Budoucnost? Války masturbátů!

Autor : Jiří Slupecký 🕔01.05.2007 📕14.214

Někdy je potřeba začít poněkud šířeji, a tak prosím čtenáře o pochopení. Ale k věci:

Většinu času, co si sami sebe uvědomujeme coby "lidstvo" - tedy značnou množinu primátů druhu Homo Sapiens Sapiens -, domníváme se, že jsme něco jiného než ostatní živočišné druhy. A když už ne my sami osobně, tedy aby se tak řeklo "persönlich" nebo "in personam", tak nás dělají "něčím víc" než jsou ostatní živí tvorové planety naši Bohové, naše veliké Myšlenky a vůbec. V tomto přesvědčení nás utvrzují filosofové, politici, kněží všech náboženství, vychovatelé a vědci a další. Takže suma sumárum: "Člověk, to zní hrdě", případně "Cogito ergo sum" a podobně. A z této všeobecně přijímané premisy lidstvo odvozuje mnoho dalšího. Často naprosto mylně.

Člověk je sice "zoon politicon", jak pravil Aristoteles, zdá se však, že dějiny ukazují, že tato aristotelovská společenská smlouva, tedy že se člověk mezi lidmi chová společensky, funguje jen tehdy, dokud má mozek vládu nad tělem. Lépe řečeno, dokud má vědomí nadvládu nad podvědomím. Většina z nás se domnívá, že je tomu tak prakticky vždycky, bohužel je pravdou, že hlavní silou našeho konání jsou věci ukryté v podvědomí.

Čím víc toho víme sami o sobě, tím je jasnější, že jsme - i v kontaktu s ostatními lidmi - hlavně "holé opice". Tedy v prvé řadě tvorové stvoření přírodou (či Bohem, chcete-li), což znamená, že jak sám náš organismus, tak podvědomí a vůbec věci, o kterých toho moc nevíme, tedy hlavně jak fungují (jako jsou různé žlázy i části našeho mozku, včetně například vlivu feromonů a stresu na nás), jsou daleko důležitější, než jsme byli doposud ochotni si přiznat.

Většinu z toho, jak ve skutečnosti my a tím i naše společnost fungujeme, doposud neznáme. A když známe, nechceme si poznané přiznat.

Přesto rádi tvrdíme, zvláště filosofové a politici (a jejich užvaněná pododrůda politologové), že víme, co se kdy stalo a proč. A co budoucnosti bude. Minulosti i budoucnosti říkáme "Dějiny", "Ideologie", "Náboženství" a podobně.

Ukazuje se však, že každá z těchto věcí bývá ovlivňována nejen činností našeho vlastního mozku, ale spíše a hlavně podmínkami, v kterých se ten mozek a my sami ocitli.

Ukazuje se, že tyto podmínky se čas od času v různě modifikované podobě opakují. Například v tom, že k určitým věcem je potřeba určitého množství určitým způsobem utvořených jedinců.

Všeobecně se přijímá jako fakt, že první civilizační struktury vznikaly tam, kde byly potřebné přírodní podmínky. To je dostatek vody, vhodné plodiny atd. A zapomíná se na to, že k civilizačnímu a společenskému pohybu je také podmínkou dostatečná koncentrace jedinců v místě a čase.

Hlavně osob, které se mohly anebo musely zabývat něčím jiným než jen sháněním základní obživy. Zapomíná se na to, že změna, která pak v dějinách předznamenala vznik i pád říší, přesuny obyvatel a války, obsazování území, příchod nových náboženství a podobně, mohla proběhnout pouze v době, kdy existoval dostatek "volných" a dostatečně motivovaných a fyzicky zdatných jedinců. Jednoduše řečeno, když na určitém místě bylo dost z nějakého důvodu k nové činnosti motivovaných nucených obyvatel. Dalo by se říci, kde bylo téměř "přelidníno". Jak dříve říkali malthusiáni a jak by dneska řekli ekologičtí aktivisté.

Zkusme si to osvětlit. Dnešní společnost je například v dosti podobné situaci, v jaké byla Evropa někdy na počátku našeho letopočtu a pak znovu například v raném středověku. Což bylo shodou okolností na konci prvního tisíciletí. V obou případech rozvoj výrobních prostředků a postupné zlepšování výživy obecně spolu se zmenšující se dětskou úmrtností vedly k napětí ve společnosti a k jistému nadbytku mladých lidí. A tím i společenského pohybu a potřebě vzniku nových idejí, které dají možnost nižším a středním třídám vystřídat staré etablované struktury. Všimněme si, že nejde, jak tvrdili marxisté, o zbídačené obyvatele, tedy takzvaný "proletariát", naopak, v různých dobách - v například době Židovské války v říši Římské i v době chilialistického učení na přelomu prvního tisíciletí, byl stát či státy relativně silné, lidé na tu dobu nasycení a společenský pohyb plynulý. Ovšem význačná část obyvatel byla neuspokojena ve svých ambicích. Například ti, kteří byli obyvateli Římské říše, ale nebyli "Římany". Naprosto dokonale to vystihují Monthy Pythons slovy židovských rebelů ve slavném díle "Život Brianův" ve scéně "Co nám donesli Římané?"

Židé měli výhody římské civilizace - silnice, vodovody, státní správu, školství, vojenskou ochranu. Jejich počet se rychle díky tomu zvýšil.

Podobné vnitřní napětí bylo ve společnosti v době před křižáckými válkami. Evropa se koncem tisíciletí konsolidovala, ekonomika vzrůstala, zdravotní a životní podmínky se zlepšovaly. Rodilo se a hlavně přežívalo více dětí. To vedlo k přetlaku volných mladých mužů, kteří se nemohli uplatnit ve společnosti. Hospodářství i lenní území mohl získat jen jeden syn. Další byl ponechán jako "záloha", kdyby nejstarší zemřel, třetí šel do církve … a co s těmi ostatními? Najednou přebývalo více a více mladých mužů, s kterými si společnost nevěděla rady. (Ženy se až na výjimky nepočítaly, a přesto byly významnou složkou společnosti jako je tomu dnes například u muslimů a v Číně.)

Navíc, tak jako v době římské, byla značná část mladých mužů obyvatel říše hendikepována v konkurenci o předání svých genů potomkům. Tedy o získání…. ehm... abych neurazil, prostě z živočišného hlediska vhodných samic. V době Říma byli prvními na řadě římští občané, na konci prvního milénia dědicové půdy statků.

A přitom pud rozmnožovací je jedním z nejsilnějších motorů (nejen) lidského chování, není-li vůbec nejsilnější. Každá DNA se chce replikovat v novém organismu, často i za cenu sebezničení dotyčného samce. Nejen viz pavouky anebo kudlanky nábožné, ale podobné je to i u primátů a vůbec obecně u savců.

Mladí samci jsou od přírody - tedy proto, aby se příslušný druh mohl reprodukovat - agresivní. Jsou plní potřeby ukojit svoje sexuální a mocenské ambice. V době, kdy dorůstají, se nezralí a v té době pohlavně i sociálně neukotvení (nejen) lidští samečci shlukují do tlup. Ve skupinách vybíjejí svoji agresivitu a tím potlačují dočasně svoji sexuální potřebu.

Společenští primáti tak činí často. Například naši nejbližší příbuzní, šimpanzi, jsou obecně značně sexuálně naladěni. Nám blízký druh šimpanz bonobo vyřešil z hlediska sociální komunikace tento problém a agresi mladých samců všeobecnou a neuvěřitelnou promiskuitou v tlupě. Není snad žádná sexuální praktika, kterou by bonobo neuměli, jedině snad u nich neexistují "dominy" v černé kůži a s důtkami.

Všeobecnou promiskuitou sice řeší vzájemné vztahy, zdá se však, že malá nutnost soutěže o samice vedla k jejich civilizačnímu zaostávání za námi, podle zoologů vlastně jen jiným druhem šimpanzů.

Výběr druhu u lidí neprobíhá jako u většiny zvířat a u mnoha skutečně nejprimitivnějších lidských skupin pouze tak, že mláďata plodí pouze nejsilnější samec. Ve skutečně lidské soutěži uspějí i samci disponující něčím jiným, než je hrubá síla. To pak vede k rození chytřejších potomků. Ovšem také k permanentní a dlouhodobé sexuální aktivitě samců, vedoucí až k určité posedlosti. To u většiny jiných savčích samců neexistuje. Pohlavně vzrušeni a tedy neagresivnější jsou pouze v době říje samic. U lidí je tomu jinak.

V určitém období vývoje lidské společnosti se sociální - což znamená například politický, náboženský a vůbec společenský - systém díky změně podmínek a nadbytku mladých samců "zadře" a vyřadí velkou část mladých mužů z rovné soutěže o předání svých genetických informací.

Prostě jim zabrání, většinou pod rouškou náboženství nebo ideologie či ekonomickými podmínkami, v jejich do budoucna zajištěném podílu na možném potřebném kontaktu se ženami, tím k plození potomků, společenském uznání a zajištěné budoucnosti. Což se stalo již několikrát v minulosti a právě teď taky. Nejvýrazněji v muslimských společnostech. Vznikla tak v různých částech světa silná vrstva mladých mužů bez perspektivy nebo s perspektivou značně problematickou.

Těmto mladým mužům se posměšně říká "masturbáti", podle způsobu, jak ventilují o samotě svůj přebytečný sex. Ostatně i u mladých býků a opičáků byly vědecky zaznamenány různé podobné způsoby ukájení, pokud nebyl k dispozici dostatek volných samic.

V praxi to znamená, že je jako v minulosti na obzoru nějaký, většinou dost velký malér. Hlavně pro ty ostatní společnosti. Což jsme dneska hlavně my.

Je zajímavé pozorovat i v dnešní Evropě tyto naše vlastní masturbáty, jak řvou na fotbalových stadionech, sjednávají si společně rvačky anebo se zapojují do různých "ideologií" a hnutí. Všimněme si, že "rowdies", kteří patří k mladým samcům (žádný rowdy není starší 30 let), sice silným, ale většinou duševně mdlým, jsou pro mladé atraktivní ženy většinou naprosto nezajímavým "zbožím". Všimněte si, že se v okolí všech těchto řvounů a výtržníků nevyskytuje skoro žádná mladá dívka.

Mladí intelektuálové nebo ti, kteří se za ně považují, na tom sice bývají s IQ podstatně lépe, s přísunem atraktivních dívek však jen o něco málo lépe. Většina mladých "intelektuálek" pohybujících se u nás v kruzích například Antify anebo levicových a ekologických spolků - viz nejnověji skupina "Ne základnám" - rozhodně nebývá sexuálním symbolem. Brýle, mastná uhrovitá pleť, vlasy učesané pod vodovodem a vytahané oblečení, to je prototyp mladé ekologisticko-feministické aktivistky.

Neplést do toho prosím některé modelky a podobně, pro které je "starost o zvířátka a zelený svět vůbec" často jen mediálním kalkulem skupiny onu hezkou tvářičku řídící.

Ale i tihle osamocení chlapci, anebo přesně řečeno hlavně oni, sní o sexy holkách, co to "tak dobře umí a kterým se to líbí"! A kde nic, tu nic. Tito mladíci byli a jsou celkem dobře živení, nemusí moc anebo vůbec fyzicky pracovat a ve věku, kdy jejich předkové tisíce let dozadu byli už usedlými sexuálně saturovanými muži, tedy někde do třiceti let, nejsou většinou stále NIC. Vzpomeňte si na bolševické revolucionáře i nacistické bojůvky. Nespokojení, nevyužití, rozzuření, ale rozhodně ne doslova hladoví mladíci! A v jejich čele neuspokojení mocichtiví uzurpátoři.

Kritická byla vždy doba, kdy se najednou opět na scéně objevil přebytek mladých a nikoliv hladových a zbídačelých volných mužů. Přes dnes obecně panující názor, že "hladové masy povstanou", se tak nikdy nestalo. Vždycky povstaly ty masy, které měly večer kam jít spát pod střechu, na druhý den dost jídla, a přitom jinak nejistou a nevábnou budoucnost.

Řešením kolem roku 1000 byly křižácké války. Typickým příkladem "spotřebování přebytku" mladých lidí jsou "dětské křižácké výpravy". Ty by nebylo možno pořádat, pokud by nebylo k dispozici množství "volných" dětí. Žádná chalupnice, ani selka, ani šlechtična by nedala svoje jediné dítě na křižáckou výpravu prostě proto, že by na stará kolena umřela hlady. Lidi mohou být fanatici, v osobní rovině však nebývají blbí. Porovnejte prosím naše středověké předky posílající své děti v bílých rouchách, aby osvobodily Jeruzalém, s matkami v Íránu, které věšely svým synům na krk cedulky s verši z koránu a posílaly je na irácká minová pole. Šílenství? Jistě, ale podložené tím, že v obou případech bylo dětí celkem z ničeho nic najednou prostě nadbytek. Že existují i dnes místa s obrovským přebytkem mladých lidí, ilustruje například to, že od doby nástupu ajatolláhů se počet obyvatel Íránu zvýšil o cca 30% na 70 milionů. Z nich je asi třetina mladší dvaceti let. Rozdíl v natalitě Evropy a islámských zemí ilustruje fakt, že v roce 1950 měla Velká Británie 3x více obyvatel než Írán a v roce 2000 se počet obyvatel vyrovnal! Neuspokojení, od dostupných žen odříznutí a ve strnulé společnosti žijící mladí muži hledají svůj cíl. Místo, kde bude dostatek pracovních příležitostí a postavení, které mohou zaujmout, dostatek žen, které mohou získat, dostatek prostoru pro své ambice (pamatujete na německý "životní prostor"?). Místo, kde je bohatství, ženy a kde čeká sláva a moc. Nejlépe místo, které je možno "osvobodit", kde je možno porazit "pohany" (vzpomínáte na křižácké výpravy a husity?). Místo, kam táhli za bohatstvím a pohodlným životem germánské kmeny. Na Řím.

A my jsme dneska Řím. Bohatý, arogantní, drzý, prolhaný a nechutně a lákavě nemravný a zvrhlý, plný povolných a skoro nahých žen. A bohatství.

O kom byste přemýšleli a kam byste šli vy, kdybyste byli na místě Aliho?

Středověká Evropa řešila problém vzrůstajícího počtu obyvatel, a tudíž rostoucí potřebu "exportu" obyvatelstva, hlavně mladých nevyužitých mužů, křižáckými válkami a jinou expanzí, např. objevitelskými cestami (většina mladých námořníků ani válečníků se domů nevrátila), kolonizací Austrálie, Jižní a Severní Ameriky. Přesto také díky vzrůstu obyvatelstva vznikaly vnitřní politické konflikty, které vedly anebo významně pomohly k rozvoji středověkých válek. U nás třeba husitských, jinde například stoleté války. Evropa se uklidnila teprve po strašlivém masakru a řeži v třicetileté válce. Mladí nevyužití a agresivní samci byli vybiti. Ženy zdecimovány. Znásilňování a hromadné přesuny a úprky byly tak běžné, že zmizely a objevily se celé skupiny etnicky nových obyvatel. Evropa byla zbídačelá. Ideologové a vládci už neměli nikoho, kdo by je živil a kdo by za ně bojoval a vlastně ani proč. Počet obyvatel Evropy byl drasticky snížen.

(K tomu jen poznámku: od doby porážky Saddáma a okupace Iráku spojenci, přes odchod cca 3 milionů obyvatel do exilu a cca 0, 5 milionu padlých, hlavně v náboženských půtkách, se za poslední čtyři roky zvedl počet obyvatel Iráku o odhadované více než 3 miliony!)

Podobný vývoj růstu obyvatelstva měl zásadní vliv na rozvoj průmyslu a zemědělství Evropy v 19. a 20. století. Skokové zvětšení počtu obyvatelstva ve dvacátém století bylo politickou rozbuškou. Evropa na konci 19. století byla najednou plná mladých mužů bez valné perspektivy - bývalá chudina a drobní zemědělci si ekonomicky ve fabrikách obrovsky pomohli, spali na postelích místo na slámě, tekla jim voda z vodovodu a nemrzli v hadrech, ale jakmile přestali umírat hladem, všimli si, že vše už bylo rozděleno, úřady a bohatství jsou už stabilizované, moc je uzavřená do sebe. Mladí, daleko vzdělanější než jejich otcové, trpící chudobou ale ne hladomory, se domnívali, že neexistuje možnost změnit stav jinak než násilím. Objevil se nacionalismus národní i mezinárodní (marxismus), začala 1. světová válka, marxismus a jeho agresivní výhonek bolševismus řádil v Rusku i v Číně, kde také bylo najednou dost a dost lidí vhodných na zabíjení, a v Evropě vraždil miliony nacismus.

Tyto války mohly začít proto, že byl dostatek volných mladých mužů plných agresivity, přesvědčení o své výjimečnosti a plných testosteronu. Ve dvacátém století zahynuly stamiliony lidí a přesto se prakticky nestalo to, co v době třicetileté války, že by došel "kanonefutr". Tedy mladí nespokojení neukojení muži. Pouze nakrátko v Německu. A v Rusku. Jinak to lékařská věda pomohla rychle dohnat. Počet obyvatel poklesl teprve v okamžiku, když ženy začaly rodit málo dětí.

A že šlo v obou světových válkách o předání genů a životní prostor pro nové potomky, to je jasné. Kaiserovi generálové to víceméně tutlali, Hitler už to říkal nahlas a Stalin to samé balil do internacionálních frází. Všichni však dělali totéž. Hledali nová místa pro svoji ideologii a tu tam mohli donést mladí, doma nevyužití samci. Kteří by mohli být vlastním vládám velice nebezpeční.

Dnes existuje na světě několik míst, kde je neuvěřitelný nadbytek mladých agresivních mužů a kde je buď nedostatek žen, anebo jsou jim z různých důvodů nedostupné. Což jejich agresivitu stupňuje.

Začneme-li Afrikou, proklínaná koloniální vláda a i jen pomalé zavedení lepší péče o obyvatelstvo vedla na konci 19. století a do poloviny 20. století k populační explozi. Obyvatel bylo díky zlepšené zdravotní péči a dostatku potravin stále víc a víc. Volných žen a pracovních míst a vyšších postavení ve společnosti, které bylo možno získat "normálně", bylo stále méně a méně. Rozpad koloniálních říší pak nevedl, jak se mnozí naivně domnívali, k osvobození blahobytu Afriky.

Mladí agresivní neuspokojení muži se dali do válek a vraždění. Cílem vždy bylo získat politickou moc, s ní bohatství pro vůdce a pro obyčejné vojáky byla cílem vidina drancování a volně dostupných žen. Válka v Darfúru i Kongu to ostatně ukazuje. Ženy, ve většině africké společnosti bezprávná stvoření, a násilí na nich jsou cílem a zároveň odměnou. Proto je vždy dost "dětských" vojáků, údajně násilím rekrutovaných, jak s pitomostí sobě vlastní neustále vykládají západní intelektuálové. Jistěže někteří jsou také násilně rekrutováni, ale hlavně se to vraždění, rabování, střílení a znásilňování všem těm mladým mužům bez vzdělání a perspektivy líbí. To je prostě skutečnost. Tak jako se frustrovaným Němcům líbilo vraždit v druhé světové válce a Rusům v době kolektivizace a ve stalinských lágrech. Lidí bylo plno. Hromadné hroby byly plné a nikde zdánlivě lidé nechyběli! A zbyl po nich, po zavražděných, majetek. No a také ženy. Aspoň na chvíli. Přímo posedlost vojáků Rudé armády po znásilňování je známa, s ohledem na dnešní Německo se však již méně mluví, že i v koncentrácích byly Němci vybírány z vězňů mladé ženy pro "potěšení" německých vojáků. Japonci měli sexuální násilí přímo jako součást státní politiky. Nějak ty neukojené mladé japonské muže vládci potřebovali uspokojit.

A co dnes? V současné době je v Číně asi 40 milionů "nadbytečných" mladých mužů, kterým se z nedostatku žen vaří mozky. Rozmnožovací pud je totiž něco, co se nedá moc ovládat vůlí. Potřeba rozesívat geny žene samce šimpanzů k vyvražďování konkurenčních tlup - ponechají si jen samice - stejně tak, jako touha po "Lebensraum" vedla Němce k nelítostnému tažení proti celé Evropě. Asiaté nejsou geneticky jiní.

Nevíme, kudy se bude ubírat cesta Číny, ovšem "žluté nebezpečí" z těchto "zplaněných" nadějí Evropě zas tolik nehrozí. Alespoň ne přímo. Ale už i ÚV Komunistické strany Číny ví, že ani nejlepší auta a nejlepší jídla nevyženou sexuálně frustrovaným Číňanům testosteron z těla. Ostatně, v Číně už je to dnes vidět. Únosy žen, prodávání žen, dovážení žen. Doufejme, že jim to bude stačit. Jinak si pro ty ženy půjdou jinam. A vláda je tam ochotně pošle. A vytvoří ideologické zdůvodnění. Jinak ji přebyteční muži svrhnou. To ví každý vládce.

Důvod agresivity největší hrozby dnešního světa, to nebezpečí fanatického islámu, je podobný. A pro nás bližší a dnes už reálný. Nejde jen o kulturní stres z bohaté Evropy, jak se vykládá, jde o to, že například Egypt od roku 1950 počet obyvatel znásobil a dnes má 76 milionů obyvatel a většina z nich jsou mladí lidé. Nárůst obyvatelstva v islámských zemích je díky zdravotní péči, podle nás sice bídné, o mnoho lepší než u nás před sto lety a rovněž díky relativnímu dostatku potravy enormní.

Jak strašně skličující musí být situace pro stovky milionů mladých muslimů (celkem je asi 1,2 miliardy muslimů, z nich cca 30% do 30 let), vidí každý, kdo navštívil některou muslimskou, zvláště na Blízkém východě ležící, zemi. Projedete-li například takzvaným "okupovaným západním břehem Jordánu", uvidíte neuvěřitelné věci. Mladí muslimové v galábiích až na zem tahají na zádech v bývalých kibucech předaných Palestincům svazky třtiny a sbírají v horku na poli melouny, zatímco kousek do nich se koupou na plážích izraelské dívky v miniplavkách v Ejlatu. Přejdete-li rozdělenou pláž v Akkabském zálivu na jordánskou stranu, přecházíte z místa plného muziky, světel a polonahých dívek do přísného světa muslimů. Žádné koketování, žádné dekolty, žádný nevázaný a pro mladé muže tak vzrušující dívčí smích.

Ovšem svět je malý. I uprostřed nejortodoxnějších muslimských států, kde nemají mladí muži do své svatby, pokud někdy nějaká bude, což je značně nejisté, možnost nahou ženu ani zahlédnout. Vlastně totiž mají. Na internetu. Nebo na pašovaných DVD. Miliony nahých žen, podle sexy stránek ochotných dělat s každým vše, co si jen může přát, vystrkují na tyto mladé muslimy své vaginy a umělá prsa. To je doslova děs pro mladého, islámem ovlivňovaného samce! Žádná perspektiva, žádná budoucnost, žádné uznání, žádné ženy…. A kousek od nich je toho přeci všeho dost! Tam v té hnusné Evropě a Americe! Bohatství a ženy! O co si myslíte, že se zajímali mladí Germáni, když táhli na Řím?

Muslimové v zajetí svého náboženství a svých tradic narazili i v Evropě. Mladé muslimy nikdo nechce! Rodiče je vychovali v přesvědčení, že jsou někdo - oni muži -, a najednou zjistí, že nejsou nic. Neumí často se efektivně zapojit do moderní splečnosti, to se nedá za jednu generaci naučit, to židovsko-křižácké tempo a zaměření na výkonnost - viz naše socialistická zkušenost s Ruskem a třeba Mongoly - a k holkám s také nedostanou, jejich jsou zabalené v šátcích a zavřené doma a ty cizí s nimi nechtějí nic mít…

Nelze se pak divit, že tito mladí muslimští masturbáti, kteří věří, že nemají žádnou budoucnost, doma místo vysněného muchlání holky anebo budování postavení úspěšného otce rodiny vyrábějí bomby. To, že Atta a ostatní byli vzdělaní a mnozí měli i partnerky, nic neznamená. Podle svého vlastního názoru neměli žádnou budoucnost. A byli mladí a plní sexu a sexuálních komplexů, viz požadavek jednoho z atentátníků z 11. září, aby mu na jeho pohlaví nesahala po jeho smrti žádná žena.

Tak jako naši vlastní masturbáti vedli středověké války a vyvolali svým množství a tlakem dvě světové války a šílené ideologie, zdá se, že jsou na řadě muslimové. Afrika se vraždí mezi sebou a Číňané doufají, že si na ženy a postavení vydělají.

Muslimové nejsou první, kteří propadají do svých děsů. I naši předci, ti slavní čeští jonáci, vedli různým způsobem "husitské" války, konflikty od roku 1415 až do roku 1640. Nakonec skoro žádní původní Češi nezbyli a dnes jsme tu my, směsice různých národností, kterým se jako "novému" národu moc po takovéto zkušenosti válčit nechce. Muslimům se chce. Staré Čechy nezastavil dvě stě let nikdo. Kdo zastaví je?

Hormony, feromony, podvědomí, pudy a vášně, to vše vede kroky lidí. A vědomí, to, čemu přeneseně říkáme "mozek", s tím většinou mnoho nezmůže. Aspoň my Češi bychom to mohli pochopit. A pochopení je první krok na cestě, jak z toho ven.

článek byl též zveřejněn na Neviditelném Psu

Autor : Jiří Slupecký 🕔01.05.2007 📕14.214

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře