Karpatská Sič

Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔27.11.2007 📕20.450

Na rozdíl od území Čech a Moravy, kde se po Mnichovu 1938 situace požadavky Německa přesně specifikovaly, se o nárocích Maďarska mělo teprve jednat a tak na rozdíl od demobilizace v zemích českých zůstal v jednotkách na Slovensku a Podkarpatské Rusi plný početní stav. Zatímco útoky henleinovců ustávaly, tak se východní Slovensko a Podkarpatská Rus staly cílem intenzivní činnosti polovojenských útvarů z Maďarska i z Polska. Že nezůstalo jen u toho, svědčí i sestřelení československého pozorovacího letounu Letov Š. 328 z 10.letky maďarskou stíhačkou C. R. 32 z 1/2. vadászszázad (přičemž byli zabiti dva čs. letci) 25. října 1938. V rámci mobilizace zde aktivovaná třetí armáda pod generálem Lvem Prchalou byla demobilizována až po Vídeňské arbitráži a ukončena byla až 15. 12. 1938.

Během změn, jež souvisely s reorganizací autonomní vládní administrativy na Podkarpatské Rusi na konci října 1938, se její militantní část ukrajinských a rusínkých nacionalistů přeměnila na vojenskou organizaci se jménem Karpatská Sič. Podle výnosu ministerstva vnitra č. 372/1938 měli její členové právo nosit stejnokroj a zbraň. Jejím úkolem bylo hájit zájmy státu a vystupovat jako ozbrojená organizace ve spolupráci s armádou a četnictvem. V krizových situacích se Sič osvědčila v nasazení na hranici proti diverzním jednotkám z Polska a proti maďarské invazi. Celkový stav dobrovolníků Siče byl asi pět tisíc mužů.

Po přijetí zákona o autonomii Karpatské Ukrajiny dne 19. 11. 1938 se úředním jazykem stala ukrajinština. Premiérem zemské vlády a zároveň ministrem vnitra se stal Msgr. A. Vološin (po WWII odvlečený příslušníky Smerše do Moskvy, kde ve vězení zemřel). Volby v polovině února 1939 vyhrála strana Ukrajinské národní jednoty, ještě počátkem března se pražská centrální vláda snažila udržet klid politickou cestou. Po ústupcích čs. vlády vůči ujednání z Mnichova a Vídně silně ochabla loajalita příslušníků Siče vůči československé republice. Reálná slabost druhé republiky a odstoupení části území Podkarpatské Rusi Maďarsku, spolu se zesilující propagandou Německa, Maďarska a Polska, obrátila smýšlení příslušníků Siče proti republice.

18. 2. 1939 bylo na zemském sjezdu rozhodnuto zvýšit počet na osm tisíc. Organizačně se členila na prapory, kurin. Organizovaný byl pouze jeden, jemuž velel Stefan Rosocha, poslanec parlamentu. Druhý prapor byl rozptýlen na menší skupiny. Skutečným velitelem Siče byl Dmytro Klempuš.

13. března 1939 byla po informacích zpravodajské služby o připravovaném ozbrojeném vystoupení Karpatské Siče v Chustu podniknuta ze strany věrných čs. jednotek preventivní opatření v rozmístění vojsk a na rozkaz generála Lva Prchaly došlo k zatčení několika důstojníků Siče. Tím byla vyvolána krize a konalo se několik protičeských demonstrací, při nichž došlo v Chustu v noci z 13. na 14. března k boji s čs. jednotkami. V první fázi příslušníci Siče útočili na kasárna a vládní budovy, po neúspěchu následoval protiútok jednotek SOS končící dobytím velitelství Karpatské Siče v hotelu Koruna. Z cca 350 útočníků jich bylo na 200 zajato. Díky preventivní zatýkací aktivitě gen. Prchaly byla vina za střetutí přisouzena čs. straně a gen. Prchala musel opustit své ministerské pozice, ale situace se tím neuklidnila. Napětí stupňovaly zprávy o soustředění maďarské armády na hranicích a plánování vyhlášení slovenské samostatnosti.

Vološinova vláda se uchýlila do kláštera, kde byla obklíčena vojskem. Téhož dne večer zahájily nástup přes hranice maďarské polovojenské oddíly následované jednotkami královské armády.

15. března 1939 po okupaci českých zemí a vzniku samostatného Slovenska předala na rozkaz armádního velení část vojenských jednotek zbraně příslušníkům Siče, aby mohli bránit svůj náhle samostatný stát. Čs. vojsko se evakuovalo na Slovensko a do Rumunska a Polska z těch oblastí, kde ústup na Slovensko nebyl možný.

V rámci samostatné vlády byl jmenován ministrem obrany Stepan Kločurak, jenž vyhlásil na 16. 3. 1939 všeobecnou mobilizaci směřovanou především na všechny Ukrajince a Rusíny sloužící v bývalé československé armádě.
Jednotky Siče se potýkaly hlavně s nedostatkem výzbroje, což byla především výzbroj čs. armády a četnictva, jenž se stahovalo na rumunskou státní hranici.

Maďarská armáda obsadila město Sevlješ (dnes Vinogradiv) západně od Chustu 15. 3. 1939 ve 14 hodin. Jednotky Siče pod velením Jakiva Holoty a Ivana Čučka bránily město následujících 24 hodin. Chust byl obsazen 16. 3. 1939 v půl páté odpoledne. Zbytky útvarů Karpatské Siče ustoupily za řeku Tisu, jež tvořila hranici s Rumunskem. Část z nich byla později vydána do maďarských rukou. Z obsazeného Užhorodu postupovala maďarská armáda na sever k hranici s Polskem. Po 16. březnu skončila organizovaná obrana a sporadické srážky v Karpatech probíhaly až do 23. března, než Maďaři ovládli celé území. Část útvarů Siče ustoupila na západ na Slovensko, kde byla internována v Kamenici nad Cirochou. Po několika týdnech byli propuštěni a slovenská vláda jim udělila azyl. Karpatskoukrajinská vláda opustila Chust a přes Tačevo ustoupila do rumunského Sigetu, kde byla vzata pod ochranu policejního prefekta.

Tím skončila 18. 3. 1939 existence samostatné Karpatskoukrajinské republiky i její ozbrojené složky – Karpatské Siče. Za svou krátkou existenci bojovali její příslušníci po boku československé armády i krátce proti ní, stálé boje se záškodníky z maďarských a polských polovojenských oddílů vedli po celou dobu své existence a proti pravidelným jednotkám královské maďarské armády si zabojovali v závěru. Vítr druhé světové války potom zanesl některé její bývalé příslušníky na různé strany jejích účastníků i k nezávislým jednotkám ukrajinských nacionalistů, ale to už je jiný příběh.

Zdroj:
Stanislav A.Auský – Dobrovolníci a druhá světová válka
http://www.vojenstvi.cz/armada/nazory_4.htm
http://www.cs-magazin.com/2004-07/view.php?article=articles/cs040706.htm
Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔27.11.2007 📕20.450

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře