Literární soutěž - příspěvek č.4

Autor: Radek Havelka / Admin 🕔︎︎ 👁︎ 13.348

 

Autor : Olda Staněk

Zločin a trest

V dobách, kdy téměř celou Evropu, kus Afriky a Asie zabírala veliká Římská říše, žila ve světoznámém a obdivovaném hlavním městě tohoto impéria jedna zcela všední, nijak bohatá rodina. Kalen Gracchus byl dobrý člověk. Zplodil se svou ženou a jednou otrokyní Paris dva syny - Tiberia a Gaia, a dceru Valén. Žádné ze svých potomků neupřednostňoval před druhým, přestože jeho starší syn Tiberius byl počat právě s otrokyní. Nebylo v těch časech právě zvykem, aby byl otrok přijat do domácnosti - byl to jen nástroj mluvící…nic víc. Avšak ne v domě Kalenově. Mezi všechny děti i obě ženy rozděloval svou lásku stejným dílem.

Reklama

Jistě to, a tvrdá, zároveň však rozumná výchova, poznamenala všechny jeho potomky. Ve světě plném zrady, násilí a politických intrik byli vedeni k dobrotě, inteligenci a možná i studu za poměry v jejich jinak překrásné republice. Valén se ve svých 15ti letech vdala za bohatého kupce z Makedonie, odjela i se svou nevlastní matkou Paris k němu a brzy se se svou rodinou přestala stýkat. To jí možná zachránilo život.

Oba synové již od raných let často navštěvovali školu, knihovnu i divadelní představení. Byli nerozluční a vždy se vzájemně podporovali. Našli si také práci poslíčků na tržišti, aby na tyto různé vymoženosti civilizace měli peníze. A jak rostli, všiml si jich jednou v knihovně senátor Malus. Prožil již mnoho let a snad pávě proto v nich rozpoznal nadání k filosofii, vědám i řečnictví. Vědom si jejich kladů, oslovil je a začal oba bratry vyučovat politice a seznamovat se svými vybranými kolegy. Bral je s sebou na přednášky a dokonce i na jednání senátu. Po několika letech také na různých uzavřených akcích něco řekli, něco prohlásili. Na ženy, či snad založení rodiny, jim nezbýval čas. Ne každý však oba bratry uznával. Nebyli přece z bohaté a aristokratické rodiny! Tyhle že mají poslouchat…? Ale takových zlých jazyků bylo jen pomálu.

Ve svých pětadvaceti a dvaadvaceti letech se začali projevovat sami veřejně. Nechávali se i najímat jako herci v divadle, což byla v té době veliká čest. Také mluvili na různých shromážděních tak dobře a poutavě, že byli za vydatné pomoci nyní již stařičkého senátora Mala zvoleni jako zastupitelé v senátu. Tam se setkali s prvním nesouhlasem a odporem větších rozměrů. Málokomu se totiž líbil jejich názor na pozemkové reformy, jakož i na jiná sociální témata, jež podporovali, vědomi si vlastního původu.

A slavili by jistě úspěch, kdyby je nezasáhla tragická zpráva o smrti obou svých rodičů. Pár opilých mužů z ozbrojených pracovních kohort je zavraždili, když jim nechtěli k hrátkám vydat svou novou mladou otrokyni. Tu pak několikrát znásilnili a nakonec zabili i ji. Tyto události poznamenaly velice oba sourozence. Milovali své rodiče víc, než kohokoli jiného.

Mladší Gaius by se všeho vzdal a jen truchlil, neměl již pro co pracovat, pro co žít. Jistě, věděl, že jeho otec i matka jednou zemřou, ale tak brzy a tak odporným způsobem? Avšak Tiberius se ukázal být silným spojencem a přítelem. Dal svému bratru opět sílu, naději i smysl života. Tím vším se pro Gaia stala žena, kterou mu přivedl jeho bratr. Byla krásná a nemálo se podobala jejich matce. Možná proto ji začal milovat a ctít ji. Zásluhu na tom měl jistě i fakt, že se ženami se dřív téměř nestýkal. Tak či tak, ucítil Gaius opět půdu pod nohama a začal se i s Tiberem opět zajímat o politiku. Po mnoha nezdarech a výhružkách protivníků si vybojovali svá místa v senátu zpět. Aby nemysleli na rodiče, soustředili se celou svou myslí, jak už to bývá, na práci. Ale jednoduché to nebylo ani pak.

„... Jak k tomu přijdou vlastníci pozemků!? Co té lůze zabrání je pobít jako psy a nezabrat si všechen jejich majetek!?“ křičel senátor Rolamus na všechny přítomné v senátu, „Budeme čelit rebelii! Nestačí vám to, co nám nyní otroci a bezzemci předvádějí!? Málo chybí k otevřenému povstání? Já říkám: Dejte jim prst, vezmou ruku! Žádám právo pro ctihodné občany Říma, aby mohli nejen své otroky, ale i bezzemky pracující na jejich pozemcích kdykoli zabít v jakémkoli množství, jinak si žádný respekt nedobudou! Jen je bít zřejmě nestačí.“ Senátor dokončil svůj ohnivý projev, a vracel se na své místo. „To můžeme ostatně vidět sami“ dodal ještě nahlas, jasně narážejíc na nedávný incident, kdy týraný otrok napadl svého pána přímo na římském tržišti. „Tak, ty parchante, synu děvky, co na to řekneš?“ říkal si však v duchu, dívaje se vyzývavým pohledem na Tiberia Graccha, jež měl ve tváři výraz naprostého nesouhlasu. To však není nic nového. V celé místnosti se začal ozývat šum hovoru, jak přítomní reagovali na proslov tvrdého odpůrce byť jen minimálního práva pro kohokoli jiného než pro zámožné.

„A já se vás všech ptám,“ pravil nahlas Tiberius, vstávaje z lavice a otáčeje se kolem dokola na ostatní, aby si sjednal klid, „proč to dělají? Mají hlad, nemají žádná práva, nemají nic! Nemají pro co žít! Co byste dělali vy? V klidu byste pracovali 20 hodin denně a nechávali se bít, či snad i zabíjet? A pro co? Pro mizerné jídlo? Pro nocleh venku i v zimě? Není divu, že jsou nespokojeni,“ pokračoval Tiberius, když kráčel do středu místnosti, „také byste nebyli. Bouří se, a mají proč. Jen někteří váhají. A co uděláme my? Přece jim nedáme důvod se uklidnit! Ne, my jim ještě vezmeme i tu píď svobody, co ještě někteří mají. A oni půjdou spokojeně zpět do práce, že?“ Dopřál si chvilku oddechu a nechal otázku viset ve vzduchu. „Navrhuji schválit pozemkovou reformu, která uklidní nevolníky, sníží výdaje a zvýší bezpečnost! Také navrhuji sestavení nové, profesionální armády!“ Znova se odmlčel a sám pro sebe se usmál. Gaiova a Malova podpora z řad sedících mu pomáhala. Šířili souhlas po tribunách, ozývalo se přitakávání. Rychle toho využil, otočil se čelem k Rolamovi a ukázal na něj prstem „Ty, ty chceš dosáhnout jen války. Už teď jsou náklady na armádu obrovské, musí hlídat kromě hranic všechny bohaté a vlivné… a jejich majetek! A co tvoří naše nynější vojsko, které je chrání? Bandy hrdlořezů a netvorů, najímaných za nehorázný žold! Tomu říkáte armáda? Na severu jsou nepokoje, Germáni se bouří, cítí naši slabost! Chcete jim dát šanci dobýt i samotný Řím!?“ Ozval se bouřlivý potlesk, senátoři i vstávali. Tiberius byl spokojen. Vyhrál a prosadil svou věc, tolik již věděl.

Po několika dalších vystoupeních v rozmezí pár týdnů bylo rozhodnuto. Tiberius byl zvolen konzulem, jeho bratr jej jako vždy otevřeně podporoval. Ale jak se staršímu z bratrů podařilo uspět v senátu, nepodařilo se mu to neoficiálně. Svými činy si získal mnoho nepřátel. Situace v zemi se stabilizovala, avšak na úkor měšců bohatých. Ti přesto byli stále velice vlivní. Nakonec přerostla jejich zášť v přímou nenávist. Najali několik zabijáků, a nechali Tiberia zavraždit.

Reklama

I přes podporu nejen své manželky,ale i senátu se Gaius neprosadil tak, jako jeho starší bratr. Snažil se o schválení nižší ceny obilí pro chudé, rozšíření římského občanství. Tiberiova smrt jej však záporně ovlivnila. Jeho protivníci sílili, on slábl. Nakonec pod obrovským tlakem spáchal sebevraždu.

 

Tiberius Gracchus a jeho bratr Gaius Gracchus se snažili o větší šance pro chudé ve světě ovládaném bohatými. Chtěli sjednat nápravu. To byl jejich zločin. A jejich trestem byla smrt.

 

 

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více