.in) / MART.in 🕔04.02.2009 📕13.016

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře