Česká družina (1914-1916) – V.

Autor : Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔23.09.2003 📕14.359

Seriál

  1. Česká družina (1914-1916) - I.
  2. Česká družina (1914-1916) - II.
  3. Česká družina (1914-1916) – III.
  4. Česká družina (1914-1916) – IV.
  5. Česká družina (1914-1916) – V.
  6. Česká družina (1914-1916) – VI.
  7. Česká družina (1914-1916) – VII.
  8. Česká družina (1914-1916) – VIII.
  9. Česká družina (1914-1916) – IX.
  10. Česká družina (1914-1916) – X.
  11. Česká družina (1914-1916) – XI.
  12. Česká družina (1914-1916) – XII.
  13. Česká družina (1914-1916) – XIII.
  14. Česká družina (1914-1916) – XIV.
  15. Česká družina (1914-1916) – XV.

Podobné články

Další články autora

V předvoji 42. divize u 166. Rovenského pluku, v oblasti jižně od Vieličky na pravém břehu řeky Ráby u Poznachovic a Višniova, konala rozvědky 4. četa 3. roty ČD, které velel český prap. O. Husák. Zde na kótách 419 a 396 střetla se při rozvědce 1. prosince 1914 s nepřátelskou jednotkou tyrolských myslivců, v boji rychle zvítězila bez vlastních ztrát. a získala 5 zajatců.

Na frontě u Krakova střídá u 11. divize druhá půlrota 4. roty ČD půlrotu 2. roty. Třetí četa 4. roty pod velením českého prap. I. Vilímka je přidělena k 42. Jakutskému pluku. Čtvrtá četa z téže půlroty pod velením prap. Křižanovského je přidělena k 44. Ochotskému pluku. Oba ruské pluky zrovna v té době prodělávají boje s nepřítelem v oblasti Vieličky. Velitel ČD dává brzy rozkaz k provedení rozvědky 3. rotě ČD směrem k Bierzanovu a Kajmu. O průběhu výborné akce se dozvídáme z hlášení velitele této rozvědky českého ppor. Petříka:

Hlásím, že 5. prosince 1914 v 19.00h byly vyslány z Vieličky obě čety mého oddílu na rozvědku směrem k vesnici Kajmu a dále na Bierzanov s úkolem vyšetřiti, jak jsou umístěny nepřátelské zákopy a forty na linii těchto míst a vyzkoumati, jak velkými nepřátelskými silami jsou tato místa obsazena. Jedna četa pod mým velením postupovala podél východní strany železniční trati, spojující Vieličku s Bierzanovem, druhá četa pod velením por. N. Uspenského (ruský důstojník, určený k ČD jako důstojník pro zvláštní určení, který byl pro svou srdečnost a náklonnost u čs. dobrovolníkům oblíben - pozn.) postupovala na straně západní. Když jsem se s četou blížil ke Kajmu vzdáliv se za čáru našich polních hlídek na půldruhé versty, nepřátelská polní stráž, ležící v zákopu na východ od Kajmu zahájila proti mě palbu z pušek. Odpověděl jsem jí a pokračoval jsem ve střelbě ve vzdálenosti 100 kroků od zákopů, dokud se nepřiblížila ze západu četa por. Uspenského. Na pravo ode mne byla rovněž na rozvědce 3. četa 4. roty, které velel prap. I. Vilímek. Četa, které velel por. Uspenský, postoupila ke Kajmu ze západu, ale byla uvítána palbou z pušek od nepřátelské stráže, postavené na západ od vesnice. Tu rozvědčíci jali se postupovat hlubokou roklinou, prostírající se na západní straně železniční trati a vnikli do vesnice Kajmu, která nepřítelem obsazena nebyla. Četa dala se pak dále, majíc před sebou ochranné hlídky a touž roklinou kryta před nepřátelskou palbou postupovala k vesnici Bierzanovu. Přiblíživší se k vodárně v předměstí Bierzanova u železnice, četa por. Uspenského znovu byla uvítána palbou z pušek nepřátelskou stráží, která čítala 20-30 lidí, a která zde byla zůstavena, aby ochraňovala vodárnu. Chtěje se dostati dále, aby mohl vyšetřiti, jakými silami je obsazena vesnice Bierzanov nebo stanice na dráze a pro tmu maje střelbu za bezúčelnou, por. Uspenský se rozhodl vrhnouti se se svou četou proti nepříteli na bodáky. Četa s křikem „urá“ se vrhla v útok, zahnala nepřítele od vodárny a postoupila dále k stanici. Pro tmu nebylo lze zjistiti, kterým směrem nepřítel ustoupil. Četa postoupivše ještě asi 50 kroků kupředu, narazila na drátěné překážky, poškodila je pokud se dalo, a obešedši je přiblížila se k okraji lesíku, z něhož se ozvala silná palba ze zákopů, vykopaných na okraji tohoto háje. Odpovídajíc na palbu četa ustupovala pak k našim hlídkám, majíc svůj úkol za splněný... Na rozvědce jsme ztrát neměli. ... V tomto podniku vynikající statečnost a odvahu projevil a byl příkladem ostatním čs. dobrovolník voj. P. Krupský.

Oddíl rozvědčíků odešel ke krátkému odpočinku do Targoviska, odkud se pak dle rozkazu velitele ČD vrátil do Bochni.

V těchto dnech pronikali čs. dobrovolníci z České družiny během rozvědek západním směrem nejblíže k českým zemím. Asi nejblíže se z celé ČD dostala zřejmě rozvědka ppor. V. Klecandy dne 12. prosince 1914, kdy byla asi 50 km od historických hranic Slezska. Pro opakované válečné neúspěchy však ruská armáda následujícího dne zahájila ústup z oblasti Krakova. Příslušníci ČD prodělávají nadále obtížné, ale úspěšné rozvědky a to i za ústupu od Krakova, kdy ustupují mezi posledními.

Rusové jsou 14. prosince 1914 na linii fronty mezi obcemi Lapanov a Limanová ležící jihovýchodně od Vieličky v krvavé bitvě poraženi a díky nekrytí z levého křídla musí celá 3. armáda gen. R. Dmitrijeva (v jejímž rámci bojuje i ČD) ustoupit až za řeku Dunajec. Na severu ruské armády ustupují za linii fronty Bzura - Pilica - Nida. Na frontu se dostala i první půlrota 4. roty ČD, které velel ruský ppor. Licinskij. Svůj první boj prodělává 9. prosince 1914 u vsi Vojakové a výšiny Kobyla. Po vzoru ostatních rot ČD splní výborně svůj úkol a dostává se jí osobní pochvaly velitele 32. pěší divize genpor. Cecoviče. Během této akce rozvědčíci dokonce provedli bodákový útok, kterým strhli do útoku celé levé křídlo Putivlského pluku. Zajali 40 vojáků 33. zeměbraneckého pluku včetně jednoho důstojníka. Během boje se vyznamenali svou chrabrostí hlavně tito čs. dobrovolníci: Mencl, Hrůza, Slanička, Lohovinský, Hýbler, Živnůstka, Vacek. Během útoku byl střepinou z granátu zabit V. Martinovský a nezvěstným se stal F. Motejlek.

Mezitím se 1. rota ČD, která byla již od 25. listopadu 1914 na pochodu do Tarnova, setkala s gen. R. Dmitrijevem, který sotva poznal vojáky České družiny, přikázal zastavit svůj štábní automobil a pozdravil přátelsky české dobrovolníky. Při tomto setkání osobně vyznamenal křížem sv. Jiří čet. Dembského, který na něj byl již dříve navržen za předchozí chrabrost při bojových rozvědkách. Z Tarnova potom ustupuje tato rota za štábem celé divize do vesnice Muchovky u Bochni. Nepřítel jim postupuje v patách. V Muchovkách je překvapena nepřátelskou dělostřelbou. Na následky těžkých zranění střepinami a částmi vybuchujícího vojenského materiálu umírá čs. dobrovolník voj. A.Hlasivec. První rota ČD ustupuje pak dále směrem k Tuchovu. V té době se 2. rota ČD nachází u štábu ČD. Třetí rota ČD musela ve dnech 14.-16. prosince 1914 ustoupit v rámci ruského ústupu za Dunajec k ústí řeky Bialé, kde pokračovala v rozvědkách. Poslední 4. rota ČD po úspěšném dobytí výšiny 536 u Rajbrotu ustoupila rovněž za Dunajec a již od 15. prosince 1914 prováděla opět rozvědky z oblasti výšiny Bizance. Z 4. roty se u Dunajce v noci z 18. na 19.prosince 1914 zvláště vyznamenali prap. Vilímek, prap. Križanovskij a pprap. E. Gušner, který zde byl raněn při zastavení útoku Rakušanů na ruskou přepravu přes řeku.

Celá 3. ruská armáda gen.R.Dmitrijeva úspěšně ustoupila za Dunajec a vytvořila v dané oblasti novou frontovou linii. Česká družina měla i po ústupech velmi vysokou bojovou morálku a patřila mezi nejbojeschopnější útvary 3. ruské armády. Můžeme směle říci, že se stala velmi rychle elitou. Její bojové odhodlání, nadšení a výsledky udivovaly často důstojníky divisních štábů. Výborná pověst České družiny se tak šířila, že zanedlouho chtěl mít velitel štábu každé ruské armády přidělenu alespoň jednu půlrotu České družiny.

Kapitola VII. - Na východní frontě klid?

V druhé polovině prosince 1914 jsou u Visly ruskými armádami odražena dosud postupující rakousko-německá vojska. Vrchní velení ruské armády připravuje rychlou protiofenzívu jihozápadního frontu v oblasti Prus a proniknutí Karpatami až do Uher. Třetí ruská armáda gen.Dmitrijeva mezitím obrannými boji poutá nepřítele na svém úseku Dunajce. Obě strany se na tomto úseku fronty dobře opevňují pro nadcházející zimní poziční boje. ČD provádí i nadále svou, pro ruskou armádu životně důležitou, činnost - rozvědky.

Již 20.prosince 1914 provedl na nové linii fronty s částí 1. roty ČD český ppor. Petřík zdařilou rozvědku v rámci 33. ruské divize v oblasti Štěpanovic. Zajali při ní 9 nepřátel včetně rakouského důstojníka, u kterého nakonec zjistili, že je to pobočník velitele jednoho z praporů 81. rakouského pluku a nalezli u něj i důležité listiny. Za tuto akci byl Petřík vyznamenán křížem sv. Stanislava 3. stupně s meči a mašlí. Následujícího dne ppor. Petřík provedl s 18 vybranými dobrovolníky další úspěšnou rozvědku, při které zajali 41 zuřivě se bránících nepřátel včetně jednoho důstojníka. Byl za to vyznamenán mezi Čechy ojedinělým řádem, čestnou šavlí sv.Jiří za „Početnoje georgijevskoje oružije“ (rozkaz ČD č. 492).

Na Štědrý den 24. prosince 1914, podle našeho kalendáře, provedla další část 1. roty ČD pod velením českého ppor. Čečka velmi úspěšnou rozvědku. Zajistila zbytky mostu do Tuchova a po kratším boji zajala celou nepřátelskou rotu č.9 čítající 115 mužů od 24. honvédského pluku a to včetně velitele roty. Ukořistila také kulomet i s příslušenstvím. Cíl akce tedy Čečkova rozvědka splnila víc než výborně. O jejím průběhu píše ve svých vzpomínkách M. Němec:

Vycházíme z teplé chalupy do tmy, kterou znepříjemňuje drobný déšť. Brr, jak se nám nechce, ani nemluvíme. Ale za chvíli přece jen začnou vyskakovat jiskérky žertů. Ráno v pět již jsme v pohodě na pozicích u velitele praporu. Naše nálada ještě stoupne, když nám Čeček po hodinové rozmluvě s velitelem oznámí: Rakušáci pravděpodobně ustupují. Půjdeme rychle za nimi a vezmeme nějaké zajatce. Tak jdeme. Brzo narazíme na nepřátelské zákopy, ale jsou liduprázdné, jen několik nahých mrtvol svědčí o tom, že civilisté již prohlédli vyklizený zákop před námi. Asi za půl hodiny už vcházíme do Tuchova a Čeček mne posílá s hlášením zpět. Bratr Hrůza mi pak vyprávěl, jak rozvědka pokračovala. Naši procházeli jednotlivé baráky a zajímali Rakušáky, kteří v nich na zajetí čekali. Zbraně nezahazovali, musely jim být odebrány, i když bez odporu. Celkem 75 zajatců nechali v Tuchově a ještě se šli podívat za město. Byli sice napadeni palbou,ale střelba záhy ustala a asi 40 Rakušanů se tam podivně houfovalo. Přes Čečkovo varování bratr Anatol Hrůza šel až k nim, bral jim pušky a zahazoval je na zem. Tak padli do zajetí, aniž porušili přísahu, protože nezahodili přece zbraně, ale byli odzbrojeni.“ Za tuto zdařilou akci byli její aktéři vyznamenáni. Konkrétně ppor. Čeček byl navržen na vyznamenání důstojnickým Křížem sv. Jiří 4. stupně.

V noci z 23. na 24. prosince 1914 koná ČD také další z „tajných“ rozvědek. Tentokrát se na akci dobrovolně opět přihlásili voj. Černý a voj. Z. Fierlinger.. V trofejních rakouských uniformách p
přecházejí v noci frontu, dostávají se k Rychvaldu a Janovicům, kde zjistili a zakreslili pozice nepřátelských vojsk. Vydávajíce se za vojáky c.k. armády, zjistili z rozhovorů s rakouskými vojáky, které pluky jsou v oblasti proti Rusům dislokovány, jejich druhy zbraní, morálku vojáků atd. Cestou zpět poté ještě přeřízli rakouské telefonní spojení. Následující noc akci zopakovali. Došlo však k boji s rakouskou hlídkou, která zjistila, že se jedná o špiony. Při rychlém ústupu zastřelili Černý a Fierlinger celkem 3 nepřátele a podařilo se jim úspěšně dosáhnout ochrany ruských zákopů. I přes tento incident další noc akci opět opakovali. Postupovali směrem k Rychvaldu. Zjistili, že nepřítel obsadil vesnici Lovčovek a zakreslili linii jeho zákopů. Dále velmi přesně lokalizovali nepřátelské dělostřelectvo v okolí, zhruba seznali sílu a umístění pěchoty a zjistili zásobovací cesty nepřítele. Poté se úspěšně vrátili přes frontu zpět. Za skvělé zprávy a osobní statečnost byli oba za rozvědku vyznamenáni. Voj. Zdeněk Fierlinger křížem sv. Jiří 3.stupně a voj. František Černý křížem sv. Jiří 4.stupně. Dále byli oba rozkazem číslo 140 k 14.lednu 1915 povýšeni na desátníky...

V noci z 26. na 27. prosince 1914 provedli jinou „tajnou“ rozvědku čs. dobrovolníci voj. Chocholáč a voj. Diviš. Přešli bezpečně frontu u výšiny 482. a postupovali směrem k Janovicům. Zjistili postavení nepřátelského dělostřelectva na kótách 391 a 321, dále zjistili, že v Janovicích je umístěn 95. rakouský pluk. Se získanými informacemi se jim podařilo bezpečně přejít frontu zpět a informovat velení ruské divize. V noci z 29. na 30. prosince 1914 šel na tajnou rozvědku voj.Černý sám v přestrojení za rakouského důstojníka. Přešel opět bezpečně frontu a postupoval směrem k Janovicům. Zjistil informace o rakouské přepravě přes Dunajec, dále objevil i nově vykopané zákopy na kotě 260 a získal další cenné informace. Při návratu přes frontu je však zajat ruskou přední hlídkou, která jej díky rakouské důstojnické uniformě považuje za nepřítele. Nakonec se však podaří ho ppor.Petříkovi, na kterého se voj. Černý stále odvolával, vysvobodit a uvést vše na pravou míru.

Do konce roku 1914 celkově jednotka ztratila 10 svých dobrovolníků (padlí a zemřelí následkem zranění či válečných útrap) spolu s ruským lékařem Lukjančekem (jenž zemřel na břišní tyfus). 20 dalších dobrovolníků bylo na léčení.

Použitá literatura a prameny:
Vojenský historický archív v Praze
Materiály z Vojenského archívu v Moskvě (Rusko) a Kyjevě (Ukrajina)
Časopis „Československý denník“ vydávaný čs. legiemi v Rusku během anabáze, vzpomínky družiníků.

Červinka Jaroslav - Cestou našeho odboje, Praha - 1920
Beneš Edvard - Světová válka a naše revoluce, Praha - 1935
Fidler Jiří - Generálové legionáři, Brno - 1999
Fryščok Alexej Miloslav - Legionáři, car a rudá vlajka, Brno - 1998
Fučík Josef - Pražský pěší pluk č.28 na italské frontě 1915-1918 (Historie a vojenství, časopis HÚ AČR č. 4/1996)
Galandauer Jan - Wacht am Rhein a Kde domov můj - válečné nadšení v Čechách v létě 1914 (Historie a vojenství, časopis HÚ AČR č. 5/1996)
Gregorovič Miroslav - První československý odboj (Čs. legie 1914-1920), Praha - 1992
Holý Karel - vzpomínky
Kopta Josef - Třetí rota, Praha - 1992
Medek Rudolf - Za svobodu, Praha - 1925
Medek Rudolf - Blaník, Praha - 1922
Medek Rudolf - Za domovinu, Praha - 1926
Němec Matěj - Návraty ke svobodě, Praha - 1994
Pichlík Karel - Zahraniční odboj 1914-1918 bez legend, Praha - 1991
Pichlík Karel, Klípa Bohumír, Zabloudilová Jitka - Českoslovenští legionáři (1914-1920), Praha - 1996
Pichlík Karel - Červenobílá a rudá, Praha - 1967
Pichlík Karel - Čeští vojáci proti válce 1914-1915, Praha - 1961
Prášek Vojtěch - Česká družina, Praha - 1934
Sak Robert - Anabáze, Drama československých legionářů v Rusku(1914-1920), Jinočany - 1996
Slanička Josef - Ze slavných dob České družiny, Praha - 1929
Švec Jiří - Deník, Praha - 1921
Vaculík Jaroslav - Dějiny volyňských Čechů, Praha - 1998
Valenta Václav - Vlast máti až nás zavolá..., Praha - 1938
Valenta Václav - Do legie, Praha - 1924
Vogeltanz Jan, Polák Milan - Československé legie 1914-1918, Praha - 1999
Žipek Alois - Válka národů 1914-1918 a účast českého národa v boji za svobodu, Praha - 1922

Seriál

  1. Česká družina (1914-1916) - I.
  2. Česká družina (1914-1916) - II.
  3. Česká družina (1914-1916) – III.
  4. Česká družina (1914-1916) – IV.
  5. Česká družina (1914-1916) – V.
  6. Česká družina (1914-1916) – VI.
  7. Česká družina (1914-1916) – VII.
  8. Česká družina (1914-1916) – VIII.
  9. Česká družina (1914-1916) – IX.
  10. Česká družina (1914-1916) – X.
  11. Česká družina (1914-1916) – XI.
  12. Česká družina (1914-1916) – XII.
  13. Česká družina (1914-1916) – XIII.
  14. Česká družina (1914-1916) – XIV.
  15. Česká družina (1914-1916) – XV.

Podobné články

Další články autora

Autor : Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔23.09.2003 📕14.359

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře