Teror si notuje s tyranií

Autor : Zdeněk Müller 🕔19.05.2008 📕4.430

Podobné články

Další články autora

Represe, bída, útlak, ztráta naděje, absence jakéhokoliv společného národního cíle“, zlobí se na adresu své arabské vlasti jeden z hrdinů posledního románu egyptského spisovatele Alá al-Aswáního. Kniha nese název Chicago. „Egypťané už nedoufají ve spravedlnost na této zemi a čekají, že přijde z onoho světa. Ale skutečná zbožnost v tom není. Egypt ovládá kolektivní neuróza doprovázená náboženským exhibicionismem“.

Román se Alá al-Aswánímu, spisovateli a zubaři z Káhiry, stává prostorem ke svobodě. „V Egyptě máme svobodu slova, ale nikoliv svobodu projevu“, tvrdí spisovatel v jednom rozhovoru. „Demokracii počítá se svobodou projevu jako prostředkem hodnocení stavu a potřebných změn. U nás je tomu jinak. Můžete si psát co chcete, ale také vláda si dělá co chce. Vládnoucí strana kontroluje všechno, takže ostatní nemohou změnit nic“.

Egyptu tradičně patřil primát nejliberálnější a nejtolerantnější země v arabském světě. Ale dnes už to pokaždé neplatí. Kupříkladu loni byl poslán soudem do vězení na čtyři roky mladý bloger Abd al-Karím Nabíl Sulajmán. Klade se mu za vinu, že „napadal islám a prezidenta“. Pokud si pozorně pročtete poslední román Alá al-Aswáního, nemůžete nemít dojem, že autor nedělá totéž. Kritických výpadů proti praxi islámu a monarchistickým sklonům prezidenta Mubáraka je tam nemálo.   

Leč Alá al-Aswání je už znám ve světě, má jméno a dá se dokonce tvrdit, že se proslavil. Přispěl k tomu zejména film Dům Jakúbján natočený podle autorova stejnojmenného románu. V západní Evropě si film našel nemálo nadšených diváků. Perzekuovat autora, který vlastně dělá Egyptu dobrou službu, by bylo tedy nerozumné. Naopak uvěznění kritického blogera je zřejmě splátkou k utišení domácích islámských fundamentalistů. Mubárakův režim tančí mezi vejci a snaží se volit více či méně obratně ze všech zel to zlo menší. Státní zájem mívá přednost před lidskými právy.

Po exkurzi do emocionálního a rozumového světa lidí v jednom starém káhirském domě (Dům Jakúbján) se v novém románu egyptský spisovatel vydal až za oceán do Chicaga. Tam se v prostorách lékařské fakulty místní university setkává a střetává Egypt s Amerikou. Arabská země je odtamtud sice daleko, ale egyptští stipendisté a doktoranti nepřestávají mít ani v cizině svou vlast trvale v srdci a v hlavě. Americká společnost, která hrdiny románu obklopuje, jim ukazuje tvář přátelskou i nepřátelskou. Taková Amerika by tu mohla být jen kulisou pro egyptské studenty, jenž se nepřestávají i v cizím prostředí potýkat s rozpornými pocity vůči své vlasti. Na dálku je dojímá, vzrušuje a přináší jim zklamání.

Obraz Ameriky přenášený do románu optikou arabského spisovatele není ovšem vůbec statický a nezajímavý. Předvádí se nám Amerika sebevědomá, hrdá na svoji velikost, na své hodnoty. Někdy sice brutální, ale zároveň také otevřená a laskavá. Občas naivní, nabízející šanci všem. Leč navzdory takové obecně lidsky všestranné Americe se tu zřejmě Arab a Egypťan nikdy necítí zcela doma. Al-Aswání zachycuje tuto americko-arabskou nesourodost (nebo různokolejnost?) na většině vyprávěných příběhů. Amerika se zkrátka vůči arabským zájmům nestaví přátelsky a nepřátelsky se chová i vůči Egyptu. Činí tak i skrze Egypťany, jenž jí slouží a spoléhají na ni.

Dnešní Egypt, jak ostatně dobře ilustruje román a film Dům Jakúbján, to je na jedné straně dožívající liberální tradice a tolerance, a na straně druhé miliony Egypťanů, kteří se po letech práce v Saúdské Arábii vrátili do vlasti s wahhábíjou v hlavě. Části z nich se zalíbilo státní náboženství ve striktně fundamentalistické formě, části se zamlouvá vize nové aliance konservativismu a modernismu na saúdsko-arabský způsob. Ve snaze potlačit tu první tendenci přihrává Mubárakův režim tendenci druhé.

Al-Aswáního romány rozevírají celý vějíř negativních symptomů soudobého arabského světa. Najde se tam sociální nespravedlnost, zaostalost, chudoba, korupce, náboženský extremismus. A čemu že se připisují za vinu? Není to civilizační specifika, nábožensko-kulturní jinakost. Viníkem je tyranie, despotická podoba moci. „Arabská verze tyranství vyprodukovala korupci, fanatismus a terorismus. Abychom se z tohoto stavu dostali, musíme demokratizovat arabský svět zevnitř a nenásilně“. Špatná diagnóza to není. Jde jen o to, zda pacient uvěří navržené léčbě.

Převzato se svolením autora z

http://muller.blog.idnes.cz/c/26790/Teror-si-notuje-s-tyranii.html

Podobné články

Další články autora

Autor : Zdeněk Müller 🕔19.05.2008 📕4.430

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře