Upomínkový prsten 21. pěšího pluku

Autor : Zbigniew Mikesz / Zbycho 🕔23.01.2009 📕18.455

UPOMÍNKOVÝ PRSTEN 21. PĚŠÍHO PLUKU „MARŠÁLA FOCHE“ Z ROKU 1935

ROMAN JEDLIČKA - LADISLAV F. SEDLÁK

Historie udělování čestných prstenů je známá již v antice - ve starém Římě, kdy právě tyto prsteny zdobí ruce oblíbených gladiátorů, ale i zkušených a statečných velitelů legii. V novověku se setkáváme s udělením prstenu jako projevem poděkování panovníka vojevůdci za vyhrané tažení či bitvu. Panovník, který byl mnohdy přítomen na bojišti, takto v daném okamžiku ocenil vítězství osobním darem, kterým byl právě zmiňovaný prsten, mnohdy velké finanční hodnoty, případně šperk, tak jak to je známé z doby panování carevny Kateřiny II. v Rusku. Ještě později, v polovině 19. století, jsou prsteny odznakem či označením příslušnosti důstojníka ke svém elitnímu tělesu, gardě či bitevní lodi. Právě bohatou tradici nacházíme v carském Rusku1. V rakouské a později rakousko-uherské armádě se nestalo obecným zvykem udělovat prsteny jako projev ocenění vojáků, ale tradice zde byla a důstojníci si na svém náklady nechávají zhotovovat prsteny ve zlatě či stříbře s označením odbornosti či příslušnosti ke zbraní. Známe proto prsteny s postavou sv. Jiří jako symbolem jízdy a jezdeckých útvarů, či prsten s postavou sv. Barbory - patronky dělostřelců. Ale jako odměna či ocenění se ve vnitřní hierarchii jednotek armády používaly stávající dekorace, které důstojnický sbor pro své odměněné a oceněné kolegy nechával na vlastní náklad upravit např. citací, poděkováním za službu, případně klenotnicky zhotovenou dekorací ve zlatě s darovací etuji, vše doplněno patřičným nápisem. V našich sbírkách se tak nacházejí služební kříže, záslužné medaile či záslužné kříže opatřeny těmito nápisy, kde je letopočet, či poděkování kamarádů, důstojníků, ale tato problematika je v Signu již zmíněna a i do budoucnosti o tomto fenoménu budeme psát. Naše pozornost je zaměřena na tradice nové československé armády, které převzali legionáři ze služby na Rusi, ve Francii a Itálii, ale i vojáci z bývalé armády rakousko-uherské.

Laskavosti sběratele militárií z východních Čech jsme měli možnost prozkoumat komplet dokumentů z pozůstalosti příslušníka důstojnického sboru 21. pěšího pluku maršála Foche. Nová armáda demokratického Československa neměla totiž žádnou možnost ocenit vojáka za věrnou službu. Na základě zákona o zrušení šlechtických titulů č. 61 z r. 1918 nemohla být ani zřízena žádná nositelná dekorace, což paradoxně vyhovovalo legionářům, kteří byli v aktivní službě, ale tvrdě postihlo vojáky, bývalé důstojníky RU armády, které republika převzala, ale později, a to je tento případ, postihla i mladé důstojníky, které v letech 1918-38 nebylo možno odměnit viditelnou dekorací. Proto zkušení velitelé vyšších jednotek, v rámci pluků, ale i samostatných praporů tuto problematiku řešili, a to např. různými plaketami, tabatěrkami s podpisy důstojníků, kávovými soupravami, ale zde u pluku č. 21 bylo použito k ocenění prstenu, který byl určen jako památka na službu u jednotky.

Stanovy přesně vymezují, jak má prsten vypadat a problematiku udělování řeší tak, jak je zvykem ve stanovách záslužných řádů. Zde vám tedy chceme představit komplet, tj. prsten s udělovacím dekretem důstojníka Adolfa Grömera.

Tento voják se narodil 28. srpna 1901 v česko-německé rodině v Jindřichově Hradci. Jako mladík se v době od 29. října 1918 hlásí dobrovolně k výkonu vojenské služby, kterou koná až do 20. března 1919. Je povolán do armády a jako absolvent vojenského učiliště vyřazen v hodnosti poručíka a již 1. října 1921 včleněn do důstojnického sboru pěšího pl. č. 22 „Argonského" s velitelstvím v Jičíně. V dubnu roku 1922 je přeložen k pěšímu pl. č. 21 „Maršála Foche" s velitelství v Čáslavi, kde také až do 14. září 1935 slouží a odchází v hodnosti štábního kapitána do zálohy.

V době Protektorátu je zapojen v odbojové organizaci důstojníků Obrana národa. Již v květnu roku 1945 se stává důstojníkem Velitelství středního úseku Louny a zde jako styčný důstojník navazuje kontakt s velitelstvím Rudé armády a koordinuje akce čs. odboje a jednotek sovětské divize. Za tuto činnost byl již 27. března 1945 vyznamenán sovětskou medaili Za vítězství nad Německem (legitimace nese číslo 250 333).

V pozůstalosti kromě osobních dokladů, legitimací a fotografií se nachází řada dekretů k uděleným vyznamenáním. Jsou to:
- Čs. med. Vítězství
- Pamětní med. 9. střeleckého pluku K. H. Borovského
- Pamětní med. 21 střeleckého pluku Terronského
- Pamětní odznak dobrovolníků z let 1918 - 1919
- Pamětní odznak NSG 1938
- Bronzová med. krále Karla IV. Národních gard
- Stříbrná záslužná med. krále Karla IV. Národních gard za 20 let
- Zlatá medaile krále Karla IV. Za věrnost a branné zásluhy
- Pamětní Weidmanův kříž II. tř.

Další fotografie dokladů, legitimaci a dekretů jsou umístěny v této fotogalerii.

I když neobdržel žádné další státní vyznamenání, byl na základě svých postojů a na návrh přijímací komise pro důstojníky a rotmistry povolán do aktivní služby, a to dnem 5. května 1945. V roce 1945 - ještě v květnu - si tento důstojník německé národnosti své nečeské jméno změnil na Ambrož, což bylo pochopitelné a dělo se hlavně v řadách armády běžně. Svoji aktivní službu končí v padesátých letech a v hodnosti podplukovníka odchází do zálohy. Pan Ambrož byl v roce 1950 zatčen a odsouzen na 12 let vězení (Jáchymov, Praha), propuštěn byl v roce 1956, ale na následky věznění umírá v roce 1959.

Zmíněné Stanovy, nazvané Udělovací řád upomínkového prstenu důstojnického sboru pěšího pluku 21 „M.F.", zde uvádíme v plném znění, neboť plně vysvětlují podrobnosti vzniku prstenu, podmínky udělování a další detaily .

§ 1

ÚČEL

Důstojnický sbor pěšího pluku 21 „Maršála Foche" veden myšlenkou symbolicky dokumentovati tradiční přátelství mezi důstojníky a jejich příslušenství k historickému pluku, jenž nese slavné jméno vítěze světové války „Maršála Foche", usnesl se na návrh svého velitele plukovníka pěchoty Frant. Veselého dáti této myšlence výraz ve formě upomínkového prstenu důstojnického sboru pluku.

§ 2

POPIS PRSTENU

Prsten je z matného 14 karátového zlata s malými ciselovanými ozdobami na obrubě. Na štítku jsou vyryty iniciály pluku a číslo pluku. Na vnitřní straně štítku je vyryta doba služby u pluku.

§ 3

PROPŮJČENÍ PRSTENU

Prsten se propůjčuje

  1. Každému důstojníku, který odchází od pluku po nejméně tříleté službě u pluku.
  2. Důstojníkům odcházejícím před uplynutím této doby na základě zvláštního usnesení důstojnického sboru.
  3. Rodině (pozůstalým) důstojníka, který jako aktivní člen důstojnického sboru pěš. pl.21 „M.F." padl před nepřítelem v poli, neb zemřel v činné službě.
  4. Podle uvážení a rozhodnutí důstojnického sboru může býti prsten výjimečně propůjčen i důstojníkovi jiných těles, hlavně včleněným vyšším velitelům jakož i osobám civilním, které se o dobro důstojnického sboru zvláště zasloužili.

§ 4

NÁROK NA NOŠENÍ PRSTENU

  1. Každý, jemuž se prsten propůjčuje, dostane udělovací řád a dekret, který jedině opravňuje prsten nositi.
  2. Nárok na nošení prstenu zaniká:

a) u důstojníka dnem odnětí hodnosti jak řízením správním, tak i výrokem kárného výboru nebo soudním trestem, který má v zápětí odnětí hodnosti.

b) u ostatních zvláštním právoplatným usnesením důstojnického sboru pluku

3. V případech ad a) a b) jest každý majitel prstenu svojí ctí zavázán prsten dobrovolně vrátiti.

§ 5

ODEVZDÁNÍ PRSTENU

Odevzdání prstenu se děje:

  1. Důstojníkům pluku z rukou velitele pluku nebo jeho zástupně v přítomnosti všech důstojníků pluku.
  2. Ostatním podle zvláštního usnesení důstojnického sboru pluku.

§ 6

EVIDENCE

Evidenci propůjčených, resp. vrácených prstenů vede velitelství pluku.

§ 7

ÚHRADA VÝLOH

Výlohy se hradí z representačního fondu důstojnického sboru pěšího pl. 21 „M.F.".

§ 8

ZTRÁTA PRSTENU NEBO DEKRETU

Ztrátu prstenu nebo dekretu jest každý povinen oznámiti velitelství pěšího pl. 21 „M.F.".

Na vlastní žádost může býti vydán nový prsten a druhopis dekretu, jestliže žadatel uhradí výlohy za prsten a poštovné.

§ 9

NEZMĚNITELNOST STANOV A PODOBY PRSTENU

Důstojnický sbor pěšího pl. 21 „M.F." si přeje založením upomínkového prstenu vytvořiti viditelný znak duševního společenství všech svých příslušníků, kteří pracovali v tradici věrné poctivé a statečné služby vlasti od dob založení pluku ve francouzské legii i těch, kteří je v společném úsilí následovali.

Proto zavazuje všechny důstojníky, kteří v příštích dobách budou členy důstojnického sboru pluku, aby zachovali věrně tradici pospolitosti a bratrství všech příslušníků sboru ve společné práci, i její viditelné znamení a ustanovení o jeho propůjčování.

§ 10

SCHVÁLENÍ UDĚLOVACÍHO ŘÁDU

Znění udělovacího řádu ujednáno a schváleno shromážděním důstojnického sboru pluku dne 26. dubna 1935

V Čáslavi dne 26. dubna 1935 Za důstojnický sbor

pěšího pluku 21 „Maršála Foche"

plk. pěchoty Frant. Veselý

 

Popis prstenu

Prsten je klenotnickou prací s příslušným čs. puncem pro zlato ryzosti 585/1000, je dále značen nečitelnou signaturou výrobce - klenotníka. Jde o jednoduchý typ pečetního prstenu, který je po stranách zdoben stylizovanými stojícími lvy. Samotnou pečeť tvoří jednoduchý rytý stylizovaný monogram MF (Maršál Foch) s číslicí 21. Vnitřní strana nese rytý letopočet služby důstojníka u pluku: 1. 4. 1922...14. 9. 1935. Váha prstenu je 5.80 g.

Zcela závěrem bychom upozornili jak faleristy, tak i sběratelé militárií na skutečnost, že i další vojenské jednotky praktikovaly podobná řešení, tedy ocenění formou prstenu. Vzhledem k tomu, že se u těchto památek však nedochoval žádný další doklad o zřízení či udělení, půjde pravděpodobně o soukromé zakázkové práce. Takto registrujeme prsten důstojníka l. leteckého pluku a anonymní prsten důstojníka Útočné vozby (tankista). Do další skupiny lze zařadit tzv. pilotní prsteny, tedy běžné šperky, jejichž kámen byl osazen miniaturou československého pilotního odznaku - vyskytují se jak z doby naší předmnichovské republiky, tak zejména z období válečného tažení československých letců ve Velké Británii.2

Budování armády České republiky po roce 1992 dávalo možnost návratu k tradicím předmnichovské armády. Ale zvítězila nesmyslná koncepce, která se v praxi vrací k tradici sovětské armády s mottem: „Musí to být levné, musí to být vidět, na kráse nezáleží". I proto vidíme jen levné nekvalitní odznaky a dekorace, které vycházejí z dílen téměř domácích kutilů. Příkladem neumění je třeba čestný odznak GŠ AČR, který jen připomíná staré carské odznaky, ražba v obecném kovu, ale i medaile různých skladů, opravárenských závodů a snad dokonce i prádelny.

Poznámky:

1. Díky informaci kolegy Mgr. Květoslava Growky lze zmínit obdobnou paralelu ze současnosti. V armádě Polské republiky existuje podobný důstojnický prsten. Byl zaveden rozkazem č. 82 MON z 15. 8. 1994.

Prsteny se liší barvou použitého kamene podle druhu vojsk: pozemní vojsko - zelený kámen, letectvo - světle modrý kámen, námořnictvo - tmavě modrý kámen, navíc na každém prstenu je orlice podle druhu vojsk. Prsteny jsou vyrobeny ze 14-ti karátového zlata o váze 15 g, výroba Z. Ciegielski Warszawa, návrh J. Macyszyn.

2. Počátkem 60. let se tato tradice obnovila v československé Pohraniční stráži. Bylo to v době, kdy tato složka spadala pod MV, nikoliv pod armádu. Národní podnik Klenoty nechal vyrobit a prodával prsten PS - stříbrný se zeleným kamenem osazeným symbolem tohoto vojska - stříbrnou hlavou psa. Velitelé útvarů nezřídka tento prsten běžné produkce pak využívali jako formu kázeňské odměny (viz držitel svob. Z.G., Jablonné v Podještědí, 1962)

(Autoři děkují p. Mgr. Květoslavu Growkovi za doplňující informace a rady při tvorbě tohoto příspěvku.)

Článek byl publikován v časopise SIGNUM Klubu faleristů v Brně v září 2008. Autoři i redakce časopisu dali souhlas k publikování na stránkách www.valka.cz.
Autor : Zbigniew Mikesz / Zbycho 🕔23.01.2009 📕18.455

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře