ODAB

Autor : Tomáš Berka / Snake 🕔29.08.2003 📕15.477

Podobně jako Spojené státy i SSSR (a nyní Rusko) disponoval a disponuje tzv. objemově detonujícími (též termobarickými) pumami. V současném Rusku jsou označovány jako ODAB (Objomno-detonirujušnaja aviacionnaja bomba - objemově detonující letecká bomba). Jejich účinnost zejména proti lehkým cílům v uzavřených prostorech je značná - asi 10-20x větší než klasických pum. To je způsobeno poněkud jiným způsobem činnosti. Princip objemově detonující pumy je poměrně jednoduchý - puma obsahuje jednu složku výbušniny, obvykle v kapalném stavu, nazývanou též palivo. Tato složka je rozprášena do vzduchu (takže vytvoří jakousi mlhu). Sama o sobě explozivní není, ale po rozptýlení ve vzduchu - s nímž tvoří třaskavou směs, obdobně jako některé plyny - již ano.

Výsledná výbušná směs je tedy tvořena rozprášeným obsahem pumy promíchaným s všudypřítomným vzduchem. Tato směs - tvořící rozsáhlý mrak o rozměrech například 10-20x2x2 metry - je následně přivedena k výbuchu. Dojde k masivní explozi, která navíc ve velkém objemu spotřebuje kyslík (pro hoření při výbuchu). Tudíž po samotné explozi a souběžné tlakové vlně, spojené s prudkým nárůstem teploty na rozsáhlé ploše (mrak pokryl velké území), dojde k prudkému snížení tlaku (chybějící kyslík spotřebovaný explozí) a následným několika dalším tlakovým vlnám až do ustálení tlaku. Ty jsou již méně silné než exploze, ale i tak způsobují další poškození již narušených budov či porostu a zejména dále zraňují přítomné vojáky (či civilisty).

Protože účinek pumy je kombinovaný (explozivní, teplotní i tlakový), používá se pro ně termín termobarické pumy, v anglické terminologii pak FAE (fuel-air explozives - palivo-vzduchové výbušniny).

Účinek pumy je bez přehánění strašlivý, často dojde dokonce k vytvoření jakési malé obdoby známého prachového hřibu atomové exploze.

I když někdy - zejména kvůli opticky podobnému účinku - jsou objemově detonující pumy (mezi které patří i nejnovější, v tisku velmi populární americká MOAB - Massive Ordnance Blast - překřtěná na Mother of All Bombs) srovnávány svým účinkem s pumami jadernými, tak toto srovnání poněkud kulhá. Účinkům jaderné (nebo dokonce termojaderné) pumy se žádná bomba používající běžné trhaviny nemůže rovnat. Pro srovnání - i velmi malé jaderné pumy mají účinek rovný několika kilotunám TNT (tedy přes 1 000 tun TNT). I extrémně těžké pumy maji hmotnost maximálně 10 tun (a obvyklé jsou pumy o hmotnosti maximálně 1-2 tuny). I přes vyšší brizanci jejich výbušnin ve srovnání s tradičním TNT - mívají asi 2-3x větší výbušnost - je zřejmé, že účinky klasických výbušnin jsou nesrovnatelně menší. To navíc nezapočítáváme další účinek jaderných pum (tvrdé elektromagnetické záření, zamoření oblasti).

Nicméně účinek objemově-detonující pumy zejména na živou sílu a nepříliš opevněné rozsáhlé objekty je skutečně zničující. Proti cílům jako jsou jsou rozsáhlé plochy základen, radarových či zbraňových stanovišť nebo průmyslové objekty - elektrárny, rozvodné a transformační stanice - jsou termobarické pumy perfektní ničivou zbraní. Ovšem objemově-detonující puma celkem úspěšně ničí i opevněné kryty - mrak výbušniny totiž prostupuje zejména vzduchotechnikou a při následné explozi tak zničí spojení krytu s vnějším světem - antény apod. - a navíc i vzduchotechniku. Kromě toho tlakové vlny a vysoká teplota má též zničující účinky na veškeré (principielně nezbytné) spojovací průduchy, dveře apod. Mrak totiž obklopí celý kryt, čímž se dostane i k ze stran krytému vchodu či průduchu (nejslabšímu místu) a vybuchne i přímo u něj.

Navíc, dokonce i v případě, že nedojde k výbuchu směsi (hlavním problémem termobarických pum je totiž dosáhnout správného rozptýlení účinné látky ve vzduchu, jinak nedojde k explozi), tak používané výbušné látky jsou natolik toxické, že spolehlivě zamoří široké okolí (nebo například opevněný bunkr). Svůj úkol tedy splní také. Kromě toho - u rozptýlené látky nemusí dojít přímo k výbuchu, ale pouze ke vzplanutí (tedy pomalejšímu hoření než k extrémně rychlému, označovanému jako exploze). Potom lze účinky srovnat s nechvalně známým (a mezinárodními konvencemi zakázaným) napalmem.

Obecně vzato zraňují a usmrcují termobarické pumy živou sílu v zásadě pěti způsoby - působením tlakové vlny, s ní souvisejícím vržením těla proti překážkám, žárem z hoření, zraněními způsobenými létajícími předměty a padajícími budovami a konečně toxicitou (jedovatostí) nevybuchlých zbytků výbušniny. Po tlakové vlně následuje vytvoření vakua, které ničí plíce člověka (roztrháním drobných a na změnu tlaku citlivých plicních sklípků a tenkých krevních vlásečnic). Pokud nedojde přímo k explozi, ale pouze ke vznícení paliva pumy, pak jsou účinky podobné napalmu (rozsáhlé, hluboké popáleniny). Při nevznícení působí rozptýlené palivo silně toxicky a způsobuje otravu. Zranění způsobená explozí a související tlakovou vlnou mohou být zcela neviditelná - potrhání plic, poškození vnitřních orgánů změnami tlaku, nárazy či vdechnutím spalin, protržení ušních bubínků nebo dokonce poškození či zničení středního ucha následkem tlakových rázových vln při explozi.

Ceněnou vlastností objemově-detonujících pum je vyšší účinnost výbuchu v malých uzavřených prostorech - bunkrech, ale i pod oblečením vojáků.

Kromě čistě útočných úkolů - ničení živé síly, bunkrů a objektů - jsou termobarické pumy občas používány i pro ničení minových polí (ukryté miny přivede exploze, vysoká teplota a tlak spolehlivě k výbuchu) nebo k mýcení lesů (ve Vietnamu takto američní vojáci vytvářeli přistávací plochy pro vrtulníky). Samozřejmě termobarické pumy by byly extrémně vhodné k ničení rozsáhlých městských aglomerací, nicméně v současnosti jsou již tyto postupy při vedení války naštěstí minulostí.

Nyní si podrobněji popíšeme činnost termobarické pumy. Typická puma se skládá z nádrže s palivem, což je jedna složka budoucí explozivní směsi, a dvou náloží. Druhou složkou budoucí explozivní směsi (jejím okysličovadlem) je vzduch. Principielně by bylo možné, aby puma obsahovala i okysličovadlo, čímž by se dalo docílit silnější exploze, nicméně praktické problémy (vzrůst hmotnosti pumy, rovnoměrné rozptýlení nejen paliva, ale i okysličovadla) by byly jen velmi obtížně řešitelné. Přitom účinek současných - vzduchových - termobarických pum je dostatečný. Mezi současná paliva používaná v objemově detonujících pumách patří například ethylen oxid nebo propylen oxid. Po shozu pumy je v přednastavené výšce výbuchem první nálože otevřen kontejner, čímž dojde k rozptýlení paliva, které vytvoří s atmosférickým kyslíkem, přítomným ve vzduchu, třaskavou směs. Podle velikosti nálože je vytvořen různě velký a koncentrovaný oblak. Právě vytvoření oblaku s vhodnou velikostí (obvykle je požadován co největší) a dostatečnou koncentrací (aby vůbec došlo k explozi) je nejobtížnější úkol pro konstruktéry pum. Vytvořený oblak paliva poté obtéká objekty a prostupuje do průduchů, budov, jeskyní či bunkrů. Druhá nálož následně svým výbuchem zapálí mrak ve vzduchu rozptýleného paliva. Dojde k explozi, průdkému nárustu teploty, vytvoření tlakové vlny, následnému podtlaku (výbuchem byl spálen kyslík) a zpětné tlakové vlně. Tyto vlny se zejména v uzavřených prostorech odráží, čímž se stupňuje účinek exploze. Interval mezi výbuchem první, rozptylovací nálože, a výbuchem druhé, fungující jako roznětka, je asi 2 sekundy.

Pokud se podíváme zpět do historie, zjistíme, že termobarické pumy nejsou žádnou převratnou novinkou. Již během 2. světové války byly vyvinuty německými vědci a připraveny k použití, ale k jejich nasazení nakonec nedošlo. Ostatní země se během války dostaly pouze do stádia zkoušek. První ostré použití pak proběhlo, i když to USA popíraly, během války ve Vietnamu. Zde byla nasazena BLU-76/B o hmotnosti 1 180 kg, jejíž účinek odpovídal náloži asi devíti tun TNT. Samozřejmě vědci v Sovětském Svazu také nezaháleli a vyvíjeli obdobné zbraně, jejich první použití proběhlo v roce 1969 v pohraničním konfliktu s Čínou. Poté následovalo nasazení v Afghánistánu proti horským táborům a jeskynním úkrytům místních islámských bojovníků. Práce na výzkumu a vývoji samozřejmě pokračovaly, neboť objemově-detonující pumy se osvědčily. V 90. letech při válce v Čečensku pak byly použity i nové typy z poměrně širokého současného arzenálu ruské armády. Například v srpnu 1999 byla bombardována vesnice Tando (v Dagestánu).

Během let sovětští vědci vyvinuly další dva typy munice, které pracují na stejném principu rozptýlení výbušniny do vzduchu. První je puma skládající se z tenkostěnného kontejneru naplněného práškovým hliníkem (ten má zapálné účinky) a nitrocelulózou. Tyto pumy jsou označovány v anglické terminologii jako reactive-surround. Druhým typem je výbušnina tvořená směsí zápalné tekutiny a pevné výbušniny, která je označována jako slurry-explosive (česky by se dalo použít označení "kašovitá výbušnina"). Exploze těchto nových typů munice jsou ještě účinnější.

Popis ruských termobarických a jim podobných moderních pum je v tabulce 1.

Samozřejmě nespali ani vědci Spojených států amerických. V 70. letech vyvinuli druhou generaci termobarických pum, mezi ně patřily BLU-95 o 500 librách a BLU-96 o 2 000 librách. V operaci Pouštní bouře byly nasazeny též velice si podobné CBU-55 a CBU-72. Ty obsahují tři kusy submunice BLU-73/B o hmotnosti po 45 kg. Ty vytvoří rovnoměrný aerosolový oblak s průměrem asi 20 metrů a výškou 2-3 metry. K použití při operacích na Balkáně (bývalá Jugoslávie) údajně nedošlo.

Poté v roce 1994 USA otestovaly (v závěsu za testem nové ruské termobarické pumy) vlastní novou a silnější variantu. Nové ruské typy pak vedly k pumě ODAB-500PM, jsou vybaveny brzdícím padákem, což umožňuje svržení z menší výšky (tudíž přesnější). Padák navíc stabilizuje pád pumy, čímž se sníží výška výsledného oblaku (v kombinaci s menší pádovou rychlostí), a zároveň se zvětší zasažená plocha.

Nyní si podrobněji popíšeme ruskou ODAB-500PM, parametry dalších termobarických ruských pum a jejich způsob použití jsou uvedeny v tabulce.

ODAB-500PM je letecká termobarická palivo-vzduchová puma třetí generace. Je určena ke svržení ve velké rychlosti v malých výškách a určena zejména proti pěchotě, lehké technice, zaparkovaným letounům a dalším méně odolným cílům. Může být použita ale i jiným způsobem, například pro vyčištění minového pole. Její konstrukce je podobná řadě dalších ruských volně padajicích pum. Puma je schopna snést vysoká bojová přetížení. Pravděpodobně nahrazuje starší ODAB-500, ODAB-1000, ODAB-1100 a ODAB-1500. Nosí ji letouny MiG-21, MiG-27, MiG-29, dále Suchoje Su-17, Su-22, Su-24, Su-25 a stroje řady Suchoj Su-27/30/34/37 Flanker. Veřejně byla prezentována v Paříži roku 1995. Na vývoz byla nabídnuta podniky Aviaexportem a Bazalt (což je Státním výzkumný a výrobní podnik). Oba subjekty sídlí v Moskvě. Není ovšem známo, zda k exportu skutečně došlo.

Trup ODAB-500PM lze tvarově přirovnat ke kanystru, opatřenému aerodynamickým krytem na přídi. Záď je válcovitě ukončena a je vybavena čtyřmi stabilizačními plochami spojenými dohromady obručí. Pod letoun je zavěšena pomocí dvou závěsných ok vzdálených od sebe 250 milimetrů. Po odhození pumy se spustí elektromechanický mechanismus, který aktivuje nálož a uvolní brzdící padák, umístěný v zádi kontejneru pumy. Samozřejmě dojde též k odjištění pumy, která je pod letounem nesena v zajištěném stavu. Elektronický časovač poté v přednastavené výšce odpálí nálož, která zajišťuje rozptýlení paliva (jedné ze složek výbušné směsi vzduch-palivo). Následně pak odpálí i druhou nálož, plnící funkci roznětky, která zapálí třaskavou směs vzduchu a paliva. Puma obsahuje 193 kg neznámého, pravděpodobně vysoce energetického paliva. Tlaková vlna je velice silná, proti pěchotě a zaparkovaným strojům (zejména letounům) je účinná až do vzdálenosti 30 metrů. Proti lehkým úkrytům pak asi na 25 metrů. Puma má poměrně omezenou vypouštěcí obálku (rozsah možných výšek a rychlostí vypuštění) - výška musí být mezi 200 a 1 000 metry, rychlost 500 - 1 100 km/h. Některé parametry pumy ODAB-500PM lze nalézt v tabulce 2.

Obecně lze říci, že termobarické pumy jsou dnes ve výzbroji prakticky všech významných armád. Jejich výhodou je poměrně levná výroba a vysoká účinnost. Jsou samozřejmě pokládány za silně nehumánní zbraně, neboť způsobují zamoření oblasti použití (obvykle neshoří všechna toxická látka rozptýlená v prostředí), způsobují rozsáhlou devastaci, velmi těžká zranění (srovnatelná s účinky napalmu) a v neposlední řadě mají výrazně plošný účinek, což sebou může nést velké utrpení pro civilní obyvatelstvo. O nějakém přesném bodovém bombardování nemůže být u termobarických pum ani řeči. Proto je jejich použití v současnosti omezeno na oblasti bez (nebo téměř bez) výskytu civilistů. To ovšem nic nemění na silně nehumánním způsobu činnosti těchto pum (samozřejmě pokud pokládáme jiné pumy za alespoň částečně humánní).

Termobarická puma Popis
ODAB-500PM Puma plněná palivo – vzduchovou výbušninou.
KAB-500Kr-OD Puma s televizním navedením, plněná palivo – vzduchovou výbušninou.
ODS-OD BLU Kontejner s 8 kusy submunice, plněné palivo – vzduchovou výbušninou.
Ch-58 Protiradarové střela s pravděpodobně FAE (palivo – vzduchovou) hlavicí.
Ch-25MP Protiradarové střela s pravděpodobně FAE (palivo – vzduchovou) hlavicí.
Šturm Vrtulníková protitanková střela s FAE (palivo – vzduchovou) hlavicí. Ve výzbroji například vrtulníku Mil Mi-24.
ATAKA Vrtulníková protitanková střela s FAE (palivo – vzduchovou) hlavicí.
Kornet-E Pěchotní protitanková střela s dlouhým dosahem s FAE (palivo – vzduchovou) hlavicí.
TBG-7 Termobarický projektil pro pancéřovku RPG-7. Obsahuje slurry-explosive (kašovitou výbušninu).
RPO-A Šmel Pěchotní raketový systém s FAE (palivo – vzduchovou) hlavicí střel. V budovách dokáže zničit cíle v prostoru o objemu 80 metrů krychlových, v otevřené krajině pak v prostoru o objemu 50 metrů krychlových.
S-8D (S-8DM) Neřízená letecká 80mm raketa s FAE (palivo – vzduchovou) hlavicí rakety.
S-13D Neřízená letecká 122mm raketa s FAE (palivo – vzduchovou) hlavicí rakety.
9A52-2 Smerč 12-ti násobný 300 mm raketomet s vylepšenou FAE (reactive-surround) hlavicí rakety.
9P140 Uragan 16-ti násobný 220 mm raketomet s vylepšenou FAE (reactive-surround) hlavicí rakety.
TOS-1 Vícenásobný 220 mm raketomet (Buratino, Pinocchio) s FAE hlavicí rakety.

Tab. 1  Popis ruských termobarických pum

Parametr (jednotka) ODAB-500PM
Délka (m) 2.28
Průměr (m) 0.500
Rozpětí (m) 0.500
Hmotnost (kg) 520
Hmotnost náplně - paliva (kg) 193

Tab. 2  Parametry ODAB-500PM

Prameny:
http://www.military.cz
http://www.aeronautics.ru/img001/airsurface.htm
http://www.mig-21.de
http://www.airwar.ru
http://www.aeronautics.ru/nws002/janes014.htm
http://www.hrw.org/hrw/press/2000/02/chech0215b.htm
http://www.truthinmedia.org/Bulletins2000/tim2000-2-2.html
http://www.aeronautics.ru/img001/airsurface.htm
http://www.nawcwpns.navy.mil/clmf/faeseq.html
Autor : Tomáš Berka / Snake 🕔29.08.2003 📕15.477

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře