Bombardovací balóny Fu-Go

Autor : Ing. Vladimír Valchař / Vláďa 🕔07.03.2007 📕31.043

Podobné články

Další články autora

BOMBARDOVACÍ BALÓNY FU-GO 風船爆弾

Japonsko se pokusilo zvrátit průběh války pomocí velmi zajímavé zbraně, touto zbraní chtělo terorizovat obyvatelstvo na Západním pobřeží Spojených států. Nástrojem teroru měl být samočinný balón, pod který byly zavěšeny pumy. Nápad na využití balónu jako zbraně dalekého dosahu vznikl v 9. Armádní technicko-výzkumné laboratoři pod vedením gen. Sueyoshiho Kusabi, do výzkumu a do vypouštění balónů byl zapojen také pplk.Teiji Takada. Spojenecké poválečné pátrání v Japonsku přineslo zjištění, že bylo vyrobeno asi 15 000 balónů, ale nakonec došlo k vypuštění „pouhých“ 9 000. Je otázkou, kolik balónů dopravilo svůj náklad na území USA a nebo Kanady, dnes se odhaduje, že jich bylo okolo 300. Pátrání ztěžuje skutečnost, že americké úřady se snažily za války celou záležitost utajit v obavě před panikou obyvatel a také proto, aby Japonci nezískali informace o dopadech jejich pum. Jedinými prokázanými oběťmi je jedna žena a jejích pět dětí v Bly, ve státě Oregon. Během jednoho církevního pikniku, jedno z dětí našlo jeden japonský balón a začalo si s ním hrát. Nálož v balónu následně explodovala a všechny je zabila. Psalo se o tom v novinách Seattle Times v květnu 1945.

Otázkou je, zda tento případ byl skutečně jediný a kolik případů se podařilo cenzorům utajit. Ve Spojených státech a také v Kanadě existovala skupina lidí, která měla informace a zprávy o japonských balónových pumách. Nejdříve byly tyto informace přijímány s jistou nedůvěrou, ale později, když bylo nalezeno několik balónů na území Spojených států, nebylo daleko k panice. Panovala totiž velká obava, že klasické, nebo zápalné pumy by mohly být nahrazeny pumami s bakteriologickým obsahem. Spojenecká rozvědka přinesla informace o japonském vývoji bakteriologických zbraní, ten měl probíhat především u nechvalně známé Jednotky 731 v Pingfanu v Mandžusku. Je pravdou, že balóny nesoucí biologické zbraně by se staly již skutečně nebezpečnou hrozbou. Otázkou zůstává nakolik byl výzkum bakteriologických zbraní v Japonsku úspěšný, jisté však je, že po válce Američané po balonech Fu-Go a jejich pumách usilovně pátrali a snad mělo dojít i k zahlazování stop.

Balóny Fu-Go byly vyráběny ve dvou provedeních, jeden typ balónů používala japonská císařská armáda, ten je označován jako Type A, jeho průměr byl asi 10 m a byl vyroben z papíru v Japonsku nazvaném Washi, objem byl přibližně 540 m3, nosným plynem byl vodík, užitečná nosnost byla přibližně 200 kg ve výšce 10 000 m. Výzbroj byla tvořena malými zápalnými a tříštivými pumami, které byly zavěšeny na kovovém kruhu společně s pískovou zátěží. Balóny byly slepovány rostlinným lepidlem, nejvíce jich údajně slepily japonské dívky, balóny byly slepovány v divadlech a v sumo zápasištích, tyto prostory byly armádou rekvírovány.

Námořnictvo používalo balóny Type B, námořní balóny nesly pouze radiové zařízení a toto telemetrické zařízení vysílalo signál, který Japonci přijímali až na vzdálenost 2 500 km, povrch těchto balónů byl zhotoven z umělého hedvábí a nenesl žádné zbraně (podle mého názoru sloužil k výzkumu tryskového proudění).

Logickou otázkou je, jak mohly balónové pumy dopravit pumový náklad až na území USA. Předpokladem bylo jejich vypuštění z Japonska během zimních měsíců, tehdy větrné proudy ve velkých výškách byly nejsilnější. Po vypuštění balón stoupal do vysokých výšek (10 000 až 11 600 m), podle líčení podplukovníka Takady zmizel balón ve výšce během několika málo minut. V těchto výškách měly být Fu-Go zachyceny silným větrným proudem, nazvaným později tryskovým prouděním. Balóny potom byly unášeny východním směrem a Pacifik mohly překonat i rychlostí 200 až 300 km/hod., to byla rychlost maximální, průměrná rychlost byla asi 100 – 120 km za hodinu. Během dne Fu-Go dosahovaly nejvyšších výšek, protože sluneční paprsky ohřívaly plyn a ten zvětšoval svůj objem, ale jak čas pokračoval, klesaly níž a níž, často dopadaly až na mořskou hladinu. V noci se na jejich obalu zachytila rosa a tím se zvýšila hmotnost balónu, aby se tyto výchylky co nejvíce eliminovaly, bylo zde barometrické zařízení, které po vystoupání balónu do maximální výšky otevřelo záklopku, kterou byl odpuštěn vodík a naopak, při poklesu výšky letu pod nastavenou hodnotu uvolnilo toto zařízení kolík a tím byla následně uvolněna zátěž – pytel s pískem, přesněji dva protilehlé pytle písku. Díky úbytku hmotnosti se balón opět vznesl, tak to pokračovalo znovu a znovu až do vyčerpání pytlů s pískem a v té době měl být již balón nad územím Spojených států. Poslední odhozenou zátěží byla výzbroj. Pumy byly shazovány z kruhu postupně. Poté co byla shozena všechna zátěž, zničila kyselina pikrová gondolu. Následně došlo k inicializaci roznětky a k zapálení dlouhé zápalné šňůry, ta zapálila vodík a tak byl zničen celý balón.

V zimě 1944-45 bylo v USA zaznamenáno více než 300 balónů Fu-Go, optimistické japonské předpoklady uvažovaly o tom, že by se nad Ameriku mohlo dostat tisíc balónů. Skutečně byly nalezeny balóny, nebo jejich části na Aljašce, ve Washingtonu, v Oregonu, Kalifornii, Arizoně, Idahu, Montaně, Utahu, Wyomingu, Coloradu, Texasu, Kansasu, Nebrasce, Jižní i Severní Dakotě, Michiganu a v Iowě, stejně tak se nalezly také v Kanadě a dokonce i v Mexiku. Poslední balón byl vypuštěn v dubnu 1945 a posledním nalezeným byl balón na Aljašce v roce 1955, jeho náklad zápalných a tříštivých pum byl i po deseti letech stále funkční. Ještě jeden případ dopadu Fu-Go stojí za zmínku. Jeden balón přistál na drátech elektrického vedení v Cold Creeku ve státě Washington. Díky tomu došlo k velkému výpadku elektřiny a následně přestal fungovat reaktor zapojený do Projektu Manhattan, reaktor byl používaný k obohacování plutonia, toto plutonium bylo zase použito v pumě svržené na Nagasaki. Záznamy o všech balónových bombách byly důsledně cenzurovány a tak se Japonci nikdy nedozvěděli o výsledném efektu těchto bomb na USA. Na veřejnost prosákl pouze výše zmíněný příběh o smrti šesti lidí v Oregonu a 1.1.1945 vyšel v jedněch místních novinách článek „Balónová záhada“, redakce všech novin byly telegraficky upozorněny a tak další články již nevyšly. Nad státem Washington prý bylo vidět v jediném dni minimálně 50 těchto balónů. V ústní historii města Hanford se traduje, že nad místní rezervací se jich během jednoho dne objevilo přinejmenším čtyřicet. Podle oficiálních verzí balóny nezpůsobily lesní požáry ani škody na majetku. Zde přálo štěstí Američanům, Fu-Go byly vypouštěny v zimních měsících a v lesích ležel sníh, který případné požáry uhasil a tak je ani Američané neregistrovali. Existují však záznamy o řadě podivných událostí, které se dají jen obtížně vysvětlit, pokud se však dají do spojitosti s balóny Fu-Go začnou do sebe zapadat.

Spojenci se domnívali, že balóny přilétají z Japonska, ale jistotu neměli. Podle jedné zprávy se dokonce pátralo po místě na jedné americké pláži, zda zde nepřistála japonská ponorka a zda její osádka odtud nevypouští balónové pumy. K přesné lokalizaci místa startu přispěli vojenští i civilní mineralogové, např. Dr.Clarence S. Ross studoval vzorky z balónu získaných z Holy Cross na Aljašce a z Glendo ve Wyomingu. Zjistil, že písek v zátěži balónu je typický pro oblast severního Japonska. Většina písku pocházela z oblasti Shiogama na východním pobřeží Honshů asi 12 km severovýchodně od Sendai. Další písek pocházel z pláží jižně od Ohary asi 60 km jihovýchodně od Tokia – tato oblast se nazývá Ichinomirya.

Také Kanaďané se snažili zjistit původ svých vzorků balónů a našli strusku, která naznačovala, že písek pochází z oblasti japonských vysokých pecí. USA a Kanada sdělovaly své informace, aby našly startovací místa.

Oficiální startovací místa byla následující:

- Otsu, prefektura Ibarki

- Ichinomirya, prefektura Chiba

- Nakosho, prefektura Fukushima

Na západním pobřeží USA byla spuštěna tajná operace jejíž cílem bylo ochraňovat zemi před Fu-Go. Nazývala se „Ohnivý let“ do této operace bylo zapojeno několik desítek stíhacích letadel, jejich úkolem bylo sestřelit přilétávající balóny (našel jsem údaj o dvaceti sestřelených balónech). Dále sem patřilo několik jednotek hasičů, tyto jednotky byly vysoce mobilní a právě díky své mobilitě dostaly tyto jednotky i své jméno: „Kouřoví skokani“. Hasiči těchto z těchto jednotek byli prvními, kdo měl bojovat s lesními požáry, tyto jednotky operují proti lesním požárům dodnes. Dalším názvem pro tyto hasiče byl „Trojitý niklák“, to pro jejich označení jednotky 555.

Díky přijatým opatřením se v Americe panika mezi obyvatelstvo nerozšířila. Japonská balónová ofenzíva byla ukončena v dubnu 1945 a Japonci zřejmě neměli ani představu o její efektivitě.

Zdroje:
Robert C. Mikesh: „Japan's World War II Balloon Bomb Attacks on North America“; Smithsonian Institute Press, rok 1990; ISBN-13: 978-0874749113
http://www.faqs.org/docs/air/avfusen.html
http://www.triplenickle.com/smjprs.html
http://en.wikipedia.org/wiki/Fire_balloons
http://www.af.mil/news/airman/0298/bombsb.htm
http://www.seanet.com/~johnco/fugo.htm
http://historytogo.utah.gov/salt_lake_tribune/in_another_time/050595.html
archiv autora

Podobné články

Další články autora

Autor : Ing. Vladimír Valchař / Vláďa 🕔07.03.2007 📕31.043

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře