Bitva u Leuthenu roku 1757

Autor : radus 🕔22.11.2007 📕20.715

Předehra

Po listopadovém dobytí slezských pevností Svídnice a Vratislavy rakouskými vojsky musel pruský král Fridrich II. na vzniklou situaci reagovat. Rozhodl se vytáhnout s vojskem do Slezska směrem k Vratislavi a utkat se znovu s rakouskou armádou.

Ráno 4. prosince 1757 vyrazilo pruské vojsko z Parchwitz směrem k rakouskému ležení u Vratislavi (Breslau, Wrocław). Armáda postupovala ve čtyřech souběžných kolonách na čele s předvojem osmi set dobrovolníků, v jejichž středu se pohyboval i sám král Fridrich. Dvě vnější kolony tvořily jednotky jezdectva, vnitřní kolony byly složeny z jednotek pěchoty. Za kolonami pěchoty postupovalo těžké dělostřelectvo. Ve vesnici Neumarkt zaskočili a zajali několik stovek Chorvatů a císařskou polní pekárnu i se zásobami chleba a mouky. Neočekávaný příděl čerstvého chleba i první úspěšná akce povzbudila bojového ducha pruských vojáků. Přítomnost několika rakouských ženijních jednotek, vyměřujících nedaleko umístění tábora, potvrdila, že se rakouské jednotky rovněž vydaly na pochod. Po přenocování v blízkosti vesnice Neumarkt pokračovala pruská armáda mlhavým ránem 5. prosince v tichosti v pochodu směrem k rakouským pozicím v očekávání brzkého střetnutí a v naději, že rakouské vojsko překvapí. Velitelé i vojáci byli s terénem v okolí Leuthenu dobře obeznámeni, protože se v těchto místech uskutečnilo rok před válkou vojenské cvičení.

Rakouská vojska pod velením prince Karla Lotrinského opustila opevněný tábor u Vratislavi a vydala se vstříc postupujícím Prusům. Po zjištění, že se pruské vojsko nachází u Neumarktu, zaujala armáda pozici v linii křižující v pravém úhlu silnici do Vratislavi. Rakouská křídla se opřela o nevysoké zalesněné pahorky s bažinatým okolím pravým křídlem na severu u vesnice Nippern a levým křídlem na jihu u vesnice Sagschütz. Střed obrany se nacházel v prostoru vesnic Frobelwitz a Leuthen. Celková délka obranné linie činila 8 kilometrů a poté, co později Nádasdy zaujal se svými husary pozici na levém křídle u Gohlau, se protáhla na délku přes devět kilometrů. Zálohy byly umístěny za levým křídlem. Tato pozice byla zvolena záměrně v očekávání pruského obchvatného manévru.

Rozložení sil

Rakouské jednotky

Na straně Rakouska se bitvy zúčastnilo 65 000 až 70 000 vojáků pod velením prince Karla Lotrinského a hraběte Dauna. Armáda byla složena ze 125 švadron jezdectva a 85 praporů pěchoty. Dělostřelci disponovali 210 kanóny různých ráží.

  • Pravému křídlu jezdectva velel GdK hrabě Lucchesi d'Averna
  • Pravému křídlu pěchoty velel FzM svobodný pán von Kheul
  • Pravému křídlu záloh velel FmL von Arenberg
  • Levému křídlu jezdectva velel GdK hrabě Serbelloni
  • Levému křídlu pěchoty velel FzM hrabě Colloredo
  • Levému křídlu záloh velel GdK hrabě Nádasdy-Fogáras

Předvoj

  • Jednotkám předvoje velel FmL Nostitz

První linie

  • Jednotkám jezdectva veleli FmL markýz de Spada, FmL svobodný pán von Wollwarth, FmL princ Hohenzollern, FmL svobodný pán von Buccow.
  • Jednotkám infanterie veleli FmL hrabě Macquire, FmL svobodný pán von Andlau, FmL hrabě Puebla, FmL hrabě D'Arberg, FmL svobodný pán von Angern.

Druhá linie

  • Jednotkám jezdectva veleli FmL hrabě Trautmannsdorf, FmL hrabě Daun, FmL hrabě von Starhemberg, FmL hrabě Kolowrat.
  • Jednotkám infanterie veleli FmL hrabě von Starhemberg, FmL hrabě Weid, FmL svobodný pán Haller.

Zálohy

  • Jednotkám záloh veleli FmL svobodný pán Forgách, GFM hrabě von Seyssel d'Aix, FmL hrabě von Spitznatz, FmL hrabě O'Donell

Pruské jednotky

Na straně Pruska se bitvy zúčastnilo 29 000 až 33 000 vojáků pod velením krále Fridricha II. a GdI Moritze von Anhalt-Dessau. Armádu tvořilo 49 praporů pěchoty a 129 eskadron jezdectva. Dělostřelci disponovali 167 kanóny mezi nimiž bylo i několik těžkých děl z pevnosti Hlohov, z nichž každé muselo táhnout šestnáct koní.

  • Pravému křídlu jezdectva velel GL von Zieten
  • Pěchotě velel GdI Moritze von Anhalt-Dessau
  • Levému křídlu jezdectva velel GL von Driesen

První linie

  • Jednotkám jezdectva veleli GM Lentulus, GM Schmettau, GM baron Schönaich, GM Stechow, GM Normann a GM Meyer.
  • Jednotkám pěchoty veleli GL princ Ferdinand Brunswick, GL von Retzow, GM princ Braunschweig, GM von Kahlden, GM von Münchow a GM von Geist.

Druhá linie

  • Jednotkám jezdectva veleli GM Czettritz, GM von Krokow (ml.), GM von Krokow (st.) a GM von Bredow.
  • Jednotkám pěchoty veleli GL von Forcade, GM Rohr, GM von Bülow, GM von Oldenburg

Ostatní jednotky

  • Velitelé GL princ von Württemberg, GM von Wedel, GM Kalkreuth, GM Golz, GM Lattorfe

Podrobnější popis rozložení jednotek spolu s dalšími údaji je možné nalézt v pramenech [1] a [6].

Bitva

K prvnímu střetnutí 5. prosince 1757 došlo před devátou hodinou nedaleko vesnice Borne, kde předvoj pruské armády spatřil v mlze řadu jezdců. Byla to předsunutá rakouská jízdní hlídka složená z několika jednotek husarů, které velel FmL Nostitz. Nostitz nedokázal v první chvíli v mlze odhadnou počet nepřátel a když se mu to konečně podařilo, dal okamžitě povel k ústupu přes vesnici Borne. Bylo však již pozdě. Jeho muži byli rozděleni a obklíčeni přesilou pruských husarů a po krátkém urputném boji bylo zajato asi 600 rakouských jezdců a sám FmL Nostitz byl těžce raněn.

Bitva u Leuthenu

Ztrátou předsunutých oddílů, tvořených jedněmi z nejzkušenějších mužů, bylo rakouské vojsko oslepeno a Prusové mohli nerušeně z vrchu Schönberg provést průzkum rozložení rakouských sil. Fridrich po dlouhém rozmýšlení shledal rakouská postavení na severu u Nippernu jako těžko překonatelná a dobře opevněná a proto se rozhodl vést útok směrem na Leuthen a Sagschütz na levém křídle rakouské armády.

Obratným manévrováním s využitím terénu dokázal král Fridrich Rakušany přesvědčit o svém záměru zaútočit proti pravému rakouskému křídlu. Generál Lucchesi poslal několik spěšných depeší princi Karlovi s žádostí o urychlené přesunutí záloh na pravé křídlo. Princ Karel tlaku Lucchesiho žádostí podlehl a zálohy přesunul na pravé křídlo. Hrabě Daun se vydal spolu se zálohami na obhlídku pozic na pravém křídle, aby osobně zjistil skutečný stav věci. Pruské jednotky se mezitím přeskupily do dvou kolon a postupovaly ve vzdálenosti dvou kilometrů východně od rakouských pozic kryty kopci na jih směrem k vesnici Lobetinz. Rakušané se ještě nějakou dobu mylně domnívali, že Fridrich snad odmítl bitvu a stáhne se zpět. Když však pochodové kolony učinily vlevo bok - ocitly se v útočné formaci přímo proti rakouskému levému křídlu. Nádasdy okamžitě rozpoznal nebezpečí hrozící na levém křídle a požádal prince Karla o vyslání posil.

Bitva u Leuthenu

Krátce po jedné hodině po poledni vydal GM Wedel povel k útoku a pruská armáda se pohnula z linie Lobetinz–Schriegwitz a postupovala spořádaně proti rakouskému levému křídlu u vesnice Sagschütz, které bránily převážně jednotky württembergské a bavorské pěchoty. Tyto jednotky se sice zpočátku statečně bránily, ale později byly pod náporem pruské pěchoty a dělostřelectva nuceny ustoupit. Za podpory těžkého dělostřelectva rozmístěného na kopcích postupovala pruská pěchota stále vpřed a zatlačovala celé levé rakouské křídlo směrem k vesnici Leuthen. GdK Nádasdy ve 13.30 vyslal své jezdce do protiútoku proti pravému pruskému křídlu. GL Zeiten okamžitě reagoval a v čele svých jízdních oddílů vyrazil do protiútoku. V nelítostné nepřehledné řeži se nakonec dokázalo prosadit pruské jezdectvo a odvrátilo rakouský protiútok.

Princ Karel urychleně povolával rezervy zpět, ale při vzdálenosti asi 6 km musel trvat přesun více než hodinu. GdK Serbelloni stáhnul své jízdní jednotky zpět přes Leuthen na sever do bezpečí a zanechal na místě osamoceného Buccowa pouze s několika jeho jednotkami, jenž  se neohroženě postavil na odpor postupující pruské pěchotě. Svým rozhodným odporem sice nedokázal postupující útočníky zastavit, ale dokázal získat tolik potřebný čas pro alespoň částečné dokončení reorganizace nové rakouské obranné pozice u vesnice Leuthen. První improvizovanou obrannou linii probíhající vesnicí Leuthen se rakouským jednotkám vystaveným soustředěnému a disciplinovanému postupu pruské pěchoty mohutně podporované dělostřelectvem nepodařilo přes veškeré projevené hrdinství dlouho udržet a zbytky zdecimovaných jednotek ustoupily na severní okraj vesnice, kde již byla připravována další obranná linie. Tato linie nebyla sice také úplně dokonale zformována, protože některé jednotky byly v důsledku bitevního zmatku rozptýlené a dezorientované, ale ve své délce 3 kilometrů se mohla opřít o zástavbu a zastavit pruský nápor. Silným obranným bodem se stal kostel se zahradou obehnanou zdí s kruhovými baštami v rozích. První útok Prusů se zde podařilo odrazit a několik dalších pokusů o dobytí kostela rovněž ztroskotalo. Soustředěnému a odhodlanému náporu pruské pěchoty se nakonec podařilo obránce zdolat a silně prořídlé rakouské jednotky ustoupily zpět na další obranou linii. Levé křídlo pruské pěchoty bylo decimováno silnou obrannou palbou rakouských děl a hrozilo nebezpečí útoku proti takto oslabenému křídlu. Fridrich proto přesunul dělostřelectvo k podoře oslabeného křídla a pruské granáty začaly brzy dopadat do rakouských pozic.

Bitva u Leuthenu

GdK hrabě Lucchesi ze svých pozic odhadl nebezpečí hrozící od pruských dělostřelců a rovněž rozpoznal oslabení levého křídla útočících jednotek a rozhodl se v 16.30 právě na toto místo zaútočit svými jízdními jednotkami. Jeho záměr však vystihl pruský generál Driesen a se svými jízdními jednotkami, které od začátku bitvy vyčkávaly skryty v prostoru vrchu Sophienberg, podnikl protiútok na křídlo útočících rakouských jezdců. Tento neočekávaný manévr měl na rakouskou jízdu zdrcující dopad. GdK hrabě Lucchesi byl ihned na začátku střetu zabit a ostatní jednotky se dostaly do divokého střetu s pruskými husary. Síly na obou stranách byly vyrovnané, situace byla nepřehledná a naděje na úspěch byly otevřené pro obě strany. Se západem slunce se však jezdci dostali až na okraj vesnice Leuthen, kde způsobil jejich boj velký zmatek v řadách rakouské pěchoty. S nastávající tmou začaly některé rakouské jednotky neuspořádaně ustupovat na východ, směrem k Vratislavi. Jednotky, které stále držely své pozice, byly smeteny a rozprášeny pruskými dragouny. Ve snaze krýt ústup podnikly rakouské jednotky několik protiútoků, čímž umožnily bezpečné stažení dalších vojáků. Teprve tma zachránila ustupující jednotky před dotírajícími Prusy.

Po bitvě

Ztráty na rakouské straně činily 3 000 mrtvých a 6 000 zraněných. Do zajetí padlo 12 000 mužů a později během ústupu bylo zajato dalších asi 10 000. Rovněž bylo ztraceno 131[1] (116 [6]) kanónů a 46 [1] (51[6]) praporů. V boji padli GdK Lucchesi a princ Stolberg. Zraněni byli podmaršálkové Haller, Nostitz a Macquire, generálové Lacy a O'Donell, který byl zajat. Pruské ztráty byly výrazně menší a dosahovaly 1 200 mrtvých a asi 5 000 zraněných. Generál Rohr podlehl zraněním, které utrpěl v bitvě.

Bitva u Leuthenu

Část ustupujících rakouských vojáků posílila obránce pevnosti ve Vratislavi, zůstali zde rovněž někteří ranění. Zbytek vojska se vydal na strastiplný zimní pochod zasněženou krajinou zpět do Čech. Pruské vojsko dorazilo 20. prosince k Vratislavi a po krátkém obléhání a ostřelování se posádka pevnosti 21. prosince vzdala a vydala ji do pruských rukou.

Dohra

Unavené pruské vojsko v čele s králem Fridrichem zůstalo ve Vratislavi až do března 1758. Pruský král očekával nabídku míru z rakouské strany, ale nedočkal se jí - Marie Terezie nehodlala boj vzdát. Spolu se svými spojenci Ruskem a Francií disponovala 250 000 vojáky, zatím co Fridrich měl k dispozici pouze 130 000 mužů a plánovala další koordinované ofenzivní akce proti Prusku na rok 1758.

Pruské vítězství u Lethenu prokázalo taktickou vyspělost a disciplinu pruské pěchoty a patří k mistrovským ukázkám taktiky boje proti početně silnějšímu nepříteli. Na vojenských akademiích bylo na této bitvě dlouhá léta demonstrováno úspěšné využití lineární taktiky. Bitva u Leuthenu se řadí k největším vítězstvím pruského krále Fridricha II.

Použité zkratky

GdK – General der Kavallerie – generál jezdectva
GdI – General der Infanterie – generál pěchoty
FzM – Feldzeugmeister – polní zbrojmistr
FmL – Feldmarschall-Leutnant – podmaršálek
GM – Generalmajor
GL – Generalleutnant
GFM – Generalfeldmarschall

Použité zdroje
[1] MILLAR, Simon, Rossbach and Leuthen 1757: Prussia´s Eagle resurgent, Osprey Publishing, 2002, ISBN 1841765090
[2] HENTY, G. A., With Frederick The Great: A Story of the Seven Years' War, 1910 (http://www.gutenberg.org/1/9/7/1/19714)
[3] kolektiv, Pod císařským praporem: Historie habsburské armády 1526–1918, Elka Press, Praha 2003, ISBN 80-902745-5-2
[4] STELLNER František, Sedmiletá válka v Evropě, Libri, Praha 2000, ISBN 80-7277-010-1
[5] http://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Leuthen
[6] http://www.kronoskaf.com/syw/index.php?title=1757-12-05_-_Battle_of_Leuthen
[7] http://www.muzeum.clnet.cz/
[8] http://syw-cwg.narod.ru/SYW_Maps.html
[9] http://www.militaryheritage.com/
[10] http://commons.wikimedia.org/
Autor : radus 🕔22.11.2007 📕20.715

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře