Počátky vzduchoplavby a létání v Japonsku

Autor : Ing. Vladimír Valchař / Vláďa 🕔23.11.2008 📕14.144

Podobné články

Další články autora

První let s lidskou osádkou se v Japonsku uskutečnil dne 21. 5. 1877, jednalo se samozřejmě o let s horkovzdušným balónem. Letcem byl ženijní důstojník Shinpachi Baba, který byl zároveň i jedním z konstruktérů balónu. V Japonsku tehdy probíhalo protivládní povstání samurajů, které vedl Saigo Takamora, povstalci oblehli hrad Kumamoto. Obležení trvalo již sedmý týden a obráncům hradu se dosud nepodařilo předat ani zprávu o svém obležení. Naštěstí pro obránce zde sloužili dva ženijní důstojníci, kteří se v letech 1870 – 1871 zúčastnili prusko-francouzské války, Prusové tehdy obklíčili Paříž, ale nedokázali zabránit letům horkovzdušných balónů, z obležené Paříže se tak dostávali důležité osobnosti a zprávy. Oba japonští důstojníci se za pomoci ostatních vojáků pustili do práce a po několika dnech bylo dílo v podobě neforemného balónu ošitého z povlaků a prostěradel o objemu přibližně 400m3 hotovo. Na nádvoří hradu byl rozdělán velký oheň a horkým kouřem byl naplněn balón. Pozdě odpoledne usedl Shinpachi Baba na jednoduché sedátko, obsluha pustila lana a balón vyletěl vzhůru nad užaslé povstalé samuraje, ve výšce jednoho sta metrů byl balón zachycen větrem a odnesen do vnitrozemí. Tak se stalo, že hrad s jeho posádkou byl zachráněn díky balónovému letu. Tento let byl tedy prvním a na dlouhou dobu jediným letem člověka v Japonsku.

Později došlo nad několika velkými městy a se souhlasem samotného císaře k předváděcím balónovým letům, tyto lety však neměly z vojenského hlediska žádný význam.

Prvním plánovaným vojenským použitím balónů bylo nasazení dvou jednomístných průzkumných balónů v bitvě u Cušimi. Admirál Togo nasadil tyto upoutané balóny ke sledování ruské flotily, pozorovatelé v balónech opravdu jako první zahlédli kouř z ruských válečných lodí a o jejich pohybu podávali zprávy pomocí košíčků posílaných po laně. V průběhu bitvy došlo ke ztrátě jednoho balónu jeho utržením. Druhý balón byl stažen. Bohužel se mi nikde nepodařilo vypátrat jména obou pozorovatelů.

V armádním letectvu byla v roce 1909 zformována armádní skupina nazvaná Rinji Gunyo Kikyu Kenkyukai (Společnost pro prozatímní výzkum balónů).

Letadla těžší vzduchu začala jako první používat armáda, na cvičišti Komita byl dne 19. 12. 1909 proveden první vzlet dvouplošníku Maurice Farman. Jako první v Japonsku vzlétl s tímto letadlem těžším vzduchu, kpt. Yoshitoshi Tokugawa. Tento vzlet byl výsledkem činnosti Aeronautického sboru. Sbor byl ustaven samotným císařem někdy v létě roku 1909, byli do něj delegováni jak důstojníci armády, tak i námořní důstojníci, kteří měli nějaký vztah k balónovému létání. Vedle vojáků a námořníků sem bylo zařazeno i několik vysokoškolských profesorů fyziky a matematiky z tokijské univerzity. Úkolem sboru bylo šířit aeronautiku do Japonského života, ale především je zavést do obou ozbrojených složek. První čtyři piloti byli připraveni po dvouměsíčním výcviku. Dalším létajícím aparátem byl Gradeho jednoplošník, tento letoun byl do Japonska dopraven lodí z Indie. Krátce po provedených předváděcích letech vydal císař pokyn, aby v armádě i v námořnictvu vznikly letecké složky, jakmile tento pokyn vešel ve známost, objevili se v Japonsku zástupci zahraničních evropských firem zabývajících se výrobou létajících strojů.. Počet letadel a pilotů pozvolna stoupal a letové ukázky se postupně stávaly zajímavějšími a zahrnovaly i také na efekt zinscenovaný útok na pěchotu. Japonské námořnictvo si zatím nepřipouštělo možnost, že by mohlo křehké letadlo zaútočit na mohutnou pancéřovanou loď, a tak se zpočátku zaměřilo pouze na teorii nasazení letectva a omezeně cvičilo nevé piloty, ale již v červnu 1912 založilo Kaigun Kokujucu Kenkyu Kai  (Zkušební letecký ústav), činnost tohoto ústavu se zpočátku omezila pouze na sledování činnosti armádního letectva, na základě tohoto sledování vypracoval ústav návrh na vyškolení létajícího personálu a na nákup létajících strojů. Námořnictvo tedy vysílá do Francie skupinu vojáků pod vedením poručíka Kaneka a do USA cestuje druhá skupina pod vedením poručíka Kohno. Obě skupiny se stačí do konce roku ještě vrátit a již v prosinci 1912 předvádějí společně všechny dva letouny, které námořnictvo vlastnilo – plovákového Farmana a plovákového Curtisse. Toto vystoupení na námořní základně v Jokosuce bylo veřejné, protože námořnictvo potřebovalo peníze daňových poplatníků na vybudování nové ozbrojené složky – námořního letectva. Předvedení letadel a pilotního umění námořních letců přineslo své ovoce, námořnictvo dosáhlo souhlasu vojenské rady k vybudování této nové ozbrojené složky. Na těchto dovezených strojích se v Jokosuce vycvičila první generace námořních pilotů. V té době ještě armádní a námořní letectvo spolu spolupracovalo, do této spolupráce byla stále více zapojena také univerzita v Tokiu.

První světová válka, přinesla japonskému námořnímu letectvu jen málo příležitostí k vojenským operacím. Japonci měli své plány a nejdůležitější pro ně bylo dostat se do Číny, pro dosažení tohoto cíle se zdála být vhodná opevněná německá námořní základna Cing-Tao (Tsingtao) v Číně. Němci byli nepřátelé a Japonsko jako člen Dohody, nabídlo svým spojencům, že zlikviduje tuto německou základnu a umožní tím bezpečné lodní cesty v celé této oblasti. Klasický námořní útok nebyl příliš vhodný vzhledem k dobře chráněnému a zaminovanému vjezdu do přístavu, padlo tedy rozhodnutí, že německá základna bude napadena ze vzduchu pomocí letadel a upraveného nákladního parníku Wakamija-Maru, jehož paluba byla upravena pro hangárování a obsluhu plovákových Farmanů. K prvnímu leteckému útoku na německou základnu vzlétly dne 17. září čtyři Farmany, vzlétly celkem ke 49 útokům, při kterých svrhly téměř 200 pum. Výsledkem bylo nechtěné potopení malé torpédové lodě a prudce rozbouřená hladina okolo rakousko-uherského chráněného křižníku Císařovna Alžběta (Kaiserin Elizabeth). Celý útok byl až ostudný, zasáhla ale propaganda a z ostudy se stal úspěch. Německá základna po následných bojích dne 7.listopadu 1914 kapitulovala po hrdinném dvou a půl měsíčním odporu, Japonci potom základnu okupovali společně s Brity. Ještě jeden důsledek měl japonský letecký útok, rakouský velitel dělostřelecké baterie poručík Bairle navrhl a zhotovil první protiletadlové dělo. Mělo ráži 66 milimetrů a umístněno bylo na kopci nad zátokou. Obranná palba však byla stejně neúspěšná jako japonský letecký útok.

Armádní letectvo se v roce 1920 zúčastnilo japonské expedice na Sibiř, v této době se již začalo armádní letectvo dělit na jednotlivé jednotky, které měly konkrétní určení. Velkou pomoc při počátečním rozvoji poskytli zejména Francouzi, kteří sem dovezli vojenské letouny a nakonec v japonských továrnách zavedli výrobu licenčních letadel Nieuport 24SNieuport 29C-1 a Spad S.XIII C.1. Výroba prvních letadel probíhala v letecké škole v Tokorozawě, tato škola měla také zcela zásadní vliv pro výcvik armádních pilotů, později se v roce 1925 osamostatnila a stala známou leteckou školou v Akenu. Ve dvacátých letech tedy došlo k postupnému posílení armádního letectva a nic na tom nezměnila ani jistá ekonomická omezení té doby.

Japonské námořní letectvo se rozvíjelo na základě „Směrnic rozvoje", tyto směrnice vyjadřovaly potřeby námořnictva a byly pokynem pro japonský průmysl k vývoji a výrobě lodí, ponorek, letadel a ostatních zbraní a zařízení. První směrnice, která se týkala letectva jednak stanovila kolik jednotek (Kokutai) a s jakým určením bude sestaveno, dále byly dány požadavky na výzbroj těchto jednotek. Také námořní letectvo bylo nejdříve vybaveno letadly zahraniční výroby Farmany a Terriery T-3. Námořnímu letectvu velmi pomohla britská Sempillova mise, ve které byla skupina zkušených instruktorů námořního letectva, do Japonska se dostaly palubní letouny Gloster Sparrowhawk, které nakonec pro svůj účel nebyly využity. Japonští námořní letci si osvojovali taktiku a techniky pro svrhování leteckých torpéd nebo řízení letového provozu. Japonské námořní letectvo mělo již od roku 1921 svou první letadlovou loď Hosho, tato loď byla jako letadlová stavěna, nešlo o přestavbu. Letadla od vlastních výrobců zde byla přijata mnohem dříve než v letectvu armádním. Jmenujme průzkumný plovákový letoun Ro-Go-Ko, který byl již v druhé polovině dvacátých let hojně rozšířen na palubách válečných lodí, nebo cvičný Yokosuka I-Go Ko-Gata. Letouny pro letadlovou loď Hosho navrhnul a zavedl do výroby britský konstruktér Herbert Smith, který přijal v roce 1921 pracovní pozvání do Japonska. Herbert Smith byl šéfkonstrutérem právě zaniklé britské továrny Soptwith, spolu s ním do Japonska přijela sedmičlenná skupina jeho nejbližších spolupracovníků. V japonské továrně Mitsubishi Nainenki Seizo K. K. v Nagoji tak byly vyráběny úspěšné stíhací letouny 1MF (první palubní stíhačky na světě, které byly pro tento účel již navrženy), dále byly vyráběny neméně úspěšné palubní průzkumné 2MR1, ale také došlo na výrobu neúspěšných torpédových trojplošníků 1MT1.  

Od počátku dvacátých let došlo důslednému oddělení armádního a námořního letectva, rivalita mezi oběma letectvy byla obvyklým jevem snad ve všech letectvech, kde bylo letectvo armádní a námořní, někde se takové soupeření podařilo potlačit více někde méně, ale v Japonsku dosahovala vzájemná nesmiřitelnost a neústupnost obou leteckých složek takové míry, že většinou nebylo možno naplánovat společné operace a japonský průmysl tříštil svůj vývojový a výrobní potenciál při plnění zakázek armádních a zakázek námořních.

Použité prameny:
Ikuhiko Hata, Yasuho Izawa a Christopher Shores, Japanese Army Air Force Fighter Units and Thein Aces. 1931-1945, ISBN 978-80-87124-04-8
http://austro-wegry.info/printview.htm?t=285&start=0
http://dhost.info/pancerniki/japonia.htm
http://combinedfleet.com/
http://cs.wikipedia.org/wiki/Wakamija_(nosi%C4%8D_hydropl%C3%A1n%C5%AF)
http://www.globalsecurity.org/military/world/japan/wakamiya-av.htm
http://www.gwpda.org/naval/wtsing.htm
http://www.interq.or.jp/www-user/mahoroba/MUSEUM/nenpyou.html
archiv autora

Podobné články

Další články autora

Autor : Ing. Vladimír Valchař / Vláďa 🕔23.11.2008 📕14.144

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře