OV-1 Mohawk (2) - Poslední letoun US Army

Autor : Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek / ICE 🕔25.02.2007 📕21.863

Jelikož se dalo očekávat, že posádky pozemních objektů budou zřídkakdy jásat nad tím, že je osádky OV-1 hodlají zvěčnit objektivy svých kamer a budou se je snažit zahnat palbou, bylo nanejvýš vhodné dát pilotům do ruky prostředek, kterým by dokázali, zchladit jejich bojové nadšení. Aspoň na čas.


JOV-1A s podvěšeným pouzdrem SUU-12 a světlicemi Mk.24

JOV-1A - bitevník tak trochu načerno

Proto armáda, s poněkud opožděným vděkem, oprášila plány mariňáků na vyzbrojení letounu. Najednou se náramně hodilo, že každý letoun měl na křídle šest zesílených závěsných bodů pro připevnění zbraňových závěsníků a avioniku nachystanou pro ovládání zbraní včetně sekvenčních spínačů pro řízení odpalu neřízených raket z raketnic XM-157 a XM-159.

Mohawky do té doby nosily jen jeden pár „mokrých“ závěsníků pro 150 galonové přídavné nádrže.

První dva „bitevníky“ byly postaveny z prototypů YOA-1A. Později bylo do Grumannova výrobního závodu vráceno celkem 57 OV-1A na dostrojení dalšími dvěma páry pylonů a montáž upraveného gyroskopického zaměřovače Mk.20 na palubní desku pilota. Takto vybavené „bitevníky“ nesly označení JOV-1A. Prvních šest obdržela 23. SWAD, aby je mohla naostro vyzkoušet ve Vietnamu. O jejich bojovém nasazení bude řeč dále.

To bylo samozřejmě proti srsti důstojníkům USAF, kteří si žárlivě střežili monopol na vyzbrojené letouny a nevynechali jedinou příležitost k stížnostem u vrchního velení.


OV-1B s nástavcem na tankování paliva za letu

OV-1B - pohled stranou

Varianta OV-1B (AO-1BF) byla určena pro radiolokační průzkum a jejím charakteristickým znakem bylo 5,48 m dlouhé laminátové pouzdro s radiolokátorem SLAR zavěšené asymetricky pod pravou polovinou trupu. Technologickým demonstrátorem této varianty byl letoun přestavěný z YAO-1AF (Bu.No. 57-6541), který poprvé vzlétl 13. září 1960.

Pouzdro s radiolokátorem nebylo jedinou změnou. Kvůli zvýšené hmotnosti bylo zvětšeno rozpětí (a plocha) křídel, aby zůstala zachována schopnost letounu stoupat i při vysazení jednoho motoru. První sériový OV-1B (Bu.No. 59-2621) ještě nesl brzdící štíty, ale na dalších už byly kvůli úspoře hmotnosti odstraněny, stejně jako řízení na místě operátora radiolokátoru. Naopak avionika byla rozšířena o autopilota F-5, systém automatického řízení letu AN/ASW-12 a Dopplerovský navigační systém AN/APN-129 s cílem usnadnit pilotovi nudné létání po předepsaných protáhlých elipsách s přesně zalétanými zatáčkami v otočných bodech.

Sériově stavěná „béčka“ byla vybavena motorem Lycoming T-53-L-15 s výkonem 857 kW.

Jádrem průzkumného systému byl radiolokátor Motorola AN/APS-94 s bočním vyzařováním, vybavený Dopplerovským systémem MTI pro sledování pohybujících se objektů na pevném pozadí. Obraz terénu byl automaticky zaznamenáván na dva 5 palcové filmové pásy v zásobníku RO-225 (zvlášť pro pevné a pohyblivé cíle) pro pozdější vyhodnocení. U každého filmového políčka byl záznam obsahující datum, čas, výšku a přesnou polohu letounu získanou z navigačního systému AN/ASN-64. Nebo bylo možné použít zásobník RO-166 s jedním 9 palcovým filmem. Ten obsahoval i chemikálie pro okamžité průběžné vyvolávání filmového záznamu, který byl potom s nepatrným zpožděním, promítám na matnici na přístrojové desce operátora.

Data, včetně údajů o poloze letounu, bylo možné, pomocí vysílače dat AN/AKT-18, přenášet na pozemní vyhodnocovací stanoviště AN/TKQ-2 umístěné ve speciální nástavbě na podvozku nákladního automobilu. Celý systém nesl označení AN/UPD-2.

Zahraniční zájemci

O letouny s radiolokátorem SLAR projevily v roce 1963 zájem Německo a Francie. Byla vedena jednání o licenční výrobě ve firmě Breguet, uvažovalo se o výměně za licenční práva na letoun Breguet Atlantic. Zástupci firmy Grumman dokonce podepsali licenční dohodu. Evropská verze měla být poháněná výkonnějšími motory de Havilland-Gnome, ale z realizace projektu nakonec sešlo kvůli politickým tahanicím.

Dva OV-1B  byly vybaveny pevným nástavcem pro tankování za letu, ale do sériové výroby se tato úprava nedostala. Jako tankery sloužily KC-130 Hercules a DHC-4 Caribou.

Dalším zahraničním zájemcem o letoun byla Filipínská vláda, která měla soustavné problémy s komunistickými povstalci podporovanými Libyí. Nutně potřebovala protipovstalecký letoun. Grumman se do soutěže přihlásil a nabízel 20 vyzbrojených OV-1B LARA. Filipínci si vybrali Rockwellův OV-10A, vítěze projektu COIN, ale později objednávku odřekli kvůli finančním potížím.

Béčka“ sloužila také ke zkouškám dvou typů lyžového podvozku. Grummanem navržené lyže byly určené pro provoz na sněhu. Testy probíhaly ve Fort Richardson na Aljašce.

Proti tomu lyže navržené All American Engineering ve Philadelphii umožňovaly provoz i na blátě nebo vzlety a přistání na vodě s následným vyjetím na upravený břeh nebo rampu se sklonem maximálně 15o. Jedinou podmínkou bylo, že rychlost „pojíždění“ nesměla klesnout pod 37 km/h. Pokud byla nižší, neměly lyže dostatečný dynamický vztlak a letoun se potopil. Přestože testy byly úspěšné ani jedna souprava nebyla používána operačně, zčásti také proto, že armádní piloti se při představě „vodního lyžování“ s pětitunovým letadlem netvářili nijak nadšeně.

Celkem bylo do jara 1965 vyrobeno 101 letounů OV-1B.


Mohawk používaný ke zkouškám motorů J47

Rudé oko“ na obloze

Podle počtu vyrobených kusů byla nejpočetnější variantou OV-1C, určená pro průzkum v infračerveném spektru. Letoun neměl žádný prototyp, protože změny nebyly nijak rozsáhlé. Klasická filmová kamera byla nahrazena infračerveným senzorem typu AN/AAS-14. Také v tomto případě se pořizoval kontrolní záznam na filmový pás a data bylo možné přenášet pomocí vysílače AN/ART-41 umístěného na spodní straně trupu pod dielektrickým krytem. Pozemní stanice byla označená AN/TAQ-1 a celý systém nesl označení AN/UAS-4.

Citlivost senzoru byla dostatečná na to, aby odhalil „horkou“ stopu za výfukem nákladního automobilu i skrz hustý porost v džungli.

Céčka byla první variantou, s klimatizační jednotkou, které značně usnadňovala život pilotům hlavně v horkém a vlhkém podnebí ve Vietnamu. Změnu zaznamenala také palubní deska. Většina „kulatých“ přístrojů pro kontrolu motoru byla nahrazena svislými indikátory, které byly přehlednější a zabíraly méně místa.

Celkem bylo vyrobeno 169 letounů OV-1C z toho 48 ještě s původním, slabším motorem T53-L-7.

Univerzální „déčko

Po vyhodnocení provozu letounů Mohawk dospěla armáda v roce 1967 k závěru, že místo tří specializovaných variant bude mnohem praktičtější používat jednu univerzální. Armáda požadovala možnost rychlé přestavby na kteroukoli variantu v polních podmínkách. Limit byl maximálně 1 hodina.

Tři draky OV-1C byly vráceny do výrobního závodu k přestavbě. Ta zahrnovala montáž tří fotografických kamer svislé KA-76, panoramatické KA-60 a identické KA-60 v přídi, úpravu instalace pro rychlou montáž SLAR nebo IR senzoru a zesílení podvozku. Letouny dostaly označení YOV-1D a vizuálně byly identifikovatelné podle „vany“ na břišní straně trupu, která obsahovala panoramatickou kameru.a IR senzor. Letouny také dostaly zpět brzdící štíty, které na B/C nebyly.

Hlubokou modernizací prošlo palubní vybavení. Letoun byl vybaven INS s automatickým záznamem polohy letounu na záznamové médium, dostal novou generaci komunikačního a identifikačního vybavení, infrasenzor byl nahrazen citlivějším AN/AAS-24 s vyšší rozlišovací schopností a záznam bylo možné pořizovat nejen na film, ale také na mnohem praktičtější video pásku, takže odpadla prodleva nutná na vyvolání filmu. SLAR byl také nahrazen modernější verzí AN/APS-94 D/E s jednostupňovou stabilizací a později APS-94F, který nesly i sériové verze. Operátor mohl promítaný obraz kdykoli „zmrazit“ a odeslat datovým terminálem, s automatickou skokovou změnou nosné frekvence, na zem. Pro zlepšení pracovních podmínek osádky byl letoun vybaven klimatizační jednotkou.

Po nezbytných vojskových zkouškách prototypů byly nové Mohawky pod označením OV-1D zařazeny do výroby. Objednávka zněla na 37 nových kusů a dalších 62 bylo přestavěno ze starších OV-1B a C. Dodávky byly ukončeny do prosince 1970. V roce 1980 byla na standard D přestavěna ještě jedna série 17 OV-1B a C. Sériové letouny OV-1D se od prototypů mírně lišily. Byly poháněné motory Lycoming T-53-701 s výkonem 857 kW, pro vlastní ochranu nesly vrhač klamných cílů M-130, aktivní IR rušič ALQ-147 “Hot Brick“, přijímače RWR AN/APR-39 pro radiolokátory s pulzní, AN/APR-44 se spojitou vlnou  a odpovídající rušiče AN/ALQ-136,AN/ALQ-162 a detektor infrastopy odpálených PLŘS AN/ALQ-156. Letouny dostaly standardně novou „low visibility“ šedou kamufláž, která omezovala signaturu letounu v IR spektru. Jedinou výjimkou byly OV-1D národní gardy státu Georgia, kterým zůstal původní kabát v barvě „Olive Drab“.

Celková hmotnost letounu se vyšplhala až na 8215 kg.


Mezi piloty Mohawků patřil i pozdější prezident J. Carter

ELINT

Ačkoli původně nebyl pro tuto úlohu určen, osvědčil se Mohawk i při pasivním elektronickém průzkumu ELINT.

První pokusy proběhly už v roce 1960, kdy byly jeden prototyp YOV-1A (Bu.No. 57-6364) a jeden sériový OV-1C (Bu.No. 60-3748) v rámci programu „Silver Lance“ vybaveny pasivním systémem pro elektronický průzkum, zaměřování polohy a identifikaci zdrojů elektromagnetického záření, radiolokátorů a radiových pojítek. Letouny bývají označovány EV-1B, ale není jasné, zda se jednalo o oficiálně přidělené označení.

V roce 1969 byly dva OV-1C (Bu.No. 68-15964 a 68-15965) v rámci programu „Quick look I“ vybaveny zdokonaleným systémem ELINT. Letouny nesly pod křídly dva kontejnery AN/ALQ-133 a příslušné bloky v trupu, ale jinak odpovídaly sériovým OV-1D. Letouny byly označeny EV-1C (později přeznačeny na RV-1C) a používány od roku 1970.

Na základě výsledků armáda objednala přestavbu 36 letounů OV-1B na standard RV-1D. Letouny měly demontovaný SLAR, kamery, IR senzor i veškeré jejich příslušenství. Letoun byl odlehčen. Demontáží veškerého příslušenství pro alternativní průzkumné systémy se podařilo ušetřit asi 250 kg hmotnosti. Systém pro ELINT zahrnoval kontejnery AN/ALQ-133, vysílač datalinkového spojení AN/USQ-61(A), digitální počítač AN/UYK-23 modem a zdrojovou jednotku. Výroba byla zahájena v roce 1974, ale postaveno bylo jen 31 kusů. Letouny byly, stejně jako jejich předchůdci, hojně a poměrně úspěšně používány ze základen v SRN k průzkumu elektronických systémů VS.

Poslední postavenou variantou byl OV-1E (k přeznačení již nedošlo), který měl „skleněný kokpit“ vybavený velkoplošnými displeji a zdokonalenou avioniku. Zvýšení hmotnosti bylo kompenzováno montáží silnějších motorů Lycoming T-53-704 s výkonem 1340 kW. Byly přestavěny jen dva (podle některých pramenů tři) kusy. Jeden vlastní American Wings Air Museum v Minesotě.


Posledním bojovým nasazením Mohawků se stala Válka v Perském zálivu

V cizích službách

Letoun OV-1 byl exportován do Izraele. Ten zakoupil dva letouny OV-1D (Bu.No 68-16993 a 69-17021). IDF/AF dostal oba kusy v roce 1974 a používal je do doby, kdy byly nahrazeny modernějšími E-2C Hawkeye, což bylo relativně brzy. Již v roce 1976 byly oba letouny vráceny do USA.

Letouny nesly dvoubarevnou kamufláž a vojenskou i civilní imatrikulaci (4X-JRA a 4X-JRB). Později byly stejné letouny nabízeny k odprodeji Thajsku a tento obchod se nakonec neuskutečnil a oba letouny skončily na leteckých základnách US Army v Evropě.

V roce 1992 bylo 23 přebytečných Mohawků z armádních zásob prodaných do Argentiny. USA nabízely původně dalších 11 kusů, ale na ty už v argentinském rozpočtu nezbyly prostředky. Argentinskou úpravou je záznam dat do paměti „zodolněné“ verze notebooku. Podle posledních zpráv je v provozu ještě necelá polovina z tohoto počtu. Ostatní letouny jsou „uzemněny“ a kanibalizovány na náhradní díly.


Mohawky jednotek 1st, 2nd a 224th MIB operovaly během Války v Zálivu ze saudské základny Al Qaysumah

Mohawk v civilu

Armádní Mohawky pracovaly i pro civilní sektor. Poměrně běžné byly lety pro US Forest service (lesní stráž) při monitorování zbytků campingových ohnišť, která jsou častou příčinou rozsáhlých lesních požárů. Na potenciální ohniska požárů potom naváděly hlídky nebo požární jednotky.

Senzor AN/AAS-24 byl dokonce tak citlivý, že při použití filmu CDIR dokázal rozlišit zdravé a „nemocné“ stromy. Mohawky tak pomohly při ozdravování rozsáhlých lesních porostů.

Při erupci vulkánu Svatá Helena v roce 1980 byly pro monitorování používány Mohawky 641. MIB Národní gardy státu Oregon ze základny Salem. Pořizovaly záznamy v infraspektru, které pomohly předvídat rozsah erupcí a oblasti ohrožené lávovými proudy.

Mohawky pomáhaly také pobřežní stráži (USCG) a civilním leteckým hlídkám (CAP) při pátrání po ztracených letadlech, plavidlech a osobách. Ve všech těchto případech se osvědčil citlivý SLAR a hlavně IR senzor AN/AAS-24, který fungoval spolehlivě i v horském terénu.

NASA používala Mohawky s civilní imatrikulací N512NA a N637NA. Pro testy asymetrické hlukové zátěže nosily pod jedním křídlem zavěšen malé proudové motory. NASA zkoušela také sledování ledových ker a řízení lodní dopravy v oblasti Velkých jezer pomocí upraveného SLAR.

Pittsburský institut pro letectví používal OV-1A pro zkoušky motorů J-47.

Začátkem roku 1970 používala jeden OV-1B se SLAR upraveným pro mapování terénu, hydrologické a geologické výzkumy USGS.

Čtyři Mohawky OV-1C a čtyři S-2D Tracker od USN používala od poloviny roku 1972 celní stráž při pronásledování pašeráků drog. Mohawky byly v Lockheedových závodech v Mariettě vybaveny otočnou věží s FLIR senzorem Texas Instruments v mírně prodlouženém krytu přídě. Rychlost byla omezena na 250mph.

Operace Linebacker (neplést se stejně pojmenovanou operací ve Vietnamu) byla prakticky otevřenou válkou. Střelba z automatických zbraní po letounech celní stáže nebyla ničím neobvyklým. Ačkoli piloti měli sto chutí využít zbraňové závěsníky a pořádně to pašerákům „natřít“ americké zákony vyzbrojení letounů zakazovaly, takže buď musely zasáhnout letouny USAF případně USN nebo museli být pašeráci chyceni na zemi. U celní stráže sloužily Mohawky téměř 15 let, až do roku 1986.

V roce 1974 používal USGS OV-1B pro sledování ropovodů na Aljašce a také pro výzkum ledovcových polí v Baufortově moři. Při misích nad mořem na Aljašce nosil letoun v pouzdrech pod křídly nafukovací plováky a další vybavení pro přežití, pro případ nouzového přistání na vodu, neboť katapultáž do ledové vody se rovnala sebevraždě. Zajímavostí je, že tato civilní organizace neměla v oblasti žádné piloty a nečekaným přidělením letounu byla poněkud zaskočena. Prvními piloty se tak staly dvě šedovlasé sekretářky (obě babičky od vnoučat), které už nebavila sedavá práce v kanceláři, využily nečekanou příležitost a udělaly si pilotní kurz.

Další OV-1C používala agentura pro ochranu životního prostředí EPA. Ta využívala IR senzor pro monitorování jaderných provozů. Dokázal totiž zaznamenat nárůst teploty o 0,5°C což mělo být dostatečným varováním o tom, že se „něco děje“.

Všechny Mohawky v civilních službách začínaly v „armádním kabátě“ a teprve později byly přestříkány novou kamufláží a dostaly civilní imatrikulaci.

Úplným exotem pak byl OV-1B (Bu.No.62-5866), který sloužil v osmdesátých ve škole zkušebních pilotů U.S. Navy (!) v Patuxent River a nesl červenobílé zbarvení cvičných letounů US NAVY a marking US Army doplněný znaky USNTPS.

Mnoho Mohawků skončilo v soukromých rukách. Většinou si je koupili jejich bývalí piloti z Vietnamu nebo lidé, kteří podlehli jejich kouzlu. Mimochodem pilotem Mohawku byl i pozdější prezident USA J. Carter. Tyto soukromé Mohawky si zahrály i ve filmech i když to byly poněkud prostoduché „Blue Thunder“ a „Air Wolf“. V obou případech hrály „zloduchy“.

Je jen málo letounů, kterých bylo vyrobeno poměrně málo (380 kusů), přitom by vydržely ve službě tak dlouho, odvedly tolik práce pro vojáky i civilní sektor a přitom zůstaly relativně stranou zájmu. Darmo...nevděk světem vládne.

 

Vyšlo v časopise ATM 2005/01

Prameny:
OV-1 In Action,
Grumman OV-1 instruction brochure,
Vietnam War Mohawk Association
Fotografie:
Northrop Grumman,
US Army, archiv

Special thanks to Margaret Gilmartin from Northrop Grumman Corporation and Grumman History Center for their help and  patience with my questions and photo requests.

 

Zkratky a výrazy použité v textu

AEDG - Army Equipment Development Guide - Příručka s požadavky na vývoj vybavení US Army

ANG - Army National Guard - Národní armádní garda

ARVN - Army Republic of  Viet-Nam - Armáda republiky Vietnam

ASTA - Aerial Surveilance and Target Acquisition - Odřad pro letecký průzkum a vyhledávání cílů

CAC - Continental Army Command - Kontinentální velitelství americké armády (myšleno na severoamerickém kontinentě)

CAP - Civil Air Patrol - Civilní letecké hlídky

CDIR - Camouflage Detection Infra Red Film

DOD - Department of Defence - Ministerstvo obrany

ELINT - Electronic Intelligence - Elektronický průzkum, zahrnuje informace získané jinou cestou než odposlechem (COMINT), SIGINT

EPA - Enviromental Protection Agency - Agentura pro ochranu životního prostředí

FEBA - Forward Edge of Battlefield Area - Přední okraj bojiště

FLIR - Forward Looking Infra Red - Infračervený senzor (snímající přední polosféru)

Flutter - třepetání, většinou konců křídel nebo kormidel, způsobené aerodynamickými silami

FOC - Full Operational Capability - Plná operační způsobilost

LARA - Light Armed Reconnaissance Aircraft - Lehký vyzbrojený průzkumný letoun, varianta OV-1B nabízená filipínské vládě

MIB - Military Intelligence Batalion - Prapor vojenského zpravodajství

MTI - Mooving Target Indicator - Indikátor pohyblivých (pohybujících se) cílů

NAS - Naval Air Station - Námořní letecká základna, prakticky se jedná o námořní ekvivalent AFB (Air Force Base) letectva

COIN - Counter Insurgency - Protipovstalecký (letoun)

RCS - Radar Cross Section - Efektivní odrazná plocha

RFP - Request for Proposals - Požadavek na předložení návrhů

ROE - Rules Of Engagement - Pravidla pro vedení bojové činnosti, Mnohdy naprosto nelogické rozkazy důstojníků Pentagonu, které svazovaly velitelům v poli ruce

RDD - Research and Development Department - Oddělení pro výzkum a vývoj

RWR - Radar Warning Receiver - Přijímač varující pilota při ozáření letounu radiolokátorem protivníka

SAC - Surveilance Airplane Company

SLAR - Side Looking Airborne Radar - Radiolokátor s bočním vyzařováním umožňuje nosiči bezpečně snímat pozemní objekty během letu podél frontové linie na vlastní straně

STOL - Short Take-Off and Landing - Krátký vzlet a přistání

SWAD - Special Warfare Aviation Detachment

TS - Type Specification - Specifikace typu, zahrnuje konkrétní požadavky (počet a typ motorů, počet členů osádky, avioniku atd.)

US Army - armáda Spojených států, myšleno pozemní jednotky, které ale mají vlastní letecké složky nepodléhající velení USAF

USAF - US Air Force - Letecké síly (letectvo) Spojených států

USCG - US Coast Guard - Pobřežní stráž USA

USMC - US Marine Corps - Námořní pěchota USA

USNTPS - US Navy Test Pilot School - Škola zkušebních pilotů US Navy


Mohawk zachycený během ceremoniálu spojeného s vyřazením typu OV-1 z výzbroje US Army. V pozadí letí dva bitevní vrtulníky AH-64A Apache. Letecká základna Camp Humphreys v Jižní Koreji, září 1996

Použitelná výzbroj

XM14 (SUU-12) - pouzdro s 0.5cal (12.7 mm) kulometem Browning M2 se zásobou 750 nábojů

XM18 (SUU-11) - pouzdro s 0.303cal (7,62mm) šestihlavňovým rotačním kulometem Minigun a zásobou 1500 nábojů

XM13 - pouzdro se 40 mm automatickým granátometem

LAU-32A - sedmihlavňová raketnice na 70 mm neřízené rakety FFAR

LAU-3/A - devatenáctihlavňová raketnice na 70 mm neřízené rakety FFAR

LAU-10/A - čtyřhlavňová raketnice na 127 mm neřízené rakety Zuni

Neřízené bomby s volným pádem Mk.81 (250lb/113 kg),  Mk.82 (500lb/225 kg), Mk.83 (1000lb/450 kg), napalmové nádrže Mk.79 (1000lb/450kg)

AIM-9B Sidewinder - není zdokladované jejich použití a je velmi nepravděpodobné

M4A - zásobovací kontejner

Prameny:
Drendel Lou: Air war over SE Asia vol. 1+2+3 ISBN 0-89747-134-2 + 140-7 + 148-2
Love Terry: OV-1 Mohawk In action ISBN 0-89747-215-2
Web:
http://www.ov-1mohawk.org
http://www.ov-1.com/
Autor : Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek / ICE 🕔25.02.2007 📕21.863

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře