Poslední plachetní korzár - Felix Graf von Luckner

Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔28.11.2007 📕19.101

Velitel pomocného křižníku Seeadler (což byl přestavěný trojstěžník Pas sof Balhama s ocelovým trupem a čtyřtaktním dieselovým motorem. V červnu 1915 plula s nákladem bavlny do Archangelska, severozápadně od Cape Wrath ji zastavila hlídková loď a kvůli nesrovnalostem v dokladech ji odeslala ke kontrole do Skotska. Na cestě tam ji zajala ponorka U 36 pod velením kapitánporučíka Graefeho a dopravila ji do Cuxhavenu. Německá Kriegsmarine ji pod jménem Walter používala ke školním účelům. Při přestavbě na pomocný křižník byla plachetnice vyzbrojena dvěma kanony ráže 88 milimetrů, skryté v přední části lodi. Po přestavbě obdržela nové jméno Seeadler - mořský orel) byl Felix von Luckner.

Felix se narodil 9. 6. 1881 v Altfranken u Drážďan, v rodině, jejíž rodokmen začínal roku 1707 Johannem Jakobem Lucknerem, jehož vnuk byl Nicolaus Luckner, francouzský královský generálporučík, velitel francouzské Rýnské armády a pozdější maršál Francie, známý z Rouget de Lislete, písničky známé dnes jako Marseillaise. Baronát byl rodu udělen dánským králem roku 1778 a 31. 3. 1784 následovalo povýšení do hraběcího stavu. Pravnuk tohoto vojáka Felix Alexander Nikolaus Graf von Luckner odešel ve dvanácti letech, po útěku z domova, na moře a živil se na osobních lodích jako steward pod jménem Phylax Lüdicke.

Jeho první lodí byla ruská Niobe, poté americký čtyřstěžník Golden Shore a poté britský Pinmore, následovaly další lodě. Činil se i na souši, v Austrálii se věnoval nějaký čas odstřelu klokanů, fakírství, boxu, a jiným krátkodobým zaměstnáním. Poté se na čas objevil v Mexiku u prezidentské palácové gardy. Roku 1903 na navigační škole v Lübecku složil zkoušky kormidelníka a 1907 na škole námořní plavby Papenburg v Hamburku složil námořní kapitánské zkoušky. V 1903 vstoupil jako jednoroční dobrovolník do císařského námořnictva (Kaiserliche Marine). Po obdržení kapitánského patentu byl roku 1910 na přímluvu prince Heinricha von Preussen (císařův bratr byl velitelem válečného námořnictva), zařazen mezi aktivní důstojníky a obdržel hodnost Leutnant zur See in die Reserve (v té době byl držitel nejvíce medailí za záchranu životů na moři. Roku 1913 byl povýšen na Oberleutnant zum See (jiné prameny hovoří o roku 1911)). Mezi lety 1911 a 1913 sloužil na Preussen, Braunschweig a Kaiser. V letech 1913/14 sloužil na dělovém člunu Panther v Německé jihozápadní Africe. Poté následovalo přeložení na Kronprinz.

Po zahájení války se zúčastnil bitvy u Helgolandu a nájezdů na britské pobřeží, v bitvě u Jutska byl již velitelem dělové věže Dora na bitevní lodi Kronprinz. Nedlouho poté byl, již v hodnosti Kapitänleutnant, vybrán za velitele pomocného křižníku Seeadler.

21. 12. 1916 Seeadler vyplul do akce. Podél norského pobřeží zamířil směrem okolo Skotska do Atlantiku. 24. 12. byla plachetnice zastavena britským pomocným křižníkem Avenger. Na palubu se dostavila inspekční skupina, která se nechala oklamat norskou kamufláží a loď propustila. První obětí na volném moři se 9. 1. 1917 stal britský parník Gladys Royal o 3268 BRT. Parník Lundy Island o 3095 BRT následoval o den později. 21. 1. mezi Brazílií a Afrikou skore rozšířil francouzský trojstěžník Charles Gounoud o 2199 BRT, snaha uniknout se nevydařila, ale před potopením odešla rádiová zpráva. Kanadský trojstěžník Perce o 364 BRT dostižený 24. 1. už o působení Seeadleru díky předchozímu varování věděl. 3. 2. 1917 byl díky momentálně poškozenému dieselu dostižen čtyřstěžník Antonin o 3071 BRT jen po plachetní honičce. 9. února byl potopen trojstěžník Buenos Aires o 1811 BRT převážející náklad chilského ledku. Devatenáctého února západně od Sao Pedro skončilo štěstí čtyřstěžníku Pinmoreo 2431 BRT, paradoxem byla skutečnost že na této lodi se Felix von Luckner plavil v roce 1902 jako stevard.

Pětadvacátého února byl po inspekci propuštěn dánský čtyřstěžník Viking, ovšem druhý den trojstěžník British Qouman o 1953 BTR už takové štěstí neměl. Večer téhož dne se k němu přidal francouzský čtyřstěžník La Rochefoucauld o 2200 BRT.
V noci pátého března šel ke dnu další francouzský čtyřstěžník o 2200 BRT jménem Dupleix. Jedenáctého března byl předstíráním požáru na palubě přilákán parník Horngarth o 3609 BRT, namísto pomoci se ovšem parníku dostalo granátů z kanonu z nichž první zasáhl radiostanici a druhý dělo na zádi, což spolu s výhružkou torpéd přimělo kapitána ke kapitulaci. Loď byla následně potopena výbušninami.

Čtyřstěžník Cambronne 1863 BRT, měl odlišný osud, byl využit, aby odlehčil Seeadlerovi od nahromaděných zajatců, kteří na něj přestoupili a tři sta jich na lodi zamířilo do neutrálního přístavu. Seeadler zamířil na jih k Hornovu mysu do Tichého oceánu. Bouřlivé počasí mu umožnilo uniknout silněji vyzbrojenému britskému pomocnému křižníku Otranto. Stejně tak štěstí nepřálo ani obrněnému křižníku Lancaster hlídkujícímu u pobřeží Chile.

Mezitím vstoupili do války Spojené státy americké a Seeadleru se tak zvětšilo spektrum možných obětí. 14. 6. to byl čtyřstěžňový škuner A. B. Johnson o 529 BRT o den později se potopil škuner R. C. Slade o 673 BRT. 8. 7. to byl škuner Manila 731 BRT, jímž se skore Seeadleru uzavřelo.

2. 8. 1917 zakotvil Seeadler u pobřeží ostrova Ile Mopélie v souostroví Sous le Vant patřící k Tahiti. Zde vypověděl službu motor a přílivová vlna vrhla pomocným křižníkem na pobřeží. Loď přišla o stěžně a korálové útesy proděravily trup. Podle amerických zajatců měla katastrofa odlišný průběh. Většina Němců byla na břehu, když se uvolnila kotva a on narazil na břeh, několik mužů ponechaných jako hlídka nemohlo ničemu zabránit.

Von Luckner vyplul na motorovém záchranném člunu s pěti muži k výpravě k několika ostrovům ve snaze ukořistit nějakou loď a s ní se vrátit pro zbytek posádky. U ostrova Wakaya je však zajali policisté na člunu Amra dne 21. 9. 1917. Von Luckner se svými pěti muži uprchl z vězení na Novém Zélandu 13. 12. 1917 na motorovém člunu, patřícím veliteli zajateckého tábora. Člun byl vyzbrojen maketou kulometu pro divadelní představení, což však von Lucknerovi stačilo k přepadení škuneru Moa. Díky rádiovému varování na ně byla uspořádána štvanice. Štěstí se usmálo na hlídkovou loď Iris a Němci padli znovu do zajetí z něhož se vrátili v roce 1919.

Zbytku posádky se podařilo ukořistit francouzskou bárku Lutece, jejíž posádka chtěla prozkoumat vrak Seeadleru, v lodi se vydala na cestu zpět do Německa, poblíže Velikonočního ostrova narazila na skálu a potopila se. Všichni se sice zachránili, skončili však v chilské internaci, ze které se vrátili v lednu 1920.

Celkem na konto Seeadleru bylo připsáno 14 lodí o 28 140 BRT. Von Luckner pokračoval ve službě u Reichsmarine na školní lodi Niobe, 31. 5. 1922 opustil aktivní službu v hodnosti korvetního kapitána.
V květnu 1921 vstoupil mezi svobodné zednáře v Hamberku do lože „Zum goldenen Kugel Nr.66“.

1925 založil Spolek pro světové plachtění hraběte von Lucknera a zakoupil čtyřstěžník Vaterland, který během následujícího roku přestavěl na plovoucí výstavbu německého zboží a v září vyplul na cestu kolem světa. 1927 obdržel za svou misi dobré vůle čestné občanství města San Francisko, kromě toho obdržel 116 čestných členství v různých amerických klubech. Roku 1928 se vrátil do Německa a než vyplul na druhou cestu do USA tak přejmenoval svou loď z Vaterland na Mopelia. 1935 Mopelia vyhořela v přístavu Bremen. 1936 spoluúčast na koupi lodi Seeteufel s nímž následující dva roky obeplouval svět. Roku 1939 se vrátil zpět do Německa, kde až do roku 1945 žil v domě své matky v Halle an der Saale v ulici Alte Promenade 13. Díky známostem a popularitě mu za jeho svobodné zednářství postih od nacistů nehrozil, ale ani konexe nezměnily Hitlerův zákaz jeho reaktivace. Za dodnes nevyjasněných okolností se velmi pravděpodobně von Luckner podílel na záchraně Židovky před transportem do koncentračního tábora. Dotyčná, Rosalie Janson, tyto skutečnosti roku 1951 písemně potvrdila. Lucknerova vlastní interpretace obsahuje tolik protimluvů, že ji nelze brát za spolehlivý zdroj. Přes tyto nejasnosti von Luckner za tento čin byl nominován na čestný titul – Spravedlivý mezi národy, ale izraelské zkušební komisi se také nezdály důkazy dostatečně průkazné.

16. 4. 1945 se k městu Halle blížily americké jednotky. Von Luckner se dobrovolně nabídl, že zprostředkuje vyjednávání. Překročil spolu s majorem K. Huholdem frontovou linii, kde narazil na Ala Newmena, válečného zpravodaje časopisu Newsweek, s nímž se znal z dvacátých let. V jeho doprovodu dorazil na štáb 104. US pěší divize, kde vyjednával s generálem Allenem. Podařilo se mu přesvědčit velitele argumenty soucitu/humanitou s civilním obyvatelstvem, aby upustil od taktiky „buď se vzdáte nebo vás zničíme“ a zahájil vyjednávání s německým velitelem města. Vyjednávání skončilo 19. 4. 1945 v 10.55, kdy se německé jednotky stáhly směrem na jih a Halle mohlo být vyhlášeno na otevřené město navzdory Hitlerovu rozkazu o obraně do posledního muže. Že se podařilo vyhnout bojům v městské zástavbě lze prohlásit za jisté a potvrzené prameny obou bojujících stran, oproti tomu data potvrzující odvrácení bombardovacího náletu již tak dobře doložena nejsou (alespoň dle autora tohoto článku) – což ovšem von Lucknerovi zásluhy o zachránění města a jeho obyvatel nijak nezmenšuje.
Von Luckner město Halle opustil při stažení Američanů na západ spolu s nimi. Roku 1946 byl jmenován čestným plukovníkem 104. US. divize TIMBERWOLVES za zásluhy při vyjednávání o město Halle.
9. 4. 1953 obdržel Velký spolkový záslužný kříž (Große Bundesverdienstkreuz). 1956 byl navržen na Nobelovu cenu míru.
Jeho knihy o dobrodružstvích Seeadleru se staly světovým bestselerem.

Felix von Luckner zemřel 13. 4. 1966 v Malmö ve Švédsku.

Ale jeho činy na pomocném křižníku Seeadler nezůstaly zapomenuty. V letech 1927 až 1942 obdržel čestné jméno Seeadler torpédový člun, stejně tak Bundesmarine použila toto jméno roku 1958 pro rychlý člun a roku 1976 pro létající rychlou loď.
Pod jménem Graf Luckner natočila televize ARD mezi roky 1973/75 série 39 epizod, v níž byl Felix von Luckner hlavním hrdinou, francouzská verze měla titul Les Aventures du Capitaine Luckner.
29.3.2004 bylo založeno občanské sdružení Felix Graf von Luckner v Halle aby udržovalo památku na Lucknerovu humanitu a porozumění národům. Mezi aktivitami je i zřízení památníku a musea.
K 125. výročí narození vydala německá pošta zvláštní edici známek a v Halle a Kielu bylo 8. 6. 2006 u této příležitosti použito i zvláštní razítko. Ve stejný den byla sdružením hraběte Lucknera vydána limitovaná série pamětních medailí s portrétem hraběte.

Zdroj:
Ivo Pejčoch –Němeční korzáři /pomocné křižníky první a druhé světové války/
http://ahoy.tk-jk.net/MaraudersWW1/Seeadler.html
http://en.wikipedia.org/wiki/Felix_von_Luckner
http://de.wikipedia.org/wiki/Felix_Graf_von_Luckner
http://www.gelanti.dircon.co.uk/von_luckner/von_luckner.htm
http://www.luckner-gesellschaft.de/
http://www.graf-luckner-marineclub.de/lucknere.htm
Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔28.11.2007 📕19.101

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře