Monte Piano - Historie a současnost

Autor : Jan Pitálek / piti 🕔07.05.2007 📕21.871

Monte Piano je stolová hora se dvěma vrcholy oddělenými úzkou šíjí Forcella dei Castrati. Severní (2305 m) a jižní (2325 m). První zmínky o Monte Pianu jsou z roku 788 v darovací listině bavorského vévody arcibiskupství Innichenu. Další zmínka je až z roku 1753, kdy byla přes tuto horu vytyčena hranice mezi Benátskou republikou a hrabstvím Tyroly. Díky své strategické pozici nad údolím Höhlensteintal se začíná dostávat do popředí vojenských zájmů v jižním Tyrolsku. Tuto dobu připomínají hraniční kameny na obou vrcholových kupách (obr. 2).

obr. 1 - Monte Piano – pohled z jihu

obr. 1 - Monte Piano – pohled z jihu


Koncem devatenáctého století se hora začala stávat častým cílem turistických výletů. Již v roce 1887 stála na jižní vrcholové kupě  malá chata, kterou vystavěl Rakouský turistický klub.

obr. 2 - Hraniční kámen z roku 1753 oddělující Benátskou republikou a hrabství Jižní Tyroly

obr. 2 - Hraniční kámen z roku 1753 oddělující Benátskou republikou a hrabství Jižní Tyroly


Jak se na přelomu devatenáctého a dvacátého století začala politická situace v Evropě zhoršovat, tak stoupal i vojenský význam Monte Piana. Obě strany začaly budovat cesty pro rychlý přístup k vrcholu. Dokonce se zvažovala i možnost vybudování opevnění.

obr. 3 - Pohled od rakouských pozic na jižní vrcholovou kupu

obr. 3 - Pohled od rakouských pozic na jižní (italskou) vrcholovou kupu. V pozadí Monte Cristallo


Poté, co 23. 5. 1915 Italové vyhlásili Rakousko–Uhersku válku, Rakušané M. Piano vyklidili. Při svém odchodu zničili ubytovací baráky a odstřelili přístupové cesty, aby je Italové nemohli použít. 5. 6. 1915 se vyměnilo velení divize na rakouské straně. Nový velitel si byl vědom taktického významu M. Piana, a proto vydal rozkaz k jeho opětovnému obsazení. Ten byl proveden v noci 7. 6. 1915. Rakušané podporováni dělostřelectvem dokonce dobyli i jižní vrchol. Dopoledne však italské dělostřelectvo spustilo prudkou palbu, a proto rakouské velitelství rozhodlo jižní vrchol vyklidit. Učinili tak mimo jiné proto, že všechny zásobovací cesty k dobytým pozicím vedly západním svahem, který byl téměř pořád pod dělostřeleckou palbou.


Tuhé boje zde probíhaly dva a půl roku. Útok střídal protiútok. Územní zisky byly mizivé, cena však obrovská. Na této hoře, která má cca. 4 km2, zahynulo přibližně 10 000 vojáků obou válčících stran. Až v roce 1917 Italové Mt. Piano bez boje vyklidili. Při 12. ofenzívě na Soči (Isonzo) se Rakušanům spolu s Němci podařilo prorazit italskou obranu linii a rychle postoupit do nepřátelského týla.  Italské velení se obávalo odříznutí svých jednotek v Jižním Tyrolsku, a proto vydalo rozkaz, aby se 3. 11. 1917 ze svých pozic stáhly.

obr. 4 – Pohled na Tre Cime di Lavadero

obr. 4 - Pohled na Drez Zinnen


Na Monte Pianu proběhlo mnoho bitev i drobných šarvátek. Jednu z nich ve svém deníku popisuje brněnský inženýr polytechniky Bohumil Sperling. V té době byl velitelem rakousko-uherské dělostřelecké baterie Landro II, dislokované na Rautkofelu (2607 m).
Do svého deníku si zapsal: „23. 10. 1917 – Měli jsme v posledním čase pohnuté dny. 21. měla začíti akce proti Mt. Pianu. Byla odložena na 22. t. m. Začali jsme v 5 hod. 10 minut bouchati jak vzteklí (ovšem na zdejší poměry), pak postupovaly útočné Patrouly, ale byly 2x vrženy zpět. Taloš asi od přeběhnuvšího snad jednoročáka zvěděl oč se jedná a začal současně s námi stříleti Sperrfeuer (uzavírací palbu, pozn. autora). Tím ovšem celá akce na svoje slabiny skončila žalostně. Stříleli jsme pak ještě celý den, ale pěchota se pak již boje nezúčastnila. Dnes z rána začali Taloši v 5,05 zase bubnovati asi ze strachu před opakováním útoku. Dnes honil jsem italská auta, ovšem většinou marně. Ujela všechna, ale byla to přece komedie, musel jsem se tomu smáti, že z nás mají takový strach. Myslím, že je neodůvodněný.“

Šlo však pouze o klamný útok, který měl odlákat pozornost od plánované ofenzívy Ústředních mocností u Caporetta (dnes Kobarit) na sočské frontě.

obr. 5 - Pohled z jižní vrcholové kupy na Rautkofel

obr. 5 - Pohled z jižní vrcholové kupy na Rautkofel


Dnes je Monte Piano opět „tichá hora“. V letech 1979–1981 zde členové spolku „Přátel Dolomit“ (Dolomitenfreunde a Amici delle Dolomiti)  vybudovali muzeum v přírodě. Obnovili zchátralé pozice, vyčistili zákopy a vyznačili naučnou stezku. Stezka je popsána pouze v němčině a italštině.

obr. 6 - Zvon přátelství

obr. 6 - Zvon přátelství

 

Naučná stezka na Monte Pianu:

Jižní vrcholová kupa
1. Kaplička vystavěná nadací Piano v letech 1963–1966 (obr. 7, 8) stojí hned nad turistickou chatou (obr.9), v bezprostřední blízkosti vystavený kanón byl vyroben v plzeňské Škodovce (obr.10)
2. Hraniční milník č. 5 z roku 1753
3. Pozice „Osservatorio Italiano“ a rozsáhlé italské štoly (rekonstrukce v roce 1978)
4. Pomník básníka Carducciho ve tvaru pyramidy. V blízkosti pod ním je pomník majora Angela Bosiho, který tam padl (obr. 13)
5. Nedaleko pomníku básníka Carducciho je malá chatka Capanna Carducci (2325m) vystavěná jako základna pro práce na budování muzea. Z toho místa je jeden z nejvelkolepějších výhledů v Dolomitech (obr. 14)
6. Minometná pozice (sloužila i pro dělo), její obnovení a uvedení do původního stavu se uskutečnilo v letech 1980 – 1981 (obr. 11, 12)
7. Pianno III, někdejši rakouská pozice s kavernami, od ní pokračuje chodník dolů do Schluderbachu
8. Pomník Tenenta Ruggera de Simone (54. pěší pluk), který padl dne 22. 10. 1917


Severní vrcholová kupa
9.  Guardiana di Napoleone (Rekonstrukce v roce 1977). Je to jediný systém pozic Italů ve skále a skaliskách nad údolím Val dei Castrati. Vchod k útočné štole v blízkosti nástup k minové štole
10. Italská minová štola. Má velká dějinný význam. Narozdíl od mnohých jiných štol, ražených za stejným účelem (Col di Lana, Castelleto apod.), nebyla zničena výbuchem při odpálení nálože, protože práce byly předčasně ukončeny z důvodu odchodu italských jednotek z Dolomit. Tím minová štola v celém svém provedení zůstala zachována jako ukázka minové války ve velehorách. V roce 1977 byly z vnitřku odklizeny velké balvany a jiné překážky, přesto však se v současné době její prohlídka nedoporučuje pro celkově špatný stav. Průběh štoly je na povrchu označen signálními tyčkami. Délka 97,5 m (obr. 15, 16 a 17).
11. Rakouská štola Kaiserjäger. Portál rekonstruován v roce 1978. Nad vchodem je umístěn erb pluku tyrolských císařských myslivců. Z tohoto místa je překrásný pohled dolů do údolí říčky Rienz, která na severu ohraničuje masiv Monte Piana. Štolou v nynější době nelze procházet, krátce za vchodem došlo k sesuvu a závalu. Byla elektricky osvětlena, délka 270 m
12. Toblašský kříž (2 305 m) na severní kupě je místo s jedinečným výhledem. Kříž společně zbudovali „Přátelé Dolomit" a obec Toblach (obr. 18)
13. V blízkosti kříže je pamětní deska věnovaná všem bojovníkům na Monte Pianu. Desku zřídil Klub starých císařských myslivců v roce 1978 (obr. 19)
14. Hraniční kámen č. 6 z roku 1753 (obr. 2)
15. Rakouský tábor pravého křídla, v blízkosti kaverna elektrocentrály
16. Betonové schody rakouské spojovací cesty vedoucí k zákopům
17. Zvon přátelství - Campana dell'Amicizia z roku 1988, památka na osudovou dobu a vyzývající lidstvo k životu v míru (obr. 6).

Na Monte Piano vede několik cest. Já jsem volil zajištěnou cestu od lago di Landro na severní vrchol a sestup z jižního vrcholu, po silnici k lago di Misurina. Zajištěná cesta od lago di Landro je označena jako „modrá“, tedy nejjednodušší a za dobrého počasí není fyzicky náročná. Přesto je třeba používat vybavení na zajištěné cesty (Prsní a sedací úvazek, helmu a ferratový set) (obr. 20 - 25).

 

obr 7. - Kaplička vystavěná nadací Piano v letech 1963 – 1966

obr 7. - Kaplička vystavěná nadací Piano v letech 1963–1966

 

obr 8. - Vnitřek kapličky

obr 8. - Vnitřek kapličky

 

obr. 9 - Turistická chata RIFUGGIO MAGG BOJI M. PIANA

obr. 9 - Turistická chata RIFUGGIO MAGG BOJI M. PIANA

 

obr. 10 - Kanon vyrobený v plzeňské Škodovce

obr. 10 - Kanon vyrobený v plzeňské Škodovce

 

obr. - 11 Italská minometná pozice

obr. - 11 Italská minometná pozice

 

obr. 12 - Italský podzemní systém

obr. 12 - Italský podzemní systém

 

obr. 13 - Pomník básníka Carducciho a pomník majora Angela Bosiho

obr. 13 - Pomník básníka Carducciho ve tvaru pyramidy a pod ním je pomník majora Angela Bosiho, který tam padl

 

obr. 14 - Italská kaverna, v pozadí chata Capanna Carducci

obr. 14 - Italská kaverna, v pozadí chata Capanna Carducci

 

obr. 15 - Vstup do italské minové štoly

obr. 15 - Vchod do italské minové štoly

 

 

obr. 16 - Italská minová štola

obr. 16 - Italská minová štola

 

obr. 17 - Italská minová štola

obr. 17 - Italská minová štola

 

obr. 18 - Toblašský kříž (2 305 m)

obr. 18 - Toblašský kříž (2 305 m) na severní kupě a moje maličkost

 

obr. 19 - Pamětní deska věnovaná všem bojovníkům na Monte Pianu

obr. 19 - Pamětní deska věnovaná všem bojovníkům na Monte Pianu

 

obr. 20 - Severní cesta na Monte Piana

obr. 20 - Severní cesta na Monte Piana

 

obr. 21 - HPTM. BILGERIGEDÄCHTNIS STEIG

obr. 21 - HPTM. BILGERIGEDÄCHTNIS STEIG
cesta byla vybudována v roce 1916 a v roce 1980 zrekonstruována

 

obr. 22 - Severní cesta na Monte Piano

obr. 22 - Severní cesta na Monte Piano


obr. 23 - Severní cesta na Monte Piano

obr. 23 - Severní cesta na Monte Piano

 

obr. 23 - Severní cesta na Monte Piano

obr. 24 - Severní cesta na Monte Piano, v pozadí Monte Cristalo


obr. 25 – Hrana pod severním vrcholem Monte Piana

obr. 25 – Hrana pod severním vrcholem Monte Piana

 

 

 

Zdroj:
Fronta v Dolomitech 1915-1917 – Milan Čepelka
Český důstojník na frontách monarchie – válečný denník – Leonard Hobst – Nakladatelství a vydavatelství Spolek přátel československého opevnění Brno, s.r.o. ISBN: 80-86463-16-8
Foto: archiv autora

Autor : Jan Pitálek / piti 🕔07.05.2007 📕21.871

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře