Základna Khe Sanh - 1968

Autor : Luboš Pavel / mindphaser 🕔20.08.2003 📕15.821

Zatímco spojenecké velení, ukolébané novoročním příměřím po dobu svátků Tet, v poklidu plánovalo osvobození Khe Sanh, komunisté v Hanoji chystali velice ambiciózní plán útoku, který by měl přinést zvrat ve válce ve Vietnamu a přimět Spojence k zastavení boje a odchodu z Indonésie. Hanoj, vědoma si sílícího protiválečného hnutí v samotné Americe, se rozhodla naplánovat útok ve dvou rovinách - vojenské a propagandistické.

Autorem celého plánu byl ministr obrany VDR a někdejší vítěz nad Francouzi u Dien Bien Phu, generál Vo Nguyen Giap, který svůj plán představil na setkání stranických a vojenských špiček VDR, které proběhlo v červenci 1967 v Hanoji. Jako termín zahájení ofenzívy byl stanoven 31. leden, vietnamský Nový rok. Obklíčení Khe Sanh mělo odlákat pozornost Spojenců od připravované ofenzívy a přesunout do této oblasti posily na úkor dalších míst ve Vietnamu. To ovšem neznamenalo, že komunistické divize u Khe Sanh měly fungovat pouze jako návnada. Giap naopak počítal s dobytím Khe Sanh, který se podle něho měl stát "americkým Dien Bien Phu".

Khe Sanh se měl stát mezníkem ve válce ve Vietnamu a díky ofenzívě "Tet", jak je dodnes nazývána, si získal jméno, které si díky urputným bojům získala např. Okinawa nebo Iwojima.

Ale vraťme se na úplný začátek. Oblast Khe Sanh na západě provincie Quang Tri byla hlavním infiltračním uzlem, kudy po celou dobu války do jižního Vietnamu pronikaly jednotky NVA ke svým akcím. Tato malá, ale výrazná náhorní plošina ostře vystupující v pohraniční oblasti Laosu a Vietnamu je lemována kopci a byla přírodní branou k dvěma ze severních provincií I. CTZ. Většina stezek ve více než hornatém terénu je skryta korunami stromů dosahujících výšky 60 stop, zatímco stezky v níže položených oblastech jsou kryty hustou vyrostlou trávou a bambusovými houštinami. Při leteckém průzkumu se tyto stezky nedaly odhalit a při pozemním průzkumu byla viditelnost v některých místech v této oblasti pouze několik metrů. Hora Dong Tri se svojí nadmořskou výškou 1 015 m je nejvyšším bodem celé oblasti. Společně s kótou 861, 881 North a 881 South ovládá tři přístupová údolí do této oblasti. Dvě údolí přicházejí ze severozápadu. První údolí přetíná hranici mezi Laosem a Vietnamem a poté směřuje k jihu podél řek a údolí, které hraničí s řekou Rao Quan. Druhé směřuje do oblasti ze severozápadu a křižuje hranici, kde na sebe navazují kopce 881N, 881S a 861. Třetí údolí od laoských hranic kopíruje silnici č. 9 a vesnice od Lang Vei až po Khe Sanh.

První americké jednotky do této oblasti dorazily v srpnu 1962, kdy jednotka zelených baretů založila základnu Khe Sanh asi 4 km severně od stejnojmenné vesnice, která měla sloužit k pozorování pohybu na Ho Či Minově stezce. V září 1962 jihovietnamští ženisté vybudovali první přistávací dráhu na základně. V březnu 1963 byly jednotky zelených baretů posíleny skupinou 70 jihovietnamských parašutistů a v dubnu pod silnou nepřátelskou palbou přicházející z údolí mezi kótami 861 a 881 přistály na základně Khe Sanh dva průzkumné stroje O-1 "Bird Dog". O 11 měsíců později byl jeden Bird Dog sestřelen a jeho pilot Col. Richard Whitesides byl prvním zabitým Američanem v Khe Sanh. Jeho pozorovatel Capt. Floyd Thomson padl do zajetí. V dubnu byla na základnu odeslána velením USMC navigační jednotka ženistů (Signal Engineering Unit), část 1. spojařské roty a rota "G" 2. praporu 3. pluku USMC. Tyto jednotky byly prvními jednotkami USMC nasazenými v boji za nezávislost Vietnamské republiky. Již během října „mariňáci" zahájili průzkumné akce v okolí základny, při kterých navázali kontakt s komunistickými jednotkami soustřeďujícími se v Laosu k dalším výpadům proti jihu. V roce 1965 zelené barety v Khe Sanh vybudovaly nový tábor v blízkosti startovací plochy. Tento tábor se později stal centrem celé základny Khe Sanh. Od 17. dubna 1966 mariňáci zahájili operaci Virginia s cílem nalézt soustřeďující se jednotky mezi kótou 558 a Khe Sanh. Akce byla ukončena 1. května, aniž byl navázán kontakt s nepřítelem. V červnu až srpnu však začalo od průzkumných jednotek přicházet stále více zpráv o soustřeďování jednotek NVA v blízkosti základny, což značilo pravděpodobné přípravy útoku na Khe Sanh, zelené barety však v Khe Sanh setrvaly pouze do září 1966. V září na základnu dorazil 10. mobilní ženijní prapor, který se ihned pustil do úpravy startovací a přistávací dráhy, která byla prodloužena na délku 460 metrů.

V únoru 1967 dorazila na základnu rota „E" 2. praporu 9. pluku USMC, aby zde vystřídala 1. prapor 3. pluku. 24. dubna 1967 zahájili mariňáci akci "Hill Fights", během níž vyčistili kopce 861, 861N a 861S ležící severozápadně od základny, kterých mohl nepřítel využívat jako nástupních oblastí pro útoky proti základně. Během akce Hill Fights ztratila USMC 150 mužů - oproti více něž 1 000 mužů, o které přišla NVA. V polovině května 1967 byl 3. pluk USMC vystřídán 26. plukem USMC a základna dále rozšířena. Materiál potřebný k rozšíření základny a prodloužení letiště byl do Khe Sanh dopravován v útrobách transportních letounů C-130 Herkules a C-7 Caribou. Startovací a přistávací dráha byla prodloužena na 1 190 metrů, což později při obležení základny sehrálo klíčovou roli.

V prosinci 1967 se v rámci příprav na ofenzívu Tet do oblasti Khe Sanh přesunuly 304. a 325. divize NVA. Obě divize dohromady disponovaly více než 20 000 mužů. 325. divize NVA postupovala k základně ze severu přes kóty 881N, 881S a 881, zatímco 304. divize NVA měla zaútočit ze západu. Ze severu zajišťovaly přesun obou divizí 320. a 324. divize NVA, které byly rozmístěny v oblasti demilitarizované zóny a jižně od ní.

Americké hlídky v okolní džungli navazovaly kontakt s nepřítelem čím dál tím častěji a 20. ledna 1968 se jedné takové hlídce vzdal důstojník NVA. Ten vypověděl, že se blíží ofenzíva, která Khe Sanh a ostatní velké základny vymaže z mapy. Než mohli Američané jakkoliv zareagovat, Severovietnamci 21. ledna zaútočili. Zasypali základnu minometnou a dělostřeleckou palbou a při tomto prvním útoku se jim hned podařilo poškodit přistávací dráhu a zničit skladiště munice, při kterém Američané přišli o 1 500 tun munice. Základna byla obklíčena.

První letoun C-123 Provider se 3 630 kg tolik potřebné munice přistál na opravené přistávací ploše již 22. ledna. Do večera 23. ledna přepravily Providery do Khe Sanh 130 tun munice. 26. ledna se na základnu přesunul 37. prapor jihovietnamských Rangers a zaujal pozice ve východní části základny. Základnu nyní bránilo 6 000 mužů pod velením Col. Davida Lowndse. Ti disponovali 56 děly (třemi bateriemi houfnic ráže 105 mm, baterií houfnic ráže 155 mm, baterií minometů ráže 107 mm, 18 děly ráže 175 mm a 10 bezzákluzovými děly M40 ráže 106 mm) a šesti tanky M48. Další podpůrnou dělostřeleckou palbu obráncům zajišťovaly dvě baterie děl ráže 175 mm ze základny Fort Rockpile, asi 17 kilometrů severovýchodně od základny, a ze základny Camp Carrol o 7 kilometrů dále. Nezanedbatelnou pomoc představovalo i 250 seismických čidel reagujících na otřesy půdy způsobené přesuny protivníka, která byla po poradě mezi generálem McBrigem, plukovníkem Williamem Walkerem z USAF a velitelem 3. divize USMC, generálem Rathvonem C. Tompkinsem, rozmístěna kolem základny, aby včas upozorňovala na chystané akce nepřítele. Detektory vysílaly signály do střediska na základně Nakhon Phanon v Thajsku, kde byly analyzovány a zpracovávány. Výsledky pak většinou včas upozornily na chystané akce komunistů. Seismická čidla se osvědčila již při prvním pozemním útoku komunistů, kdy na základě jimi dodaných informací odhadli v centru řízení palby v Khe Sanh, že útok bude směřovat proti postavením mariňáků na kótě 881S. 5. února ve 03.20 začala americká děla odstřelovat shromaždiště nepřítele, a útok se tak rozpadl v samém počátku.


Ovšem komunisté hodlali současně s útokem na kótu 881S provést útok i na kótu 881, což Američané nevěděli, neboť seismická čidla, na která tolik spoléhali, v tomto sektoru nebyla rozmístěna. Jednotka plukovníka Shanleye tak byla v naprosté tmě zaskočena útočícími komunisty, kteří již při prvním náporu pronikli přes zátaras z ostnatého drátu. Rozpoutal se zuřivý boj muže proti muži, který trval celých 30 minut. Jako zbraň posloužilo mužům na obou stranách vše - pušky M16 a AK-47, bajonety, polní lopatky, granáty i zatnuté pěsti, přičemž určitou výhodu před nepřítelem mariňákům poskytovaly protistřepinové vesty. Za svítání se konečně podařilo komunisty odrazit. Komunisté zanechali na bojišti stovku mrtvých proti sedmi padlým mariňákům.

Velení NVA, roztrpčené totálním neúspěchem tohoto útoku, si 7. února „spravilo chuť" dobytím malého tábora v Lang Vei. Během dobývání Lang Vei, ležícího asi 8 kilometrů jihozápadně od Khe Sanh, použili komunisté poprvé na území Vietnamské republiky tanky. Posádku tábora pod velením Capt. Franka Willoughbyho tvořilo 24 amerických zelených baretů, několik jihovietnamských LLDB a jednotka CIDG, skládající se z příslušníků horských kmenů Bru a Hre. Celkem tábor obývalo více než 500 vojáků, disponujících vedle útočných pušek, granátů, granátometů M79 a bazuk M72 také dvěma bezzákluzovými děly M40 ráže 106 mm, čtyřmi bezzákluzovými děly ráže 57 mm, dvěma minomety ráže 105 mm a šesti minomety M29 ráže 81. O palebnou podporu se měli starat dělostřelci z Khe Sanh a na letišti v Da Nang byly připraveny kdykoliv vzlétnout letouny F-4 „Phantom", A-1 „Skyraider" a převážně pro noční útoky určené gunshipy AC-47.

6. února ve 18.00 otřásly táborem první detonace a přes drátěné zátarasy a minová pole se na horaly z CIDG hájící první obrannou linii valily vlny vojáků jednoho praporu 304. divize NVA. Jeden z Američanů držící právě hlídku ve strážní věži spatřil dva tanky PT-76 sunoucí se v doprovodu ženistů pátrajících po minách přímo do tábora. Tuto informaci ihned předal do TCO tábora a rozběhl se ihned osobně informovat velitele. Na jiném místě zaregistroval Sgt. John Early dalších pět PT-76, se kterými postupovali vojáci NVA. Vysílačka v TCO ihned vychrlila jeho „hlášení": „Ježíši Kriste, blíží se pět tanků a pár set gooků! Jsou všude kolem tohohle zatracených místa! Vystřelte světlice a osviťte to tady!" Radista Frank Dooms okamžitě požádal Khe Sanh o palebnou podporu, ale jeho hlášení o útoků tanků nechtěl nikdo věřit. Teprve po delším dohadování, během kterého jeden výstřel z PT-76 zdemoloval dveře TCO, začaly kolem Lang Vei explodovat granáty z Khe Sanh. Hodinu po půlnoci se pak nad táborem objevily první Phantomy a Skyraidery z Da Nang a na útočníky dopadl příval ohně a oceli. Bombardování a dělostřelecká podpora sice trvaly po celý následující den, ale obránci museli před tanky krok za krokem ustupovat. Několik PT-76 bylo sice zničeno bezzákluzovými děly M40, ale po jejich ztrátě zůstaly obráncům pouze granáty. Bazuky M72 se ukázaly jako naprosto neúčinné. To bylo pravděpodobně způsobeno i tím, že jen velmi málo vojáků mělo možnost si vyzkoušet M72 v praxi před tímto útokem.

Poslední baštou se pro zbylé obránce, z nichž všichni byli zranění, stal bunkr TCO. V 16.00 položil kolem obránců jeden z nízkoletících Phantomů kouřovou clonu a umožnil jim tak z tábora ustoupit. Kapitán Willoughby byl vrtulníkem evakuován do Khe Sanh a pár ostatních přeživších se tam probíjelo po dva následující dny. Během leteckých útoků a dělostřeleckého odstřelování byly nakonec všechny PT-76 zničeny. Při obraně Lang Vei padlo 484 příslušníků CDIG a 12 zelených baretů. Dva Američané se ze severovietnamského zajetí vrátili v roce 1973.

Komunisté povzbuzeni útokem na Lang Vei 8. února opět zaútočili na Khe Sanh. Cílem jejich prvního denního útoku se stala západní část základny, bráněná 3. praporem 26. pluku USMC. Samotnému výpadu, který byl zahájen ve 04.20, předcházela tradiční dělostřelecká a minometná příprava. S fanatickým odhodláním se pak útočící ženisté NVA vrhli k bunkrům, kulometným hnízdům a zátarasům na obranném perimetru a několik z nich se jim podařilo zničit. Severovietnamci pak přes takto narušenou linii pronikli, dobyli na zuřivě se bránících mariňácích několik zákopů a část základny obsadili. Vytlačeni z dobytých pozic byli až za přispění spojeného úsilí pěchoty a tanků M48 podporovaných letectvem a dělostřelectvem. Tento útok stál Severovietnamce 150 mrtvých a na nějakou dobu se opět omezili pouze na dělostřelecké odstřelování základny.

Právě časté odstřelování základny působilo americkému velení nemalé problémy. Přes každodenní letecké bombardování okolí základny se komunistům podařilo přisunout do oblasti Khe Sanh protiletadlová děla. Situace se tím pro obránce zkomplikovala daleko více, než by se na první pohled mohlo zdát. Udržení základny totiž záviselo především na leteckém zásobování. Tak se komunistům podařilo 11. února sestřelit přistávající KC-130 s palivem pro vrtulníky. Transportní letoun však nebyl zranitelný pouze během přistávacího manévru. Ani když unikl protiletadlovcům, neměla jeho posádka vyhráno, neboť se stávala lákavým cílem pro obsluhy komunistických děl a minometů. Aby se snížila doba pobytu v odstřelovaném prostoru a pravděpodobnost zásahu, rolovaly letouny se spuštěnými motory po ranveji, přičemž posádky vyložily z otevřených ramp náklad a okamžitě startovaly, vystavujíce tak svůj letoun palbě po co nejkratší dobu. I přesto, že dobře secvičená posádka dokázala náklad vyložit a odstartovat během třiceti sekund, rozhodl velitel 7. letecké armády, generál Momyer, o stažení drahých Herculesů (jejich cena v té době činila 2,5 mil. USD) z těchto nebezpečných akcí, ve kterých nadále pokračovaly Providery, které byly nejen lehčí, ale hlavně podstatně levnější.

Další z prostředků leteckého zásobování tvořily vrtulníky. Helikoptéry USMC létaly k obklíčené základně ve formacích zvaných „Super Gaggle". První z těchto letů proběhl 24. února. Transportní vrtulníky startovaly ze základny v Dang Ha, ležící od Khe Sanh asi 30 kilometrů. Jeden CH-46 dokázal během jediného letu do základny přepravit až 1 800 kilogramů zásob zavěšených v síti pod vrtulníkem. Jednou dokonce vrtulníky obklíčeným mariňákům přivezly 2 tuny zmrzliny. Formace Super Gaggle se obvykle skládala z dvanácti Sea Knightů, doprovázených dvanácti Skyhawky z MAG-12 a šesti UH-1E z VMO-2. Nad touto formací přelétával velitelský TA-4F, který zároveň vyhledával cíle a naváděl na ně bitevní A-4. Při těchto akcích bylo 17 vrtulníků ztraceno a 35 vážně poškozeno. Během prvního týdne ztratila HMM-262 polovinu svého stavu a velení MAG-16 muselo pro tyto operace vyčlenit ještě jednotku HMM-364. Později když se ukázalo, že Providery a Sea Knighty nedokáží základnu zásobovat potřebným materiálem v dostatečné míře, objevovaly se na Khe Sanh opět Herculesy. Tentokrát ale spouštěly jejich posádky náklad v přízemním letu na padácích. Aby se předešlo případným zraněním vojáků či poškození základny, byla pro shoz nákladu vybrána zóna asi 120 metrů západně od pozic 3. praporu 26. pluku USMC, tedy mimo vlastní území základny. Během prvních pěti shozů se do Khe Sanh dostalo 60 800 kilogramů zásob a munice. I tato varianta ale měla své nedostatky. Nejzávažnější byl ten, že dopadová zóna byla pod stálou palbou protivníka.

Přestože byla základna obklíčena, pozemní útoky nepřítele byly velice řídké. Činnost NVA se prakticky omezovala pouze na dělostřelecké a minometné přepady. Přesto (anebo spíše právě proto) se plukovník Lownds obával, že by se komunisté mohli pokusit dostat do základny pomocí tunelů. Proto udržoval své lidi v neustálé pohotovosti a do okolí základny vysílal pravidelně hlídky, které měly každý takovýto pokus včas odhalit. Komunisté se sice nepokoušeli do základny dostat tunely, zato velice pilně hloubili zákopy, posilujíce tak kruh obklíčení (každou noc dokázali vykopat až 300 metrů zákopů). V této činnosti se jim samozřejmě snažilo zabránit spojenecké letectvo a také odstřelovači ze samotného Khe Sanh komunistům velice znepříjemňovali život. Severovietnamci ovšem u Khe Sanh rovněž nasadili odstřelovače. Jeden z nich stačil zranit 10 Američanů, než byl zneškodněn bezzákluzovým dělem, když byl jeho úkryt odhalen odleskem slunečního světla na čočce zaměřovače.

Poslední pozemní útok Severovietnamci provedli v noci 29. února, kdy na základnu zaútočil jeden prapor 304. divize NVA. Obránci byli naštěstí včas varováni seizmickými čidly, a tak se komunistický útok v podstatě rozpadl v dešti leteckých bomb a dělostřeleckých granátů, ještě než se útočníci přiblížili k obraným pozicím 37. praporu jihovietnamských Rangers na východní straně tábora. Prořídlým jednotkám komunistů se nepodařilo probít přes obranou linii a musely se stáhnout. Druhý útok zahájený o dvě hodiny později měl podobný průběh, stejně jako třetí zahájený v 03.15 1. března.

1. dubna byla pod velením Gen. Johna J. Tolstona zahájena operace „Pegasus". Prapor USMC zaútočil na pozice komunistů umístěné na kopcích východně od základny, odkud NVA kontrolovala strategicky důležitou silnici č. 9. 4. dubna mariňáci návrší obsadili a o den později z čerstvě dobytých pozic odrazili severovietnamský protiútok. Do základny se pak 6. dubna probojovaly posily v podobě jihovietnamských výsadkářů a o dva dny později vojáci 1. aeromobilní divize. 8. dubnem tak obležení prakticky končí. 12. dubna začaly do základny jezdit konvoje s potřebným materiálem a municí. 14. dubna vyslal Lowndsův zástupce Col. Bruce Meyer dva prapory mariňáků vyčistit oblast severovýchodně od základny, čímž udělal poslední tečku za operací Pegasus a za obležením Khe Sanh.

Protože se předpokládal tradiční ústup komunistů za hranice, přesunula se část amerických sil k laoské hranici, kde obsadily ústupové cesty. Během celé operace byli komunističtí vojáci neustále vystaveni silné dělostřelecké palbě a leteckému bombardování, kterého se účastnily obří B-52. Méně známým zůstává fakt, že kvůli odblokování základny uvažoval generál Westmoreland o použití taktické jaderné zbraně.

Během obležení ztratili Američané na 400 svých vojáků. Oficiální údaj USMC, 205 mrtvých námořních pěšáků, se však pravděpodobně vztahuje pouze na oběti přímo v základně Khe Sanh a ne na oběti bojů v okolí základny a při operaci Pegasus.

Na druhé straně byly ztráty obrovské. V džungli kolem Khe Sanh a na ústupových cestách do Laosu našly hrob tisíce Severovietnamců. Odhady kolísají mezi 10 000 až 15 000 mrtvých. Přesnější údaj je prakticky nezjistitelný, ale skutečností zůstává fakt, že některé jednotky byly zcela vyhlazeny. Většinu těchto obětí si na účet připsalo spojenecké letectvo. Během sedmdesáti dnů bombardování v rámci operace „Niagara" provedly B-52 2 700 bojových vzletů a taktické letouny vzlétly ke 24 000 útokům. Do okolí základny dopadlo 110 000 tun pum a napalmových kontejnerů. Jen v únoru bylo svrženo na 60 000 tun napalmu. Zásluhu na udržení základny mají především posádky transportních letounů. Do 8. dubna vykonaly nad Khe Sanh Herculesy 496 a Providery 105 padákových shozů. C-130 pak uvnitř základny přistály 273x, C-123 179x a C-7 8x. Komunistům se podařilo sestřelit tři C-123, jeden KC-130, jeden A-4, jeden F-4 a 17 vrtulníků USMC. Americké dělostřelectvo během obléhání vystřílelo na 160 000 dělostřeleckých granátů, zatímco denně na základnu dopadlo v průměru 150 minometných granátů z komunistických postavení okolo základny a dělostřeleckých granátů ráže 152 mm a 130 mm, které severovietnamské baterie vystřelovaly jak z pohraničních oblastí Vietnamské republiky, tak z blízkého Laosu. V tomto ohledu byl nejhorším dnem 23. únor, kdy na základnu dopadlo 1 300 granátů.

Autor : Luboš Pavel / mindphaser 🕔20.08.2003 📕15.821

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře