Padesátiny Phantoma nebes

Autor : Radek Havelka / Admin 🕔29.04.2008 📕14.403

27. května 2008 uběhlo přesně 50 let od okamžiku, kdy se do vzduchu poprvé vznesl prototyp jednoho z nejslavnějších letadel amerického letectva. Uctívaný mnohými, zatracovaný jinými, symbol ladných tvarů, držitel mnoha rekordů, nepřekonatelný konstruktérský návrh, který i po padesáti letech od svého prvního letu křižuje oblohu nad mnoha zeměmi světa - McDonnell Douglas F-4 Phantom II.

U zrodu tohoto univerzálního letounu byla v roce 1952 analýza potřeb amerických ozbrojených sil. Nakonec to bylo americké námořnictvo, které bylo ve společnosti McDonnell vytipováno jako organizace, která bude potřebovat nový typ letadla. Cesta měla vést upgradem stroje F3H Demon, který byl po modifikacích v roce 1953 nabídnut US NAVY jako Super Demon. Stežejní vlastností nového stroje měla být jeho modulárnost, možnost jedno či dvojsedadlové kabiny, stejně jako výměnná přední část letounu, schopná pojmout radar, čtyři 20mm kanóny nebo fotografické přístroje, spolu s velkou nosností raket a bomb. Námořnictvo bylo návrhem zaujato do té míry, že objednalo zhotovení modelu 1:1, zároveň se ale objevily pochybnosti, jestli nové Grummany XF9F-9 A Vought XF8U-1 nenasytily potřebu po nadzvukových stíhačích. McDonnell tedy jěště upravil svůj návrh a přišel s designem stíhacího bombardéru, schopném operovat v libovolném počasí. 18. října 1954 společnost obdržela objednávku na výrobu dvou prototypů YAH-1. 26. května 1955 se na jednáních mezi společností McDonnell a zástupci US Navy znovu změnilo zadání - námořnictvo již mělo A-4 Skyhawk pro podporu pozemních operací, F-8 Crusader v roli stíhače, a proto poptávka směrovala směřovala k těžkému přepadovému stíhacímu letoun na obranu floty - do kokpitu bylo přidáno pracoviště pro druhého člena osádky, který měl obsluhovat radar.

Jeden z prvních vyrobených F4H-1 zachycený během letu s impozantním množstvím podvěšených pum Mk.82 ve cvičném provedení (Boeing)


Testy prototypu XF4H-1 v aerodynamickém tunelu poukázaly na celkovou nestabilitu stroje, a aby nebylo nutné přepracovat celý trup, přistoupili projektanti k úpravě vnějších sekcí křídla, které byly zvednuty o 12 stupňů a tím získal Phantom jeden ze svých specifických prvků. Radar AN/APQ-50 zajišťoval schopnost boje v jakémkoliv počasí a pro přistání na letadlových lodích byl podvozek schopen snést zatížení přistávací rychlosti 7 metrů za sekundu.

Letadlo ale ještě nemělo svůj název. V úvahu připadala jména F4H Satan nebo Mithras (perský bůh světla). Nakonec bylo ale zvoleno jméno Phantom II, Phantom byl název proudového stíhacího letounu McDonnell FH-1. Po krátkou dobu nesl letoun označení F-110A, a USAF jej také pojmenovala Spectre, ale ani jedno z označení nepřetrvalo.

Phantomy II bezpochyby patří k jedněm ze symbolů americké účasti ve Vietnamské válce. Tohoto konfliktu se zúčastnil i zobrazený F-4C sériového čísla 64-0829. Letoun s přezdívkou SCAT XXVII byl osobním letounem legendy amerického letectva, plukovníka Robina Oldse. Rudé hvězdy symbolizují dvojici severovietnamských MiGů-17, které Olds za asistence SCATu XXVII sestřelil 20. května 1967. Zobrazený stroj je dnes vystavován v muzeu amerického letectva (USAF)


25. července 1955 US Navy objednalo dva prototypy a pět předprodukčních strojů YF4H-1, a 27. května 1958 se poprvé Phantom II vznesl do vzduchu, pilotován Robertem C. Littlem. Objevil se problém s hydraulikou, ale další lety již probíhaly bez komplikací. Byly upraveny sací otvory a pro nedostatek motorů General Electrics J79-GE-8 byly první vyrobené stroje vybaveny motory F79-GE-2 a F79-GE-2A s tahem 71,8kN s přídavným spalovaním. Letoun byl námořnictvem vybrán 17. prosince 1958 a v roce 1959 začaly testy na letadlové lodi, první mise start-přistání se odehrála 15. února 1960 na USS Independence.

Na základě tlaku ministra obrany Roberta McNamary na sjednocení vybavení mezi všemi ozbrojenými složkami americké armády se v lednu 1962 objevily dva stroje F-4B u USAF pod označením F-110A, aby si letectvo vypracovalo vlastní požadavky na tento letoun, zejména v roli stíhacího bombardéru. V rámci sjednocení označení se od 18. září 1962 stroj přejmenoval na F-4 Phantom II, námořní verze nesla označení F-4B, verze letectva pak F-4C.

Dva Phantomy II ze sestavy stíhací perutě VF-151 "Vigilantes" zachycené patrně během své poslední plavby na palubě letadlové lodi USS Midway v roce 1986. Stroje na snímku jsou verze F-4S, která se nevyráběla nově, ale vznikla přestavou starších F-4J (USN)

Letoun prodělal bouřlivý vývoj, který nejlépe shrnuje náš přehled verzí a témata věnovaná jednotlivým verzím tohoto stroje - od stíhací, stíhací-bombardovací a fotoprůzkumné až po dálkově ovládaný cviční terč...

Phantom II se stal druhým nejvíce vyráběným americkým vojenským proudovým strojem (za F-86 Sabre) - když se jeho výroba v roce 1979 v USA zastavila, pomyslné počítadlo ukazovalo 5 195 vyrobených strojů (z toho 186 v Japonsku firmou Micubiši). 2 874 strojů šlo do USAF, 1 264 pro US Navy a Marine Corps, zbytek byl exportován do 11 zemí světa, poslední vyrobený F-4 byl odeslán do Turecka. Poslední stroj F-4EJ byl v roce 1981 zkompletovaný v Japonsku. V roce 2001 bylo stále ještě 1 100 Phantomů v aktivní službě, a i v dnešních dnech můžete na tyto letouny narazit v letectvu několika států - Německa, Turecka a dalších.

Licenční japonský F-4EJ zachycený v barvách 304. taktické stíhací peruti. F-4EJ vychází z verze F-4E oproti níž nedisponoval počítačem pro bombardování AN/AJB-7 a možností nést protizemní konvenční i jadernou výzbroj (USAF)

Nadčasovost návrhu tohoto stroje a jeho schopnosti neilustruje jen 50 let aktivní služby, během které Phantom II přežil mnohé ze svých mladších bratranců v řadách amerického letectva, ale i 16 světových rekordů, které tento letoun vytvořil, a to, s výjimkou jednoho, vždy na sériově vyráběných strojích! Pět rychlostních rekordů zůstalo nepokořeno až do nástupu F-15 Eagle.

6. prosince 1959 druhý prototyp XF4H-1 provedl výstup do 30 040 m, čímž překonal rekord Suchoje T-43-1 (28 852 m). Dále držel Phantom několik rychlostních rekordů na 500 a 100 kilometrových trasách (1 958,16 km/h resp 2 237,26 km/h), na trase 3 míle ve výšce pod 40 m (1 452,826 km/h) a rychlosti stoupání do určité výšky - za 34:523 sekund byl schopen vystoupat do výše 3 km, a za 371:43 sekund do 30 km! Neoficiálně uznávaným rekordem je překročení 100 000 stop - 30 480 m.

Nejsou to ale rekordy, které udržely Phantoma na nebi po celých padesát let, je to zejména jeho úspěšná služba v bojích Studené války, od Vietnamu až po válku v Perském zálivu, ať už v roli stíhací, stíhací-bombardovací, fotoprůzkumné, při potlačovaní protiletadlové obrany nebo obraně letadlových lodí, ve všech rolích se Phantom II osvědčil. Je také jediným letounem, který používaly obě nejslavnější americké akrobatické skupiny - Blue Angels (NAVY) i Thunderbirds(USAF), obě jej dokonce používaly ve stejném období od roku 1969.

Operace Pouštní bouře byla pro americké Phantomy již labutí písní. Na snímku jsou zachyceny dva "žraločí "RF-4C na bahrajnském letišti Sheik Isa po návratu z průzkumné mise nad Irákem. Oba letouny pochází z řad 106. TRS sloužící v sestavě 117. TRG letecké národní gardy státu Alabama (USAF)


McDonnel Douglas F-4 Phantom II, ladný dvoumachový stíhací bombardér, nastavil cestu vývoje amerického letectva na mnoho desítek let dopředu, ale bojové použití každého stroje se jednoho dne nachýlí - v USAF byl Phantom II postupně nahrazen F-15 Eagle a F-16 Fighting Falcon, v Navy to pak byly stroje F-14 Tomcat a F/A-18 Hornet. Phantomy II jsou rozsety po všech mnoha leteckých muzejích světa, i v České republice máme možnost jej vidět na vlastní oči, a u našich západních sousedů jsou stále ještě F-4 v aktivní službě. Proto, až zase pojedete do Norimberku a uslyšíte nad sebou rachot proudového letadla, podívejte se, jestli vás nepřelétá ten krásný Phantom nebes.

Zdroj :
http://en.wikipedia.org/wiki/F-4_Phantom_II
http://forum.valka.cz

Mezi jedny z posledních uživatelů letounů řady F-4 Phantom II patří německé letectvo. První F-4F byly do výzbroje Bundesluftwaffe zavedeny již v první polovině sedmdesátých let a podle plánů se počítá s tím, že poslední z nich budou nahrazeny stroji Typhoon až po roce 2010. Na snímku z roku 1998 jsou zachyceny dva letouny z výzbroje JG 74, která má své mateřské letiště na základně Neuburg an der Donau (USAF)

Autor : Radek Havelka / Admin 🕔29.04.2008 📕14.403

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře