Cobber Kain - první stíhací eso RAF ve 2. sv. válce

Autor : Michal Rak 🕔23.12.2008 📕10.301

Malý Edgar James poprvé spatřil světlo světa 27. června 1918 v Hastingsu na Novém Zélandu. Vzdělání získal na Christ’s College v Christchurchu a poté pracoval v obchodní firmě svého otce Reginalda ve Wellingtonu. Tato práce mu ale moc neimponovala. Propadl totiž zcela jiné činnosti – létání. Již při studiu navštěvoval Wellington Aero Club, kde také získal v roce 1936 pilotní průkaz. O jeho velkém talentu svědčí i fakt, že na své první sólo šel po pouhých šesti hodinách létání s instruktorem. Nikdo se proto nedivil jeho rozhodnutí stát se vojenským letcem. V listopadu 1936 proto odcestoval do Londýna, kde byl pod číslem 39534 přijat do řad RAF.

Po absolvování základního pilotního výcviku u 5. letecké výcvikové školy (No. 5 Flying Training School) v Sealandu bylo rozhodnuto, že se stane stíhačem. Stíhací výcvik začal v lednu 1937, zalétal si mimo jiné na Hawkerových dvouplošnících Hart a Fury, a po jeho skončení v listopadu 1937 se hlásil u své první, a jak budoucnost ukáže, také poslední jednotky, u 73. perutě RAF.

Sedmdesátá třetí peruť poprvé vznikla 1. července 1917 v Upavonu jako stíhací. Do své výzbroje obdržela legendární Velbloudy, stíhací letouny Spowith Camel, a v lednu 1918 se přesunula do Francie. Zde prováděla zejména stíhací hlídky a doprovody bombardérů. V březnu 1918 začala na západní frontě poslední německá ofenziva a piloti perutě se podíleli hlavně na podpoře pozemních vojsk. Po vyhrané válce následovala redukce stavu letectva, což se nevyhnulo ani "třiasedmdesátce". V únoru 1919 se vrátila zpět do Británie a 2. července 1919 byla rozpuštěna.

Ke opětovnému zformování jednotky došlo 15. března 1937 v Milderhallu, kde také dostala do výzbroje elegantní stíhačky Hawker Fury, které v červnu nahradily nově zaváděné Gloster Gladiatory.

A právě na nich začal Kain u 73. perutě létat. Brzo si letoun osahal a exceloval na něm v akrobacii. Dosáhl takové dokonalosti, že byl vybrán, společně s dalším budoucím stíhacím esem Newellem "Fanny" Ortonem, aby předvedl akrobatickou exhibici na Empir Air Day v Hendonu. Tento letecký den se konal v květnu 1938 a nikdo tehdy ještě netušil, že se jedná o poslední velkou akci tohoto druhu uspořádanou před vypuknutím války.


"Cobber" Kain
(http://en.wikipedia.org/wiki/Edgar_James_Kain)

Velkou změnou peruť prošla v červenci téhož roku. Své oblíbené Gladiatory předala peruti číslo 3 a sama převzala novinku Královského letectva, jednoplošné Hawker Hurricany. Kain se již v té době projevoval jako výjimečný pilot a vynikající střelec, proslul ale také svou nekázní, která ho nejednou na delší čas "uzemnila".

V té době se však začala mezinárodní situace v Evropě přiostřovat a válka klepala na dveře. Británie a Francie uzavřely smlouvu, že kdyby opravdu vypukla, přesunou se, tak jako za předešlého konfliktu, na francouzské území britské jednotky včetně leteckých. Než se tak skutečně stalo, měli piloti "sedmdesáttrojky" dost času osvojit si nové letouny.

Dlouho očekávané přišlo 1. září 1939, kdy německá vojska vpadla do Polska. Po krátkém váhání vláda Velké Británie dostála svých spojeneckých závazků a 3. září v 11.00 vyhlásila válku Německu; Francouzi se přidali téhož dne odpoledne.

Pro 73. peruť to znamenalo zatím jen jednu viditelnou změnu. Devátého září se, vedená S/Ldr B. W. Knoxem, přesunula ze své stálé základny Digby do Francie na letiště Le Havre - Octeville. Zde se, společně s 1., 85. a 87. perutí, stala součástí 60. (stíhacího) křídla, kterému velel W/Cdr J. A. Boret MC, DFC. Hlavním úkolem křídla byla ochrana vyloďujících se příslušníků Britského expedičního sboru (British Expeditionary Force - BEF) ve francouzských přístavech.

Britské letecké jednotky vytvořily na novém působišti dvě samostatné části. Předsunutá letecká útočná armáda (Advanced Air Stirking Force - AASF) měla pod velením AVM P. H. L. Playfaira plnit hlavně strategické úkoly a měla k dispozici celkem deset perutí lehkých bombardérů Fairey Battle Mk.III, tedy celou 1. skupinu Bombardovacího velitelství (Bomber Command - BC). Ty mohly být v případě nutnosti posíleny perutěmi bombardérů Bristol Blenheim Mk.IV z 2. skupiny BC.

Druhá část jednotek RAF byla přidělena přímo k expedičnímu sboru, se kterým měly těsně spolupracovat, jako jeho Letecká složka (Air Component - AC). AC k dispozici dostal většinu letadel 22. skupiny pro spolupráci s armádou, celkem dvanáct perutí. Čtyři létaly s Westland Lysandery, čtyři s Blenheimy Mk.I/IV a poslední čtyři byly již zmíněné stíhací s Hurricany.

Během druhé poloviny září se 1. a 73. peruť přesunuly na polní letiště Norrent Fontes nedaleko St. Omer, ale moc velkou aktivitou nehýřily. Prováděly se hlavně seznamovací lety po okolí, nacvičovaly se lety ve formacích nebo piloti předváděli Hurricany francouzským jednotkám.

Další organizační změna potkala 1. a 73. peruť 10. října, kdy byly obě vyjmuty z podřízenosti AC a přeřazeny k AASF. Zde patnáctého vytvořily nové 67. (stíhací) křídlo, kterému velel W/Cdr C. Walter. Přesunu stíhačů k AASF přispěly události z konce září, kdy jednotky letounů Battle utrpěly v leteckých bojích značné ztráty. Již 20. září se trojice těchto bombardérů z 88. perutě západně od Saarbrückenu utkala se stejným počtem Messerschmittů Bf 109 D od JGr 152. A ačkoliv střelec letounu F/O Bakera (Battle K9243) Sgt. F. Letchford získal první vítězství pro RAF v nové válce (Němci žádnou ztrátu neutrpěli), zbylé dva letouny byly sestřeleny. O šest dní později ztratila jeden letoun 103. a třicátého byla dokonce sestřelena celá šestičlenná formace 150. perutě. Poskytnutí stíhací ochrany bylo tedy nezbytné!

Nové úkoly, které měly perutě u AASF plnit, s sebou přinesly další stěhování. Další francouzskou základnou 1. perutě se tak stalo letiště Vassincourt, zatímco „sedmdesáttrojka“ přeletěla do Rouvres-en-Woëvre severovýchodně od Sedanu. Přesun blíže k německým hranicím se pilotům jistě zamlouval, protože sliboval častější střety s německými, hlavně průzkumnými letouny. A jejich předpoklad se měl brzy naplnit.

Jako první se s nepřítelem úspěšně utkala 1. peruť. Dne 30. října sestřelil P/O P. W. "Boy" Mould (Hurricane L1842) 16 km západně od Toul Dornier Do 17 P od 2.(F)/123 a získal první vítězství pro stíhače RAF ve Francii. O tři dny později byla úspěšná 87. peruť, její piloti sestřelili jeden He 111 jistě a druhý poškodili.

"Sedmdesátátřetí" na nepřítele poprvé narazila 6. listopadu, ale moc slavně to nedopadlo. Toho dne došlo k zatím největší vzdušné bitvě nad Francií, do které se zapojilo devět francouzských Curtissů H-75 z GC II/5 a sedmadvacet Messerschmittů Bf 109 D od JGr 102. I přes fakt, že Němci měli velkou početní převahu a vedl je nejúspěšnější stíhač polského tažení Hpt. Hannes Gentzen, utrpěli první velkou porážku. Čtyři Messerschmitty byly v boji sestřeleny a čtyři další musely nouzově přistát, dva piloti padli, dva byli zajati a jeden skončil v nemocnici. Francouzi přišli jen o jednu stíhačku. A do této mely se připletl P/O P.V. Ayerst. Vystartoval totiž proti průzkumnému letounu, který přeletěl nad Rouvres, ale ten mu po krátké honičce zmizel. Obrátil se tedy zpět, když se náhle proti němu objevilo osm stíhaček. Myslel si, že se jde o zbytek jeho jednotky a tak k nim zamířil. Po přiblížení však s hrůzou zjistil, že se nejedná o Hurricany ale o stodevítky. Němci se na něj okamžitě vrhli, ale naštěstí pro Ayersta byly nedaleko husté mraky, ve kterých se svým pronásledovatelům ztratil. Vše skončilo po vyčerpání paliva nouzovým přistáním na poli nedaleko Nancy s deseti průstřely v Hurricanu.

To druhé utkání 73. perutě s Luftwaffe dopadlo trochu lépe a Kain byl jeho hlavním aktérem. Osmého listopadu v 9.45 vzlétl společně s P/O D. F. "Dickie" Martinem, P/O Wrightem a Sgt. Humphrisem proti dalšímu průzkumníku, který neopatrně přeletěl nad jejich letištěm. Martin měl ale během stoupání poruchu na dýchači a omdlel, když se následně probral, zjistil, že mu dochází palivo a rozhodl se přistát na nejbližším letišti. To však bohužel, a na druhou stranu i bohudík, bylo v neutrálním Lucembursku, kde byl pilot internován (v prosinci však utekl zpět do Francie). Také Wright s Humphrisem stíhaní nedokončili a své stroje zničili. První měl nehodu a druhý byl zasažen francouzskou protiletadlovou palbou, nikdo naštěstí nebyl zraněn.

Kain tak pokračoval v pronásledování sám, nepřítele dostihl a kolem 10.15 na něj zaútočil. Dostal se do výhodné střelecké pozice a ze vzdálenosti 400-200 yardů vypálil tři dávky, které však způsobily jen lehké poškození. Během čtvrtého útoku proto Edgar do nepřítele vystřílel všechnu zbylou munici, což způsobilo, že si to nepřátelský letoun namířil v prudkém střemhlavém letu k zemi. Vetřelec, Dornier Do 17 P (W. Nr. 4062) od 1.(F)/123 se zřítil na hlavní ulici města Lubey severozápadně od Met. Celá osádka ve složení Oblt. Hans Kutter, Obfw. G. Stühler a Ogefr. H. Schneidmüller přišla o život.

Druhé vítězství získal mladý Novozélanďan 23. listopadu. Ten den se nad Francií pohybovalo velké množství průzkumných letounů Luftwaffe, což stíhačům RAF přineslo zatím nejúspěšnější den války. Připsali si celkem osm letounů sestřelených a jeden poškozený. Kain přispěl dalším Dornierem Do 17 P. Letoun od jednotky 3.(F)/122 měl za úkol provést průzkum okolí Remeše, ovšem cestou k cíli neopatrně přeletěl nad letištěm Rouvres a to se mu stalo osudným. Okamžitě za ním totiž vzlétl pohotovost držící Kain. Asi po 45minutové honičce ho Novozélanďan dostihl a v 10.15 jižně od Sedanu sestřelil. Dornier nouzově přistál u La Besace, kde byla celá zraněná osádka ve složení Obfw. B. Schlapp, Uffz. H-H. Gründling a Uffz. A. Molek zajata. Ještě před tím se jim však podařilo vrak Dornieru zapálit.

Stereotyp Podivné války narušila v prosinci 1939 návštěva krále Jiřího VI., který byl na inspekci jednotek ve Francii a osmého se v Epernay setkal i s piloty 73. perutě. Dne 21. prosince pak došlo k tragické události, když F/Lt Reginald E. Lovett sestřelil letoun, o kterém si myslel, že je nepřátelským Do 17. Ve skutečnosti se jednalo o Potez 637 (n°14) od GR II/33 a dva francouzští letci žel zahynuli. Potezy řady 63 se vůbec často stávaly obětí spojeneckých stíhačů a pro 73. peruť to neměl být poslední podobný incident.

K mnohem dramatičtější události došlo o den později. Poprvé se opravdu ostře střetli stíhači RAF a Luftwaffe. Kain se ale této "show" nezúčastnil. Jeden roj perutě ve složení P/O P. Walker, Sgt. R. M. Perry a Sgt. J. Winn se kolem druhé hodiny nacházel na hlídce severovýchodně od Met, když se na ně ze slunce vyřítily Messerschmitty. Než se Britové rozkoukali, byli dva z nich sestřeleni. Perryho Hurricane L1967 se roztříštil u Altroffu, zatímco Winnův letoun N2385 dopadl v prostoru Homburg-Budange. Obal letci zahynuli.

Němečtí stíhači patřili k III./JG 53 a nevedl je nikdo jiný než Hpt. Werner Mölders, který pokořil jednoho z Hurricanů, svou třetí oběť ve 2. světové válce ale identifikoval jako Morane 406. Druhé vítězství si připsal velitel 8. Staffel Oblt. Hans von Hahn. Pro budoucího nositele Rytířského kříže to byl první ze 34 sestřelů. A ačkoliv Němci neutrpěli žádnou ztrátu, P/O Walker nárokoval jednu stodevítku zničenou. Ta mu také byla uznána, čímž získal pro stíhače RAF první skalp nad tímto nebezpečným protivníkem.

Po tomto utkání následovalo pro stíhací jednotky ve Francii celkem klidné období. Po celý zbytek zimy, která byla nebývale studená, nedošlo k většímu kontaktu s nepřátelskými letouny. Toho bylo využito k úpravám výzbroje stíhacích perutí. V té době se ve větších počtech ve Francii začaly objevovat nové Hurricany s třílistými, stavitelnými vrtulemi a kovovým potahem křídel. Dále se za pilotní sedadla začaly instalovat neprůstřelné desky. Větrný štítek kabiny měl neprůstřelné sklo standardně již před válkou. A také staré a poruchové radiostanice byly vyměňovány za nové, spolehlivější. Zejména pancíř za sedadlem se ukázal jako velmi užitečným a mnoho pilotů mu vděčí za život. V tomto období, přesně 14. ledna 1940, byl také "Cobber" Kain za své dosavadní úspěchy a jako první letec jednotky vyznamenán DFC. Edgar byl také často na prvních stránkách britských novin a vystupoval v rádiu a to i francouzském. Stal se tak jedním z prvních hrdinů RAF nové války.

Nanovo se prudší boje rozpoutaly v březnu 1940. Již druhý den tohoto měsíce došlo k podobné rvačce, jakou britští stíhači uzavřeli rok předchozí. Tentokrát byl Kain u toho. Trojice Hurricanů 73. perutě měla za úkol doprovodit francouzský Potez 63 při jeho průzkumné letu. V průběhu doprovodu se nic zvláštního nestalo, během návratu do Rouvres však trio narazilo na skupinku Heinkelů He 111. Tyto lákavé cíle si piloti nechtěli nechat uniknout a pustili se za nimi. Během pronásledování se však Hurricany rozdělily. Toho využily zatím nikým nezpozorované doprovodné stodevítky, které se na ně kolem poledne vyřítily jako blesky z čistého nebe. Útočníci opět pocházeli od III./JG 53, opět je vedl Werner Mölders a následnou melu britští stíhači opět prohráli.

Utkání však nezačalo špatně. Edgar se dostal do týla jednomu Messesrschmittu a ohlásil jeho pád v plamenech. V tu chvíli se však za jeho Huricanem L1808 objevil jiný, pilotovaný samotným Möldersem. Ten se také nemýlil a mladý Novozélanďan musel nouzově posadit svůj prostřílený a kouřící letoun nedaleko Met. Podobně se vedlo i Sgt. D. A. Sewellovi, který se utkal s pěticí německých stíhaček. Byl také zasažen a svůj letoun L1958 posadil u Brulange. Jeho přemožitelem se stal Uffz. Hermann Neuhoff ze 7. Staffel, zatímco nárok Oblt. Wolf-Dietricha Wilckeho nebyl uznán, ačkoliv i Hurricane P/O Wrighta musel po poruše motoru nouzově přistát.

Velkým dnem byl pro Kaina 26. březen 1940. Tehdy se stal prvním stíhacím esem RAF 2. světové války. Ve 13.40 odlepil kola svého Hurricanu L1766 od vzletové dráhy letiště Rouvres a společně s P/O J. G. Perrym a Sgt. T. B. G. Pynem se vydal na hlídku k francouzsko-německé hranici. A protože byl mladým a agresivním pilotem, porušil rozkaz nepřekračovat hranici a vydal se na návštěvu do Německa. Kolem čtvrt na tři spatřil nad Saarlauternem devět stodevítek, jak jinak než z III./JG 53. Navedl svá čísla do vhodné pozice k útoku a bitva mohla začít.

Vybral si jednu z německých stíhaček a z 250 yardů na ni vystřelil ze svých osmi browningů. Messerschmitt začal kouřit a hořící se zřítil k zemi. Podobný úspěch zaznamenal i Perry, zatímco Pynovi přiznali pravděpodobné vítězství. V tu chvíli se ale proti Hurricanům obrátili zbylí němečtí stíhači a Britové prožili horké chvíle. Perry s Pynem totiž vypotřebovali všechnu munici a byli tak úplně bezbranní. Kain se tak sám pustil do čtyř stodevítek a se zbytkem střeliva se mu podařilo jednu zapálit. Pak se ale jeho letoun stal cílem palby další, kterou ne a ne setřást. Její palba mu nejprve odstřelila překryt kabiny a nakonec začal jeho Hurricane hořet. Mladému stíhači nezbylo nic jiného, než hledat spásu pod vrchlíkem svého padáku. Měl ale velké štěstí, protože dopadl u francouzské vesnice Ritzing, jen necelý kilometr od německých hranic. Za pár hodin ho, lehce raněného na noze a ruce, přivezl na letiště francouzský štábní vůz a ačkoliv vznesl nárok na jeden jistý a jeden pravděpodobný sestřel, byly mu potvrzeny oba dva.

Pro úplnost jen dodejme, že přemožitelem novopečeného esa se pravděpodobně stal Fw. Arthur Weigelt od 7./JG 53, jehož jednotka měla jen jeden poškozený Messerschmitt.
Zhruba o hodinu později se piloti 73. perutě utkali s III./JG 53 znovu a F/O Orton nárokoval další dva zničené Messerschmitty. I tentokrát byl nárok nadhodnocen, protože bitva dopadla nerozhodně. Obě strany měly po jednom poškozeném letounu.

V půlce dubna velení perutě převzal zkušený S/Ldr J. W. More a Kain byl odeslán na kratší dovolenou do Británie.
Posledního souboje během Podivné války se "Cobber" zúčastnil 23. dubna, kdy byla šestice Hurricanů poslána na hlídku k hranici. Nad Merzigem spatřil Edgar letoun identifikovaný jako Bf 110, který se mu podařilo poškodit. Němci ale žádnou ztrátu nezaznamenali. Pak se na Brity vrhli staří známí z Möldersovy III./JG 53 a bylo zle.
Německý velitel se posadil za Hurricane P2576 Sgt. C. N. S. Campbella a těžce ho zasáhl. Zraněný pilot svou stíhačku opustil na padáku a dopadl v Lucembursku. Podařilo se mu ale uniknout internaci a přejít hranici zpět do Francie. Hurricane N2391 se stal cílem útoku Fw. Franze Gawlického a zraněný Sgt. T. B. G. Pyne ho nouzově posadil u Sierck-les-Bains. Tyto dva Hurricany byly posledními stíhačkami RAF ztracenými před zahájením německého útoku.

Relativně klidná Podivná válka se ale chýlila ke konci. V jejím průběhu se 73. peruť se ziskem 19+1-5-7 vítězstvími stala nejúspěšnější stíhací jednotkou RAF, u které také létala dvě první stíhací esa F/O E. J. Kain a F/O N. Orton. Peruť přišla o tři piloty, dva další byli zraněni.


Kain u přídě Hurricanu
(http://www.pinetreeline.org/metz/photos/metz547.jpg)

Rázný konec tomuto období udělal 10. květen 1940. Němci v 4.35 (5.35 německého času) spustili operaci Gelb a napadli Nizozemsko, Belgii a Lucembursko, aby se tak vyhnuli Maginotově linii. Tím pádem byla 73. peruť, stále na letišti v Rouvres, trochu bokem od hlavního centra bojů, což ovšem neznamenalo, že žádné nepřátelské letadlo nepotkala. Ba naopak. Získala pro RAF první vítězství během Blitzkriegu.

Na letišti Rouvres bylo živo již od brzkého rána. Kolem čtvrté hodiny přeletělo nad základnou několik bombardérů, proti kterým okamžitě odstartovali F/Lt R. Lovett a F/O N. Orton. Těm se podařilo poškodit jeden Do 17 Z. Němečtí střelci ale svůj bombardér tvrdě bránili a zasáhli Ortonův letoun P2575, který s ním musel nouzově přistál u Conflans.

Kain se dostal ke slovu o hodinu později. Vzlétl společně s F/O H. "Ginger" Paulem na stíhací hlídku do oblasti Met. Zde narazili na další skupinu bombardérů Do 17 a každý ohlásil jeden sestřel. Jejich protivníci zřejmě pocházeli od 4./KG 3 a Kain pravděpodobně zasáhl letoun osádky ve složení Obfw. W. Lange, Fw. H. Kucz, Fw. H. Berndt a Uffz. M. Beer, která celá skončila po nouzovém přistání na německém území v nemocnici.1) Oba však vystříleli všechnu munici a když cestou zpět na letiště narazili na další bombardéry, museli je ponechat svému osudu.

Kolem poledne Kainova jednotka přerušila operační lety, protože přišel rozkaz evakuovat Rouvres a přesunout vše do Remeše-Champagne. Krátce po tom, co hlavní skupina perutě opustila svou, nyní již bývalou, základnu, stalo se letiště cílem menší formace německých bombardérů, jež zde způsobila lehčí škody. "Sedmdesáttrojka" již ten den do bojů nezasáhla, ale i přesto si její piloti připsali pět letadel sestřelených a dvě poškozené. Celkově si stíhači RAF nevedli špatně a při ztrátě sedmi zničených a osmi poškozených Hurricanů nahlásili 60-16-22 vítězství. Žádný z pilotů nepřišel o život. Odpoledne velení posílilo 67. křídlo přesunem 501. perutě z Tangmere do Bétheniville.
Zato Luftwaffe přišel 10. květen draze. Ztratila 131 bojových letadel, přibližně 35 z toho díky britským stíhačům. Dalších 158 Ju 52 a 22 Fi 156 musela odepsat během výsadkových operací.

Následující den pokračovaly letecké boje s nezmenšenou silou. Ráno letěla šestice pilotů jednotky na doprovod osmi Battlů od 88. a 218. perutě, které měly zaútočit na německé síly v okolí Wiltzu severně od Sedanu. Akce ale skončila úplnou katastrofou, když bylo šest bombardérů sestřeleno flakem a jeden stíhačem. Devět letců zahynulo a dvanáct bylo zajato.

Kain se dostal do akce až odpoledne. Jeden roj byl v 14.35 poslán na hlídku a když nad Mourmelonem narazil na asi třicet Heinkelů He 111 H s ochranou stodesítek, vyžádal si okamžitě posily. Odstartovalo dalších sedm Hurricanů od 73. perutě a několika stroji přispěla i "pětsetjednička". Strhla se velká bitva, po které stíhači RAF nárokovali třináct vítězství, z toho tři bombardéry a šest stíhaček jistě. Kain si připsal jeden letoun, který identifikoval jako Do 215 či Bf 110, jistě a jeden Bf 110 pravděpodobně. Jeho stroj byl také několikrát zasažen, ale mladý stíhač se bezpečně vrátil na letiště.

Německá 4./KG 53 opravdu přišla o tři bombardéry, ovšem stala se terčem i několika dalších britských a francouzských jednotek, nároky na doprovodné Messerschmitty byly ale nadhodnoceny; I./ZG 2 ztratila jen dva stroje.

Naproti tomu 12. květen byl pro 73. peruť celkem klidný. Piloti začali operovat až po poledni a jediné vítězství toho dne získal mladý Novozélanďan. Během hlídky mezi 16.45 a 17.45 narazil na pozorovací Henschel Hs 126, který spolupracoval s 12. armádou, a nedal mu žádnou šanci k úniku. Zasažený letoun se podle jeho hlášení zřítil nedaleko belgického Bouillonu. Mohlo jít o letoun Lt. Köriga od 3.(F)/31, který se na svou základnu vrátil poškozen.2)

Následující den přinesl "sedmdesáttrojce" tři jisté sestřely, Kain byl ale úspěšný až čtrnáctého, kdy peruť mimo jiné dvakrát poskytla ochranu Battlům při jejich útocích na německé pozice. Edgar ovšem skóroval během jiné akce. Krátce po jedenácté hodině vzlétl společně se čtyřmi dalšími piloty k ochraně automobilového konvoje na silnici z Givetu do Namuru, na který měly útočit nepřátelské bombardéry. Cestou k cíli však narazili v okolí Neufchâteau na mnohem nebezpečnějšího nepřítele, čtveřici stodevítek od I./JG 76. Začal pravý psí souboj, ve kterém F/O G. Paul jednoho protivníka poškodil, ale jiný Messerschmitt zasáhl i jeho Hurricane. Kain se také dostal do výhodné střelecké pozice proti jedné stodevítce, která se po krátkém souboji zřítila k zemi. Stíhači RAF měli tentokrát dobrou mušku, letoun Lt. Zieglera, na který pravděpodobně střílel F/O Paul, musel nouzově přistát severně od Sedanu, Edgarovou obětí se patrně stal Fw. L. Lohrer, který havaroval u Pouru-Saint-Remy. Z kabiny jeho zdemolovaného Messerschmittu ho vyprostili těžce zraněného a převezli do nemocnice v Jamoigne. Zde však po dvou dnech zemřel.
Tento den byl pro britské stíhače ve Francii opět velmi úspěšný, protože nahlásili 83 vítězství, šedesát z toho jistých. Zle zasáhli hlavně jednotky střemhlavých bombardérů, Luftwaffe připravili o patnáct Stuk. Vlastní ztráty ale byly také velmi těžké. Dvacet sedm Hurricanů bylo sestřeleno, sedmnáct pilotů padlo.

Patnáctý květen nezačal pro Kaina příliš šťastně. Zaútočil totiž na vlastní letoun, který zaměnil za německý Dornier. Kolem deváté hodiny ranní byl jeho palbou zasažen Bristol Blenheim L4847 od 53. perutě, který se vracel z průzkumného letu. Blenheim byl naštěstí jen lehce poškozen a pilot F/Lt B. B. St G. Daly s ním bezpečně přistál v Poix.

Náladu si Edgar trochu spravil odpoledne. Kolem druhé hodiny se šestice Hurricanů utkala s formací Messerschmittů Bf 110 C od I./ZG 2 a Kain si připsal jeden pravděpodobný sestřel. Úspěšnější byl F/O Orton, který ohlásil vítězství jisté, Němci skutečně o jeden letoun přišli a druhý měli poškozený. Britové pak pokračovali v hlídce a zhruba po půl hodině narazili na další skupinu stodesítek. Protivníci tentokrát pocházeli od 6./ZG 76 a vedli si trochu lépe, než jejich předchůdci. Přišli sice o dva stroje, osádka prvního padla do zajetí a druhá přišla o život, které nárokovali F/O Orton a P/O Scott, pak se ale karta obrátila. Ortonův Hurricane P2579 byl několikrát zasažen a popálený a zraněný pilot musel využít služeb svého padáku. Pro Ortona tím nasazení ve Francii skončilo. Sgt. L. Y. Friend měl více štěstí, protože dokázal nouzově přistál západně od Vouziers.

Na další souboj si pak musel "Cobber" počkat do sedmnáctého. To již byla jeho peruť přesunuta na letiště Villeneuve, aby se následně osmnáctého přestěhovala do Gaye.

Ale zpět ke Kainovi. Večer vedl dva roje na hlídku a kolem půl osmé piloti narazili na skupinu asi patnácti německých letounů, na které zaútočili. Kain si nejprve nárokoval pravděpodobný sestřel jednoho Bf 110, ale spíše šlo o Do 17 Z od II./KG 3, a následně pod sebou spatřil jeden Ju 88, proti kterému okamžitě obrátil všechnu svou pozornost. V tu chvíli se ale ze slunce vyřítilo deset stodevítek a Edgar musel na bombardér zapomenout. Novozélanďan však šikovně jednoho z útočníků vymanévroval a poslal ho svými osmi browningy k zemi. Žádná německá jednotka však v tento čas ztrátu nehlásila.3)

Nejúspěšnějším dnem pro britské stíhače ve Francii se stal devatenáctý květen. Nahlásili celkem 114 vítězství, ze kterých bylo 74 klasifikováno jako jisté; dvacet jedna bylo dosaženo proti nebezpečným Messerschmittům Bf 109. Za to vše ale museli perutě RAF krvavě zaplatit. Pětatřicet Hurricanů bylo sestřeleno, osm pilotů zabito, sedm zraněno a tři zajati.

Také Edgar měl úspěšný den. A začal velmi brzy. Již kolem půl šesté byl s F/O G. Paulem na ranní hlídce. Spatřili dvojici německých Do 215 a každý si vybral jednoho soupeře. Začalo stíhaní, které skončilo pro oba piloty vítězně. Kain pokořil svého soupeře východně od Met, zatímco Paul ho sestřelil východně od jejich letiště.
Ve skutečnosti se utkali s Do 17 Z od Stab/KG 2, která měla po boji se stíhači jeden poškozený letoun.
Kolem jedenácté se pak s celou perutí zapletl nad Remeší do rozsáhlé letecké bitvy s německými bombardéry a doprovodnými stodesítkami. Ze šarvátky si "sedmdesáttrojka" odnesla pět letadel sestřelených jistě, jedno pravděpodobně a jedno poškozené. Zaplatila za to třemi Hurricany, ale piloti se naštěstí zachránili. Největší hvězdou byl opět "Cobber" Kain. Nejprve čelně zaútočil na jeden Ju 88, který poslal hořící k zemi, a vzápětí si to vyřídil s jednou stodesítkou. Ta byla naposledy spatřena v nekontrolovaném pádu a s jedním motorem v plamenech. S P/O D. Scottem pak narazil na osamocený Blenheim, který doprovodili na jeho letiště.
„Sedmdesátátřetí“ v tomto boji připravila II./KG 51 o tři Junkersy Ju 88 A-1, ale je také možné, že se její piloti zapletli i do bitvy sesterské 1. perutě s Heinkly He 111 P od III./KG 27. Ta byla postižena ještě víc, protože přišla o letounů pět. Zato doprovodné Bf 110 C od V.(Z)/LG 1 se všechny vrátily domů v pořádku.

Následující den pokračovaly prudké boje, ze kterých si piloti RAF přinesli 40 vítězství, ale zároveň perutě Air Componentu obdržely rozkaz k návratu do Británie. Jedenadvacátého se tak na kontinentě nacházely jen tři stíhací jednotky AASF čísel 1., 73. a 501. A také celkem 386 zničených či ve spěchu opuštěných Hurricanů. Hlavní tíhu bojů teď nesly jednotky z britských ostrovů, které francouzská letiště často využívaly jako předsunuté základny. Tři zbylé útvary byly na svém místě ponechány spíše jako důkaz spojenectví s Francií než účinná bojová síla, protože piloti byli vyčerpáni a technika neustálými boji opotřebována. Požadavky Francouzů na vyslání dalších stíhacích perutí byly odmítnuty. Britové je potřebovali k ochraně svého vzdušného prostoru a hlavně k ochraně blížící se evakuace Britského expedičního sboru z přístavu Dunkerque.

Slavná operace Dynamo byla spuštěna 26. května a do jejího ukončení 3. června se podařilo zachránit 338 226 spojeneckých vojáků. Ovšem stíhací perutě RAF utrpěly další těžkou újmu, když přišly o 106 letounů a 55 pilotů. Britští stihači optimisticky hlásili 258 jistých a 119 pravděpodobných vítězství, německé ztráty se však pohybovaly kolem 130 strojů. Ovšem i přes tyto škody se evakuací podařil Britům skvělý kousek!

Vyčerpaná 73. peruť se této operace přímo nezúčastnila a nadále operovala v oblasti východně od Paříže. Další vítězství si Kain připsal 25. května, když severně od Rouenu sestřelil jeden Dornier Do 17. Němečtí letci ale nechtěli svůj stroj dát zadarmo a zuřivou střelbou se jim podařilo lehce poškodit Novozélanďanovu stíhačku.

V den zahájení dunquerkské evakuace byl opět úspěšný, když poblíž Bouillonu nahlásil sestřel pozorovacího Hs 126. Bohužel peruť přišla o P/O F. Sydenhama sestřeleného při dopolední patrole Hpt. Rolfem Pingelem, velitelem 2./JG 53.

Od tohoto dne se hlavní aktivita Luftwaffe soustředila do prostoru zahájené evakuace a nepřátelská činnost nad zbytkem bojiště poněkud opadla. I přesto si do 3. června, kdy se jednotka přestěhovala do Echemines, připsali piloti "sedmdesáttrojky" pět sestřelů, vlastní ztráty byly čtyři letouny a tři piloti. Kain k tomuto skóre přispěl 27. května sestřelením dalšího Do 17 u Meaux.

Po evakuaci Britů obrátili Němci všechny své síly proti zbytku Francie a už nebylo moci, která by je mohla zastavit. Porážka země Galského kohouta byla neodvratná.

Naposledy se Kain s Luftwaffe utkal 5. června. Modrý roj ve složení S/Ldr More, F/O Kain a F/O Smith vzlétl ráno na stíhací hlídku do oblasti Remeše. Vše už vypadalo, že proběhne bez kontaktu s nepřítelem, když kolem 6.45 spatřili jihovýchodně od města osamocený německý letoun. Piloti na něj okamžitě zaútočili a společnou silou mu zapálili oba motory. Poškozený letoun, Dornier Do 17 P od 3.(F)/22, musel nouzově přistát a celá osádka ve složení Lt. W. Felge, Fw. W. Rössler a Ogefr J. Heims padla do zajetí. Poté se však na scéně objevil doprovod a roztočil se kolotoč. Jedna ze stodevítek se posadila za Hurricane S/Ldr Morea a několika dávkami ho lehce poškodila. Před horším osudem zachránil svého velitele Kain, kterému se podařilo včas útočníka odehnat. Vzápětí se však sám stal terčem střelby dalšího a také schytal několik zásahů. Dokázal se však stodevítky zbavit a celá trojice pak úspěšně vyklidila bojiště.

Shodou okolností pocházely poslední Messerschmitty, se kterými se Kain utkal, ze stejné jednotky, jako ty se kterými měl tu čest na podzim předešlého roku, tedy od III./JG 53, přesněji od její přesněji 7. Staffel. Její piloti Uffz. Hermann Neuhoff, který si připsal Hurricane 73. perutě již 2. března, a Fw. Hans Galubinski nárokovali každý jedno vítězství.

Následující den obdržel velitel jednotky rozkaz, že 7. června se peruť přesune z Echemines do Ruaudinu a že dva poslední piloti, kteří s ní jsou od září 1939 se vrátí do Británie. Těmito šťastlivci byli velitel letky B F/Lt John E. Scoular a F/O E. J. Kain. Tato skvělá zpráva byla večer oslavena na menší párty.

Dne 7. června 1940 ve čtvrt na dvanáct tedy "Cobber" nasedl do kabiny Hurricanu L1826/TP-B, posledního stroje u jednotky s nestavitelnou, dvoulistou vrtulí a vzlétl k Le Mans, kde měl přistát před další cestou do Británie. Krátce po startu však přišlo osudové rozhodnutí. Edgar se totiž rozhodl s přihlížejícím na zemi rozloučit akrobatickou exhibici, při návštěvě francouzské GC II/5 viděl jednoho z českých letců předvádět pomalý výkrut a rozhodl se ho zařadit do svého neoficiálního vystoupení. Diváci na zemi pozorovali perfektní akrobatickou ukázku, když se náhle všem zatajil dech. Během jednoho výkrutu totiž Hurricane ztratil rychlost, přešel do pravotočivé vývrtky a zachytil křídlem o zem, na kterou se s velkým rámusem zřítil. Vše bylo ihned v plamenech, pilotovi nemohl nikdo pomoct. Byla to zbytečná smrt, protože podobné "vylomeniny" byly přísně zakázány. A všichni teď viděli proč…

V poledne následujícího dne byl F/O Edgar James Kain pohřben se všemi poctami na válečném hřbitově v Choloy. RAF tak přišla o svou první hvězdu, o svého nejúspěšnějšího stíhače ve Francii4), známého v Británii z mnoha novinových článků a fotografií. Mladý stíhač zahynul dvacet dní před svými 22. narozeninami…


Kainův hrob na hřbitově ve francouzském Choloy
(http://www.pinetreeline.org/metz/choloy/pcholoy/choloy399.jpg)

Sedmdesátá třetí peruť zůstala ve Francii až do 18. června, kdy byla i ona stažena zpět do Británie. Během Blitzkriegu získali její piloti dalších nejméně 45 jistých vítězství, ale přišli o deset kamarádů, z nichž dva padli do zajetí; další čtyři letci byli zraněni. Ovšem ani na ostrovech si piloti jednotky moc neodpočinuli. Čekala je známá Bitva o Británii a poté přesun do horké Afriky.

Tabulka vítězství E. J. Kaina, DFC (RAF No.39534)

Datum Čas Typ Protivník Místo
8.11.1939 10:15 Hurricane Mk.I Do 17 P Lubey, SZ od Met
23.11.1939 10:15 Hurricane Mk.I TP-Z Do 17 P J od Sedanu
2.3.1940 12:15 Hurricane Mk.I L1808 Bf 109 E okolí Saarbrückenu
26.3.1940 14:15 Hurricane Mk.I L1766 2x Bf 109 E Saarlautern
23.4.1940 ráno Hurricane Mk.I Bf 110 pš. Merzig
10.5.1940 5.25 Hurricane Mk.I P2535/K Do 17 Mety
11.5.1940 ~15:00 Hurricane Mk.I P2535/K Do 17 či Bf 110 okolí Mourmelonu
Bf 110 pr. okolí Mourmelonu
12.5.1940 16:45-17:45 Hurricane Mk.I Hs 126 okolí Bouillonu
14.5.1940 11:45 Hurricane Mk.I Bf 109 E Pouru-Saint-Remy
15.5.1940 ~14:00 Hurricane Mk.I Bf 110 pr. okolí Vouzieres
17.5.1940 19:25 Hurricane Mk.I P2559/D Bf 110 pr. Nives
Bf 109 Nives
19.5.1940 6:00 Hurricane Mk.I Do 17 Z V od Met
11:30 Hurricane Mk.I P2535/K Ju 88 A okolí Remeše
Bf 110 okolí Remeše
25.5.1940 Hurricane Mk.I Do 17 V od Met
26.5.1940 Hurricane Mk.I Hs 126 okolí Bouillonu
27.5.1940 Hurricane Mk.I Do 17 Meaux
5.6.1940 6:45 Hurricane Mk.I 1/3 Do 17 P JV od Remeše

Celkem: 16+1-3-1

Poznámky

1) Identita protivníka podle pramene [1]. Pramen [2] uvádí, že Kain útočil na letoun Obl. Gottfrieda Hagena od 9./KG 3. Identitu protivníků je však nutno brát s velkou rezervou, protože vzhledem k rozsahu bitev a počtu zúčastněných letounů, je velmi těžké určit, kdo se s kým utkal. Existuje tak i možnost, že Kain bojoval s úplně jinou jednotkou, než prameny udávají, protože se v té oblasti pohybovalo velké množství letounů. Pokud existuje více možností identity protivníků, bude toto uvedeno v poznámkách.
2) Podle [2] jeho protivník pocházel od 3.(H)/21.
3) Podle [2] pocházeli protivníci od I./JG 76 a jeden Bf 109 byl zničen, pilot se zachránil. Podle [1] k tomu však došlo zhruba o dvě hodiny dříve a protivníky Němců byli Francouzi.
4) Někdy je za nejúspěšnějšího britského stíhače ve Francii označován příslušník 1. perutě F/O Leslie R. Clisby, který měl do své smrti 14. 5., kdy byl sestřelen stodesítkami od I./ZG 26, získat 16+1-1-0 vítězství. Nejnovější výzkumy mu ale přiznávají "jen" 8+3-0-0 sestřelu.

Cobber – kamarád, kámoš, kumpán

Použité prameny:
[1] Cornwell, P. D.: The Battle of France Then and Now, After the Battle, Old Harlow, 2007
[2] Cull B. - Landers B. - Weiss H.: Twelve days in May, Grub Street, London, 1995
[3] Foreman J.: Fighter Comand war diaries, part 1, Air Research Publication, Walton-on-Thames, 2002
[4] Foreman J.:RAF Fighter Comand victory claims of WW2, Red Kite, Walton-on-Thames, 2003
[5] Franks N.: RAF Fighter Comand Losses of the Second World War, volume 1, Midland Publishing, Leicester, 2000
[6] Holmes T.: Hurricane Aces 1939-1940, Osprey Publishing, Oxford, 1998
[7] Shores C.- Williams C.: Aces High, Grub Street , London, 1994
[8] Shores C.: Aces High, volume 2, Grub Street , London, 1999
[9] Shores C. - Ehrengardt C.-J. a kol.: Začátek cesty, Mustang, Plzeň, 1996
[10] Šnajdr M.: Pád Paříže, Votobia, Olomouc, 2000
[11] Šnajdr M.: Stíhači RAF a jejich protivníci, Francie 1939-1940, Fontána, Olomouc, 2005
[12] http://www.nzfpm.co.nz/aces/kain.htm
Autor : Michal Rak 🕔23.12.2008 📕10.301

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře