Konstantin Alexejevič Kalinin

Autor : František Aubrecht / Aubis 🕔07.02.2008 📕14.894


Kalinin Konstantin Alexejevič (Калинин Константин Алексеевич)

Jeho konstrukční kancelář patří k průkopníkům civilní letecké dopravy v SSSR, a jeho experimentální i sériové konstrukce přinášely novinky v tomto oboru. Založil Charkovský letecký institut, kde je také prvním přednášejícím, je vyznamenám řádem Rudého praporu (орден Трудового Красного Знамени). Charakteristických znaků jeho letadel bylo několik: trupová konstrukce svařovaná z ocelových trubek, kostra křídel převážně dřevěná, potah plátěný. Křídla i ocasní plochy byla eliptického půdorysu, podobné tvarům křídel německého konstruktéra Ernsta Heinkela. Tento tvar je sice náročnější na výrobu, ale přináší výhodnější letové vlastnosti, takže letadla jsou při stejném plošném zatížení rychlejší.

Životopisná data tohoto konstruktéra jsou poněkud matoucí. V pramenech jsou u údajů datum a místo narození 2 verze. Jednak 17. (podle nového kalendáře 29.) 12. 1889, Valujki v Bělogorodské oblasti (Валуйки, Белгородская област), druhý údaj uvádí 24.01.1887 ve Varšavě. Datum úmrtí také není z pramenů jednoznačně určitelné, je obvykle uváděno mezi daty 21. října 1938 až po 21. dubna 1940, Voroněž (Воронеж).

Narodil se v rodině svobodného kozáka Kaliny-Maliny (Калина-Малина), prostého vojáka, strážmistra a později titulárního rady, který si své jméno změnil na Kalinin v době, kdy dosáhl důstojnické hodnosti. Zásluhou rodičů a zejména matky (otec brzy zemřel) mohl Konstantin Alexejevič dostat dobré vzdělání, zpočátku domácí, potom vychodil reálnou školu a nakonec absolvoval s vyznamenáním učitelský seminář.

V roce 1907 po smrti matky vstupuje do 184. Varšavského pěšího pluku (184-й Варшавский пехотный полк), v 1909 roce skvěle skládá zkoušky v Oděsské vojenské škole (Одесское военное училище). Jako junker se seznamuje s letectvím, sleduje první lety aeroplánů v Rusku. Nejspíše v tomto momentě se rozhoduje spojit svůj život s letectvím. V srpnu 1912, je vyřazen jako nejlepší z ročníku a coby podporučík dostává jmenování do Vladivostoku. Od října téhož roku je již důstojníkem 3. Sibiřské střelecko-dělostřelecké brigády (3- я Сибирская стрелково-артилерийская бригада).

V prosinci roku 1913, už ženatý s učitelkou francouzštiny Sofií Sergejevnou (Софье Сергеевна), je přeložen do jednotky, umístěné na ostrově blízko Vladivostoku (г. Владивосток), kde studuje veškerou dosažitelnou leteckou literaturu. Od února 1914 se jako cestující účastní letů nad Vladivostokem v letadlech místního leteckého oddílu. Po vyhlášení války Německu v červenci 1914 byl Kalinin převelen do Krondštatu (г. Крондштат), odkud je převelen do dělostřelecké divize, kde od března 1915 působí jako pobočník náčelníka štábu dělostřelecké divize (адьютант начальника штаба артдивизиона). V srpnu téhož roku je povýšen na poručíka, úspěšné bojuje pod Dvinskem (г. Двинск), za což následuje odměna v podobě řádu Sv. Stanislava (орден св. Станислава).

Rok 1916 je rokem vzniku Kalinina - pilota. Od 23. března roku 1916 poručík Kalinin coby posluchač Gatčinské vojenské letecké školy (Гaтчинская военная авиашкола) absolvuje teoretický kurs v Petrogradské průmyslové škole a v továrně na letadla Lebeděv (Петроградский политехникум, авиазавод Лебедева), kde se v té době vyráběly licenční Voisiny s motorem Salmson. Od května prochází leteckým výcvikem a 25 června již podniká první samostatný vzlet. Kalinin si osvojuje dvojplošník Farman-7, jedenapůlplošníky Farman-16, - 20 a - 22, a nakonec i stíhací Voisin.

Od října 1916 je již poručík Kalinin bojovým letcem 26. vojskového leteckého oddílu 9. armády na rumunské frontě (26-ый корпусный авиаотряд 9-ой армии (Румынский фронт)), od listopadu 1916 je jmenován technickým náčelníkem brigády, (начпотех отряда), a v prosinci roku m1916 je jmenován zastupujícím velitelem brigády. Při jednom z bojových vzletů byl zraněn. Za projevenou odvahu je vyznamenán řádem sv. Anny (орден св. Анны ) a potvrzen ve funkci velitele brigády. Osobně dokázal zničit pumami most přes řeku Bystricu. Jako první v jednotce použil pro řízení dělostřelecké palby radiové spojení.

S vypuknutím revoluce v říjnu 1917 Kalinin odvádí svou jednotku na na Ukrajinu.

Ve službách hejtmana Pavla Skoropadského (гетьман Павел Скоропадский) dostal hodnost setníka (сотник) a byl zařazen jako vojenský pilot v řadách Volyňského leteckého oddílu (Волынский авиационный дивизион). Ve druhé polovině listopadu 1918 přešel na stranu Direktoria Ukrajinské národní republiky (Директория Украинськой Народной Республики) a v prosinci je Direktoriem jmenován velitelem oddílu a dostává hodnost kapitána. 3 prosince 1918 pak dosáhl hodnosti velitele 1. Volyňského leteckého oddílu Armády UNR (1-го Волынского авиационного дивизиона действующей армии УНР). Do sestavy oddílu patřilo několik bojových letadel, která se v období zima až jaro 1919 účastnila bojů jak proti bolševikům, tak proti polské armádě v oblasti Haliče a Volyně. Tři letouny tohoto oddílu se aktivně účastnily bojů pod Kyjevem, teď již proti jednotkám hejtmana Skoropadského, a v jednom z nich létal i K. A. Kalinin. Jeho hlavním bojovým úkolem bylo shazování letáků...

Nakonec byla část oddílu převedena pod velitelství Ukrajinské haličské armády a Kalinin je jmenován inspektorem jejího letectva. To jej přivede k nutnosti zabývat se technickými otázkami létání - opravami, získáváním a shromažďováním letecké techniky. Kalininovou zásluhou vznikají v dílnách oddílu z náhradních dílů a použitelných částí vraků nová letadla...

Prosinec 1919 představuje další přelom v Kalininově kariéře. Armádu svobodné Ukrajiny kosí tyfus. Vůdce Petljura i se svým štábem prchá do Polska a armádní letectvo, ve kterém slouží i K. A. Kalinin, beznadějně hyne. Jeho zbytky se na jaře 1920 vzdávají rudým. Letecké umění bývalých pilotů UNR je oceněno i u bývalého protivníka.

Po zhroucení Direktoria se Kalinin dává k dispozici rudému veliteli, který jej posílá do Kyjeva. Zde se setkává s bratry Kasjaněnkovými (братья Касьяненко), kteří pokračují v již před válkou započaté práci leteckých konstruktérů. Toto seznámení zahájí přerod letce v leteckého konstruktéra. Na doporučení E. Kasjaněnka odchází Kalinin do Moskvy, kde je jakožto letec zařazen do zálohy letectva Rudé armády. Odtud je převelen do Petrohradu. Cestou však těžce onemocněl. Jeho manželka za ním přijela, léčila jej, ale sama se nakonec nakazila a zemřela. V moskevské Akademii se Konstantin Alexejevič seznámil s mnoha budocími i současnými jmény ruského a sovětského letectví, jako V. P. Vetčinkinem, V. P. Pyšnovem, S. V. Iljušinem, G. F. Bolchovitinem (В. П. Ветчинкин, В. С. Пышнов, С. В. Ильюшин, Г. Ф. Балховитинов). Ovšem spolupráce s ukrajinskými nacionalisty okolo Semjona Petljury trvající 2 roky mu nikdy nebude odpuštěna a později se mu stane osudnou.

V únoru 1922 - v první vlně bolševických represí, ještě poměrně mírných - je Kalinin vyškrtnut z Akademie za „politicky nevhodné“ názory, přestože mu do získání diplomu leteckého inženýra chybí již jen velmi málo. Ale snaha dokončit vzdělání byla veliká a Konstantin Aleksejevič odchází do Kyjeva, kde na přímluvu Sergeje Vladimíroviče Iljušina nastupuje jako student 4. kurzu KPI (КПИ = Киевский политехнический институт = Kyjevský polytechnický institut). V březnu 1923 je jmenován vedoucím konstrukční kanceláře Kyjevského závodu Remvozduch-6. (КБ Киевского завода Ремвоздух-6). Diplomovou prací absolventa KPI se stal v r. 1925 úspěšně obhájený projekt dopravního letadla. V této době se civilní dopravní letectví v SSSR teprve rodilo. Používána byla letadla Junkers, zakoupená v Německu. Všeobecně se soudilo, ze země, zničená světovou válkou, intervencí a občanskou válkou nebude ještě dlouho schopna si vlastní dopravní letadla vyrábět sama.


Portrét z 20. let

K. A. Kalinin s tím zásadně nesouhlasil a již v létě 1923 navrhl řediteli Kyjevského leteckého závodu Vasiliji Gerasimenko-Lenskému (Василий Герасименко-Ленской), aby vlastními silami zahájili konstrukci výrobu letadel. Kalinin začíná práce na vlastních návrzích a v létě 1925 jeho první letadlo - K-1 - bylo hotovo. K prvnímu letu vzlétlo v Kyjevě 26. června, s mladým pilotem Stanislavem Kosinským (Станислав Косинский) za řízením a samotným konstruktérem ve druhém pilotním prostoru. Své první letadlo postavil Kalinin opět z náhradních dílů a součástek, vymontovaných z vraků letadel ještě z válečných dob. Zalétání proběhlo úspěšně a stroj pro 2 piloty a 3 cestující byl připraven. Sériově vyráběn nebyl, i když při stejných nebo podobných výkonech vycházel výrobně mnohem levněji než jeho zahraniční soupeři.

V lednu 1926 Kalinin, podruhé ženatý, s manželkou a synem přejíždí do Charkova, kde organizuje KB a klade základy budoucí továrny na letadla. V únoru 1926 vzniklou novou konstrukční kancelář tvoří zpočátku pouze 3 konstruktéři, 3 dílenští mistři a 2 obráběči. Přesto již v květnu 1926 byl novým KB zpracován projekt zdravotnického letadla K-2. Dokonalejší K-3 (ROKK-1) (РОКК-1) byl postaven v roce 1927. V tomto roce je také K. A. Kalinin přijat do komunistické strany.

V březnu 1928 vzlétl sanitní a osobní K-4. Na berlínské Mezinárodní výstavě v říjnu 1928 obdržel K -4 zlatou medaili a kolektiv CHAZu (ХАЗ - Харьковский авиационный завод = Charkovský letecký závod) přechází k sériově výrobě letadel. Před sebou má mnoho plánů, mnoho projektů a brzo (červenec téhož roku) vzlétá i K-5, shrnující v sobě všechny lepší vlastnosti svých předchůdců. Tento stroj se stavěl v sérii a byl pronásledován řevnivostí mezi KB a vedením společnosti Ukrvozduchpuť (Укрвоздупуть), zainteresovaným na spolupráci s německou firmou Dornier. V srpnu 1930 je postaven K-6, míněný jako poštovní nebo i bombardovací letadlo. Všechna letadla úspěšně procházejí zkouškami. Následují K-7 a K-8, což je označení typu, který nepřekročil stadium ideového návrhu a nejsou k němu k dipozici žádné detaily. Jeho existence je sporná, je zmiňován pouze některými prameny.

Avšak přišly i neúspěchy, jako tragédie velkoletadla K-7. Katastrofa jedinečného letadla stála 15 životů a stala se šokem nejenom pro Kalinina, ale pro celé jeho KB. Je však nutné podotknout, že Kalinin obětavě přebírá za tento neúspěch břemeno odpovědnosti i obrovský tlak shora. Přesto pokračuje v práci a nadále do vzduchu vzlétala nová letadla jeho KB: elegantní, vážce podobný zemědělský K-9. Dvoumístní sportovní a spojovací K-10, podobný stíhačkám Velké vlastenecké války. Pro svou nestandartní podobu zřejmě nepřekročil sadium ideového návrhu ani typ K-11, předpokládaný civilní dopravní letoun.

Ale situace 30. let, konkurence s jinými KB a vytížení závodu neumožní dotáhnout tato letadla do sériové výroby. Plánovaná výroba vyzkoušených a na sebe navazujících letadel byla navzdory zdravému rozumu zrušena. Na konci roku 1934 se Kalinin s rodinou přesouvají do Voroněže (г. Воронеж) do nové továrny na letadla. Na bezútěšném místě se hatí všechny termíny návrhů a plánů. Kalinin se nevzdává, on i jeho přátelé pracují bez ohledu na čas a výsledkem byl K-12. Neobvyklý stroj s dobrými letovými vlastnostmi. Letadlo K-12, označované také jako VS-2 (ВС-2, Жар-Птица), neboli Pták ohnivák, byl v měřítku zmenšený létající modelem bombardovacího letadla. Jeho koncepci si K. A. Kalinin ověřil i na zmenšeném modelu - kluzáku. Skutečné letadlo, vybavené dvěma hvězdicovými motory M-22 o výkonu 358 kW (480 k.s.), létalo nakonec velmi dobře.

Nicméně stavba plnohodnotné verze letadla K-12 i nového dvoumotorového bombardovacího letadla K-13 a jeho civilní dopravní varianty K-14 byla zastavena. V některých pramenech se hovoří dokonce i o projektu K-15, bezocasém deltaplánu, velice podobném raketoplánům a vztlakovým tělesům z 60. let... Nic z toho se již neuskutečnilo. Poté, co K. A. Kalinin byl pro obvinění ze špionáže a sobotáže během stalinských čistek na jaře r. 1938 zatčen, se jeho osud potkal s osudy mnoha obyčejných sovětských lidí stejně jako významných vědců a techniků. Kalinin ale neměl takové štěstí jako např. Andrej Nikolajevič Tupolev (Андрей Николаевич Туполев), jemuž byl původně navrhovaný trest smrti změněn na káznici, nebo Nikolaj Nikolajevič Polikarpov (Николай Николаевич Поликарпов) a Dimitrij Pavlovič Grigorovič (Димитрий Павлович Григрович), kteří podobně jako Tupolev, dostali možnost pracovat ve svém oboru a po vypuknutí války vyvázli. Líčení osudů K. A. Kalinina je zde možné skončit. Dále bylo už jen surové vypořádání se s nepohodlným člověkem. Nejprve moskevská věznice, potom převod do voroněžské káznice, sedm měsíců výslechů, mučení. Nakonec následuje 21. října 1938 neveřejný vojenský soud, rozsudek trestu smrti a poprava zastřelením. Zde panuje značná nejistota v dataci. Většina pramenů se shoduje na roku 1938 bez dalších upřesnění, objevil se ale také odlišný údaj pravděpodobného termínu popravy 21. 4. 1940...

Konstantin Aleksejevič Kalinin se po létech dočkal rehabilitace jak doma, tak ve světovém měřítku. Jeho přínos světovému letectví ocenil v r. 1999 mezinárodní výbor, vybírající jména pro nově objevené vesmírné objekty. Planetka č. 3347 nese jméno „Konstantin“, přičemž ve zdůvodnění je přímo uvedeno, že tomu tak je na počest "K. A. Kalinina, leteckého konstruktéra, tvůrce řady letadel různých typů, z nichž jedno získalo zlatou medaili na Mezinárodní letecké výstavě v Berlíně v r. 1928".

Přehled konstrukcí

Kalinin K-1 červenec 1925

Kalinin K-2 1926

Kalinin K-3 1927

Kalinin K-4 březen 1928 (1929 - sanitní verze)

Kalinin K-5 červen 1928

Kalinin K-6 říjen 1929 (?srpen 1930)

Kalinin K-7 1933

Kalinin K-9 1932

Kalinin K-10 1932

Kalinin K-11 1933

Kalinin K-12 /VS-2 1936

Kalinin K-13 projekt

Kalinin K-14 projekt

Kalinin K-15 projekt

Prameny:
http://www.cofe.ru/avia/K/K-1.htm
http://www.de1939a1945.bravepages.com/casos/004rein01.htm
http://airliner.narod.ru/index.html
http://www.ctrl-c.liu.se/misc/RAM/kalinin.html
http://focus.in.ua/article/history/10848.html
http://ru.wikipedia.org/
http://web.poltava.ua/homes/stimorol/kalinin.htm
Autor : František Aubrecht / Aubis 🕔07.02.2008 📕14.894

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře