Válka turbanů

Autor : Zdeněk Müller 🕔19.05.2008 📕4.341

Březnové parlamentní volby v Íránu posílily křídlo náboženských konzervativců. Valně však neprospěly prezidentovi Ahmadínedžádovi. Jeho znovuzvolení v roce 2009 není ani zdaleka jisté. O budoucnosti země rozhodne válka turbanů, soupeření konzervativního a reformního křídla íránských duchovních. Nový nájemník washingtonského Bílého domu by mohl pomoci Íráncům zbavit se hysterického radikála.

Žádné dramatické změny v rozložení sil na vnitřní scéně. Tak se dají charakterizovat výsledky nedávných voleb do zákonodárného sboru v Íránu. Soupeření tábora příznivců prezidenta Ahmadínedžáda s náboženskými  konzervativci a s reformátory skončilo plichtou. V íránském parlamentu s 290 křesly budou mít hlavní názorové proudy více méně rovnocenné síly. Íránskému prezidentovi nepodařilo získat v zákonodárném shromáždění podporu, jakou čekal. 

Nechme stranou samotnou podobu voleb. Kampaň byla téměř nulová. Plakáty jako kdyby nebyly, televizní debaty kandidátů chyběly. Íránci nevěřili, že jim volby mohou přinést nějakou výraznou změnu do jejich života. K volebním urnám se příliš nehrnuli. Účast se jen lehce přehoupla v celonárodním průměru přes 50% a v hlavním městě Teheránu volil sotva každý třetí občan. Poselství  vzešlé z voleb není vzdor všemu nezajímavé. Potvrdil se rozkol panující na vrcholcích politické moci.

Krátce před volbami se do konzervativců obul bývalý prezident Chátamí, vůdčí figura reformátorů mezi íránským duchovenstvem. Reagoval na kritiky, jež označují tábor jeho stoupenců za spojence Bílého domu. „Naopak, skutečnými přisluhovači Američanů jsou ti lidé, kteří poskytují Washingtonu příležitosti k tomu, aby americká armáda setrvávala na Středním východě“, prohlásil Chátamí během jedné předvolební promluvy v teheránské mešitě.

K těm „lidem“ patří ten, kterého není třeba jmenovat, neboť je všem známý. Jedná se samozřejmě o stávajícího prezidenta Mahmúda Ahmadínedžáda. Nenechá si ujít jedinou příležitost, aby slovně nezaútočil na USA a Západ. Na mušce má pak jako černou skvrnu především Izrael. Židovský stát podle něj zasluhuje „vymazání z mapy“ a má být zničen coby „špinavý černý mikrob“.

Pokud se Írán něčeho obává, pak je to v prvé řadě jeho vlastní prezident. Je to prostě válečný štváč. Napětí v oblasti netlumí, nýbrž naopak stupňuje. Hraje si na hrdinu politického islámu a rád by jako mluvčí radikálního a protizápadního islámu okouzlil muslimy od Maroka k Afghánistánu. Dobře ví, že Spojené státy si v dané chvíli nedovolí bombardovat íránská jaderná zařízení. A tak si pohrává s ohněm. Přehání to tak dalece, že se od něho doma odvrací už nejen  reformátoři, ale rovněž velká část konzervativců.

Každý druhý reformátor byl sice vyřazen předem z volební kandidátky, ale řada nových poslanců zvolených s nálepkou konzervativců bude napříště patřit k odpůrcům prezidenta. Samotný vznik protiprezidentského proudu naznačuje, že lze očekávat silové konfrontace. Volební výsledky ukazují, že šance na opětné zvolení Ahmadínedžáda v roce 2009 nebudou nijak závratné. Zmenšit je nadto může nástupce George Bushe v Bílém domě. Jedním z jeho prvních úkolů v zahraniční politice by mělo být vymezení priorit nové americké politiky vůči Íránu.

Demise admirála Williama Fallona, šéfa amerických ozbrojených sil na Blízkém východě, před dvěma týdny ukazuje, že Washington si dnes neví příliš rady, jaký postoj k Teheránu zaujmout.  Bývalý americký velitel je odpůrcem taktice tvrdé pěsti namířené na Írán. Síla nebo vyjednávání, takové bude velice pravděpodobně dilema budoucího amerického prezidenta. To první, tedy bombardování, by bylo hazardem. Druhé, hledání regionálního kompromisu, by dalo Íráncům možnost zbavit se Ahmadínedžáda.

Převzato se svolením autora z

http://muller.blog.idnes.cz/c/29824/Valka-turbanu.html

Autor : Zdeněk Müller 🕔19.05.2008 📕4.341

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře