Suchoj T-8 / Su-25/28/39

Autor: Tomáš Mařík / Darkfold 🕔︎︎ 👁︎ 32.301

Označení letounů Su-25/28/39 v kódech NATO

Suchoj T-8-X Frogfoot-A

Suchoj Su-25 Frogfoot-A

Reklama

Suchoj Su-25K Frogfoot-A

Suchoj Su-25BM Frogfoot-A

Suchoj T-8-UBX Frogfoot-B

Suchoj T-8-MX Frogfoot-B

Suchoj T-8-UTG1 Frogfoot-B

Suchoj Su-25UB Frogfoot-B

Suchoj Su-25UBK Frogfoot-B

Reklama

Suchoj Su-28 Frogfoot-B

Suchoj Su-25UTG Frogfoot-B

Suchoj Su-25UBP Frogfoot-B

Suchoj Su-25T Frogfoot-B

Suchoj Su-25TM Frogfoot-B

Suchoj Su-39 Frogfoot-B

Suchoj Su-25TP Frogfoot-B

Poznámka:
Z uvedeného výčtu kódových označení lze jasně vidět rozdíl v označování mezi první a druhou generací Su-25, tedy že letouny první generace s nízkým hřbetem mají označení Frogfoot-A a letouny s „hrbem“ jsou označeny Frogfoot-B.

Kurzívou jsou označeny prototypové série

Technický popis letounu Suchoj Su-25K Frogfoot-A

Popisován je letoun Su-25K z výzbroje letectva AČR, provedení odpovídá 8. výrobní sérii včetně sérií pozdějších.

Reklama

Bitevní letoun Suchoj Su-25K je jednomístný dvoumotorový hornoplošný letoun určený k přímé podpoře vojsk a napadání nepřátelských frontových jednotek. Konstrukce trupu je celokovová s využitím titanových slitin na místech vysokého teplotního namáhání.

Trup letounu má poloskořepinovou konstrukci, která se modulově dělí na čtyři základní části přičemž hranice mezi jednotlivými částmi tvoří zesílené trupové přepážky.

Příďová část trupu vymezená trupovými přepážkami 1 až 4 nese pod sklopným krytem laserový dálkoměr, zaměřovač a značkovač cíle KLEN-PS. Nad značkovačem jsou dvě rovnoběžné pitotovy trubice. Pravá trubice, označená jako hlavní, nese vyjma snímačů statického a dynamického tlaku také soupravu čidel snímajících jednotlivé úhly náběhu. Levá, záložní, trubice je potom holá a vybavena pouze snímači statického a dynamického tlaku. Tato koncová příďová část navazuje na přední přístrojový úsek v němž jsou pod dvojicí nahoru zdvihatelných krytů umístěny bloky elektroniky laserového zaměřovače a značkovače KLEN a radionavigačního systému RSDN. Horní strana příďové koncové části nese hřebínkovou anténu IFF (identifikace přítel-nepřítel) systému SRO-2 Chrom.

Na příďovou část trupu navazuje přední část vymezená přepážkami číslo 4 až 12. Její hlavní součástí je klimatizovaná pancéřová pilotní kabina, jejíž základní vana je svařena z titanových pancéřových desek tloušťky 10-25 mm schopných odolávat zásahům munice až do ráže 20 mm. Na tuto vanu jsou instalovány boční řídící pulty. Levý pult obsahuje zdvojenou páku POM ovládající tah motorů, radiokomunikaci, laserový značkovač KLEN-PS, brzdící štíty v koncových křídelních vřetenech a pětidílné křídelní sloty. Na vodorovném panelu pod ní jsou umístěny ovladače anti-g obleku a zbraňových systémů. Pravý pult nese kompletní ovládání radiostanice, ovládání vytápění kabiny, spínače podvěsného rušícího kontejneru SPS-141MVG-E Gvozdilka a spínače generátorů a palubních čerpadel. Vodorovný panel pod pravým bočním pultem nese ovládání palubního radionavigačního systému RSBN a spínače elektronického vybavení letounu. Zadní část kabiny nese kolejnice pro vedení katapultážní sedačky K-36L (charakteristika 0-0) což je odlehčená varianta sedačky K-36D respektive K-36DM přičemž nová sedačka má demontovány omezovače rozhozu rukou na svých bočních stranách a deflektor na záhlavníku pro prorážení překrytu při nemožnosti jej odhodit (toto si vynutila montáž překrytu se středním dělícím pásem z oceli,který nese periskopové zrcátko). Činnost deflektoru supluje pancéřový štít nad sedačkou,který chrání pilota proti zásahům shora zezadu. Tento štít je nasunut na vodící kolejnice pro sedačku a při katapultáži je spolu se sedačkou vyhozen z kokpitu do prostoru. Palubní deska v přední části kabiny nese kompletní sadu pilotních přístrojů umožňujících jak sledování základních údajů o letounu tak i radionavigaci a sledování signálů z výstražných čidel na letounu. Horní strana palubní desky nese palubní zaměřovač ASP-17BC-8, který může být v případě cvičného použití vybaven také fotokulometem AKS-5-75os zavěšeném na konzoli na pravé části předního štítku. Přední štítek nese vrstvené vyhřívané pancéřové sklo odolné proti zásahům munice do ráže 7,65 mm. Na štítek navazuje ručně odklápěný překryt kabiny (odklápí se směrem vpravo), který má dělené sklo a dělící rovina nese periskopové zrcátko pro sledování zadní polosféry letounu. Dále jsou na překrytu umístěny dvě boční zpětná zrcátka a sklopná vzpěra pro zajištění překrytu kabiny v otevřené poloze.

Ve spodní části přední části trupu je umístěna instalace palubního kanonu GŠ-2-30 spolu s bočním zásobníkem munice přičemž na tuto část navazuje sekce s moduly dopplerovského měřiče rychlosti a snosu DISS-7. Moduly jsou od kanonové sekce odděleny protistřepinovým závěsem. Poslední částí přední části trupu je pancéřovaná podvozková šachta pro zasouvání hydraulicky zasouvané příďové podvozkové nohy (tato noha je vybavena kolem s nízkotlakou bezdušovou pneumatikou) zavěšené v její přední straně. V šachtě jsou také umístěny láhve se stlačeným kyslíkem pro pilota a láhev nouzového pneumatického ovládání zasouvání příďového podvozku. Uzávěr šachty tvoří hydraulicky ovládaný dvoudílný kryt, přičemž na zemi je delší zadní část krytu obvykle v zatažené poloze.

Střední část trupu je vymezena přepážkami 11B až 18. Její největší a hlavní část tvoří dvě centrální palivové nádrže o obsahu 1128 litrů u přední nádrže číslo 1 a 1250 litrů u zadní nádrže číslo 2. Obě nádrže mají polyuretanovou ochranu proti vytékání paliva po průstřelu a prázdný prostor nad palivem je jako protipožární opatření vyplněn inertním plynem. Mezi nádržemi je umístěn závěs pro skříňový nosník tvořící hlavní nosník nosných ploch. Tento nosník je přídavně upevněn na dalších dvou závěsech na horní straně motorových gondol. Motorové gondoly přímo navazují na centroplán a obsahují dvojici motorů Tumanskij R-95Š, které jsou doplněny palivovými čerpadly (čerpadla mají pod sebou pancéřový plát proti poškození nepřátelskou protiletadlovou palbou). Pravý motor je navíc uzavřen v pancéřové vaně z titanového pancéře tloušťky 15 mm. Toto nevyvážení letounu je kompenzováno zátěží na levé straně a částečně i váhou asymetricky umístěného kanonu GŠ-2-30. Aerodynamická konstrukce gondol je uzpůsobena pro lepší proudění vzduchu do motorů skloněním horní části vstupního ústrojí o 7° dopředu. Ve spodní části motorových gondol jsou umístěny podvozkové šachty kryté třídílným krytem (při vysunutí podvozku na zemi je otevřen pouze jeden kryt). Podvozkové nohy jsou hydraulicky sklápěny a v zatažené poloze zaujímají podvozková kola vodorovnou polohu.

Křídla jsou lichoběžníkového tvaru s šípem náběžné hrany 19°54‘ a rovnou odtokovou hranou, která má pro lepší aerodynamické vlastnosti letounu negativní vzepětí. Náběžná hrana nese pětidílné výsuvné sloty a mechanizmus sklápění slotů (sloty se sklápí o 12° při vzletu a přistání a o 6° pro bojové obraty) pro lepší ovladatelnost letounu při režimu nízké rychlosti letu. Na odtokové hraně jsou umístěny dvoudílné štěrbinové vztlakové klapky Fowlerova typu s třípolohovým sklápěním (zasunuté pro běžný let, vysunuté na 20° pro bojové obraty na nižších rychlostech a naplno vysunuté na 35° u vnitřní sekce a 40° u vnější sekce pro start a přistání) a křidélka s dvoukruhovým systémem hydraulických posilovačů. Konce křídel tvoří plochá vřetena obsahující v přední části dielektrické kryty ukrývající záložní antény palubní radiostanice a výstražná čidla ozáření letounu nepřátelským radiolokátorem systému SPO-15 Sirena. Ve vřetenech jsou dále umístěny výklopné přistávací světlomety PRF-4M s pevnými stínítky a koncovou část tvoří hydraulicky ovládané čtyřdílné aerodynamické brzdící štítky vybavené jiskřiči statické elektřiny. Pod křídly je připevněno 8 univerzálních zbraňových závěsníků BD3-25 (vnitřních) a dva PD-82-8 (vnějších) sloužících k podvěšení útočné (vnitřní závěsníky) a obranné výzbroje (nesená výzbroj včetně adaptérů je rozebrána níže).

Ocasní část trupu je tvořena přepážkami číslo 21 až 35 k nimž je nutné připočíst ještě pomocné přepážky, na kterých jsou umístěna kování pro montáž motorů Tumanskij R-95Š a upevňovací zámky jejích krytů. Dále jsou na ocasní části umístěny nosníky tvořící základ konstrukce svislé ocasní plochy a vodorovných ocasních ploch. Zadní část ocasní části obsahuje čtyři kazety s klamnými cíli ASO-2V a pouzdro na dvojitý stuhový brzdící padák.

Svislá ocasní plocha je lichoběžníkového tvaru a ve svém kořenu obsahuje tepelný výměník chladícího systému motorů. Na horní části svislé ocasní plochy je potom dielektrický kryt anténního systému palubních radiostanic R-862 a R-828. Odtoková hrana svislé ocasní plochy obsahuje ve své spodní části vřeteno s čidly výstražného systému SPO-15 Sirena.

Vodorovné ocasní plochy jsou sestaveny ze dvou částí - pohyblivé a pevné, přičemž nosníky pevné části navazují na na nosníky svislé ocasní plochy. Konce pohyblivé části vodorovné ocasní plochy nesou stejně jako pohyblivá část svislé ocasní plochy jiskřiče přebytečné statické elektřiny.

Přehled základního přístrojového vybavení letounu Su-25K

Přístroj Popis Poznámka
UUAP-72M-15 Systém měření úhlu náběhu a vertikálního přetížení Integrován na hlavní pitotové trubici
PVD-18G-3M Snímač statického a dynamického tlaku Integrován na hlavní pitotové trubici
PVD-7 Snímač statického a dynamického tlaku Integrován na záložní pitotové trubici
ARK-15 Navigační radiokompas  
RV-15 (A-031) Radiovýškoměr  
MRP-56P Přijímač návěstních radiomajáků  
SO-69 Palubní odpovídač pro komunikaci s okolními radiomajáky  
SRZO-2 Kódový odpovídač pro komunikaci s vlastními radiomajáky v podmínkách boje  
SPO-15 Sirena Indikátor ozáření letounu nepřátelským vyhledávácím či střeleckým radiolokátorem Informace o ozáření včetně úhlu z kterého na letoun dopadá signál jsou v kabině zobrazovány na indikátoru na pravé horní části palubní desky
SRO-2 Chrom Systém identifikace letounu IFF Antény tohoto systému jsou na horní straně přídě a pod ocasní částí (existují dvě provedení-exportní letouny nesou hřebínkové antény a sovětské letouny mají tyto antény trojúhelníkové)
KN-23-1 Hlavní navigační soustava letounu Umožňuje komunikovat s pozemním systémem radiomajáků RSBN-2N a RSBN-4N v navigačním režimu a systémem PRMG-4 v režimu přistání.Dosah soustavy je360 km.
IKV-1 Stabilizovaná inerciální plošina Integerováno v systému KN-23-1
RSBN-6S Radionavigační systém Umožňuje programovat letové trasy s třemi otočnými body a čtyřmi letišti přičemž lze kdykoli přejít na kterýkoli otočný bod či letiště.Systém je podřízen navigační soustavě KN-23-1
DISS-7 Dopplerovský systém měření rychlosti a snosu Podřízeno soustavě KN-23-1
V-144 Navigační počítač Integrován v systému KN-23-1
R-862 Palubní radiostanice pro komunikaci s ostatními letouny a pozemními radiostanicemi Radiostanice pracuje v pásmech VKV 100-149,975 MHz a UKV 220-399,975 MHz s minimálním výkonem 30W
R-828 Palubní radiostanice pro komunikacemi s pozemními naváděcími stanovišti a pozemními frontovými návodčími Radiostanice pracuje v pásmu 20-59,975 MHz s minimálním výkonem 10W
SPU-9 Komunikační systém pro dorozumívání mezi pilotem a pozemním personálem Spojení probíhá pomocí konektorů v koncových křídelních vřetenech
ASP-17BC-8 Palubní zbraňový zaměřovač  
KLEN-PS Laserový dálkoměr,zaměřovač a značkovač  
BSU-M3-8 Systém sesouhlasení dat předávaných pilotem zbraňovému systému  
Metka Systém navádění a řízení protizemních řízených střel  
Tester-UZ Palubní záznamník letu Černá skříňka

Zbraňové systémy a nesená výzbroj a výstroj

Základem palubního zbraňového systému je dvojkanon GŠ-2-30 ráže 30 mm namontovaný v levé dolní části přídě se zásobou 250 nábojů. Zásobník munice je umístěn vedle kanonu. Ostatní zbraně jsou podvěšeny na osmi univerzálních křídelních závěsnících BD3-25 s nominální nosností 500 kg na jednom závěsníku, na které lze dle následujícího výčtu podvěsit ofenzivní protizemní výzbroj, přídavné nádrže a kontejnery pro obranný radioelektronický boj. Dále letoun nese dva závěsníky PD-82-8, na které se pomocí adaptérů APU-60IM zavěšuje defenzivní výzbroj v podobě dvou protiletadlových střel R-60 s IR naváděním.

Poznámka:
Číslování závěsníků je z pohledu sedícího pilota zleva doprava, tedy levý krajní závěsník pro střely R-60 má číslo 1 a stejný závěsník na druhé straně nese číslo 10.

Neřízené střely

Typ raketnice Ráže [mm] Počet raket Munice Závěsníky
UB-32A/57 57 32 S-5M
S-5K
S-5KI
S-5KO
S-5KPB
S-5OI
S-5PI
2,3,4,5,6,7,8,9
UB-32M/57 57 32 S-5M
S-5K
S-5KI
S-5KO
S-5KPB
S-5OI
S-5PI
2,3,4,5,6,7,8,9
UB-16/57U 57 16 S-5M
S-5K
S-5KI
S-5KO
S-5KPB
S-5OI
S-5PI
2,3,4,5,6,7,8,9
B-8MI 80 20 S-8A
S-8M
2,3,4,5,6,7,8,9
B-13 122 5 S-13 2,3,4,5,6,7,8,9
RM-122 122 4 S-13 2,3,4,5,6,7,8,9
APU-88 240 1 S-24 2,3,4,5,6,7,8,9
PU-O-25 250 1 S-25O
S-25OF
S-25OMF
2,3,4,5,6,7,8,9

Řízené protizemní střely

Typ Adaptér Navádění Dosah [km] Určení Závěsníky
Ch-25ML APU-68 Laser 10 Univerzální 3,4,5,6,7,8
Ch-29L AKU/APU-58 Laser 10 Zodolněné a těžce pancéřované cíle 3,4,5,6,7,8

Protiletadlové řízené střely

Typ Adaptér Navádění Dosah [km] Určení Závěsníky
R-60 APU-60IM Pasivní IR 1,5-10 Protiletadlová 1,10

Přístrojové kontejnery

Typ Určení Závěsníky
SPS-141MVG-E Gvozdilka Kontejner pro radioelektronický boj 2,3

Neřízené bomby

Typ Hmotnosti [kg] Popis Poznámka Závěsníky
FAB 100,250,500 Standardní trhavé letecké bomby Bomby FAB-100 aFAB-250 mohou být neseny také na hromadných závěsnících 2,3,4,5,6,7,8
OFAB 100,250,500 Trhavě tříštivé bomby Stejně jako u bomb FAB je u hmotností100 a250 kgmožnost využití hromadných závěsníků 2,3,4,5,6,7,8
PB 250 Brzděná trhavě tříštivá bomba Brzdění je realizováno padákem v zadní části bomby. Je možno je shazovat z menší výšky. 2,3,4,5,6,7,8
ZAB 100,250,500 Zápalná bomba Jako hořlavina je v bombách ZAB použit napalm se s aktivační fosforovou kazetou 2,3,4,5,6,7,8
ODAB 500 Palivo-vzduchová bomba Zakázána mezinárodními úmluvami 2,3,4,5,6,7,8
BetAB 50,250,500 Protibetonová bomba Padákem brzděná bomba s raketovým urychlovacím motorem 2,3,4,5,6,7,8
RBK 250,500 Kontejnerová bomba Bomba obsahuje submunici proti lehce pancéřovaným cílům 2,3,4,5,6,7,8

Poznámka:
U většiny zmíněných bomb (především u typů FAB, OFAB, BetAB a RBK) lze využít hromadných závěsníků umožňujících nesení více bomb lehčího typu na jednom závěsníku (například použitím hromadného závěsníku MBD2-67U lze počet nesených bomb FAB-100 rozšířit až na 32 kusů)

Výzbrojové kontejnery

Typ Hmotnosti [kg] Popis Poznámka Závěsníky
SPPU-22-01 200 Kanonový kontejner V kontejneru je na sklopné lafetě (sklápění lze provádět pouze manuálně na zemi a to až do úhlu -45°) umístěn dvojkanon GŠ-23 ráže 23 mm s možností střelby ve směru či proti směru letu 3,4,5,6,7,8
KMGU-2 2,5-10 Bombový kontejner Možná nesená submunice: PTAB PFM PTM-1 AO-2,5 2,3,4,5,6,7,8

Přídavné nádrže

Typ Objem [l] Závěsníky
PTB-800 800 3,5,6,8
PTB-1150 1150 3,5,6,8

Suchoj Su-25K a Su-25UBK v letectvu ČSSR a České republiky

Rozhodnutí o zavedení letounu Suchoj Su-25K do výzbroje letectva ČSSR padlo v roce 1982 po návratu československých vojenských přidělenců z Moskvy. Na základě jejich doporučení byla podepsána smlouva na dodávku 36 kusů letounů Su-25K a dvou kusů cvičně-bojových letounů Su-25UBK pro výcvik nových posádek. Dále bylo rozhodnuto o jejich zařazení k 30. sbolp, který sídlil na letišti v Hradci Králové. Z jeho sestavy byla vyčleněna část pilotů doplněných piloty z 20. sbolp a ti se na letecké základně Hradec Králové začali pod vedením sovětských instruktorů rozlétávat na letounech Aero L-39 Albatros, které vykazovaly obdobné letové vlastnosti jako letoun Su-25.

První čtyři letouny Su-25K (5003, 5006, 5007, 5008) přistály na letišti v Hradci Králové 2. 4. 1984. Šlo o letouny z 5. výrobní série a již z továrny byly vybaveny namalovanými československými výsostnými znaky. Letounová čísla, která byla v Československu vytvářena odlišným způsobem než v SSSR, byla na letouny dodatečně doplněna československými mechaniky. Piloti, kteří letouny přelétli, začali s vybranými piloty ihned intenzivní výcvik a už 11. 6. 1984 provedli první českoslovenští letci své první lety na nových letounech. Postupně byly předány další letouny z 5. výrobní série (5033, 5036, 5039 a 5040), 6. výrobní série (6017, 6018, 6019, 6020), 8. výrobní série (8072, 8073, 8074, 8075, 8076, 8077, 8078, 8079, 8080, 8081), 9. výrobní série (9013, 9014, 9093, 9094, 9098, 9099) a 10. výrobní série (1002, 1003, 1004, 1005, 1006, 1007, 1008, 1027). Dvoumístné cvičně-bojové letouny Su-25UBK (3237, 3248) byly dodány až 21. 4. 1988 z důvodu velkého vytížení výrobní linky.

Po zavedení letounů Su-25K k 30. sbolp došlo k potížím s jejich uskladněním, protože letouny se díky svému velkému rozpětí nevešly do hangárů Hradeckého letiště. Proto bylo rozhodnuto že dojde k výměně posádek na letišti Hradec Králové a Pardubice, kde 30. sbolp v červnu 1985 vystřídal 47. pzlp „Atlantský“. 30. sbolp byl následně v 1. 11. 1985 přejmenován na 30. bilp „Ostravský“.

Po zahájení rozdělování majetku při rozpadu federace byly rozděleny i letouny Su-25 a to v poměru 2:1 (cvičné letouny v poměru 1:1) přičemž Slovenská strana dostala možnost si letouny sama vybrat (pochopitelně tedy vybrala letouny, které byly v nejlepším technickém stavu). Proto byly letouny Su-25K čísel 5036, 6017, 6018, 8072, 8073, 8074, 8075, 1006, 1007, 1008 a1027 a cvičný letoun Su-25UBK číslo 3237 přelétnuty na letiště v Třenčíně a odtud následně 23. 9. 1994 na letiště Malacky-Kuchyňa, kde byly zařazeny ke 3.letce.

Zbylé letouny v České republice nadále létaly z letiště v Pardubicích, odkud byly po reorganizaci českého letectva a zrušení 30. bilp. přelétnuty na 32. základnu taktického letectva v Náměšti nad Oslavou, kde z nich byla vytvořena 322. taktická letka. Odtud potom letouny Su-25 operovaly až do listopadu 2000, kdy byly postupně přesunuty k uskladnění na leteckou základnu v Přerově a zde byly v prostoru leteckých opravoven uskladněny a následně mimo čtyř letounů, které zůstaly u nás (9013 v leteckém muzeu ve Vyškově, 9098 v leteckém muzeu Praha-Kbely, 1003 v technickém muzeu v Brně a poslední letoun číslo 5007 byl ponechán jako statický exponát na letecké základně v Náměšti nad Oslavou) odprodány.

Zbarvení letounů Su-25K

Letouny Suchoj Su-25 patřily v markingu v našem letectvu mezi nejvíce variabilní proudové letouny. Mimo klasické kamufláže, která se u nás vyskytovala v hnědo-zelené a zeleno-zelené variantě, vzniklo na letounech Su-25 několik velmi zajímavých markingů.

Prvním letounem, který dostal výzdobu provedenou mechaniky byl Su-25K číslo 6019, na který byla namalována žraločí tlama a oči (obvyklá výzdoba u prakticky všech přemalovaných letounů Su-25K) a na pravou stranu trupu pod kabinu přibyla křídová kresba nahé dívky sedící na šroubováku. Tento motiv se dočkal několika variant a nakonec bylo na leteckém dni v Malackách představeno jeho poslední provedení, kterým byla dívka sedící na květech s nápisem Anča nad hlavou. S tímto motivem ale letoun nikdy nelétal a po skončení leteckého dne byl z letounu odstraněn.

Jak bylo řečeno, byly žraločími tlamami vybavovány i další letouny Su-25K. Mimo již zmíněnou 6019 jde o letoun 1002 a 8072, které byly zároveň vybaveny i emblémem 30.bilp. na svislé ocasní ploše (letoun 8072 jakožto osobní letoun velitele pluku nesl pod kabinou i nápis Col.Karel Hřebačka).Emblém 30. bilp. byl z letounu 1002 smazán v roce 1994 kdy byl letounům 1002 a 8077 v rámci leteckého dne na letišti v Pardubicích na svislou ocasní plochu proveden reklamní nátěr pardubické firmy Lubrifilm.

V roce 1992 vznikl na letounech Su-25K první rozsáhlý experiment s barevnou úpravou povrchu. Letoun 9013 obdržel celkový nový nátěr pro letecký den IAT Boscombe Down 1992. Přední část letounu až po polovinu nosných ploch dostala žlutý nátěr s hnědými a zelenými (dva odstíny zelené) skvrnami. Ocasní část měla šedý základ, na kterém byly nastříkány zelené (opět dva odstíny) skvrny. Vrcholem celého zbarvení potom byla velká kresba sedícího žabáka s kladivem v jedné a tankem druhé ruce (nejde o žádný konkrétní typ tanku, obrysově je ale velmi podobný T-34) na svislé ocasní ploše (kresba byla provedena oboustranně). Tento letoun se stal oficiálním předváděcím letounem českého letectva.

Další dvě velkoplošná zbarvení vznikla v roce 1995 na letišti v Náměšti nad Oslavou. Prvním zbarvením bylo orlí zbarvení aplikované na letoun 8076, který dostal šedomodrou příď s tmavšími doplňky a oboustrannou kresbou orla pod kabinou. Trupové číslo bylo v novém tvaru a šedomodré barvě přesunuto za motorové gondoly. Zbarvení na letounu vydrželo až do roku 1996, kdy letoun dostal zpět původní kamuflážní zbarvení.

Druhým letounem byl Su-25K číslo 1002, který dostal kompletně novou žraločí kamufláž s šedomodrou přídí a černýma očima, tlamou a žábrami a kombinovaným kamuflážním vzorem na zbytku letounu. V tomto zbarvení létal letoun až do ukončení svého provozu a byl v něm i odprodán do zahraničí.

I když vzniklo množství zbarvení letounů Su-25K v ČR se zachoval pouze Žabák 9013, který je k vidění ve sbírce leteckém muzeu ve Vyškově.

Technicko-Taktické údaje letounu Suchoj Su-25K

Délka letounu [m] 15,53
Výška [m] 4,8
Rozpětí [m] 14,36
Rychlostní limity (min/max) [km/h] 240 / 1 000
Maximální operační dolet (s přídavnými nádržemi 4xPTB-1150) [km] 1 950
Dostup [m] 7 000
Hmotnost prázdného letounu [kg] 9 185
Vzletová hmotnost (normální/maximální) [kg] 13 300 / 17 350
Nosnost [kg] 3 500
Zdroje:
Publikace:
Nakladatelství 4+: Suchoj Su-25 all variants
Nakladatelství Squadron Signal: Sukhoi Frogfoots in action
Nakladatelství WWP:Czech Tigers in detail
Miroslav Lorenc,Stanislav Rogl:Zrušená křídla
Fotografie:
http://www.richard-seaman.com
http://mysite.wanadoo-members.co.uk
http://www.skyhawk-germany.com
http://mysite.wanadoo-members.co.uk
http://www.modely.cz
http://1000aircraftphotos.com
http://www.aviation.ru
http://www.rusarmy.com/
http://www.aviation.ru
http://mysite.wanadoo-members.co.uk
http://www.aviaphoto.ru
http://www.republika.pl

Autorovu fotogalerii letounu Su-25K 9098 ze sbírek leteckého muzea Praha-Kbely lze shlédnout zde:
https://galerie.valka.cz/showgallery.php/cat/399

Podrobné informace o jednotlivých letounech Su-25K sloužících v České a Slovenské armádě lze nalézt v Archivu československých letadel umístěném zde:https://www.valka.cz/index.php/f/501655

Poděkování:
Děkuji paní Věře Maříkové za trpělivost u jazykové korektury článku.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více