Bitva u Kodaně

Autor : Radek Enžl / Rad 🕔18.03.2008 📕15.285

Druhé velké vítězství admirála Nelsona

Koncem roku 1800 vytvořilo Rusko, Švédsko, Dánsko a Prusko koalici, která ostře vystoupila proti způsobu anglické blokády Francie. Ta spočívala v zajímání obchodních lodí plujících do francouzských přístavů. Anglie si dokonce osobovala právo zastavit a prohledat i lodi plující pod neutrálními vlajkami. Zajaté lodi pak byly eskortovány do anglických přístavů, kde o jejich dalším osudu rozhodoval speciální soud. Tímto způsobem Anglie získávala monopol v námořní dopravě, což se pranic nelíbilo ostatním státům, do značné míry závislým na námořním obchodu. Když tyto státy vystoupily na obranu svých obchodních zájmů, Anglie se rozhodla zareagovat vysláním své flotily do Baltského moře.

Nový První lord Admirality, jímž nebyl nikdo jiný, než bývalý Nelsonův velitel admirál St. Vincent, pro tuto akci shromáždil flotilu 93 lodí (z toho však jen 20 řadových ), na nichž krom námořníků bylo připraveno též 600 příslušníků námořní pěchoty pro případné výsadkové operace. Do čela anglické eskadry byl určen viceadmirál sir Hyde Parker. Jeho zástupcem se stal admirál Nelson, jenž vztyčil svou vlajku na řadové lodi Elephant.

Úkolem anglického loďstva bylo porazit dánské loďstvo, tím si zjednat přístup k hlavnímu městu Dánska, zahájit jeho ostřelování a vytrvat v něm tak dlouho, dokud Dánsko nekapituluje.

Angličané připluli k Dánsku koncem března roku 1801 a zhodnotili situaci. Dostat se přímo ke Kodani bylo velmi obtížné kvůli mělčinám. Dánové samozřejmě útok čekali a tak přístup k jejich hlavnímu město chránily dvě uskupení lodí. Hlavní obrannou sílu tvořilo 18 lodí seřazených do linie dlouhé 1600 m pod velením admirála Olferta Fischera na vlajkové lodi Dannebrog. Mnohé z lodí však nebyly dostavěné, byly to jen lodní trupy působící v roli plovoucích baterií. Druhá skupina, které velel admirál Steen Bille z paluby vlajkové lodi Elephanten, byla podstatně slabší a byla dislokována přímo v kodaňské rejdě. Přístup k samotné rejdě chránila pevnost Trekroner. Dánskou obranu dále zesilovaly pontony s děly a pobřežní baterie.

Když Parker viděl sílu dánské obrany, rozhodl zaútočit jen částí sil. Útočnou skupinu měl vést Nelson. Parker pro něj vyčlenil 12 řadových lodí , 5 fregat , větší množství dělových a bombardovacích člunů plus pár branderů . S těmito silami Nelson vyrazil 1. 4. 1801 a připlul k úzkému plavebnímu koridoru mezi mělčinami. Zde však musel zakotvit, aby počkal na výhodnější vítr.

Ten začal vát již ráno následujícího dne. Nelsonova flotila zvedla kotvy v 09.30 a vplula mezi mělčiny. Tentokrát Nelson musel uplatnit klasickou řadovou taktiku. Dánské lodi kotvily tak blízko u mělčin, že bylo nemožné vplout mezi břeh a nepřátelské lodi, tak jak to provedl u Abú Kíru.

Nelsonovy řadové lodi vplouvaly do plavební dráhy, odvážným manévrováním se přibližovaly k nepříteli a postupně spouštěly kotvy naproti předem určeným dánským lodím. Dvě anglické lodi však uvízly na mělčinách a nemohly zasáhnout do boje. Nelson je zatím nahradil fregatami a Parker navíc Nelsonovi poslal jako posilu další tři řadové lodi ze své skupiny.

Manévrování trvalo dvě hodiny. V 11.30 zaduněly první dělové výstřely. Potom se rozpoutalo skutečné peklo. Strašná palba přinášela hrozné ztráty, námořníci obou stran však bojovali srdnatě. Po 13. hodině už hořelo několik dánských lodí, pokračovaly však v boji. Řada jiných lodí byla umlčena, protože padla většina posádky. Dánové však na rozstřílené lodi přisouvali posily na člunech; dánští námořníci se ihned vrhali k dělům, odklidili mrtvé a raněné a znovu se zapojovali do boje.

Angličané vysílali čluny s námořní pěchotou, aby provedli abordáž dánských lodí, dánské pobřežní baterie jim ale způsobily těžké ztráty. Přesto se několik lodí podařilo obsadit a zajatci byli odesíláni na Nelsonův Elephant.


Bitva u Kodaně zdroj obrázku www.jmr.nmm.ac.uk

Také dánská děla způsobovala anglickým lodím těžké škody. Admirál Parker kotvil se svojí částí sil asi 2 km daleko. Z jeho pozice se zdála Nelsonova situace velmi složitá, proto nechal kolem 13.30 vyvěsit signál č. 39 (Přerušit boj).

Podle svědků se Nelson obrátil ke kpt. Foleyovi, který stál vedle něj a s úsměvem pronesl: „Víte, Foleyi, že mám jen jedno oko, a proto mám právo být někdy slepý?“

Potom přiložil dalekohled ke slepému pravému oku a řekl: „Skutečně, žádný signál nevidím.“
Načež nechal vyvěšený signál č. 16 (Bojovat zblízka).

Jako již mnohokrát předtím i nyní porušil přímé rozkazy nadřízených a vystavil se tím hrozbě válečného soudu, což také mohlo skončit jeho oběšením. Do stejné situace však nyní dostal také podřízené kapitány, kteří všichni Parkerův signál viděli. V tomto okamžiku stáli před nelehkým rozhodnutím, nakonec však všechny řadové lodi zůstaly na místě a pokračovaly v boji. Zato fregaty pod velením kapitána Rioua začaly odplouvat. Podle svědků po vydání svého rozkazu k odplutí Riou stále opakoval: „Panebože, co si o nás Nelson pomyslí?!“ V příštím okamžiku jej však zabila dělová koule.

Ohledně této proslulé legendy o signálu č. 39 panuje dodnes řada nejasností. Předně se neví přesně, kdy byl vlastně vyvěšen, protože záznamy v lodních a velitelských denících se liší. Je také známo, že Parker vyslal k Nelsonovi důstojníka s ústním rozkazem neznámého znění, avšak ani zde není shoda, došlo-li k tomu ještě před vyvěšením signálu č. 39 či až po něm. Později ve svém oficiálním hlášení do Londýna se o něm nezmiňuje ani Parker, ani Nelson.

Není ani zcela jasné, proč jej vlastně nechal Parker vyvěsit. Už jsme konstatovali, že jeho flotila byla dosti vzdálená, bojiště bylo zahaleno oblaky kouře a tehdejší dalekohledy byly relativně nedokonalé. Parkerovy informace musely být tedy pouze kusé a neúplné, proto se Parkerův zásah do Nelsonova řízení bitvy jeví jako poněkud neobvyklý. Nelsonův zástupce kontraadmirál Graves (za své skvělé počínání během bitvy byl později vyznamenán bathským řádem) k tomu později napsal: „Sir Hyde dal signál k přerušení bojových akcí, protože se obával, že budou všechny naše lodi zničeny.“

Nelson se každopádně rozhodl pokračovat v boji, i když není zcela jasné, co jej k tomu vedlo. Na anglické vítězství to v daném okamžiku ani náhodou nevypadalo, Nelson riskoval zničení celé své flotily. Svou roli zde zřejmě opět sehrála jeho pýcha, kvůli které odmítal věřit, že by snad mohl prohrát a také jeho pevné přesvědčení o nadřazenosti anglických námořníků a silné podceňování nepřítele.

To také zřejmě byly důvody, kvůli kterým Nelson vstoupil do bitvy bez jakéhokoliv ústupového plánu pro případ neúspěchu. Za daných okolností tedy Nelson nemohl ustoupit i kdyby chtěl. Graves k tomu poznamenal: „Kdybychom byli přerušili boj dříve, než nepřítel kapituloval, najeli bychom vlastně se všemi svými plavidly na mělčinu a nechali je zničit.“

Ať už to bylo jak chtělo, bitva pokračovala další dvě hodiny. Anglické ztráty stále rostly a tak se Nelson odhodlal k neobvyklému kroku. Přímo na palubě v plné palbě napsal list, v němž Dánům nabídl příměří :

Lord Nelson dostal pokyn ušetřit Dánsko, nebude-li dále klást odpor, avšak pokud bude dánská strana pokračovat v palbě, bude nucen spálit všechny její plovoucí baterie, které zajal, a nebude v jeho silách zachránit statečné Dány, kteří je hájili.
Dáno na palubě lodi Jeho Královského Veličenstva Elephant, v kodaňské rejdě 2. dubna 1801. Lord Nelson a Bronte, viceadmirál pod vrchním velením admirála sira Hyda Parkera
.“

Nelson dokonce trval na tom, aby dopis byl řádně zapečetěn pečetním voskem, protože jinak by to vypadalo, že „byl napsán ve spěchu“.

Dánové na příměří přistoupili. Sami měli těžké ztráty a přestávku v boji potřebovali zrovna jako Angličané. Možná je také zaskočila skrytá pohrůžka spálení jejich lodí i s jejich zajatými posádkami. Nevěděli také jak těžce poškozeny jsou anglické lodi a obávali se zasazení Parkerovy skupiny (neměli tušení, že tato část anglických sil musí zůstat zachována pro další válku se Švédy a Rusy).

Jejich rozhodování možná také podpořila exploze, která kolem 16.30 zničila dánskou vlajkovou loď Dannebrog, při níž zahynulo 250 mužů posádky.

Boj utichl v 17.00. Nelson začal ihned zachraňovat své lodi, které neprodleně začaly odplouvat z dostřelu. Parker poslal skupinu malých lodí, jejichž úkolem bylo pomoci těžce poškozeným nebo uvízlým plavidlům.

Na břeh byli vysláni vyjednavači v čele s Nelsonem, jejichž úkolem bylo dojednat s Dány podmínky příměří. Angličané naléhali na dánského korunního prince Frederika (vládnoucího místo svého duševně nemocného otce krále Kristiána VII., po jeho smrti se v letech 1808-1839 stává králem dánským jako Frederik VI.), aby Dánsko vystoupilo z koalice severních států. V případě hrozících represí ze strany ostatních členů aliance, Angličané Dánsku slibovali ochranu.

Viceadmirál Fischer, jenž řídil obranu Kodaně, naléhal na prince, aby se Angličanům nepodvoloval a zaslal mu svoji zprávu o průběhu bitvy: „V tomto nerovném střetnutí, v němž jsme obětavě a úspěšně vytrvali čtyři a půl hodiny, zeslábla hodinu před koncem bitvy palba našeho protivníka natolik, že řada jeho lodí, zvláště Nelsonův Elephant, se už zmohla jedině na signální výstřely, a sám tento hrdina vyslal v polovině střetnutí, kdy bitva vrcholila, na břeh parlamentáře s návrhem na zastavení bojových akcí.“

Fischerova zpráva vyznívá přesvědčivě, dánský admirál nelhal ani ohledně anglické převahy, podle odhadů stálo proti 888 dánským dělům 954 anglických. Když se o této zprávě, v níž admirál Fischer bitvu vykládal jako dánské vítězství, dozvěděl samolibý Nelson, rozzuřil se až k nepříčetnosti a ihned zaslal princi Frederikovi trapně a drze vyznívající dopis, v němž se zmiňuje o Fischerově zprávě: „Co se týká toho nesmyslu ohledně vítězství, nesmí mu Vaše Královská Výsost příliš věřit.“

Ačkoli kodaňská bitva bývá dodnes vykládána jako velké Nelsonovo vítězství, z dnešního pohledu se přece jen jeví poněkud jinak. Byl to koneckonců Nelson kdo jako první požádal o příměří, i když v dané situaci mu zřejmě nic jiného nezbývalo. Nejasnosti ohledně signálu č. 39 způsobily morální rozložení jeho sil i faktické oslabení po odplutí fregat. Stav jeho lodí navíc skutečně nebyl dobrý. Do svého oficiálního velitelského deníku si Nelson poznamenal: „Naše lodi utrpěly velmi silná poškození.“

A jeden z jeho důstojníků kapitán Fremantle k tomu dodal, že Nelson „v této chvíli uznával, že naše lodi jsou už rozbité napadrť a že bude obtížné je odsud dostat.“ Anglické ztráty na palubách rozstřílených lodí dosáhly 953 mužů, z toho 68 důstojníků. Z tohoto počtu 264 mužů (20 důstojníků) padlo v boji a 689 bylo raněno (48 důstojníků).

Dá se však říci, že Nelson se uchýlil ke lsti, která mu vyšla. Ani Dánové však z tohoto střetnutí nevyvázli lacino. Jejich ztráty dosáhly 1800 mrtvých a raněných, 12 lodí padlo do zajetí (11 bylo později Angličany spáleno, loď Holsteen byla pod jménem HMS Nassau zařazena do Royal Navy), 2 se potopily a jedna vyletěla do povětří.

Dánský korunní princ byl odhodlán k ústupkům, jen aby ochránil své město před anglickým ostřelováním. Jeho pozici pak výrazně usnadnil spěšný kurýr s tajnou informací nejvyššího významu – ruský car Pavel I. byl v noci z 11. na 12.3. zavražděn, na trůn nastoupil jeho syn Alexander.

Princ Frederik snadno odhadl další vývoj událostí. Pavel I. se stal obětí spiknutí ruské šlechty, jejíž moc se snažil výrazně omezit. Na jeho vraždě měl podíl i jeho syn a atentát zřejmě podporovala i Anglie, protože Pavel I. se paktoval s Napoleonem. Od Alexandera se naopak dal očekávat proanglický kurz. Frederik nyní mohl využít své převahy – Angličané zatím o změně ruského panovníka neměli tušení.

Korunní princ správně předvídal, že bez Ruska dojde k rozpadu Severní aliance tak jako tak a proto kývl na anglické návrhy. Dánsko přijalo příměří s tím, že vystoupí z aliance. Ta se zakrátko zcela rozpadla.


Nelsonova skupina

Číslo Jméno Typ Počet děl Velící důstojník Poznámka
1 Arrow Šalupa Cpt. William Bolton
2 Dart Šalupa Cpt. John Ferris Devonshire 2 mrtví, 1 raněný
3 Alcmène Fregata 32 Cpt. Samuel Sutton
4 Blanche Fregata 36 Cpt. Graham Eden Hamond 7 mrtvých, 9 raněných
5 Otter Brander
6 Zephyr Brander
7 Amazon Fregata 38 Cpt. Henry Riou 11 mrtvých, 21 raněných
8 Defiance Ř. loď 74 Adm. Thomas Graves, Cpt. Richard Retalick 22 mrtvých, 47 raněných
9 Monarch Ř. loď 74 Cpt. James Robert Mosse 55 mrtvých, 155 raněných
10 Ganges Ř. loď 74 Cpt. Thomas Francis Fremantle 5 mrtvých, 1 nezvěstný
11 Elephant Ř. loď 74 Adm. Horatio Nelson, Cpt. Thomas Foley 8 mrtvých, 11 raněných
12 Glatton Ř. loď 56 Cpt. William Bligh 17 mrtvých, 34 raněných; Cpt. Bligh proslul jako kapitán lodi Bounty
13 Ardent Ř. loď 64 Cpt. Thomas Bertie 29 mrtvých, 64 raněných
14 Edgar Ř. loď 74 Cpt. George Murray 29 mrtvých, 104 raněných
15 Isis Ř.loď 50 Cpt. James Walker 28 mrtvých, 84 raněných
16 Polyphemus Ř. loď 64 Cpt. John Lawford 5 mrtvých, 24 raněných
17 Bellona Ř. loď 74 Cpt. Thomas Boulden Thompson 11 mrtvých, 63 raněných
18 Russell Ř. loď 74 Cpt. William Cuming 6 raněných
19 Harpy Šalupa Cpt. William Birchall
20 Cruizer Šalupa Cpt. James Brisbane
21 Agamemnon Ř. loď 64 Cpt. Robert Devereux Fancourt
22 Désirée Fregata 36 Cpt. Henry Inman 3 ranění
23 Jamaica Fregata 24 Cpt. Jonas Rose
Discovery Bomb. čl.
Explosion Bomb. čl.
Hecla Bomb. čl.
Sulphur Bomb. čl.
Terror Bomb. čl.
Volcano Bomb. čl.
Zebra Bomb. čl.

Parkerova záloha

Číslo Jméno Typ Počet děl Velící důstojník Poznámka
24 Veteran Ř. loď 64 Cpt. Archibald Collingwood Dickson
25 Ramillies Ř. loď 74 Cpt. James William Taylor Dixon
26 Defence Ř. loď 74 Cpt. Henry Paulet
Warrior Ř. loď 74 Cpt. Charles Tyler
Saturn Ř. loď 74 Cpt.Robert Lambert
London Ř. loď 98 Adm. sir Hyde Parker, Cpt. William Domett a Robert Walker Otway
St. George Ř. loď 98 Cpt. Thomas Masterman Hardy
Raisonable Ř. loď 64 Cpt. John Dilkes

Fischerova skupina

Číslo Jméno Typ Počet děl Poznámka
I Prøvesteenen Řadová loď 56
II Wagrien Řadová loď 52
III Rendsborg Plovoucí baterie 20
IV Nyeborg Plovoucí baterie 20
V Jylland Řadová loď 54
VI Sværdfisken Plovoucí baterie 20
VII Kronborg Fregata 22
VIII Hajen Plovoucí baterie 20
IX Dannebrog Řadová loď 60 Vlajková loď adm. Fischera
X Elven 10
XI Grenier Plovoucí baterie 20
XII Aggershus Transportní loď jezdectva 20
XIII Siælland Řadová loď 74
XIV Charlotte Amalia Obchodní loď 26
XV Søehesten Plovoucí baterie 18
XVI Holsteen Řadová loď 60 Zajata, pod jménem HMS Nassau zařazena do Royal Navy
XVII Indfødsretten Řadová loď 64
XVIII Hielperen Fregata 16

Billeova záloha

Číslo Jméno Typ Počet děl Poznámka
XIX Mars 64
XX Elephanten 70
XXI Nidelven
XXII Iris
XXIII Sarpen
XXIV Danmark
Nykøbing
Aalborg
Christiansund
Arendel
Langesund
Odense
Flensborg
Stege
Stavaern
Viborg
Naskau
Trekroner Pevnost 69
Prameny a použitá literatura:
Vladimír Truchanovskij: Osud admirála Nelsona, MF 1992
Edmund Kosiarz: Námorné bitky, Nakladateľstvo Pravda, 1984
Internet:
http://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Copenhagen
http://www.twogreens.com/wakeup/battles/copentext.htm
Autor : Radek Enžl / Rad 🕔18.03.2008 📕15.285

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře