Návrh anglo-francouzsko-sovětské dohody o protiněmecké koalici

Autor : Jan Flieger / Dav 🕔30.05.2007 📕9.462

23. července 1939

Vlády Spojeného království, Francie a SSSR došly ve snaze učinit účinnějšími zásady přijaté Společností národů o vzájemné pomoci proti agresi k této dohodě:

Článek l

Spojené království, Francie a SSSR se zavazují, že si navzájem poskytnou okamžitou a účinnou pomoc v případě, že by se některá z těchto tří zemí dostala do konfliktu s některou evropskou mocností buďto

1. agresí této evropské mocnosti proti některé z těchto tří zemí, nebo
2. přímou či nepřímou agresí této evropské mocnosti proti kterémukoli evropskému státu, jehož nezávislost nebo neutralitu by se některý ze tří zúčastněných států cítil nucen obhájit.

Mezi těmito třemi smluvními vládami je dohoda, že pojmu „nepřímá agrese" z 2. odstavce je třeba rozumět tak, že jde o akci podniknutou příslušným státem pod hrozbou násilí ze strany jiné mocnosti s cílem uhájit svou nezávislost či neutralitu.

Pomoc zmíněná v předcházejícím odstavci bude poskytnuta v souladu se zásadami Společnosti národů, aniž však bude třeba řídit se postupem Společnosti nebo vyčkávat, až ona zahájí činnost.

Článek 2

Všechny tři vlády uzavírající smlouvu se v nejkratší možné lhůtě dohodnou na postupu, formách a rozsahu pomoci, ke které se podle 1. článku zavazují, a to tak, aby tato pomoc byla co nejúčinnější.

Článek 3

Všechny tři smluvní státy si budou v pravidelných časových údobích vyměňovat informace o mezinárodní situaci a budou v zájmu míru hledat cesty k vzájemné diplomatické spolupráci. Bez prejudice okamžitého schválení pomoci odpovídající článku l a pro její lepší zajištění v případě, že by nastaly okolnosti, které by si vynutily použití závazků uvedených v článku l o vzájemné pomoci, zahájí všechny tři vlády uzavírající smlouvu na žádost jedné z nich okamžité porady, aby prozkoumaly situaci a aby, bude-li to nutné, stanovily na podkladě vzájemné dohody dobu, kdy vstoupí v okamžitou platnost mechanismus vzájemné pomoci a způsob jeho použití nezávisle na tom, jak si bude počínat Společnost národů.

Článek 4

Všechny tři signatářské vlády si sdělí texty všech závazků o pomoci, které již vzaly na sebe vůči jiným evropským státům. Jestliže jedna z těchto tří vlád se v budoucnu rozhodne převzít nový takový závazek, poradí se předem o této otázce s oběma smluvními státy a oznámí jim text uzavíraného závazku.

Článek 5

Všechny tři vlády se zavazují pro případ zahájení společných, ve článku l předvídaných opatření proti agresi uzavírat jak příměří, tak i mír jenom na podkladě společného rozhodnutí.

Článek 6

Tato dohoda vstoupí v platnost současně s dohodou, která ještě bude uzavřena na podkladě Článku 2.

Článek 7

Tato dohoda zůstane v platnosti pět let od dnešního dne. Po časovém údobí, jež nesmí činit méně než šest měsíců, poradí se všechny tři státy o tom, zdali je záhodno prodloužit ji se změnou nebo beze změny.

Protokol

Všechny tři státy uzavírající smlouvu se dohodly na těchto bodech:

1. Odstavec 2 Článku l dohody dnes jimi podepsané má se vztahovat na tyto evropské státy: Turecko, Řecko, Rumunsko, Polsko, Belgii, Estonsko, Lotyšsko, Finsko.

2. Tento výčet může být po dohodě všech tří smluvních států podroben revizi.

3. V případě agrese nebo její hrozby ze strany evropské mocnosti proti některému evropskému státu, který v tomto seznamu není uveden, zahájí všechny tři signatářské vlády, aniž by předem zasahovaly do okamžité akce, k níž se některá z nich cítí zavázána, ihned na přání jedné z nich porady o každé akci, která by měla být po společné poradě podniknuta.

4. Tento přiložený protokol nebude zveřejněn.

Literatura:
Antoním Šnajdárek - Druhá světová válka v dokumentech a fotografiích, nakl. Svoboda, Praha 1968
Autor : Jan Flieger / Dav 🕔30.05.2007 📕9.462

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře