Alois Vašátko

Autor : Michal Rak 🕔16.09.2003 📕19.762

Narodil se 25. srpna 1908 v Čelákovicích u Prahy. V roce 1927 odmaturoval na Učitelském ústavu v Hradci Králové a pak učil v Litoměřicích. Roku 1928 narukoval do armády k dělostřelectvu. Rozhodl se pro kariéru profesionálního vojáka a v letech 1929-1931 prodělal Vojenskou akademii v Hranicích. Poté sloužil u Dělostřeleckých pluků č. 54 a 7. V roce 1935 byl zařazen do kurzu leteckých pozorovatelů zbraní ve VLU v Prostějově. Působil poté u Leteckého pluku 2 v Olomouci, kde také koncem roku 1936 přešel od dělostřelectva k letectvu. V letech 1937-1938 prodělal pilotní výcvik a stal se velitelem 14. pozorovací letky, vyzbrojené dvojplošníky Letov Š-328. Zde sloužil až do osudného 15. 3. 1939.

V červenci 1939 uprchl z vlasti a přes Polsko se dostal do Francie. Přeškoloval se V Chartres, ale výcvik dokončil až po zahájení německé ofenzívy 11. 5. 1940, kdy byl přidělen k GC II/5, vyzbrojené americkými stíhačkami Curtiss Hawk H.75. během pěti týdnů na frontě nalétal 52 operačních hodin, sestřelil 12 letounů jistě a dva pravděpodobně a stal se tak nejúspěšnějším čs. stíhačem ve Francii. Zároveň je pátý mezi esy Armée de ľAir.

První dvě potvrzené vítězství si Vašátko připsal 17. 5. 1940, když se sedm Curtissů Hawk od GC II/5 utkalo nad frontou s osmi Messerschmitty Bf 109E. Francouzským stíhačům se bez vlastních ztrát podařilo dvě stodevítky sestřelit. Vítězství si rozdělilo všech sedm pilotů.

Již následujícího dne si Vašátko odnesl tři vítězství. Devět Curtissů napadlo nad Soissons formaci jednadvaceti bombardérů Heinkel He 111 od jednotky II./KG 55. První He 111 sestřelil Vašátko ve spolupráci s J. Accartem. Další He 111 padl za oběť Vašátkovi a čtyřem francouzským stíhačům v prostoru Laon-Soissons. Poslední německý bombardér sestřelil roj ve složení Vašátko, Peřina, Accart, Rey východně od Soissons. Po boji nárokovali Francouzi celkem 8 sestřelů, ale ztratili dosud nejúspěšnějšího stíhače F. Morela. Měl tehdy na svém kontě 10 jistých sestřelů a dva pravděpodobné.

Další vítězství si mohl připsat 25. 5. 1940. Nejprve pět členů roje skoncovalo s pozorovacím Hs 126 od jednotky 2.(H)/14, ale vzápětí museli bojovat s doprovodem stodevítek. Vašátko společně s D. Penzinim se dostal do týla jednomu Bf 109 a zasáhl ho. Neviděl však jeho dopad a byl z toho jen pravděpodobný sestřel. Den poté sestřelil jeden bombardér He 111 od útvaru I./KG 55, ale obranná palba zasáhla jeho Curtiss a několik střepin ho zranili v obličeji. Musel se pak několik dní léčit.

Další vítězství si tak připsal 3. 6. 1940, kdy se podílel na sestřelení pozorovacího HS 126. Dne 7. 6. 1940 se příslušníci GC II/5 dostali do boje s malými skupinkami bombardovacích He 111 a Ju 88. Na pravděpodobném sestřelu He 111 se podílel i Vašátko.

Dne 8. 6. 1940 se devět pilotů GC II/5 utkalo mezi Rouenem a Les Andelys s patnácti Junkersy Ju 87R-1 od útvaru II./StG 2. Piloti překazili jejich bombardování a dostali se s nimi do souboje. Vašátko pronásledoval trojici Stuk a jednu z nich sestřelil v plamenech. Pak vypálil na druhou, ale v tom mu došla munice. Téměř současně se však objevilo dvanáct stíhacích Messerschmittů Bf 110C od útvaru I./ZG 26 a zaútočilo na Francouze. Čtyři němečtí stíhači si za cíl vybrali Vašátka, ze kterého si udělali cvičný terč. Do jeho letounu bubnovaly zásahy, jeden granát ustřelil žebra motorového válce, poté uletěl celý motorový kryt. Z Vašátka se ale vyklubal moc těžký soupeř a Němci zanechali pronásledování. Český pilot si mohl oddechnout. Doletěl zpět do Evreux, kde havaroval. V jeho stíhačce napočítali 4 kanónové a 26 kulometných zásahů, většinu v pancéřovém plátu za sedačkou. Vašátko ale vyvázl nezraněn.

Dne 10. 6. 1940 se Němcům pomstil, když ráno sestřelil jeden Ju 88 a odpoledne jeden He 111. Další tři Heinkely ještě poškodil. Poslední vítězství ve Francii si připsal 12. 6. 1940. Trojice Vašátko, Rouguette, Penzini skoncovala u Dommartinu s pozorovacím Hs 126. Poslední boj zde ale zažil 15. 6. 1940, když se utkal s trojicí Do 17. Žádné vítězství ale nezaznamenal.

Dne 20. 6. 1940 se nejúspěšnější stíhací jednotka Armée de ľAir, skupina GC II/5 (85 jistých a 26 pravděpodobných sestřelů) přesunula do severní Afriky. Čs. letci jednotku opustili 5. 7. 1940 a odpluli do Anglie. Vašátko zde byl přijat do RAF a stal se jedním ze zakládajících členů 312. čs. stíhací perutě RAF. Dne 8. 10. 1940 se Vašátko s J. Stehlíkem a D. E. Gollamem podílel na prvním vítězství 312. perutě. Piloti startovali z letiště Speke u Liverpoolu a okamžitě spatřili průzkumný Junkers Ju 88A-1 M7+DK od útvaru 2./KGr 806. Během jedenácti minut byla celá akce hotová a piloti již dávali hlášení. Šlo pravděpodobně o nejrychlejší sestřel v historii Fighter Command. Dne 11. 10. 1940 se pak podílel na sestřelu bombardéru Dornier Do 17Z.

Vašátko se ale projevil jako velmi schopný důstojník a respektovaný velitel. Proto byl 17. 11. 1940 jmenován velitelem letky B 312. perutě. Dne 29. 5. 1941 se peruť stala součást Kenleyského křídla a účastnila se akcí nad okupovanou Francií   a Belgií. Dnem 5. 6. 1941 se Vašátko stal velitelem celé 312. perutě. Dne 9. 7. 1941 se mu během operace Circus 41 podařilo jednu stodevítku poškodit a druhou pravděpodobně sestřelit.

Vašátko byl velkým zastáncem vzniku Čs. stíhacího křídla, které by bylo složeno z čs. perutí čísel 310., 312. a 313. Této své vizi věnoval velké úsilí a dostávalo se mu podpory z různých vyšších míst. Nakonec se jeho snaha vyplatila, dne 3. 5. 1942 byl Vašátko povýšen do hodnosti Wing Commander a stal se prvním velitelem národního stíhacího křídla.

Křest ohněm prodělalo křídlo 3. 6. 1942. Naši piloti doprovázeli formaci Bostonů nad doky v Cherbourgu. Nad cílem na ně zaútočilo několik Fw 190 od jednotky III./JG 2. Po boji nárokovali Češi 1 jistý sestřel, 2 pravděpodobné a 4 poškozené Fw 190. Jeden pravděpodobný sestřel si připsal i Vašátko, ale křídlo ztratilo tři piloty, kteří byli zajati.

Osudovou se pro Vašátka stala akce 23. 6. 1942. Bostony tentokrát útočili na letiště v Morlaix. Němci ale tentokrát na formaci RAF zaútočili skoro až nad anglickým pobřežím. Vašátko ihned vydal rozkaz chránit bombardéry, otočil svůj Spitfire Mk.VB s imatrikulací AV proti nepříteli a v tu chvíli se to stalo. Snad za to mohla jeho oční vada, dalekozrakost,kterou skrýval, ale během pravotočivé stoupavé zatáčky vrazil do břicha Fw 190A-3, který pilotoval Wilhelm Reuschling od 7./JG 2. Oba stroje se zřítili do moře. Zatímco Němec vyskočil a byl zachráněn, Vašátka stáhl jeho zničený stroj s sebou do hlubin. Čs. letectvo tak přišlo¨o vynikajícího letce, důstojníka a organizátora.

Vašátko obdržel mnoho vysokých spojeneckých vyznamenání. Třikrát Čs. válečný kříž, dvakrát Čs. medaili Za chrabrost, Čs. medaili Za zásluhy, Řád MRŠ III.tř., francouzský řád Légion ďHonneur (ve stupni Chevalier), Croix de Guerre se sedmi palmami, dvěma stříbrnými a jednou zlatou hvězdou. Britové mu v den jeho smrti udělili vysoké vyznamenání DFC – Záslužný letecký kříž, dále Defence či War Medal. Dne 8. 3. 1991 byl Vašátko povýšen na generálmajora in memoriam.

Autor : Michal Rak 🕔16.09.2003 📕19.762

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře