Improvizovaný obrněný automobil „Kubuś“

Autor : František Aubrecht / Aubis 🕔01.03.2007 📕25.510


Replika v muzeu

Myšlenka a realizátoři

Automobil byl postaven v době Varšavského povstání. Myšlenka dostala podobu v situaci, kdy kpt. Cyprian Odorkiewicz - „Krybar“, velitel stejnojmenného bojového oddílu, přednesl myšlenku vytvořit obrněné vozidlo jako prostředek k útoku na objekty Varšavské univerzity. Ty byly Němci silně opevněny a jejich lokace na vyvýšeném místě z nich činila velmi nepříjemného protivníka. Oddíl Krybar, který zde působil, se tedy snažil získat dostatečně účinný prostředek pro úspěšný útok.

Hlavními osobnostmi se stavbou spojenými byli:
ing. Walerian Bielecki – pseudonym „Inź. Jan“ - profesí architekt, konstruktér vozidla,
kpt. Cyprian Odorkiewicz - pseudonym „Krybar“ – velitel oddílu, organizátor stavby vozidla,
ppor. inź. Edmund Frydrych - pseudonym „Kaczka“ - ubytovatel skupiny Krybar, nálezce vozidla, vzatého za základ stavby, předválečný příslušník tankových vojsk,
kpt. Stanislaw Skibniewski - pseudonym „Cubrina“ – velitel obrany elektrárně na Powiślu, zajistil dodání nejen automobilu, ale také vybavení ke svařování a materiály - ocelové plechy a L-profily.
strz. Stanislaw Kwiatkowski - pseudonym „Stach“ – majitel dílny, ve které stavba probíhala,
strz. Henryk Choiński – pseudonym „Indian“ - armádní mechanik, známý motocyklový závodník, ve 20. letech mistr Polska v motokrosu

Vedoucím stavby vozidla se stal plut. Józef Fernik - pseudonym „Globus“, před válkou dílovedoucí Mechanické dílny (Wydzialu Mechanicznego) PZL Okęcie- Paluch. Vlastní stavbu prováděli strz. Antoni Nowakowski – pseudonym „Gryf“ nebo „Antoś“, plut. pil. Adolf Leszek - pseudonym „Szczepko“- polní pilot, nositel Krzyże Virtuti Militari z března 1939, strz. Jerzy Rogoziński - pseudonym „Młot“ a strz. Tadeusz Hornziel - pseudonym „Róg“, který vytvořil i papírové šablony jednotlivých dílů pancéřování.
plut. pchor.“Antoni Niedźwiedzki - pseudonym „Omega“ – velitel oddílu, pověřeného sháněním materiálu.

Na stavbě se podílela celá řada dalších osob. Někteří stavitelé a hledači materiálu během prací zahynuli, ale vždy je někdo okamžitě nahradil.
strz. Julian Bratys – pseudonym „Smoluch“,
sierż. Aleksander Walentynowicz – pseudonym „Szparaguś“,
spojka –„Halina“, občanské jméno neznámé,
Józef Ambroziak – pseudonymy „Kominiarz“ nebo „Tygrys“, 14 letý úspěšný vyhledávač materiálu.

Pojmenování „Kubuś“ (Kubík) bylo odvozeno od přezdívky manželky J. Fernika, lékařky, která zahynula na počátku povstání.

Stavba

Práce byly zahájeny 6. srpna 1944 (podle některých pramenů 8. srpna). Za základ vozidla byl vzat kompletní podvozek nákladního vozu Chevrolet 157 s nosností 3 t. včetně pohonné jednotky a řízení, získaného v garážích elektrárny, pocházející z předválečné místní automobilky Koncesowana Wytvórnia Samochodów „Lilpop, Rau i Loewenstein SA“. Vzhledem k nemožnosti získat vyhovující náhradu zůstala zachována i kola na klasických pneumatikách. Původní úprava na pohon dřevoplynem - tedy generátor plynu a jeho příslušenství - byla pro odlehčení konstrukce a zvýšení výkonu motoru, který musel zvládnout přetížení pancéřovou nástavbou, odstraněna a pohon byl klasický – benzínový.


Definitivní podoba

Vlastní pancéřová nástavba byla svařena ze dvou vrstev ocelových plechů o tloušťce 6 + 5 mm, přivařených na rám z L-profilů. Konstruktér „Inź. Jan“, v civilu architekt, postavený poprvé v životě před podobný úkol, pracoval jen na základě rad ing. Frydrycha, předválečného tankisty, a armádní příručky „Czołg Renault“ (Tank Renault, vyd. MSWojsk v r. 1921), kreslil na papír skicy podle kterých strz. „Róg“ vyráběl papírové šablony pancéře v reálné velikosti, a plut. „Globus“ přiměřoval pláty plechu přímo na jejich plánovaném místě. Původně se počítalo s cca 3 cm mezerou mezi pancíři, vyplněnou dřevěným popelem (je znát poučení některých tvůrců z výroby nedobytných pokladen – viz dále). Po nastřelovacích zkouškách provedených na ulici vedle dílny nastřelováním běžným i protipancéřovým střelivem ze vzdálenosti 30–40 cm a ze 6 m, bylo od použití popelu upuštěno a mezera mezi jednotlivými vrstvami byla zvětšena na cca 6 centimetrů. Nastřelování probíhalo pod úhlem 90° vůči pancíři. Zkoušky prokázaly, že i běžné střelivo oba plechy prorazí a vrstva popele nemá žádný vliv. Po zvětšení mezery kulka první tenčí plech sice prorazila, ale ztratila směr a zpomalila se natolik, že na druhém silnějším plechu se zastavila, vytvářejíc v něm pouhý dolík. Specielní průbojné střelivo ovšem prokázalo i zde svůj smrtící účinek. Odolnost proti střelbě byla navíc zvýšena skloněním plechů nástavby. Odolnost proti ručním granátům byla založena na předpokladu, že po skosených stěnách vozidla granáty sklouznou dříve, než dojde k explozi.

Zdrojů plechu bylo podle pramenů více – jednak sama elektrárna, jednak továrna na nedobytné pokladny, jednak byly použity pancíře z vraku německé policejní pancéřovky rozbité leteckou pumou. Celá stavba proběhla během cca 13 dní. Práce trvaly do časných ranních hodin 23. VIII. 1944. Vzhledem k technickým potížím – především nedostatečná zásoba elektrod - bylo původní elektrické svařování postupně nahrazeno svařováním plynovým, se kterým se i z důvodu nedostatku plynu původně počítalo jen pro řezání plechů pancéřování. Donuceni nedostatkem plynu si tvůrci Kubuśe nakonec acetylén improvizovaně vyráběli sami.

Vzhledem k nemožnosti získat odolnější pohybový mechanismus a nedostatku času bylo nutné využít původní klasické pneumatiky. To si vynutilo potřebu zajistit jejich ochranu. Ta byla provedena hranatými „nohavicemi“, kryjícími jednotlivá kola ze 3 stran. Jejich vnější kryty byly pro případ výměny kola upevněny šrouby. Zadní části krytů kol byly na závěsech a tvořily jakési „pancéřové zástěrky“. S přihlédnutím na riziko znehybnění vozidla, kdyby se při poškození pneumatiky pancéřová ochrana kol po snížení světlé výšky vozidla mohla zachytit o terén, končily tyto kryty u přední nápravy uprostřed disků kol a u zadní nápravy lehce pod ním.

Vstup do vozidla byl velmi komplikovaný, umožňoval jej pouze otvor ve spodní části vozu, krytý dvěma plechy, otvíranými dovnitř. Obtížný vstup a výstup by byl ještě složitější v případě zničení pneumatik, kdy by se světlá výška vozu podstatně snížila. Původně se počítalo se spodním vstupem jen jako s nouzovým východem, ale vytvoření hlavního vstupu, předpokládaného v zadní části vozidla, se ukázalo jako technický oříšek, na jehož řešení nezbýval čas. Problém byl jak se zavěšením křídel dveří, tak s jejich váhou, neboť i zadní pancíř byl skloněn, i když jen v úhlu 50°. Při otvírání by tento proces vyžadoval značnou námahu, při zavírání zase hmotnost dveří hrozila prorazit až dovnitř vozu, popřípadě poškodit závěsy dveří a znemožnit jejich správnou funkci. Pro nedostatek času k hledání funkčního konstrukčního řešení bylo tedy od zadního vchodu upuštěno. Přesto po zkušenostech z první akce, kdy bojovníci s plamenometem a dalšími lahvemi s hořlavinou museli při výsadku v boji předvádět akrobatické výkony, byla snaha tento problém dále řešit. Vstup byl upraven a bojovníci nacvičovali nejefektivnější způsob průchodu. Navíc byl přidán čtvercový otvor na střeše, uzavřený dvoukřídlým poklopem. Tento otvor byl zepředu kryt štítem s vybráním na uložení kulometu nebo pancéřové pěsti. Přístup k motoru byl dvoukřídlým poklopem nad motorem s křídly otevíranými k bokům vozidla. Chladič motoru kryly pevné žaluzie.

Ve stěnách vozu byly vyřezány štěrbiny, jejichž využití se předpokládalo jednak coby střílen, jednak pro pozorování, usnadňující práci řidiče. Z vozidla byl velmi špatný výhled, úzká štěrbina ve výši řidičových očí (dlouhá cca 30 cm, ve vnitřním plechu 10 cm široká, ve vnějším 40 cm) jej poskytovala velmi omezeně, což velmi ztěžovalo činnost řidiče, v civilu zkušeného řidiče autobusu. To se poznalo již při prvním nasazení, kdy řidič jel prakticky poslepu a dokonce narazil na sloup osvětlení, takže vozidlo málem skončilo dřív, než vlastní útok vůbec začal. Vzhledem k tomu, že vůz jel z dílny rovnou do boje a k nutnosti maximálního utajení, nebylo možné provést ani zkušební jízdu. První jízda vozidla byla současně i jeho první bojovou akcí. I tento problém byl po prvním útoku řešen.

Výzbroj vozidla tvořil sovětský lehký kulomet DP vz. 28 ráže 7,62 mm, plamenomet a granáty vlastní konstrukce povstalců a osobní zbraně posádky i vezených bojovníků. Vozidlo vezlo 2 muže osádky – řidiče a velitele-střelce z kulometu a 10 mužů desantu s osobními zbraněmi, plamenometem, zápalnými láhvemi a granáty.

Bojová kariéra

Stroj měl velmi krátkou bojovou kariéru. Po dohotovení byl spolu s kořistním kolopásem Sd.Kfz. 251 „Jaś“ (dobytým povstalci 14. srpna) zařazen do oddílu Pancéřové kolony „Wydra“, které velel plutonowy chur. Andrzej Dewicz - pseudonym „Szary Wilk“. Poprvé se v akci objevil spolu dne 23. VIII. 1944 při prvním útoku na Univerzitu, kdy byl poškozen a odvezen k opravě do dílny, kde vznikl. Útok přes počáteční úspěch skončil ústupem povstalců pod přesilou německé posádky. Právě zkušenosti z něho vedly k vylepšení ochrany řidiče přidáním 8 cm silného pancéřového skla na překrytí nyní zvětšené obdélníkové pozorovací štěrbiny řidiče. Nedobrovolným dárcem se stal transportér „Jaś“. Pro zefektivnění palby lehkého kulometu byl také vytvořen dvoudílný poklop na střeše vozidla. Nově vytvořený čelní štít s výstřelnou štěrbinou a dveře poklopu, zajištěné ve vztyčené poloze po stranách měly střelci poskytovat ochranu před palbou protivníka.


Vzácný snímek - Kubuś v akci

2. IX. 1944 se Kubuś účastnil 2. útoku na Univerzitu, opět spolu s kolopásem, který nyní nesl nové bojové jméno „Szary Wilk“, na počest v první akci zabitého velitele oddílu obrněných vozů „Wydra“. Ani tato akce nebyla úspěšná, přesila Němců útočníky vytlačila. „Kubuś“ zde byl opět poškozen, střepiny prorazily pneumatiky na jedné straně vozidla. To se pak stáhlo do dílny na Okólniku, odkud již nevyjelo.


Kubuś a jeho tvůrce – „Inź. Jan

6. IX. 1944 skupina Krybar pod tlakem Němců opustila Powiśle. Kubuś zůstal na své „základně“ na Okólniku. Plut.František Kowalewski - pseudonym „Franc“, bojovník oddílu obrněných vozů „Wydra“, dostal rozkaz ke zničení vozidla. Vymontoval pouze vysokonapěťovou část zapalování. Vyňaté části zahodil do kanálu, ale samotné vozidlo zapálit již nestačil.

Příkaz ke spálení vozidla již nemohl být splněn, neboť se následkem bojů strop dílny zřítil a vozidlo bylo pohřbeno pod troskami. To jej zřejmě uchránilo osudu jeho spolubojovníka, kolopásu Szary Wilk, který byl 6. září povstalci skutečně spálen.

Během Varšavského povstání osádku vozidla tvořili:
velitel - plut. pchor. Tadeusz Zieliński - "Miś"
řidič - sierż. Fijałkowski - "Anastazja"
střelec - kpr. pchor. Andrzej Rutkowski - "Witold"
střelec - kpr. pchor. Stanisław Kopf - "Malarz"
střelec - kpr. Roman Guziński - "Brześć"
střelec - st. strz. "Jaskółka" NN
střelec - st. strz. Jerzy Barburski - "Doliwa"
střelec - strz. Krzysztof Boruń - "Głowacz"
střelec - strz. Stefan Świergosz - "Świerszcz"
střelec - strz. Jan Wojtaszek - "Kurier"
střelec - strz. "Jasiu" NN
střelec - strz. "Orzeszek" NN

TTD:

posádka – 2 + 10 (řidič + střelec-velitel a 10 bojovníků desantu)
hmotnost – 6 090 kg
rozměry – 6 090 x 2 170 x 2 520 mm
motor – kapalinou chlazený benzínový šestiválec o objemu 3 600 cmł a výkonu 78 ks při 3 200 ot/min.
převodovka – 4 rychlosti vřed +1 vzad
max. rychlost – cca 60 km/h


Póza do památníku

Poválečné osudy

Jedinečný Kubuś měl ale pohnuté osudy i po válce. Po osvobození Varšavy, byl v zimě 1956/1946, při odklízení trosek členy oddílu dobrovolných hasičů, nalezen i jeho vrak. Na voze nebyly stopy po průstřelech nebo spálení, byl v dobrém stavu; vypadal, že by po výměně zničených pneumatik mohl bez potíží odjet, nebo být odtažen jiným vozidlem. Uvnitř byly ještě naházeny povstalecké zbraně. Práce na vyzdvižení vraku byly na týden přerušeny. Když se nálezci na místo vrátili, vůz záhadně zmizel. Zbyly po něm jen 4 krycí plechy kol.


Podruhé nalezený vrak

Záhada byla vyřešena mnohem později. V podmínkách sílícího vlivu SSSR na poválečné Polsko byla Armia Krajowa vnímána jako socialismu nepřátelská síla a hrozilo nebezpečí, že i Kubuś zmizí ze světa stejně jako jiné hmotné doklady nekomunistického odboje Poláků. Vůz byl proto bývalým bojovníkem
 


Jiný pohled

 


Vrak na nádvoří muzea

AK Alexandrem Budzyńským – pseudonym „Kret“ tajně převezen do Piastowa a současně ukryt. V tomto
úkrytu měl čekat na příchod časů, kdy bude moci být oficiálně předán do muzea bez obavy ohrožení jeho existence. Událost se ukázala jako osudná , protože v přiostřujících se politických poměrech na počátku r. 1949 byli kpt. Tadeusz Janicki –„Czarny“ i Alexandr Budzyński uvěznění. Během vyšetřování bylo orgány Bezpečnosti objeveno i ukryté vozidlo. Na základě této skutečnosti byl vykonstruován fantastický smyšlený obžalovací spis o přípravě ozbrojeného protistátního spiknutí, v jehož důsledku byl kpt. Tadeusz Janicki odsouzený ke dvojnásobnému trestu smrti, změněnému v r. 1950 na doživotní vězení. Alexandr Budzyński pak byl odsouzen na 15 let vězení. Alexandr Budzynski byl propuštěn z vězení v r. 1955, zrušení jeho rozsudku následovalo až v roce 1993. Kpt. Tadeusz Janicki byl propuštěn z vězení v r. 1956, ale až v r. 1999 byly i všechny jeho rozsudky prohlášeny za neplatné.

Osudy vozidla v 50. letech jsou neznámé. Znovu se vynořilo až na počátku let 60. Znovuobjevený povstalecký obrněný vůz Kubuś byl už ve značně poničeném stavu – prostřílený a ohořelý - předán do Muzea Wojska Polskiego ve Varšavě. Ukázalo se, že z obrněnce, vykopaného ze zřícenin, bylo pro muzeální účely vzato několik kusů zbraní vlastní povstalecké výroby.Vzhledem ke svědectvím původních nálezců o jeho velmi dobrém stavu v době prvního nalezení je dodnes záhadou, kdo a kdy vozidlo tak poničil. Oficielní vyšetřování v 60. letech bylo ukončeno výrokem, že vozidlo bylo poničeno „neznámým pachatelem“.

Po předání do muzea byla započata rekonstrukce, kterou se začal zabývat jeden z jeho tvůrců - Józef Fernik –„Globus“ a bývalý příslušník osádky Stanisław Kopf – „Malarz“, a v roce 1967 byl uveden do původního stavu. Nejprve byl vystavován pod širým nebem, později byl přemístěn do krytého prostoru u vchodu do muzea.

Kubuś redivivus

Unikátní povstalecký bojový vůz Kubuś se dočkal i repliky.
Před několika lety Janusz Siudziński, sběratel historických vozidel, zahájil v dílně v podvaršavském Anině stavbu věrné repliky tohoto jedinečného vozidla. Siudzinski repliku sestrojil na podvozku nákladního vozu Star 25, protože jeho rozměry a uspořádání, především rozchod os podvozku a uspořádání pohonné soustavy obou automobilů, je nejblíže originálu. Jedinou odlišnost od originálu představují dveře, vytvořené v zadní části vozidla. Ale i ty jsou vlastně v souladu s původním projektem. Umožňují snadnější nástup do vozidla jak pro posádku, tak pro návštěvníky a obdivovatele na vzpomínkových akcích. Vůz již byl představen veřejnosti, např. na přehlídce ke Dni nezávislosti Polska. Vzhledem k věrnosti repliky originálu si i ona ponechala nedokonalý výhled řidiče, takže její jízda vyžaduje spolupráci „navigátora“ ve střeleckém poklopu ve střeše s řidičem.


Replika na přehlídce Dne nezávislosti Polska

polské hodnosti a jejich přibližné české ekvivalenty:
kpt. (kapitan) - kapitán
ppor. (podporucznik) - podporučík
plut. pchor.
plut. (plutonowy) - četař
plut. pil.
sierż. (sierżant) - rotný
kpr. (kapral) - desátník
st. strz. (starszy strzelec) – desátník (možná povstalecká hodnost?)
strz. (strzelec) – vojín (možná povstalecká hodnost?)

Prameny:
http://www.um.warszawa.pl/v_syrenka/new/index.php?dzial=aktualnosci&strona=aktualnosci_archiwum&poczatek=2004-07&ak_id=716&kat=2http://www.dws.xip.pl/PW/pw46.html
http://www.czolgiem.com/polska/kubus.htm
http://83.12.97.162/gallery4/main.php?g2_itemId=36487
http://www.militarni.pl/?lang=1&cat=86&art_id=147
http://en.wikipedia.org/wiki/Image:MWP_Kubus_3.JPG
Autor : František Aubrecht / Aubis 🕔01.03.2007 📕25.510

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře