I./ZG 2 nad Polskem

Autor : stary 🕔10.11.2007 📕18.817

Článek byl ve zkrácené formě publikován v HPM č.8 a 9/2007.


Bernbergjäger - znak I./ZG 2


Gruppenkommandeur I./ZG 2 Hauptmann Johannes Gentzen

Přepadením Polska 1. září 1939 roku rozpoutalo fašistické Německo šestileté období celosvětové války. Pozemní, námořní i vzdušné síly obou těchto zemí se spolu utkaly v nerovném boji. Strategie „Blitzkriegu“ podpořená odpovídající vojenskou silou ve službě zrůdné ideologie uvrhla Polsko na okraj zániku. Jednou ze tří hlavních složek německých branných sil byly vzdušné síly – Luftwaffe. Přijatá strategie letecké války zdůrazňovala ovládnutí vzdušného prostoru jako nezbytný předpoklad pro vedení jakékoliv úspěšné kampaně. Zničení nepřátelského letectva prvním vzdušným útokem mělo zajistit bezpečí a operační svobodu pozemním jednotkám, jenž měly být podporovány už ničím nevázanými leteckými akcemi. Jedním z hlavních úkolů Luftwaffe byla úzká spolupráce s pozemními silami včetně průzkumu i když bezprostřední podpora na bitevním poli byla pokládána za výjimku. Dle řádu pro vedení letecké války byly účelnější útoky bombardovacích a střemhlavých svazů proti cílům, mimo dosah dělostřelectva, jejichž zničení nebo neutralizace mohla mít rozhodující vliv na bojovou činnost armády. Úkoly Luftwaffe tak byly prováděny na taktické úrovni v nejširším toho slova smyslu a pro jejich splnění bylo proti Polsku nasazeno celkem 969 bombardovacích, 307 střemhlavých a bitevních letounů, 334 lehkých stíhacích, 103 těžkých stíhacích letadel jak rovněž 158 strojů dalekého a 218 strojů blízkého průzkumu. Vesměs se jednalo o kvalitativní špičku tehdejšího letectva. Zatímco se Němci cílevědomě připravovali na válku s Polskem, polská strana si plně uvědomila nebezpečí války s Německem teprve v březnu 1939. Do té doby bylo pokládáno za větší válečnou hrozbu sovětské Rusko. Proto všechny mobilizační plány i plány logistického zabezpečení byly připraveny dle nařízení hlavního štábu pro válku na východě. Zcela opožděné přeorientování na západ vneslo do válečných příprav organizační i kompetenční chaos. Letectvo jako součást ozbrojených sil bylo chápáno pouze jako jejich čistě taktická pomocná složka. Důraz byl kladen na těsnou spolupráci s pozemním vojskem a to zvláště v oblasti průzkumu. Realizace dlouhodobé koncepce rozvoje vzdušných sil byla značně opožděná a nebyla do vypuknutí války uskutečněna. Tomu odpovídalo jak množství tak i kvalita výzbroje. Polské vojenské letectvo nasadilo do bojů v září 1939 celkem 169 jednomístných stíhacích, 124 průzkumně-bombardovacích, 46 středních bombardovacích, 95 pozorovacích jak rovněž 90 neozbrojených pomocných letadel, většinou zastaralých konstrukcí.

Průběh a výsledky úvodní kampaně druhé světové války jsou pro české zájemce o historii vzdušných bojů kapitolou ne zcela známou. V několika více či méně zdařilých publikacích dostupných na našem knižním trhu jsou informace na toto téma uváděny pouze okrajově. V HPM byly dosud publikovány dva články. Článek Ing.Arch. Š.Androviče „Slovenské letectvo vo vojne proti Poľsku – 1939“ v HPM 7-8/2002 a článek „Dory a JGr.102 (I/ZG 2)“, v němž pan Miroslav Šnajdr nastínil nejdůležitější momenty účasti této Gruppe v bojích nad Polskem. Bojová činnost letců a strojů v období jejich bojového nasazení obsahuje nejenom vítězství a ztráty, ale stovky startů k misím různého charakteru dle potřeb bojiště. I když se zdá, že za 60 let od ukončení druhé větové války musí být známy a shrnuty všechny skutečnosti, opak je pravdou. Teprve v posledních pěti létech se začaly objevovat publikace s údaji umožňujícími komplexnější pohled. Ty je třeba ověřit, porovnat, interpretovat a vyhodnotit. Ukazuje se, že dosud přijímané skutečnosti jak v polské tak i německé historiografii je třeba do jisté míry přehodnotit. Týká se to rovněž okolností operačního nasazení I./ZG 2 nad Polskem.

Hlavní úlohou stíhací složky Luftwaffe – Jagdwaffe - byl boj s polským letectvem ve vzduchu při současném zajištění a ochraně vlastního bombardovacího a průzkumného letectva, jak rovněž vzdušného prostoru nad frontou i vlastním zázemím. Pro I./ZG 2, jedinou stíhací složku v rámci Fliegerführer zur besonderen Verwendung – útvaru leteckého velitele pro zvláštní úkoly - to znamenalo zajistit z polního letiště Groß-Stein ochranu pro 103 střemhlavých Ju 87 B, 39 bitevních Hs 123 A a 19 průzkumných Do 17 P ze Stab, I. a II./StG 77, I./StG 76, II.(Sch)/LG 1 a 1.(F)/124 podporujících útočné operace 10.armády ve směrech na Wieluń – Łódź a Częstochowa – Piotrków Trybunalski. Cíle i úkoly prvních vzdušných akcí byly stanoveny již 31.srpna a tak start jednotlivých leteckých skupin byl načasován tak, aby přesně ve 4.45 hodin překročily společně s pozemními jednotkami polsko-německé hranice. Platilo to rovněž pro Zestörery I./ZG 2, jejíž Stabschwarm a 1. Staffel měly vystartovat ve 4.22, přeletět k Namslau, tam se setkat s Ju 87 ze stavu I./StG 77 a dále pak společně pokračovat na Międzybórz – Ostrów – Kalisz - Wieluń. Ve 4.30 měla vzlétnout 3.Staffel a na trase Nieder Elguth – Landsberg (Gorzów Śląski) - Wieluń doprovodit Štuky I./StG 76. Trochu později, teprve v 5.10 měly jít do vzduchu „Dory“ 2.Staffel s úkolem zajistit vzdušnou ochranu bitevníkům z II.(Sch)/LG 2 v jejich letu do prostoru Wieluń – Radomsko - Częstochowa. První válečné ráno však start některých jednotek opozdila hustá přízemní mlha. Stabschwarm společně s 1. Staffel zahájily svou akci s půlhodinovým zpožděním, ve 4.50. První stroje 3.Staffel vzlétly ve 4.57 a v 5.06 se v prostoru vlastního letiště setkaly se svými chráněnci. Mezi 5.12 – 5.15 šlo do vzduchu osm Bf 109 D z 2.Staffel. Ty však své chráněnce nenašly, když z důvodu mlhy Hs 123 zahájily svou bitevní misi teprve v 5.30. Už po čtvrthodině se vrátily na letiště v Groß-Steinu „Dory“ Lt. Mentzela a Uffz. Brannatha ze 3. Staffel. To naznačilo, že ne všechno proběhne zcela hladce. Zbytek Staffel ztratil v průběhu letu orientaci – hrubá vrstva husté mlhy zakrývala orientační body a zkušenosti stíhačů v letech podle přístrojů byly nedostatečné. První ztrátou, kterou ovšem nikdo nezpozoroval, byla havárie Lt. Hanse Nieswandta s Bf 109 D W.Nr.2704. Vrak stroje i s tělem pilota se našly teprve 3.září v blízkosti obce Namslau (dnešní Namysłów) a 4. září byly jeho ostatky dopraveny na palubě Ju 52 do Východního Pruska. Staffel prozatím kroužila nad Rosenbergem (Olesno), kde ke svému štěstí narazila na deset “Emilů“ 1./JG 76 vedených Oblt. Dietrichem Hrabakem. Ty přistály mezi 6.01-6.10 na svém domovském letišti v Juliusburgu a k údivu všech přítomných za nimi začaly nouzově přistávat Zestörery 3./ZG 2. Jejich přistání však poznamenaly havárie. Maj. Zimmermann, Ofw. Müller a další neznámý pilot zničili své stroje. Zbytek Staffel se tak vrátil do Groß-Steinu ve 13.55 bez čtyř letounů. V 6.40 bylo letiště v Groß-Steinu bombardováno. Nebyla to však polská odplata za kruté zničení městečka Wieluń, ale omyl roje 3./KG 76, jehož čtyři Do 17 Z měly problémy s nalezením cíle a při návratu na vlastní letiště ohodily 20 pum na prostranství jihozápadně od nějakého letiště kolem Oppeln (Opole). Byla to ovšem západní část letiště, kde před chvílí přistála 1. Staffel. Je nutno dodat, že Wieluń, okresní městečko s 15 000 obyvateli, se stalo prvním z řady měst a obcí zničených bombardováním v období druhé světové války. Hned v úvodním náletu1 byla zasažena okresní nemocnice v níž zahynulo 26 pacientů, jak rovněž 6 osob zdravotnického personálu. V prvním dnu války zažilo město mezi 5. až 6. hodinou ranní tři ničivé nálety a do 14. hodiny bylo zničeno ze 70%. V jeho troskách zahynulo kolem 1200 civilních osob. Z vojenských jednotek se ve městě nacházely pouze části vozatajských kolon 28. pěší divize vybavené koňskými povozy. Německou propagandou ohlašované zničení brigády jezdectva se nekonalo. Wołyńska brigáda kavalérie byla rozmístěna cca 60 km jižněji a svedla úporný boj s tanky 4. tankové divize u obce Mokra. Mezi 8.24 a 9.12 sedmadvacet „Dor“ Stab, 1. a 2. Staffel doprovázelo Ju 87 od II./StG 77 do prostoru Radomska. Při tomto letu došlo zřejmě k setkání s polskými PZL P.23 “Karaś“ od 32. ER(2), provádějícími v tomto čase průzkum prostoru Rosenberg - Kreuzburg (Kluczbork) - Krzepice. Polští letci nahlásili kontakt s Bf 109, který jim znemožnil splnění úkolu. Stroj plut.pil. Trybulca z prostoru unikl a na stroj ppor.pil. Ebenryttera bylo německými stíhači vypáleno z dálky několik kulometných dávek. Kpr.strz.sam. Tyrakowski byl zraněn do nohy, „Karaś“ však vyvázl bez větších poškození. Němečtí letci ovšem tuto epizodu nenahlásili, což se týká většiny střetnutí s nejasným koncem. Další doprovodnou akci provedlo sedmadvacet „Dor“ až odpoledne, když doprovázelo mezi 13.24 -14.16 hod. Štuky I./StG 76 do prostoru Radomsko – Kłobuck. Při návratu z tohoto letu poškodil při přistání svůj stroj Lt. Hans Röderer. V 17.42 přišlo hlášení o polském vzdušném průzkumu nad obcí Panki ve výšce 2000 m. Ihned šlo do vzduchu 18 strojů Stab a 3. Staffel, které kromě přechycení polského stroje měly provést i volný lov v prostoru Częstochowa - Działoszyn. K setkání s nepřítelem však nedošlo a tak se v 18.45 vrátily na domovskou základnu. Za ztracené stroje byly z polní doplňovací základny (Feldflugpark) v Paderbornu přelétnuty do Groß-Steinu Bf 109 D W.Nr.1735 (C?), 2547, 2570 a 2589.


Dvě z obětí jeho prvního vzdušného vítězství

V sobotu 2. září provedla Gruppe pět bojových misí, které měly za úkol podpořit ofenzivní činnost 10. armády, mezi jinými rovněž útoky na nepřátelské pozemní jednotky. Několik „Dor“ při tom bylo polskými kulomety neškodně zasaženo. Z důvodu přízemní mlhy lety mohly začít teprve po 9. hodině ranní. Mezi 9.18 – 11.10 to bylo dvanáct „Dor“ 2. Staffel, které útočily na jednotky polské 30. pěší divize v prostoru Radomsko - Działoszyn. Doprovodné lety pro Ju 87 z I./StG 77 a I./StG 76 byly spojeny s volným lovem. Nad městem Łódź byla zaznamenána palba těžkého protiletadlového dělostřelectva, ale polské letectvo se neukázalo. V 17.02 šlo do vzduchu osm „Dor“ ze 3. Staffel a ty se rozdělily do dvou skupin. První prováděla volný lov, druhá měla zničit polské průzkumné letadlo, pohybující se v prostoru Działoszyn – Częstochowa - Radomsko. Ani teď se nepodařilo navázat kontakt s nepřítelem. K poslední misi vystartovaly v 17.19 čtyři stroje Stabschwarmu. Jejich úkolem byl útok na polské jednotky chránící železniční most přes řeku Wartu u obce Dąbrówka. Silniční most už byl zničen a tak bylo důležité znemožnit zničení i toho železničního. V Kriegstagebuchu je doslovný záznam „Ženijní i strážní jednotka byly odehnány“. Kolem 18. hodiny došlo v blízkosti mostu jižně od Radomska k setkání s polským P.23BKaraś“, který byl bez jakéhokoliv odporu ihned sestřelen Hptm. Gentzenem. Nejdříve se objevily plameny na levém křídle a pak se letoun zřítil u obce Wygoda. S největší pravděpodobností se jednalo o stroj nr. 44.185 od 1. EBL(2) ze stavu Brygady Bombowej při odpoledním průzkumu prostoru u města Częstochowa, kde měly být následujícího dne provedeny bombardovací akce proti postupujícím kolonám německé 1.tankové divize. V jeho troskách zahynul pozorovatel ppor. obs. Rudolf Wilczak, pilot sierż. pil. Wojciech Uryzaj a letadlový střelec kpr. strz. sam. Władysław Ścibich.

Neděle 3. září znamenala pro Gruppe největší počet bojových misí nad Polskem – celkem třináct i když počet vzletů nebyl tak vysoký jako v prvním dni války. Polské stíhací letectvo se v prostoru nasazení I./ZG 2 objevovalo jen sporadicky. Zato polské průzkumné a bombardovací letectvo vyvíjelo ve vzdušném prostoru nad postupujícími obrněnými kolonami XVI. tankového sboru u Radomska intenzivní činnost. Bylo rovněž nutno zastavit přísun čerstvých polských sil do prostoru probíhající bitvy o prolomení obrany na řekách Warta i Widawka. První start tohoto dne provedly čtyři „Dory“ 2. Staffel už v 6.45 do prostoru jižně od Radomska s cílem znemožnit polský vzdušný průzkum. V blízkosti mostu na řece Warcie letci zaznamenali četné požáry. Železniční most jihozápadně od Radomska byl zničen a byl tedy pro překročení Warty nepoužitelný. Kolem 7. hodiny se v blízkosti letiště ozvaly letecké motory a palba protiletadlového dělostřelectva. Proto v 7.02 vystartovalo sedm Bf 109 D 2. Staffel s úkolem zachycení nepřátelského stroje. Ke kontaktu však nedošlo. Od 8.45 do 10.00 jedenáct Bf 109 D z 1. Staffel doprovázelo stejný počet Štuk I./StG 77. Nad bombardovaným cílem v Łasku a vesnicí Gorbie se Staffel pohybovala mezi 9.15 - 9.30. Stíhací doprovod pro sedmnáct Hs 123 od II.(Sch)/LG 2 mezi 9.00 – 10.35 zajistilo devět „Dor“ ze 3. Staffel společně se šesti „Emily“ 2./JG 76. Po ukončení doprovodu při následném volném lovu v prostoru Radomsko – Piotrków - Szczerców se piloti 3. Staffel střetli s lehkými bombardovacími PZL P.23B „Karaś“ náležejícími Brygadzie Bombowej. Lt. Reinhold Meßner sestřelil stroj z 55. SEBL(2) přímo nad bombardovanou kolonou a jeho osádka – por.obs.Tadeusz Frąckowiak, plut. pil. Czesław Borzecki a strz. sam. kpr. Czesław Buziuk zahynula v troskách svého letadla u obce Kobiele Wielkie. V tom samém boji, těsně po Meßnerově sestřelu, na dalšího „Karasie“ v prostoru 2 km severovýchodně od Strzałkowa zaútočil Staffelkapitän Oblt. Josef Kellner-Steinmetz. Tentokrát se jenalo o stroj velitele 1. EBL na jehož palubě byl technický důstojník letky kpt.obs. Stefan Alberti, plut. pil. Wacław Buczyłko a pchor. rez. obs. Mieczysław Mazur. Stačila dávka po 20 střelách ze všech čtyř kulometů MG 17 na vzdálenost 30 m aby polský stroj začal hořet. “Dora“ ho jen těsně minula, ale velitel 3. Staffel zpozoroval, že dva letci vyskočili, letoun i s nákladem pum narazil do země a explodoval. Těmi zachráněnými byli kpt. obs. Alberti a plut. pil. Buczyłko. Mezi 10.02 až 11.25 jedenáct “Dor“ 2. Staffel chránilo vzdušný prostor nad prvosledovými jednotkami 1.tankové divize v prostoru obce Gidle. Na nepřítele však nenarazily. V 10.10 šly do vzduchu čtyři Bf 109 D Stabschwarmu s tímž úkolem. Kolem 10.40 došlo k setkání se samotným „Karasiem“ z 55. SEBL. Jeho osádka ve složení ppor. obs. Czesław Podgrodzki, plut. pil. Henryk Borys a kpr. strz. sam. Bolesław Leśniewski vystartovala se svou „4“ kolem 9.30 dopoledne na průzkum prostoru předpokládaného nasazení celé letky proti obrněným kolonám. Při letu ve výšce 2000 m a rychlostí 200 km/hod se v 10.20 dostali k Częstochové a zahájili průzkum. Na cestách byly vidět četné kolony, jejichž složení, polohu a směr postupu nanášel pozorovatel do mapy. Najednou plut. pil. Borys zpozoroval ve vzdálenosti 600 – 700 metrů tři Messerschmitty 109. Po několika vteřinách po nich zahájil palbu ze svého kulometu. Dvě dávky minuly cíl, ale třetí se zdála být přesná. Jeden Messer šel dolů se zřetelnou stopou černého kouře vycházejícího z jeho motoru. Rovněž kpr. Leśniewski zahájil palbu. To znamenalo, že za ohonem má pronásledovatele. Zahájil přechod do přízemního letu v naději, že se odpoutá. Ve výšce kolem 1000 m se nad ním přehnala Gentzenova „Dora“. Palubní přístroje byly rozstříleny, byl zasažen motor a hořící „Karaś“ přešel do vývrtky. Plamen zasáhl jeho tvář. Pohledem vzhůru zjistil, že pozorovatel i střelec jsou mrtví. Ne bez problémů se mu podařilo vyskočit ve výšce pouhých 200 metrů přímo nad tankovou kolonou. Po dopadu byl ihned zajat a zraněný naložen do auta. Podíval se na hodinky, které k jeho údivu nebyly poškozené. Bylo 10.55 hodin. Tolik vzpomínky plut. pil. Boryse. Ovšem i přes hlášení polských letců o sestřelení několika Bf 109, Gruppe při vzdušných bojích neutrpěla žádné ztráty. Jediná ztráta - 50% poškození Bf 109 D W.Nr.2919 byla způsobena poruchou motoru a nouzovým přistáním na břicho. Byl to stroj 1. Staffel, která svými šesti letouny doprovázela mezi 12.27 až 14.15 Štuky I./StG 76 při bombardování železničního nádraží v Łasku. A právě nad cílem došlo k poruše motoru. Je možné, že motor byl poškozen polskou protivzdušnou obranou, protože v samotném Łasku i v jeho blízkém okolí byly soustředěny jednotky 4.pěšího pluku ze stavu 2. legionářské pěší divize, jenž vyčlenily k protivzdušné obraně značný počet kulometů. Mezi 12.15-14.00 Schwarm z 1. Staffel doprovázel průzkumný Do 17 na Kamieńsk. Od 14.28 do15.34 doprovázelo devět Bf 109 D od 3. Staffel 9 Ju 87 z 3./StG 77 do prostoru Zduńskiej Woli. Tentokrát se stíhači nezhostili dobře svého úkolu. Vzdálili se od svých chráněnců až příliš daleko a tak pravděpodobně polské PZL P.7 ze 162. EM(2) stačily poškodit tři Štuky aniž by německé Zestörery zasáhly do boje. Poslední tři doprovodné mise a jeden volný lov proběhly od 15.41 do 18.50 bez kontaktu s nepřítelem. Za ztracenou „Doru“ W.Nr.2919 byl z Padebornu přelétnut Bf 109 D W.Nr. 429. Byly to také poslední lety provedené v sestavě F.F.z.b.V


Spálený vrak PZL P.23B velitele 1. lehké bombardovací letky ze stavu Bombardovací brigády, který sestřelil Oblt.Steinmetz – Kellner dne 3.září 1939.

Od pondělí 4.9.1939 0.00 hodin byla Gruppe zařazena do stavu Flieger Division 2, čímž si vyměnila místo s I./JG 76. Jejím hlavním úkolem byla ochrana tankových jednotek 10.armády před nepřátelským letectvem. Polská Brygada Bombowa už od ranních hodin vyvíjela značnou aktivitu a její útoky v prostoru Radomska, Pławna a severně od Kamieńska donutily velení 1. tankové divize k přímé žádosti o vzdušnou ochranu. S tímto úkolem vystartovalo v 11.05 osm Bf 109 D od 1. Staffel a směřovalo k městu Łódź. V blízkosti polního letiště ve Widzewu došlo ke střetu s polským hotovostním stíhacím rojem od III/6 DM(2), který vystartoval proti průzkumnému Do 17 od III./KG 76 sledujícímu návrat a přistání tří polských letadel. První šel do vzduchu technický důstojník perutě, por.pil.Tadeusz Jeziorowski na PZL P.11c a chvíli po něm ppor.pil.Zdzisław Zadroziński na zastaralé PZL P.7a. V tom okamžiku se objevila na scéně 1. Staffel. Nejdříve Lt. Hans Nocher donutil poručíka Jeziorowského k nouzovému přistání a těsně nad zemí mu poslal rozhodující dávku. PZL-ka se vzňala, dopadla na plochu letiště a prolomila se. Por.pil. Jeziorowski neměl šanci přežít. Druhý polský stroj se chvíli na to stal obětí Uffz.Georga Schucha. Jeho pilot však měl více štěstí. Byl sice zraněn do nohy, ale stačil nouzově přistát. To však už zbytek Staffel ostřeloval polská letadla seřazená na letišti. Při tomto útoku byly na zemi zničeny tři P.7a ze stavu162 EM(2), které se těsně před útokem vrátily z tzv. „léčky“ v Orchowie. Při scházející hlásné službě se polské armádní stíhací letectvo snažilo v rámci svých možností o plošné zabezpečení stíhací ochrany. Proto byly ještě před vypuknutím války vyhledány vhodné startovací plochy na směrech předpokládané působnosti Luftwaffe. Stíhací letky přidělené jednotlivým armádám vyčleňovaly ze svého stavu určité počty strojů ( 2 – 5 letounů), letců a technické obsluhy ke startům proti vzdušným cílům v doslechu a dohledu léčky. Protože se jednalo o místa, kde je nepřítel nemohl očekávat, Poláci je nazvali „zasadzka“ – léčka. Na léčku v Orchowie byli 2. září vysláni por.pil.Goettel ze 161. EM(2), pchor.pil. Kornicki, kpr.pil. Rogowski a kpr.pil. Urbańczyk ze 162. EM. Tři z nich ještě seděli ve svých otevřených kabinách, když Zestörery 1./ZG 2 zahájily útok. Bomby se stlačeným vzduchem nutným ke spuštění hvězdicových motorů Bristol Jupiter VIIF byly prázdné a tak jejich snaha o urychlený start byla marná. V poslední chvíli opustili své stroje, které se hned po prvním útoku vzňaly. Jedné P.7a vzplál podvozek a při jeho hašení byl těžce zraněn mechanik 162. EM st.szer.Herman Majza. Další dvě P.7a byly zničeny na druhém konci letiště. Jednalo se o stroje poškozené v bojích už 3.září, připravené na odsun k tovární opravě (maskování v kopkách slámy). V dalším průběhu tohoto letu 1./ZG 2 došlo v prostoru obce Ślazkowice u Pabianic k setkání s dvoumotorovými bombardéry PZL P.37Łoś“ ze stavu 12. EB(2) , které se vracely z bombardování kolon XIV. motorizovaného sboru v prostoru Wieluń – Szczerców – Widawa – Pstrokonie. Tato letka vystartovala před polednem z letiště v Kucinach dvěma tříletadlovými roji (s časovým rozestupem cca 20 minut) a z výšky 500 – 600 metrů shodila své 100 kilové pumy na jednu z kolon. Při návratu byl druhý roj napaden Messerschmitty 1.Staffel. Letěly proti polským bombardérům z leva s převýšením asi 300 metrů. Rozdělily se do skupin a ostře zaútočily. První šel k zemi „Łoś“ nr. 72.43 po dávkách kulometů „Dory“ Uffz.Katzmanna. Ihned vzplál, udělal obrat o 180° a zřítil se k zemi u Śladkowic. Jeho osádka našla smrt v troskách svého stroje. Druhá skupina v čele s velitelem Staffel zaútočila od zadu na P.37A-bis nr. 72.16. První dávky Oblt.von Roona zapálily levou křídelní nádrž. Oba střelci vyskočili z hořícího letadla - kpr.Danielak ve výšce 700 m a kpr.Gołębiowski ve výšce 400 metrů, když ještě chvíli ostřeloval nepřítele svým kulometem PWU wz.37. Pilot s pozorovatelem přistáli s hořícím strojem v lese u obce Dłutówek. Z ohně je dostala lesní stráž a oba popálené letce odvezla do nemocnice v Pabianicích. O něco později Uffz.Schuch sestřelil u obce Patoki nr.72.91, z něhož se zachránil padákem pouze pilot, kpr.pil.Kaczmarek. Kromě ztráty těchto tří P.37 ztratila 12. EB ještě čtvrtého „Łośe“, nr.72.111, nad obcí Wygiełzów, kterého měl podle německých zdrojů sestřelit opět Uffz.Katzmann. Letadlo začalo hořet ve vzduchu. Střelec, kpr.Wojdat byl smrtelně zasažen na svém stanovišti, pozorovatel por.obs.Kazimierz Lekszycki vyskočil příliš nízko na to aby se mu rozevřel padák a zraněný pilot s rovněž poraněným druhým střelcem přistáli nouzově bez podvozku. Oba vyprostili z hořících trosek místní lidé a dopravili do nemocnice. Polské prameny rovněž uvádějí, že 11. EB(2) přišla o P.37A-bis nr.72.18, který byl přinucen třemi Bf 109 k nouzovému přistání v prostoru obce Gieczno pod Łęczycą. Protože jiné stíhací skupiny Luftwaffe nezaznamenaly setkání s polskými P.37, je možno s velkou pravděpodobností tvrdit, že i tento stroj se stal obětí 1./ZG 2. Sestřel však nebyl uznán. Návrat z této úspěšné mise na letiště v Groß-Steinu - ve 12.35. Mezi 13.15 a 15.05 deset „Dor“ 3./ZG 2 doprovázelo 24 Do 17 ze stavu I./KG 77 v jejich letu na bombardování železniční trati u Tarnowa. Samy se zapojily do útočných akcí na železniční cíle na trati Bochnia-Tarnów. Velmi podobný úkol obdrželo osm Bf 109 D z 2. Staffel při doprovodu 27 Do 17 III/KG 76 nad Kielce. Na letišti u tohoto města se jim údajně podařilo zničit na zemi dva bombardovací P.37, schované pod stany a jeden stíhací stroj P.24. Polské bojové letecké jednotky však nezaznamenaly v prostoru Kielc na zemi žádné ztráty. S největší pravděpodobností se jednalo o útok na letiště Kielce-Masłów, které zaznamenaly i polské prameny. Sídlila tam Szkoła Przysposobienia Wojskowego Lotniczego ( škola vojenské letecké přípravy) s 18 školními stroji RWD-8, RWD-17, RWD-13 a PWS-26 a při útoku několika Messerschmittů 109 bylo zničeno 8 z nich. Poslední doprovodný let tohoto dne provedlo sedm „Dor“ Stabschwarmu a 1. Staffel do prostoru Piotrkowa a Sulejowa.


Hořící PZL P.11c „3“ dne 4.září 1939 u Widzewa.Tento stroj byl sestřelen Lt.H.Nocherem a v jeho troskách zahynul por. pil. T. Jeziorowski, taktický důstojník III/6 Dyonu Myśliwskiego.


por. pil. Tadeusz Zygmunt Jeziorowski

V úterý 5.9.1939 byla bojová činnost Gruppe v porovnání s minulými dny značně omezená. 2 Fl. Div. nechávala pro tento den v záloze třetinu svých sil, aby umožnila následující den všem svým jednotkám dosažení plné bojové pohotovosti. Pouhé tři starty na volný lov nepřinesly žádné vzdušné vítězství ani ztráty. Zničení dvou Blenheimů (!?) na letišti v Kucinach, nahlášené Oblt. Eberhardtem Sauerem z 2. Staffel bylo sice potvrzeno Uffz.Wagenbrethem, ale později se ukázalo, že 2. Staffel nalétla na cíl těsně po útoku Bf 110 od I/ZG 76 a stroje patřící 11. a 12. bombardovací letce Brygady Bombowej byly zničeny už dříve.

Ve středu 6.9.1939 byla bojová aktivita Gruppe o poznání silnější. První start provedlo dvanáct „Dor“ 3. Staffel na doprovod osmi Ju 87 B z 2./ StG 77 do prostoru města Widawa už v 5.12 ráno. Po splnění úkolu pak prováděly volný lov v blízkosti Łodzie. V 7.12 – 7.20 pět „Dor“ omylem zaútočilo na průzkumný He 111 H W.Nr. 5584 V4+HA ze Stabsstaffel/KG 1 a Oblt. Josef Kellner Steinmetz se postaral o jeho zničení. Raněný pozorovatel Ofw. Karl Bartzik padl do zajetí (návrat k jednotce 21.9.1939). V pozdějším hlášení Staffelkapitän 3./ZG 2 tvrdil, že Heinkel zahájil palbu ze vzdálenosti 1000 metrů jako první a teprve pak on sám provedl útok. Byl přesvědčen, že má proti sobě He 111 s polskou osádkou !! Při návratu z akce ztratil Uffz. Julius Ußmann orientaci a přistál nouzově na břicho u obce Scharley ve Slezsku. Poškození jeho Bf 109 D W.Nr. 2238 bylo ohodnoceno na 50%. Mezi 5.32 - 7.20 jedenáct strojů 2. Staffel provádělo volný lov v prostoru Kielce – Częstochowa – Tomaszów -Radom. U obce Danków zaútočily na čtyři vojenské železniční transporty a donutily je zastavit. Další ranní akci provedlo mezi 5.43-7.40 osm strojů Stab a 1.Staffel jako doprovod Štuk StG 77 do prostoru města Brzeziny. Pak piloti zamířili k Łodzi na volný lov. Na železničním uzlu Koluszki zničili tři lokomotivy (husté oblaky páry ze zničených kotlů). Kromě toho provedli úspěšný útok na nepřátelskou autokolonu. Další dvě mise proběhly bez kontaktu s nepřítelem. Pouze letci 1.Staffel hlásili protiletadlovou palbu z prostoru železničního nádraží w Łodzi. V průběhu startu k další misi v 15.00 hodin poškodil svůj stroj TO Lt. Arthur Brutzer – míra poškození 30%. Po návratu letci hlásili nedorozumění s vlastními Do 17, když si jejich červená čísla na trupech spletli s červenobílým označením polských letadel. Poslední misí tohoto dne měl být doprovod Do 17 E ze III./KG 77. Kvůli značné vzdálenosti měl být návrat zabezpečen mezipřistáním na dobytém letišti v Kruszynie (západně od Radomska). Jedenáct strojů 3. Staffel však přistálo na tomto letišti už při cestě na akci. Na místě zjistili, že palivo není z důvodu značné vzdálenosti od zásobovacích základen k dispozici a tak se letci rozhodli k návratu do Groß-Steinu. Při startu posadil na břicho svou „Doru“ W.Nr.2252 Maj. Otto Zimmermann a zablokoval na určitou dobu vzletové pole - míra poškození 60%. Za poškozené stroje byly přelétnuty náhradní „Dory“ hned ze tří různých Feldflugparků - W.Nr.2907 z Erdingu, W.Nr.2515 z Paderbornu a W.Nr.2476 z Wiener-Neustadt.

Ve čtvrtek 7. 9. 1939 provedla Gruppe pouze dvě doprovodné mise. Zato se hned při té první střetla s polskými stíhači. Mezi 12.14 – 17.07 osm strojů 1. Staffel doprovázelo 21 He 111 z I./KG 4 do prostoru Dęblina. Při zpáteční cestě se k Heinkelům začaly nebezpečně blížit polské P.11c z III/2 Dywizjonu Myśliwskiego, které vystartovaly kolem 15.hodiny z letiště Kraczewice na signál pozemní hlásné služby. Kromě toho spustilo palbu polské protiletadlové dělostřelectvo. Rozptýlená formace polských strojů útočící „Dory“ vůbec nezpozorovala a tak výsledek boje byl dán předem. Rovněž německá formace byla značně rozptýlená což dokazuje fakt, že první dva Messerschmitty přistály na vlastním letišti už ve 14.34 a tedy se boje nezúčastnily. Další čtyři stroje se vrátily v 15.25 a poslední dva až v 17.07. První obětí německých letců se stal velitel polské 121.stíhací letky – kpt. pil. Tadeusz Sędzielowski když se ze svým letounem roztříštil o zem u Zamościa Nowego. Jeho sestřel si s největší pravděpodobností připsal na konto Lt. Hartwig-Bonies Domeier. Jeho druhým cílem se stala PZL-ka, se kterou musel st. szer. pil. Marian Futro v důsledku jejího značného poškození nouzově přistát u Ciepielowa. Při pokusu o návrat k jednotce však byl následujícího dne zastřelen německou motorizovanou hlídkou. Třetí vítězství Staffel v prostoru jihozápadně od Dęblina nahlásil po tomto letu Fw. Fritz Giehl. S největší pravděpodobností se jednalo o stroj ppor. pil. Władysława Chciuka jenž nouzově přistál u Skarżyska – Kamiennej s prostřelenou olejovou nádrží. S poraněnou nohou se mu podařilo letoun opravit a ještě toho dne se vrátit ke své peruti do Kraczewic. Polská peruť ztratila i stroj kpr. pil. Tadeusza Kriegera, který se vrátil ke své 122. EM(2) po seskoku padákem popálený a s poraněnou nohou. Podle některých hlášení měl jeho stroj odstřelenou zadní část trupu. To by mohlo svědčit o sestřelu vlastním protiletadlovým dělostřelectvem.V polské historiografii dlouho převládal názor, že všichni byli sestřeleni vlastním protiletadlovým dělostřelectvem a teprve konfrontace s německými prameny odhalila důvod jejich sestřelu.. Při druhé a poslední misi tohoto dne doprovázelo mezi 13.56-16.54 dvanáct strojů 2. Staffel 42 Do 17 E od I. a III./KG 77 při bombardování mostů přes Wislu.

V pátek 8.9.1939 čekaly Gruppe tři základní úkoly. Doprovod bombardovacích Do 17 z KG 77 při jejich útocích na nepřátelské cíle před frontou postupující 14. a 10. armády v jihovýchodním Polsku, vyhledání vhodného letiště na obsazeném území co možná nejblíže probíhající fronty a přesun 2. Staffel na Slovensko, kde byla vytvořena úderná skupina „Angriffsgruppe Schultheiß“ ve složení KG 76, III./StG 2, 2./ZG 2 a také slovenské 13. stíhací letky. Při první doprovodné misi byl u Krosna zasažen protiletadlovým granátem stroj Uffz. d. R. Heinera Jörga z 2./ZG 2. Nouzově přistál ve směru na Sanok, jeho „Dora“ však musela být odepsána a on sám byl nezvěstný. Při třetí doprovodné misi tohoto dne objevili letci 3. Staffel poblíž Dębicy a jižně od Rzeszowa nezničené přistávací plochy. Ihned po obdržení zprávy o objevu vzlétly v 15.15 tři stroje 1. Staffel na jejich průzkum. Bylo zjištěno, že letiště u železniční trati poblíž Dębicy plně vyhovuje potřebám Gruppe. V 17.00 hodin startovalo dvanáct strojů 2.Staffel k přeletu na letiště Zipser-Neudorf (Spišská Nová Ves). Pravděpodobně při tomto přeletu dosedla na břicho „Dora“ W.Nr. 2920 i když je možné, že k 60% poškození stroje došlo v průběhu doprovodných misí, protože jeho příslušnost ke 2. Staffel není doložena a s náhradním W.Nr. 2572 létali letci 3. Staffel (havárie Lt. Rosenkranze na letišti v Dębicy dne 15. 9. 1939). Jeden z pramenů uvádí „postavení na nos“ ve Spišské Nové Vsi jednoho přistávajícího Messerschmitta při přejezdu z pevné do rozmáčené půdy, ovšem uvedené datum 5. září je zcela určitě mylné(3). Ke zdárnému a rychlému přesunu personálu i materiálu přispěla rovněž KG 76, která přistavila své dopravní Ju 52. Za ztracené „Dory“ byly z Erdingu přelétnuty náhradní Bf 109 D-1 W.Nr.2572 a 2579.

V sobotu 9.9.1939, ještě před nařízeným přesunem na letiště v Krakowie, provedlo sedm strojů Stab a 1. Staffel doprovodnou misi pro 21 Do 17 E od III./KG 77. Krátce po návratu se vznesly do vzduchu všechny letouny Stab, 1. i 3. Staffel k přeletu do Krakowa. Hlavní pozemní kolona vyjela v 11.00 a dorazila do cíle 10. září v 01.00 hod. Další mise tohoto dne prováděla už pouze 2. Staffel. Za zmínku stojí akce čtyř „Dor“ 2./ZG 2 doprovázejících mezi 12.30 až 14.30 sedmadvacet Do 17 z I./KG 76 v náletu na Lwów. V průběhu tohoto letu byl pravděpodobně zasažen protiletadlovou palbou nad Lwowem letoun Uffz. Kurta Wagenbretha, který nouzově přistál na maďarském území v prostoru obce Nagyberezna. Jestli to byl W.Nr.1737 nebo tento den také poškozený W.Nr.3108 – není známo. Jeho červená „11“ však byla dopravena na Slovensko a o pilota se postarali jeho maďarští kolegové. Za tyto ze 30% poškozené letouny byly z Erdingu přelétnuty náhradní stroje W.Nr.424 a 658. Z toho vyplývá, že i druhá „Dora“ nepřistála na svém letišti a pravděpodobně byla považována za ztracenou.

V neděli 10.9.1939 byly úkoly jednotlivých Staffeln rozděleny následovně: šest strojů Stab a 1./ZG 2 zaútočilo mezi 10.45 a 12.25 na objevené letiště severozápadně od Gródka Jagiellońskiego. Na zemi bylo dle hlášení letců zničeno 6 PZL P.24 a v blízkém lese pravděpodobně dalších 9 PZL. Polské prameny však nedovolují identifikovat případné ztráty. V žádném případě se však nemohlo jednat o stroje polských bojových jednotek. 2. Staffel provedla z letiště ve Vinném dvě bojové mise. Při doprovodu 28 Ju 87 z III./StG 2 nad Lwów nebyla jejich ostražitost bezvadná. Polské stíhačky, některého ze školních útvarů, jednu Štuku lehce poškodily. Následovaly útoky na železniční cíle na trati Lwów – Sambor. Při druhé misi mezi 14.29-15.45 byly tři „Dory“ ostřelovány nad Lwowem těžkým (75mm) protiletadlovým dělostřelectvem. Zvláštní úkol tento den obdržela 3.Staffel. Jednalo se o stíhací ochranu a doprovod Hitlerovy štábní letky, který se trozhodl navštívit bojiště. Tento úkol se však zcela nevyvedl. V 15.30 jeden stroj 3. Staffel dosedl na břicho při startu z letiště Oportzow. Další dvě „Dory“ byly poškozeny při nezdařeném startu z letiště v Kielcach v 16.00 hodin. Z Paderbornu byl přelétnut náhradní Bf 109 D W.Nr.2294.

V pondělí 11.9.1939 začal přesun Gruppe (bez 2. Staffel) na obsazené polské území. V 8.00 odstartoval transportní Ju 52 s vyčleněnou jednotkou pod velením Oblt. Reicherta a zamířil na polní letiště v Dębicy, které bylo vzdáleno od fronty kolem 100 km. Zkrácení doletu do bojového prostoru umožňovalo značné prodloužení doby přímého bojového nasazení nad oblastí bojů a v polském vnitrozemí. Pozemní kolona zahájila přesun v 9.00 a dorazila do Dębicy následující den v 7.30 ráno. Šest bojových misí a jeden doprovodný let provedli piloti Stab,1. i 3. Staffel ještě z krakovského letiště. Další dvě mise provedla 2.Staffel ze Slovenska. První misi zahájil start dvojice ze 3. Staffel v 8.10. V průběhu tohoto letu zaznamenal u obce Wietlin Lt. Walter Maurer své vítězství nad neozbrojeným RWD-8, v jehož troskách zahynul pravděpodobně kpr. pil. Kasprawicz z kurýrní čety (Plutonu Łącznikowego) č.11, podřízené velitelství obrany Lwowa. Polské zdroje zaznamenaly jeho smrt toho dne v tomto prostoru, ale podrobnosti ( příčina smrti, místo hrobu) najsou známy. Mezi 10.00 – 10.55 doprovázel roj 3. Staffel Ju 52 s Adolfem Hitlerem na palubě, při jeho přeletu z Nowej Wsi do Wolborza. Při přistání však došlo k dalším nepříjemnostem a ztrátám. Nešťastná Staffel ztratila v přítomnosti samotného vůdce další dva stroje – W.Nr.2596 a W.Nr.2912. Tohoto dne došlo ještě k jednomu vzdušnému boji, to když byly ve 14.35 poslány do vzduchu dvě „Dory“ 1. Staffel s úkolem zachycení a zničení polského bombardéru, který se pohyboval v prostoru postupu kolon 2. tankové divize u Jarosławia. Tento dvoumotorový PZL.37B „Łoś“ s individuálním označením „Krysia“ ze stavu 11. EB vystartoval v odpoledních hodinách z letiště Gnojno k ozbrojenému průzkumu. Po odhození bomb byl u obce Pawłosiów spatřen výše zmíněnou dvojicí 1.Staffel. První zaútočil velitel Rotte – přilepil se od zadu k polskému bombardéru a zahájil palbu ze vzdálenosti 80 metrů, ale jeho stroj se přehnal ve značné rychlosti kolem. Polští střelci odpověděli palbou svých kulometů. Teď byl na řadě druhý pilot německé Rotte – Fw. Fritz Giehl ve své bílé „9“. Z lehkého převýšení pálil ze vzdálenosti kolem 30 metrů. Najednou se bombardér stočil kolmo vzhůru. Fw. Giehl zareagoval ve zlomku vteřiny a přeletěl těsně nad ním. Při obratu zpozoroval dvě vyskakující postavy, nad kterými se po čase rozvinuly vrchlíky padáků. Ppor.pil.Stanisław Przywara a kpr. strz. sam. Józef Zieliński přistáli na svých padácích zhruba 500 metrů po německé straně fronty. Kpr. Zieliński byl ihned místními lidmi převezen do nemocnice s těžkými popáleninami a byl vydáván za železničáře poraněného při železničním neštěstí, které se v tom čase skutečně stalo. Ppor. pil. Przywara byl rovněž ošetřen a ukryt místními lidmi. Smrt v sestřeleném stroji našli ppor. obs. Edmund Mrozowski a kpr. strz. sam. Edmund Kobyliński. Při další akci mezi 16.25 – 18.10 sestřelil Fw. Wolfgang Koch od 1./ZG 2 v prostoru Przemyśla letoun, který nesprávně identifikoval jako polský dvoumotorový bombardér. Byl to He 111 P G1+DA ze Stabsstaffel/KG 55 při podvečerním průzkumu prostoru Przemyśl – Sambor - Lwów. Těžce poškozený Heinkel přistál nouzově v 18.40 60 km severně od Rzeszowa. Pozorovatel Oblt. Heinz Höfer, pilot Uffz. Törner, radiooperátor Uffz. Paul Badura a raněný pěti střelami palubní mechanik Uffz. Hans von der Siepen se vrátili ke své jednotce už následující den. I když mise 2. Staffel měly doprovodný charakter, přesto se při útoku na jedoucí vlak podařilo zničit lokomotivu a vlak znehybnit 15 km před stanicí v Brzezanach. Gruppe ztratila v průběhu dne za neznámých okolností ještě jednu „Doru“ - W.Nr.2701. Z Erdingu byly přelétnuty náhradní stroje W.Nr.2929 a 2088.

V dopoledních hodinách dne 12. 9. 1939 se na nové letiště v Dębicy přesunul i zbytek I./ZG 2. Nečekaně obnovená aktivita polského bombardovacího letectva v prostoru postupu 2.tankové divize u Jarosławia donutila německou stranu ke změně taktiky – k aktivnímu vyhledávání polských polních letišť. Hptm.Gentzen dokonce slíbil bedýnku šampaňského letci, který objeví činné nepřátelské letiště. Celkem čtyři mise za tímto účelem skončily bezvýsledně i když při jedné z nich mezi 12.05-14.25 dosáhla 1. Staffel dvou vzdušných vítězství. Sestřely Uffz. Katzmanna a Gefr. Beckera západně od Krakowca (dnešního Krakovce na Ukrajině - ne západně od Krakova jak je chybně uváděno v některých pramenech). Jejich oběťmi se staly PZL P.23B od 31 ER(2) ze stavu armádního letectva Armii „Karpaty“. Nebezpečné průlomy obrany na řece San donutily velení armádního letectva k nasazení posledních zbytků bojeschopných strojů. Ještě 10.září byla 31.průzkumná letka umístěna na letišti v Cieszanowie, ale na rozkaz velení byla urychleně přemístěna na letiště Batiatycze. Všechny 50 a 100 kg bomby byly z důvodu nemožnosti jejich přepravy zakopány a tak se zbylé dva P.23 „Karasie“ a jedna RWD-14Czapla“ na novém letišti ocitly bez bombové výzbroje. Po půlnoci obdržel velitel letky rozkaz ke zbombardování obrněné kolony v pohybu od Jarosławia. Zatímco za úsvitu byla na vyhledání cíle vyslána „Czapla“, automobil dopravil k letce 12,5 kg bomby od nedaleko umístěné 56. EO(2). Na telefonický dotaz kpt. Nikonowa (velitele 31. ER), jak má těmito bombami bombardovat obrněnou techniku, obdržel ze štábu informaci, že se jedná hlavně o morální podporu bojujících polských jednotek a také o vzkaz nepříteli, že polské letectvo ještě bojuje. Kolem poledne vystartovaly oba „Karasie“ s plným nákladem bomb. Ještě před dosažením cíle došlo ke střetnutí se třemi Messery 1. Staffel. První „Karaś“ byl zapálen ve vzduchu a osádka zahynula v jeho troskách u obce Czaplaki. Rovněž druhý „Karaś“ byl zasažen palbou německých kulometů, ale pilot duchapřítomně dovedl poškozený stroj přízemním letem na vlastní letiště. Nároky Uffz. Katzmanna a Gefr. Beckera byly uznány a po konfrontaci s polskými zdroji je dnes zřejmé, že dosáhli pouze jednoho sestřelu, i když poškozený „Karaś“ byl zcela určitě vyřazen ze stavu letky pro nemožnost jeho opravy v polních podmínkách. Kdo byl skutečným vítězem však nelze určit. Dalších pět misí typu freie Jagd (volné stíhání) namířených do prostoru Jarosław – Przemyśl - Radymno nepřineslo kontakt s polskými letouny. Při startu k jedné z nich ve 13.29 havaroval na letišti v Dębicy Maj. Zimmermann, když vlastní chybou (předčasné stažení plynu) způsobil 30% poškození své “Dory“. 2. Staffel provedla ze Slovenska jednu doprovodnou akci pro devět Do 17 z I./KG 76. Ve válečném deníku (Kriegstagebuch) Gruppe není v tomto dni zaznamenán ani jeden vzlet Stabschwarmu.

Ve středu 13.9.1939 se dle polských i německých zdrojů počasí značně zhoršilo. Přízemní mlha jižně od Radomia a Kielc znemožnila provedení řady z plánovaných operačních letů. Avšak v operačním prostoru Gruppe mezi letištěm v Dębicy a Lubaczowem, Jarosławiem, Przemyślem, Samborem a východně od Lwowa toto omezení neplatilo. Mezi 5.25 až 16.45 vzlétlo 22 strojů I./ZG 2 ke třem misím na vyhledání polských polních letišť, čtyřem hlídkovým misím a jednomu letu pěti „Dor“ 1. Staffel k útoku na objevené letiště u Lubaczowa. Hlášení o jeho objevení obdržela Staffel 1.(H)/14, provádějící průzkumné úkoly pro 2.tankovou divizi rovněž z letiště v Dębicy . V kabině jedné z těchto pěti „Dor“ seděl pravděpodobně i Hptm.Gentzen, protože v průběhu této mise měl dosáhnout svého třetího vzdušného vítězství. To je zaznamenáno v Kriegstagebuchu I./ZG 2 právě 13. září, i když stroje Stabschwarmu znovu nelétaly. Letiště u Lubaczowa nalezeno nebylo a při zpáteční cestě mělo dojít k setkání s osamoceným PZL P.37“Łoś“, kterého Gentzen okamžitě sestřelil. Všechny polské zdroje však umísťují ztrátu „Łosie“ ve vzdušném boji s Bf 109 do prostoru obce Charytany, ale už 12.září. Tento rozpor je možno posoudit porovnáním pramenů. Kriegstagebuch vznikal denními zápisy, ve značné míře ještě v průběhu zářijových bojů, i když není možno vyloučit určitá pochybení z důvodu nedostatečných nebo zkreslených informací v době provádění zápisu. V každém případě je tento zdroj nutno považovat za prvotní zdroj informací. Polské prameny se opírají o písemná svědectví polských letců a velitelů, která však byla sepsána až v Anglii v létech 1940-1945. S odstupem času zanikají v paměti podrobnosti, místa, jména, časové údaje. Z tohoto pohledu bych se přiklonil k datu 13.9.1939. Je třeba rovněž přihlédnout k situaci na pozemním bojišti. Dne 11.9.1939 se 2. tanková divize ze stavu XXII. tankového sboru probojovala k řece San v prostoru města Jarosław a ještě tento den přepravila na její východní břeh část průzkumných obrněných vozidel. Byla to součást obchvatu ustupující armády „Kraków“ ve směru na Lwów. Tento směr byl chráněn pouze čtyřmi záložními pěšími prapory s lehkým dělostřeleckým oddílem a tak Brygada Bombowa měla za úkol v rámci svých možností otupit ostří německého obrněného klínu. Rovněž 4. lehká divize ze stavu XXII. tankového sboru dorazila 11. září k řece San a vytvořila předmostí u Radymna. Bombardovací brigáda však byla schopna provést do tohoto prostoru pouze dva průzkumné a šest bombardovacích vzletů. Kromě toho se do bombardování zapojily rovněž jedním průzkumným a dvěma bombardovacími vzlety tři letouny 31. Eskadry Rozpoznawczej, jejichž osud byl uveden výše. V noci z 11.na 12.září němečtí ženisté přemostili řeku San a obrněné kolony se rozlily od Jarosławia do prostoru Lubaczów - Tomaszów Lubelski (2.tanková divize) a z Radymna ve směru na Krakowiec, Niemirów, Jaworów i Rawę Ruską (4. lehká divize). 12.září kolem 6.hodiny ráno byla při průzkumném letu „Łosia“ z 11. EB zpozorována na silnici z Radymna na Krakowiec obrněná kolona o délce asi 14 kilometrů. Na ní směřovaly mezi 8.a 9.30 útoky šesti letounů 11 EB. Start a bombardování z různých výšek prováděly jednotlivé stroje. A právě při této akci měl být sestřelen „Łoś“ por.obs.Kupidłowskiego. Bylo to prokazatelně 12. září ráno, protože odpoledne byla kolona bombardována ještě jednou pěti stroji 11. EB(2) už na cestě z Jaworowa na Rawu Ruskou. 13. září byly hlavní síly 4. lehké divize hluboko severně od osy Jarosław - Jaworów a na trase z Radymna na Krakowiec už nebyly soustředěny žádné významnější cíle. Místo dopadu sestřeleného „Łosie“ v obci Charytany je vzdáleno zhruba 4 km severně od této silnice a 19 km východně od místa sestřelu nahlášeného Hptm. Gentzenem. Z tohoto pohledu je přesvědčivější datum 12. září. Rovněž časoprostorové určení letu pěti „Dor“ 1./ZG 2 na vyhledání polského letiště v prostoru Lubaczowa nesouhlasí se situací na frontě. Lubaczów s jeho širokým okolím dobyly bez boje jednotky XXII. tankového sboru už kolem poledne 12. září a v odpoledních hodinách bylo severně od Lubaczowa soustředěno 200 obrněných vozidel. Toto uskupení pokračovalo v rychlém postupu severovýchodním směrem a tak 13. září byla celá oblast v hlubokém týlu německých vojsk. Jediným letištěm v tomto prostoru využívaným polským letectvem bylo letiště v Cieszanowie, 9 km severně od Lubaczowa. A s největší pravděpodobností se jednalo o letiště hledané německými stíhači. V Cieszanowie totiž byla od 8.září umístěna 31. ER ze stavu letectva armády „Karpaty“. Ještě 11. září provedla na tomto letišti několik startů a přistání. Odpoledne 11. září však bylo po zakopání bombového arzenálu polskými letci opuštěno a 12. září kolem poledne už bylo v německých rukou. Tedy další indicie potvrzující datum 12. září. Zápis z 13. září v Kriegstagebuchu mohl být proveden třeba dodatečně po nalezení polského vraku německými jednotkami a potvrzení Gentzenova sestřelu. To už je ale spekulace. V každém případě byl sestřel Hptm.Gentzenovi přiznán, a protože žádná jiná jednotka Jagdwaffe v těchto dvou dnech nenárokovala sestřel P.37 a „Łoś“ por.obs.Kupidłowskiego byl prokazatelně sestřelen Bf 109, je nutno považovat toto vítězství za jisté. (5)

Ve čtvrtek 14. září 1939 provedla Gruppe celkem 10 bojových misí. Hlavním úkolem byla ochrana čelních jednotek 14.armády a s tím spojený volný lov před jejich liniemi. Proto byly první dvě mise zaměřeny na určení aktuální frontové linie. Mezi 5.25-7.15 dvě „Dory“ ze 3. Staffel svůj úkol nesplnily z důvodu husté přízemní mlhy. Při průletu nad Lwowem jejich piloti (jedním z nich byl Oblt. Kurt Hörmann) objevili 16 zničených polských letounů a hlásili postup vlastních kolon východně od Jaworowa. Další Rotte ze 3. Staffel však zaznamenala pohyby dlouhých vozatajských a pěších kolon na cestě od Przemyśla na východ ve směru na Gródek Jagielloński. Třetí mise tohoto dne proběhla mezi 6.55 – 9.20 a kromě Hptm. Gentzena se na ní podíleli Lt. Domeier, Oblt. Brutzer, Lt. Voigt, Oblt. Kellner-Steinmetz, Lt. Mentzel a Lt. Wilberg. S největší pravděpodobností se jednalo o útok na letiště v Ławrowie (11 km jižně od Łucka), kde se právě nacházelo kolem 20 strojů různých typů od RWD-14 “Czapla“ přes Lubliny R-XIII, PWS-26, RWD-8 a RWD-13 z Eskadry Sztabowej (štábní letky). Tato letka prováděla z letiště v Ławrowie kurýrní a spojovací lety pro vrchní velitelství polského letectva od 10. září, kdy měla ve stavu 25 letadel,18 pilotů,12 pozorovatelů,10 mechaniků a 12 vojínů. Při evakuaci 17. 9. 1939 do Rumunska jí zbylo pouhých 7 strojů. Oblt. Kellner – Steinmetz zničil svou palbou kromě tří polských letounů na zemi i protiletadlové stanoviště. Lt. Wilberg nárokoval sestřel startujícího dvouplošníku „unbekannt Doppeldrecker“ a Lt. Mentzel polského Lublina R-XIII. Polské prameny dokládají setkání osádky ppor. obs. Pawła Moskvy s Me 109 mezi obcemi Luboml a Piszcza, ale por. pil. Wojtulewicz ostrým výkrutem k zemi a následným letem v přízemní mlze zabránil nejhoršímu. Protiletadlovou palbou lehce poškozené stroje Hptm. Gentzena a Lt. Voigta se vrátily na své letiště. Dalších pět útočných akcí směřovalo mezi 7.25 – 15.30 do prostoru koncentrace polských sil a proti polským polním letištím, z toho dvě mise provedla 2. Staffel ze Slovenska.

Po 15. hodině se nad letištěm v Dębicy objevil Heinkel 111 ze Stabstaffel/KG 55 a shodil informaci o objeveném aktivním polském letišti jihozápadně od města Brody.V 15.20 šly do vzduchu všechny použitelné stroje Stab a 1. Staffel v nejúspěšnější akci Gruppe nad Polskem v září 1939. Jejich piloty byli: Hptm. Gentzen, Lt. Domeier, Ofw. Heilmeyer, Uffz. Fischer, Fw. Koch, Uffz. Schuch a Fw. d. Res. Brachs. 3. Staffel se v tomto čase vracela z mise nad Drohobyczem a nebyla na letišti. V odpoledních hodinách bylo na letišti Hutniki soustředěno značné množství polské letecké techniky: několik Lublinů R-XIIID ze 16. EO(2), šest PZL.37 “Łoś“ od XX. Dywizjonu Bombowego a Samodzielnego Dywizjonu Doświadczalnego (samostatné zkušební perutě), jak rovněž kolem dvaceti P.23A a B „Karaś“ ze stavu VI Dywizjonu Bombowego Lekkiego a Eskadry Ćwiczebnej Pilotażu Nr 3 SPL Dęblin. Letiště bylo sledováno od 13. září, když mezi 7.00-9.45 hod. na něm Kampfauklärery III./KG 76 zpozorovaly pět strojů (patrně z 16.EO). Ještě téhož dne zde našly své působiště „Karasie“ Eskadry Ćwiczebnej Pilotażu Nr. 3 SPL Dęblin a 14. září se k nim časným odpolednem připojily „Łosie“ ( jeden z nich byl zničen při přistání) a „Karasie“ VI. DBL(2). Osm strojů 4. EBL(2) se po bombardovací misi v prostoru Rawy Ruskiej střetlo v blízkosti Brodů s německými stíhači. Vystartovaly z letiště v obci Chołopecze v 11 hodin a po shozu bomb na motorizovanou kolonu 4. lehké divize (tanky + auta) severně od Rawy Ruskiej namířily dle rozkazu k letišti v Hutnikach. Některé polské zdroje upřesňují jejich protivníka jako letce I./ZG 2. Čas startu a doba přeletu zhruba 160 km vylučuje setkání 4. EBL s „Dorami“ I./ZG 2 a naopak odpovídá boji s „Emily“ Schwarmu Hptm. Hannese Trautlofta z 2./JG 77, který nahlásil pravděpodobné sestřely (nebyly pozorovány dopady) dvou polských strojů kolem poledne v prostoru jižně od Tarnogradu. Souboj se odehrál hluboko nad územím ovládaným polskou stranou a „Emilům“ docházelo palivo (čas startu 10.55). Následný let čtyř Bf 109 E z 2./JG 77 s úkolem vyhledání sestřelených „Karsiů“ výsledky neověřil a tak sestřely nebyly přiznány. Mezitím se do Hutnik přemístila 5. EBL(2) po přeletu z letiště Falenicze a přistál zbytek (sedm strojů) 4. EBL po boji se Schwarmem 2./JG 77. „Karaś“ s osádkou pchor. obs. Konia přistál nouzově na letišti Hutniki a stroj por. obs. Rudowskiego nouzově v obci Podgaje. Mezi 15.05-15.35 se nad letištěm Hutniki objevilo devět Do 17 Z ze stavu 9./KG 76, které shodily část svého nákladu (později bombardovaly i další cíle) jednotlivými roji a z různých směrů na široce rozestavěná a maskovaná polská letadla. Podle hlášení německých letců v důsledku jejich bombardování a palby palubních zbraní bylo zničeno šest dvoumotorových a šest jednomotorových polských letadel. Zřejmě po tomto náletu vystartovaly „Karasie“ Eskadry Ćwiczebnej, přemísťující se z Hutnik na letiště Horodenko. Krátce na to se v bezprostřední blízkosti letiště objevilo sedm P.23A Rezerwowej Eskadry Rozpoznawczej SPL Dęblin provádějících přesun z letiště Wielick do Stanisławowa. V tomto okamžiku narazily „Dory“ I./ZG 2 na své protivníky. Boj byl krátký a jednoznačný. Hptm. Gentzen nárokoval čtyři vzdušná vítězství, Uffz. Schuch dvě, Lt. Domeier a Fw. d. Res. Brachs po jednom. Všechny sestřelené stroje byly identifikovány jako PZL P.43. Po vítězném boji ve vzduchu byly provedeny útoky na letadla rozestavená v prostoru letiště. Skutečné ztráty polských letců v průběhu tohoto boje lze vyhodnotit jen stěží. Nedochovaly se totiž žádné dokumenty Eskadry Ćwiczebnej, které by mohly naznačit alespoň přibližné její ztráty. Rezerwowa Eskadra Rozpoznawcza ztratila nad Hutnikami dva stroje. Na zemi bylo zničeno sedm P.23B od VI. DBL, jak rovněž čtyři dvoumotorové PZL.37 „Łoś“.

Na letiště v Dębicy se však vrátilo pouze šest Zestörerů. Gruppe ztratila „Doru“ W.Nr.501 „bílá 4“, kterou „sedlal“ Fw. Wolfgang Koch. Po návratu ze zajetí kolem 5. října o tom hlásil: “Sestřelil jsem první polský bombardér a nalezl jsem se za druhým. Střelec střílel jako šílený, ale já jsem se nedal a tvrdě jsem se ho držel. Když jsem se přiblížil dostatečně blízko, zmáčknul jsem spoušť svých kulometů. Dávka byla přesná. V té samé chvíli byl zasažen i můj stroj a najednou jsem měl plné ruce práce. Dostal jsem zásah do kabiny, v oku mi uvízly skleněné střepiny, které mě na několik vteřin oslepily a co bylo nejhorší, pocítil jsem horko za zády. Dostal jsem do nádrže – stroj hoří. To je osud! Je třeba vysedat! Je divné, jak se člověk zklidní v takové chvíli. Na sobě jsem všechno uložil, sáhl jsem pro pistoli, upravil jsem si popruhy padáku tak, abych se z nich mohl po přistání co nejrychleji uvolnit. Prozatím za mnou přihřívalo a byl jsem si jistý, že odhozením krytu kabiny vznikne průvan, který způsobí rychlé rozšíření ohně. Dole je les, ale mezi stromy je vidět něco co připomíná louku, ideální místo pro nouzové přistání. Bezpečně jsem dovedl stroj dolů, co nejrychleji vyskakuji z kabiny a střílím čtyři náboje do motoru aby se letadlo pořádně vzňalo a nepadlo do rukou Polákům“.(4) Po návratu ze zajetí si nárokoval dva sestřely, které mu ale nebyly přiznány. Ztráta bílé „4“ Fw. Wolfganga Kocha v prostoru Garwolina dne 13. září (M.Šnajdr HPM 4/2005 str.2 a jiné zdroje) nepřichází v úvahu. Jagdwaffe tento den nezaznamenala 100% ztrátu žádného stroje Bf 109, město Garwolin je vzdáleno až 200 kilometrů severně od operačního prostoru Gruppe a ta do jeho blízkosti neprovedla 13. září ani jeden let. Bf 109 D W.Nr. 2466 byl přelétnut jako náhrada za ztracený Kochův W.Nr 507 z Neumünsteru 14. září a podle dosavadní praxe to bylo pravděpodobně v dnu jeho ztráty. Denní výkaz ztrát „Gesamtverluste“ vypracovaný Luftwaffe Generalquartiermeister 4 Abteilung vykazuje dne 13.9.1939 ztrátu dvou Bf 109 : jednoho ze stavu I./ZG 2, který nouzově přistál na vlastním území. Jedná se nepochybně o stroj těžce poškozený při přistání na letišti v Dębicy. Druhou ztrátou byl Bf 109 neidentifikované jednotky nahlášený jako nezvěstný v prostoru Garwolin-Borowie. Tam se skutečně ztratil Messerschmitt s 80% mírou poškození, ale byl to „Emil“ ze stavu 1./JG 76 v jehož kabině seděl Lt. Roloff von Aspern, který byl sestřelen protiletadlovou obranou už 12. září. V denním výkazu ztrát je uváděn až následující den.

V pátek 15. 9. 1939 provedla Gruppe čtyři bojové mise z toho tři její 2. Staffel ze Slovenska. Hned ráno mezi 7.15-9.45 bylo v akci pět strojů 1.a 3. Staffel. Jejich piloti zopakovali útok na letiště Hutniki a dokončili zkázu VI. DBL. Po odletu Zestörerů stal v plamenech jeden „Łoś“ a 3 „Karasie“. Dalších 11 polských bombardérů mělo dle hlášení německých letců shořet pravděpodobně. Zapálili totiž okraj lesa, v jehož bezprostřední blízkosti byly tyto stroje rozmístěny. Z polské strany se vyznamenal pchor. obs. Zdzisław Kaniewski z 5. EBL, který z horního střeleckého stanoviště „Karasie“ vedl palbu kulometem Vickers F ráže 7,7 mm proti útočícím Messerům. Po vyčerpání munice „přesedlal“ do jiného a pokračoval v boji. Možná, že právě on zasáhl stroj Lt.Rosenkranze a způsobil takové poškození, které ve svém důsledku bylo příčinou nehody „Dory“ W.Nr.2572 při přistání na letišti v Dębicy. Toto tvrzení ovšem není ničím doloženo. Při návratu měl Ofw. Kurt Müller sestřelit jižně od Brodów samotného Lublina R-XIII. Sestřel mu byl uznán i když nebyl dosažen. Ve skutečnosti se osádka RWD-14 „Czapla“ ze stavu 23. EO(2) po setkání s pěti Messerschmitty a útoku jednoho z nich stačila vrátit přízemním letem na své letiště. Její pilot ppor. pil. Tadeusz Kaszycki to později okomentoval slovy: “Myslím si, že Messerschmitt od stíhání upustil a možná, že mu došla munice….“, což je po předchozím útoku na letiště velice pravděpodobné. Při letu šesti strojů 2./ZG 2 mezi 7.56 – 9.30 byly ostřelovány nepřátelské pochodové kolony. Opětovaná palba polských kulometů zasáhla červené „6“ a „14“ z nichž jedna, pilotovaná Uffz. Bernauerem, musela nouzově přistát na letišti ve Vinném. Škody však byly ohodnoceny pod 10%. Hptm. Gentzen, Oblt. von Roon a Oblt. Kellner-Steinmetz byli na tento den pozváni do Gliwic, kde jim sám Generalfeldmarschall Herman Göring předal Železné kříže II.třídy (E.K.II.).

V sobotu 16. září v 9.00 hodin při slavnostním nástupu jednotky (bez 2.Staffel) předal Hptm Gentzen E.K.II dalším devíti vyznamenaným letcům 1. a 3.Staffel, rovněž tlumočil Göringovo uznání celé Gruppe. Pak byly rozděleny dárky přijaté od … Červeného Kříže. Následné tři bojové mise byly posledními provedenými z letiště v Dębicy. V průběhu té poslední mezi 14.30 – 16.20 hod. provedl Schwarm 1.Staffel útok na vlaky podél železniční tratě Chełm – Lublin.

V nedeli 17. 9. bylo v Dębicy prováděno čištění výzbroje a výstroje před převelením k Luftflotte 3. V Krakově byly na železniční vagóny naloženy stroje určené k tovární opravě. Poslední dvě mise v této kampani provedlo ze slovenských letišť deset „Dor“ 2. Staffel, která měla 16.září volný den a nelétala. V pondělí 18. září se přemístila na letiště Dębica a připojila se tak k základní části Gruppe. I když úkolem Gruppe na tento i následující dva dny byl volný lov nad a před frontou 14. armády, žádné lety provedeny nebyly.

Autor : stary 🕔10.11.2007 📕18.817

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře