Rodolphe De Hemricourt De Grunne

Autor: Karl Schlange / Schlange 🕔︎︎ 👁︎ 24.773


Hrabě Rodolphe Ghislain Charles De Hemricourt De Grunne

Rodolphe de Hemricourt se narodil v Ettrbecku (předměstí Bruselu) dne 18. 11. 1911 jako čtvrté dítě belgického hraběte Charles de Grunna a francouzské hraběnky Marie de Montalembert. Po vypuknutí první světové války rodina opustila zemi do Anglie a později po zastavení německého postupu se přestěhovala do Paříže, kde Rodolphe chodil do školy. Po ukončení První světové války se rodina usadila nedaleko Gentu v Aalteru. V osmnácti letech byl Rodoplhe poslán studovat zemědělství do Casablanky, po návratu do Belgie nastoupil vojenskou službu. Hlásil se do Aéronautique Militaire, ale byl odmítnut protože jeho oči nesplnily všechny požadavky a následkem toho Rodoplhe odsloužil svou vojenskou službu 33/34 v řadách pluku jezdectva. Roku 1935, rozzloben z toho, že jeho sestra Anna se stala civilní pilotkou, se též přihlásil a získal vlastní civilní pilotní licenci číslo 371.

Španělsko

Reklama

Po vypuknutí občanské války ve Španělsku se jako horlivý katolík rozhodl zapojit na straně povstalců v boji proti „Rudým“. Koncem září 1936 opouští vlakem Brussel a 7. 10. 1936 už je v hlavním městě povstalců Burgosu, kde se o několik dní později stává členem jednotky Centuria Argentina (pěší jednotky složené většinou z argentinských dobrovolníků). 19. 11. 1936 byl zraněn v boji do pravé nohy a v nemocnici ležel vedle zraněného španělského pilota, který se zájmem zjistil, že jeho sousedem je šlechtic s pilotní licencí a tak ho podpořil při vstupu do nacionalistického letectva.

V důsledku toho se po vyléčení stává v prosinci 1936 příslušníkem Escuela Tablada (letecké školy) u Sevilla a po ukončení výcviku nastupuje 1. 2. 1937 k jednotce 3-E-11 v Zaragoze, která operovala na průzkumných Heinkelech He 46. Po šestnácti bojových letech je v březnu přeložen k 1-G-2 létajících na stíhačkách Heinkel He 51 na Aragonské frontě z letiště Carrascal. Jednotka se věnovala především bitevním útokům proti republikánským postavením, při podobné misi prodělal 12. 4. 1937 v okolí města Santa Quiteria mladý Belgičan svůj první vzdušný soubor s republikánskými stíhačkami I-15. Někteří z jeho spolubojovníků byli sestřeleni, jiní skorovali, mladý hrabě žádného úspěchu nedosáhl, na druhou stranu ani nebyl sestřelen. V soubojích které následovaly získával postupně své zkušenosti stíhacího pilota. V červnu se boje přesunuly do oblasti Huesca. 1. 11. 1937 byl přeložen k 4-G-12 provozujících letouny pro spolupráci s armádou Ro.37. Ale již 8. 12. 1937 následovalo další přeložení, tentokráte k nově vzniklé 3-G-3 se stíhacími Fiaty C.R.32, ale již patnáctého je v důsledku republikánské ofenzivy přeložen a dalšími zkušenými piloty k 2-G-3 operující na stejných strojích na horké frontě u Teruelu. První bojové lety na Fiatu absolvoval ve velkých výškách při teplotách až -50 stupňů v otevřeném kokpitu. V průběhu bojů o Teruel byl sestřelen republikánskou protiletadlovou obranou, ale podařilo se mu nouzově přistát na povstalecké straně fronty. Po znovudobytí Teruelu se jednotka přesunula na aragonskou frontu kde v březnu 1938 začala ofenziva nacionalistů, což zákonitě vyvolalo odezvu v letecké aktivitě republikánů.

Odpoledne 12. 3. 38 startovalo osmnáct Fiatů pod velením Angela Salase Larrazábala k doprovodu bombardérů Ju 52 a po splnění úkolů se věnovali volnému lovu mezi frontou a městem Híjar kde došlo k souboji s dvacítkou stíhaček Chato. Salas sestřelil jedno pravděpodobně, Garcia Pardo sestřelil jedno Chato jistě nedaleko Híjaru. Guerrero zasáhl další Chato, jehož pilot se zachránil na padáku. Salvador zaútočil na další stroj, který začal kouřit, ale v důsledku docházejícího paliva nepokračoval v dalších útocích a přistál na nejbližším letišti v Zaragoze. Carlos Serra, Carlos Bayo Alessandri a de Hemricourt každý přidali každý po jedné jistě sestřelené nepřátelské stíhačce. Z nového letiště u Belchite jednotka pokračovala v podpoře postupu útoky na nepřátelské kolony. 4. května byl de Hemricourt zasažen protiletadlovou palbou.

31. 5. 2-G-3 v síle osmi stíhaček letěla ve společnosti letky 3-G-3 pod velením kapitána Murcii k doprovodu Ju 52 a Ro.37 do oblasti Puebla de Valverde. Při příletu je napadlo dvacet pět Chato a deset Rat. Boj vypukl okamžitě a nacionalistickým stíhačům se podařilo ochránit bombardéry, které dokončily svou misi a bezpečně odlétly do zázemí. Osm I-15 a dvě I-16 bylo sestřeleno bez vlastních ztrát. Úspěšnými střelci byli de Hemricourt s I-15, Salvador 2x I-15 a 1x I-16, Simon I-15, Murcia 2x I-15 a Muerza I-16. V tomto boji Angel Salas při útoku na jedno Chato byl napaden třemi nepřáteli a než se mu podařilo je vymanévrovat, byla jeho stíhačka několikrát zasažena a přestože silně vibrovala, podařilo se mu ji v pořádku dovést až na domovské letiště.

V průběhu druhého letu dne 19. 6. deset Fiatů z 2-G-3 odstartovalo v šest večer pod velením Angela Salase, k doprovodu Ju 52 nad Puebla de Valverde. Cesotu potkali formaci 18 Chato v oblasti Alcublas, později se zapojilo osm Rat. Salas potlačil k útoku na I-15, ale zjistil že nemůže střílet a tak útoky jen simuloval, přičemž byl pětkrát zasažen do boje vstoupivšími I-16. Salvador měl větší štěstí a sestřelil dvě Chata z nichž jedno explodovalo ve vzduchu a druhé skončilo v plamenech. Poté se musel odpoutat díky přehřívání motoru. García Pardo sestřelil Ratu která visela za ocasem Aristidesova Fiatu. De Hemricourt sestřelil Chatu poblíže Alcublasu, a poté Ratu severně od Villar del Arzobistro. Esteban Ibarreche střílel na Chato v nízké výšce a to opustilo formaci a dopadlo na zem u Higueruela. Ansaldo se vrátil na základu kvůli potížím se motorem svého Fiatu.

14. 8. 38 skupina 2-G-3 a 3-G-3 společna zaútočila na formaci I-16, které stíhaly bombardéry He 111 nad Gandesou, Později se k souboji připojily další Chata a Raty. 2-G-3 nárokovala tři Raty (García Pardo, Carlos Bayo a de Hemricourt) a 3-G-3 nárokovala dvě další (Morato a O´Connor). Bojové hlášení úspěchy 2-G-3 popsalo následovně: „García Pardo napadl několik I-16 pronáslevující He 111 a jednu stíhačku sestřelil, dopadla nedaleko Mora de Ebro… poručík Bayo zaútočil na tři Raty a úspěšně zničil jednu z nich, jenž dopadla v kopcích Blannerías. Později napadl Chato, ale zjistit jestli ho zničil, protože v důsledku poškození svého motoru nouzově přistál u Horte… poručík de Hemricourt střílel na jednu Ratu bez pozorovatelného výsledku, a poté napadl další Raty bojující s dalšími Fiaty, jednu z nich zasáhl tak že spadla do lesa severně od Reus.“ Republikáni hlísili že 1., 3. a 4. letka bojovaly proti devadesáti nepřátelským letadlům, včetně sedmi Bf 109 a 27 He 111 a nárokovali zničení tří Fiatů a jednoho He 111. Sami ztratili jednu stíhačku I-16 a dva další piloti utrpěli zranění. Republikánský stíhač Meroňo dokázal přistát s I-16 zpět na základně pouze s polovinou ustřelených kormidel. Podle nacionalistickým pramenů se tento den nebombardovalo, a byl ztracen pouze jeden Fiat, ve kterém se na základnu nevrátil podporučík Masía. Poručík Bayo nouzově přistál a podporučík Alonso Fariňa byl zraněn a přistál u Puig Moreno. Fiat podporučíka Manque byl zasažen 30 střelami, ale přistál v pořádku na svém domovském letišti. Krugův He 51 byl také zasažen střelbou, ale vrátil se zpět na letiště Mas de las Matas.

Reklama

1. 9. García Pardo a Rodolphe de Hemricourt de Grunne překvapili letku se stroji Grumman Delfin a každému se podařilo jeden sestřelit jistě.

Dvacátého září znovu vypukla série pozemních bojů jenž vrcholila druhého a třetího října. Piloti 2-G-3 a 3-G-3 opět bojovali bok po boku ve vzdušných bitvách a celkem nárokovali dvacet pět vzdušných vítězství z nichž 17 připadlo na 2-G-3. 22. 9. de Hemricourt sestřelil jedno Chato a jednu Ratu nad Corberou a 2. 10. přidal ještě jednu Ratu a o den později ještě jednu.

Další vítězství si de Hemricourt připsal 2. 11. a to jedno Chato ze sedmnácti nárokovaných oběma španělskými stíhacími skupinami ze souboje nad Pinellem. Následujícího dne, 3. 11. skoroval proti další I-15 nad Salvatierrou.

12. 11. osmnáct Fiatů z 2-G-3 a šest od 3-G-3 pod velením Salase, doprovázelo Ju 52 a He 70 v oblasti Segre. Na protikusu se objevilo šest SB-2 doprovázených dvěmi formacemi Rat. De Hemricourt úspěšně sestřelil jednu Ratu a jedna SB-2 padla za obět soustředěnému útoku pěti nacionalistických stíhačů. Tento boj uzavíral vzdušné operace spojené s bitvou na řece Ebro.

Poslední vítězství ve Španělsku nárokoval de Hemricourt proti I-15 v boji nad Ciervoles dne 2. ledna 1939 a jeho skore se tak uzavřelo na 14 vzdušných vítězstvích u nichž deset bylo potvrzeno oficiálně a čtyři zůstávají v jako nepotvrzená a pravděpodobná. Ale to nic nemění na skutečnosti že se belgický hrabě stal nejúspěšnějším zahraničním stíhačem bojujícím v letectvu nacionalistů. Celkem odlétal ve Španělsku 425 bojových letů.

Belgie

Počátkem června 1939 se Rodolphe de Hemricourt de Grunne vrátil do vlasti, poprvé po třech letech. V době jeho nepřítomnosti zemřel v dubnu 1937 jeho otec, ale bojujícímu stíhači se tato informace dostala příliš pozdě na to aby se stačil vrátit. Rodolphe upíral své naděje k tomu že by se mohl stát zkušebním pilotem, když to nevyšlo uvažoval nad možností práce ve Španělsku, ale plány vzaly za své s vypuknutím druhé světová války, kdy belgická armáda mobilizovala své muže a mladý hrabě byl mezi nimi. Se zařazením do cyklistické pěší roty nebyl ale spokojen, ale po značném úsilí se mu podařilo dosáhnout přeložení k vojenskému letectvu. Byl přeložen do Deurne na jedno ze škol vojenského letectva, protože jeho pilotní licence byla stále pouze civilní. Ze školy byl vyřazen po několika dnech v hodnosti podporučíka a zařazen do jednotky 2/I/2 „Les Chardons“, která byla vybavena nejmodernějšími stíhačkami britského původu Hawker Hurricane. V únoru 1940 byl povýšen na poručíka, létal hlídkové mise na ochranu vzdušného prostoru a neutrality Belgie. 12. 3. 1940 narazil na narušitele a zaútočil na průzkumný Dornier Do 17, v důsledku poruchy kulometů se ale bombardéru podařilo uniknout. Během dubna utrpěl zranění při autohavárii a tak když v květnu došlo k napadení Belgie německým Wehmachtem nebyl u své jednotky. Druhého dne útoku se mu podařilo dostat na své letiště Le Culot, jen aby zjistil, že takřka všechny Hurricany byly zničeny na zemi při úvodním náletu z 10. května. Přesto byl vypsán jako jeden z nejzkušenějších pilotů na patrolu, ale několik minut před odchodem k letounům, byly zbývající stroje zničeny při bitevním útoku německých Bf 109 na letiště. Příslušníci 2/I/2 byly poté evakuováni do jižní Francie, kde měli čekat na dodávku nových letadel, ty ale nikdy nedorazily a kapitulace Belgie de facto rušila všechny rozkazy. Piloti i pozemní personál si užívali slunce na jihu až do června kdy kapitulovala i Francie a byl jim tak umožněn návrat do okupované Belgie. Rodoplhe se nechtěl vrátit do okupované země a s několika kamaráda dezertoval z belgické Aéronautique Militaire. Celkem sedm belgických pilotů uniklo přes přístav Port-Vendes ve Francii na palubě lodi SS Apapa a 7. 7. 1940 se úspěšně vylodili v Liverpoolu.

RAF

Reklama

19. 7. 1940 vstoupil do RAF v hodnosti Pilot Officer. Po krátkém výcviku u cvičné perutě 7. OTU v Hawardenu, následovalo 9. 8. 1940 zařazení do sestavy 32. peruti umístěné v Biggin Hil. Již šestnáctého dosahuje jistého sestřelu Bf 109 nad Doverem. O den později proti stejnému typu nárokuje poškození a osmnáctého si připisuje poloviční podíl na sestřelení bombardéru Do 17 – vzápětí poté byl jeho Hurricane sestřelen doprovodnými Bf 109. Podařilo se mu vyskočit padákem, ale utrpěl vážné popáleniny.

Následovalo dlouhé léčení, plastika obličeje a po propuštění z nemocnice v únoru 1941 odjel na doléčení do Portugalska. Belgická exilová vláda v Londýně se ho snažila využít pro nějakou tajnou akci namířenou proti Španělsku, ale Rodolphe se odmítl podílet na špionáži proti svým bývalým spolubojovníkům.

Po návratu do Velké Británie a uschopnění k operačnímu létání nastoupil 28. 4. 1941 k 609. peruti, kde sloužilo několik dalších Belgičanů, z nichž někteří byli jeho známí z plavby lodí z Francie.

21. 5. 1941 při operaci „Circus Nr. 10“ letěl jako doprovod bombardérů Blenheim při náletu na Bethune. Při překvapivém útoku Bf 109 byl ve svém Spitfiru Mk.II výrobního čísla P7521 sestřelen nad vodami kanálu La Manche a jeho tělo nebylo nikdy nalezeno (jeden zdroj zde uvádí že byl spatřen otevřený padák, jiné zdroje tuto skutečnost neuvádí). Pravděpodobným pokořitelem byl Oblt. Willy Stange, velitel 8./JG 3.

Posmrtně byl vyznamenán belgickým Croix de Guerre a španělským Cruz Militar. Jeho služební číslo v belgické armádě bylo 41717 v RAF do bylo číslo 82158.

Zdroje:
http://www.baha.be/Webpages/Navigator/Belgian_Aviation_History/ww_ii/de_grunne.htm
http://surfcity.kund.dalnet.se/belgium_dehemricourt.htm
Matyáš, Svatopluk: Stíhačky nad Španělskem 1936 - 1939, Svět křídel, Cheb 1998.
http://users.accesscomm.ca/magnusfamily/airaces1.htm

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více