Útok na Drač 1918

Autor : chelloz 🕔03.09.2008 📕7.301

Pozadí

Na soluňské frontě zahájila 15. září 1918 dohodová Orientální armáda útok na obrannou linii hájenou především bulharskou armádou doplněnou německými oddíly. Její pravé křídlo (v Albánii) chránila rakousko-uherská armáda. Tato linie byla proražena během pouhého týdne a po dalším týdnu bulharská armáda kapitulovala. Vytvořila se ohromná mezera ve frontě, kterou nebylo čím zaplnit. Rakouským jednotkám v Albánii hrozilo obklíčení a proto bylo 28. září rozhodnuto Albánii vyklidit. Hlavní část evakuace probíhala po moři přes přístav v Drači. K ochraně konvojů a přístavu byly do Drače přesunuty torpédoborce Reka, Dinara, Scharfschutze, Satellit a 8 torpédovek. Navíc byly ze Středozemního moře staženy ponorky, aby chránily přístupy k přístavu.

Složení sil

Zvýšená aktivita u Drače neunikla ani spojencům, kteří proti přístavu naplánovali rozsáhlou operaci s cílem znemožnit použití dračského přístavu.

Útočnou skupinu tvořily 3 italské pancéřové křižníky, 3 britské lehké křižníky, 8 britských torpédoborců, 7 italských torpédovek, 4 italské čluny MAS a 11 amerických stíhačů ponorek.

Krycí skupinu tvořila italská bitevní loď Dante Alighieri, dva britské a jeden italský lehký křižník, 10 italských, 2 britské a 2 australské torpédoborce, 4 torpédovky a italská vlečná loď. Navíc bylo v oblasti 8 ponorek a na letištích bylo připraveno 34 letadel.

Rakouské námořnictvo mělo 2. října v přístavu pouze torpédoborce Dinara a Sharfschütze, torpédovku 87 a ponorky U-29 a U-31. Kromě toho byly v přístavu civilní parníky Graz, Stambul, Herzegovina a nemocniční loď Baron Call. Přístav jako takový byl sice chráněn pobřežními a protiletadlovými bateriemi, ale bez těžkých děl.

Útok

Útok začal 2. října 1918 v 7 hodin ráno náletem 20 letadel. Nepodařilo se jim způsobit žádné větší škody a navíc dvě letadla byla poškozena protiletadlovou palbou.

Oba torpédoborce a torpédovka, kterým velel v tu chvíli služebně nejstarší velitel Dinary - korvetní kapitán Heinrich Pauer, vypluly od hlavní rejdy a spatřily blížící se spojeneckou flotilu. Uprchnout už nebylo možné a tak se Pauerova skupina přesunula ke straně zálivu, odkud byla rozhodnuta bojovat.

Nemocniční loď Baron Call vyplula spojenecké flotile v ústrety a poté co byla prohledána torpédoborci Neiride a Ruby vyplula na volné moře.

V 10:20 přiletělo dalších 18 letadel a zároveň s nimi začalo i ostřelování přístavu z palubních děl. Pancéřové křižníky se držely mimo dostřel pobřežních baterií, což však mělo špatný vliv i na přesnost jejich palby. Zasažen byl pouze parník Stambul a ostatní těžké granáty dopadaly do města. Nepodařilo se nijak významně poškodit ani mola, letecké hangáry a další významné cíle.

Stejně tak se neúspěšné pokoušely torpédoborce umlčet pobřežní baterie. Útok člunů MAS na dopravní lodě odrazila Pauerova skupina. Při tomto útoku byla zasažena torpédem torpédovka 87, ale torpédo nevybuchlo. Naproti tomu se podařilo rakouským torpédoborcům zasáhnout a poškodit člun MAS 98.

Protiútok Pauerovy skupiny zapříčinil, že se na ni přenesla palba hlavních děl. Střepiny ze dvou blízkých zásahů proděravěly trup Sharfschütze, zabily 2 námořníky a zranily 5 dalších.

Obě rakouské ponorky se rozhodly zaútočit. U 29 byla objevena, ale nakonec se jí podařilo odplout do bezpečí. U 31, které velel Herman Rigele se při návratu do přístavu z ničeho nic ocitla mezi několika skupinami nepřátelských lodí. Podařilo se jí nepozorovaně najít vhodný cíl a odpálit torpéda. Dvě torpéda zasáhla a odtrhla záď britského lehkého křižníku Weymouth. Loď se však udržela na vodě a podařilo se ji odvléci do Brindisi.

Tento útok však přiměl spojenecké velení k ukončení boje a návratu do přístavů. Okolo 12:30 zmizela spojenecká flotila za obzorem.

Závěr

Z lodí v přístavu se nakonec potopil jen parník Stambul. Ostatní lodě byly zasaženy pouze střepinami. Ani přístav neutrpěl žádné větší škody a mohl být dál plně využíván pro evakuaci vojáků. Tímto útokem v podstatě skončily bojové operace na Jadranu. Rakousko sice dál používalo lodě k evakuaci vojáků až do kapitulace 31. října 1918, ale ke střetu s nepřítelem už nedošlo.

Zdroje
Jiří Novák. Příběh Ostrostřelce. Mare-Czech (2004).ISBN 80-903149-0-2
Wikipedie
Autor : chelloz 🕔03.09.2008 📕7.301

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře