Historie peněz a měnových systémů

Autor : Petr von Fenstein / von Fenstein 🕔12.12.2006 📕26.374

Vzhledem k tomu, že jak zde na válce, tak také na dalších serverech se velmi těžce hledá jakákoli zmínka o historii vývoje peněz, měnových systémů, atd. rozhodl jsem se zpracovat tento článek. První část tak bude především rozebírat definice peněz a druhy peněz a jejich historický vývoj. V další části bych pak navázal popisem měnových systémů, situace v roce1944 avzniku tzv. Brettenwoodského měnového systému a vzniku MMF a Skupiny SB, protože primární zaměření tohoto serveru je stále válečné. Tedy blížeji seznámím s podmínkami, které vedli ke vzniku a koncipování předchůdce dnešního moderního systému.

Začnu však spíše tou obecnější a teoretičtější částí, tedy penězmi a jejich vymezením.

1. Význam peněz

Každý z nás se jistě setkal s tím, že slovo peníze má několik významů a dochází tak k tomu, že peníze v různých situacích mohou znamenat pro každého něco jiného. O penězích mluvíme jako o hotovosti, když máme na mysli bankovky a mince, které používáme při placení. Dále můžeme slovo peníze používat jako synonymum pro majetek nebo pro bohatství. Společně s tím také používáme pojem peníze pro opakovaný příjem nebo důchod. Z tohoto důvodu je nutné vymezit si také, co vlastně pod pojmem peníze budu mít na mysli já v průběhu této práce.

2. Funkce peněz a definice peněz

Pro rozepsání definice peněz je také nutné si položit otázku, co to vlastně peníze jsou a jaké jsou vlastně funkce peněz. I přestože tato otázka vypadá jako velmi jednoduchá, ve skutečnosti se jedná o velmi složitý problém, neboť zejména díky rozvoji bankovnictví zejména ve 20. století došlo ke zrození takových forem peněz (zejména těch nehmotných, nemateriálních), že veškeré tradiční definice ustálené po několik staletí přestali odpovídat realitě. Nicméně vzhledem k tomu, že se budeme zaobírat pouze historií, rozhodně zde nebudu unavovat ekonomickými definicemi.

Ve stručnosti tak peníze jsou takové aktivum, které má tyto tři základní funkce:

  • Prostředek směny – peníze jsou používány při placení za zboží a služby
  • Zúčtovací jednotka – peníze jsou jednotka, která se používá k vyjádření hodnoty zboží či služeb, tedy ke měření hodnoty
  • Uchovatel hodnoty – což znamená, že peníze si uchovávají svojí kupní sílu a jejich držitel může oddálit dobu mezi přijetím těchto peněz (anpř. Jako výplata, přijetí při placení za naše služby, zboží, atd.) a mezi dobou naší samotné spotřeby

Tedy jakákoli forma peněz musí splňovat tyto následující funkce, aby mohla být nazývána penězi. Společně s tím jsme také schopni odvodit teoretickou definici peněz jako „Peníze jsou jakékoli aktivum všeobecně přijímané při placení za zboží a služby, při placení dluhu.“ Samozřejmě z pohledů ekonomů tato definice naprosto nepostačuje a spíše se uplatňuje tzv. empirická definice definující peníze na základě peněžních agregátů, nicméně případné zájemce zde odkazuji na další literaturu.

3. Historický vývoj peněz

S tím jak se rozvíjela lidská společnost začínaly se také objevovat první zbožové vztahy mezi jedinci či rodinami. V první fázi vývoje lidstva tak existovala pouze tzv. samozásobitelská či samostatněčinná ekonomika, což znamenalo, že jedinci získávaly všechny potřebné statky a služby vlastní prací či činností. Tedy pokud chtěl jedinec nové ošacení bylo nutné, aby si ho sám vyrobil (popř. jeho partner/partnerka). Tato fáze trvala nejdelší dobu lidstva - trvala od prvních počátků našeho rodu až zhruba do doby kamenné  v závislosti na teritoriu.

V této době je pak nahrazována jiným typem ekonomických vztahů mezi jedinci a to tzv. naturální směnou. Tato změna znamenala velký jak mentální, tak také ekonomický skok kupředu a uspíšila velkou měrou vývin lidské rasy. Podstata těchto vztahů spočívala v tom, že jedinec si vyráběl určité věci sám, ale pokud potřeboval určité statky, které nebyl schopen zajistit vlastními silami došlo k výměně za něco jiného (tzv. barterová ekonomika). Tedy pračlověk vyměnil s jiným pračlověkem např. pěstní klín za kůže. Tato z pohledu lidstva drobná změna však znamenala jednu obrovskou výhodu a tou byla počínající specializace, která vedla k rozvoji lidského chápání v různých oborech. Toto stádium ekonomického vývoje nalezlo své hranice zejména v souvislosti s rozvojem oborů a prohloubením znalostí způsobených změnou života na usedlý, tedy zemědělský. Jedinci se začínají více a více specializovat a není v silách člověka ovládat všechny dovednosti potřebné k životu. Nicméně můžeme říci, že tato barterová ekonomika přetrvala dodnes v některých kulturách Amazonie, Asie, atd. ale také v „naší civilizaci“ zejména v době velkých hospodářských krizí či politických otřesů (nemusím snad připomínat zkušenosti z 50 let komunismu v ČR). Důvodem pro dosažení omezení tohoto systému je zejména to, že nejde oddělit bod spotřeby od bodu výroby a také v obrovském množství vztahů, do kterých se můžeme díky jedné transakci dostat. Uvedu příklad pro lepší pochopení – představme si, že jsme prodejce hovězího masa a potřebujeme boty – vzhledem k malé trvanlivosti masa musíme tento sled transakcí vyřešit okamžitě během dne jinak se např. maso zkazí. Problém dva je, že dojdeme za obuvníkem a on maso nepotřebuje, ale zase mu chybí např. židle. Takže se domluvím s obuvníkem, že dostaneme boty za židli. Pokračujeme tedy dále k nábytkáři a …… – připomíná to pohádku o Kohoutkovi a slepičce, nicméně zde přesně leží základní problém tohoto systému. Člověk se kvůli jednomu statku může dostat do x následujících zbožových vztahů, což zvyšuje alternativní náklady času, stejně tak jako ubírá naše možnosti výdělku.

Z těchto a dalších důvodů se zhruba na počátku doby železné, někde i dříve, začínají objevovat první peníze tedy vzniká tzv. peněžní ekonomika. Lidé tak počínají používat jako peníze různé komodity a tedy jedná se o tzv. komoditní peníze. Ve skutečnosti tak jde o jakousi "nevyslovenou dohodu", kdy byla vybrána určitá komodita, která pak byla různými kmeny či jedinci akceptována jako prostředek směny. Jednalo se tak o aktivum přesně podle naší definice tedy „Aktivum, které je všeobecně přijímáno při platbě za ….. „. Tato určitá vybraná komodita musela splňovat následující podmínky, a ta pak fungovala jako peníze:

  • Muselo se jednat o vzácnou surovinu, atd. – tedy musela se vyskytovat v malém množství a popř. neexistovala možnost reprodukce
  • Muselo se jednat o přenosné a trvanlivé materiály – aby v případě časté směny nedocházelo k odírání, zničení, atd., popř. aby nedošlo ke zkažení
  • Musely být skladné a manipulovatelné – jet nakupovat do města např. s kapsou plnou křemenových pecek asi není optimální řešení
  • Chemická a fyzikální stálost
  • Ale zejména V MALÉM OBJEMU představuje komodita velkou HODNOTU danou nesnadnou dostupností, popř. nesnadnou těžbou

V průběhu věků tak v této roli působili různé zemědělské suroviny a je zajímavé, které kulturní predispozice tíhly k takovýmto řešením.

Např. u starých Mayů jako peníze fungovali kakaové boby – toto bylo způsobeno především jejich láskou ke kakau a čokoládě a tedy kakaové boby byly subjektivně velmi ceněny a z toho se odvozovala jejich nominální (a můžeme říci, že i reálná) hodnota. Další národy např. volily speciální výrobky – v naší oblasti to jsou šátečky starých Slovanů, které se přivazovali kolem opasku. Dále jsou to různé přírodní materiály - mořské mušličky u severských a mořských národů (zejména severské germánské kmeny, Thajci, Filipínci, Řekové, atd.). Samotnou kategorii, v dnešní době spíše smutnou, tvoří zvířecí materiály tedy např. sloní kly, nosorožčí rohy, pohlavní orgány, kůže, atd., které si do dnešních dnů ponechali svoji spíše řekněme pytláckou hodnotu než nějakou peněžní ve smyslu všeobecného prostředku užívaného při platbách (tedy tak, že putují mezi jedinci v závislosti na jejich ekonomických vztazích). Dalšími používanými materiály pak byli různé kamínky až drahokamy a polodrahokamy (např. u Keltů to byl určitou dobu také vltavín) a posléze se přešlo na, do dnešního dne, užívané materiály tedy kovy. Tyto tak představují poslední stádium komoditních peněz. V první fázi se jednalo především o železné skoby, pruty či sekyrky (zejména ve Spartě v 9.stol.př.n.l.), atd. poté následovali měděné hranoly, mince a následovalo stříbro (mince, pruty, atd.) (obé materiály zejména ve starověkém Římě). Závěrem se v této funkci na delší dobu usadilo zlato - mince definovaných obsahů zlata, tvarů a nominálních hodnot (až do 70. let a zániku Brettenwoodského měnového sytému– více ohledně měnových systémů viz. Díl č. 2). Tyto peníze tedy kovové komoditní (primárně zlato a stříbro) dosáhly maxima svého rozvoje zhruba v době objevení Ameriky a v souvislosti s průmyslovou revolucí. Oba dva důvody se projevili naprosto jinak, nicméně oba dva měly katastrofální důsledky pro ekonomiku založenou na kovových penězích:

Nalezení nových nalezišť zlata a stříbra v Americe a levný dovoz do Evropy (Španěly, Portugalci) způsobovali první hyperinflace v dějinách, v počátečním období tak ztratily tyto kovové peníze svoji hodnotu. V případě Mayů a jiných peněžních systémů založených na zemědělských výrobcích mohla úroda a neúroda snížit či zvýšit vnější kupní sílu a zároveň hodnotu těchto peněz, tedy opět efekty inflace a deflace

Druhý důvod je však mnohem závažnější – s rozvojem objemu a počtu ekonomických transakcí se nedostávalo stejného objemu zlata, stručně řečeno na světě nebyl dostatečný objem zlata, které by mohl pokrýt potřeby ekonomiky, nejdříve tak docházelo ke snižování obsahu zlata v mincích, ani toto však nestačilo. Začali se vytvářet peníze papírové, popř. se přecházelo k jiným typům peněz.

Z těchto důvodů tak ještě za fungování komoditních peněz se začínají rozvíjet nám známé papírové peníze – bankovky, státovky, atd. Ještě pro zajímavost uvedu, že i v dnešní době (či době nedávno minulé) se objevují zajímavé komoditní peníze zejména díky vlivu válečných situací, politickým či hospodářským otřesům, apod. - např. za WW II. se v zajateckých táborech rozvinuly komoditní peníze ve formě např. balíčků Červeného kříže, balíčků cigaret, tabulky čokolády, atd..

Ale vraťme se zpět k papírovým penězům – ty se začaly rozvíjet v podstatě ve dvou základních formách jako bankovky a jako státovky. Bankovka se vyvinula v průběhu 16.-17.století následujícím způsobem: jakýkoli člověk si mohl uložit zlato v bance. Ta mu na toto zlato uložené v bance vydala jakési potvrzení či řekněme jakousi „směnku“ , že tento člověk v bance XY má uloženo určité množství peněz (uvedeno v jejich nominální hodnotě). Tento člověk pak mohl toto potvrzení použít při placení za jakékoli zboží a služby. Samozřejmě, že tato bankovka dále putovala ekonomickým oběhem velmi snadno, neboť byla přijímána bez jakéhokoli rizika, neboť její držitel měl vždy zaručeno, že je ručena zlatem. Z toho důvodu tato bankovka obíhala v ekonomice bez reálné potřeby skutečného výběru zlata z banky. Tímto způsobem vznikly bankovky – tedy původně soukromé peníze tištěné komerčními bankami a plně kryté zlatem. Jak však docházelo k nedostatku zlata a zároveň si banky uvědomily výhodnost tisku vlastních peněz, počalo se 100 procentní krytí zlata snižovat. V některých regionech docházelo k také extrémnímu tisku bankovek bez reálného krytí zlatem, což v případě ekonomického výkyvu a s tím spojenými výběry zlata způsobovalo krachy bank a velkou nedůvěru spotřebitelů v tento typ peněz (např. v průběhu hosp. krizí v 17. či zejména v 18. století). 

Státovky jsou velmi podobným instrumentem, který vznikl velmi podobně – jediným rozdílem je, že je vydával sám stát a sám si je také tiskl. Většinou tyto státovky byly kryty zlatem, nicméně v době válečných výprav a velkých bojů, kdy byla pokladnice prázdná si takto králové pomáhaly se svými válečnými výdaji. To mělo za následek obrovské inflace (tedy zdražení peněz) a navíc státní bankroty velkých měřítek. Samozřejmě s tím také velkou bídu obyvatel těchto zemí. Klasickou ukázkou takovéhoto krachu státovek je doba vlády Ludvíka XIV. ve Francii. Aby financoval své válečné výboje vytiskl obrovské množství státovek, které byly distribuovány do ekonomiky a každý je musel přijmout pod trestem popravy ať již jako platbu za poskytnutí služeb či zboží královskému dvoru, popř. jako plat. Vzhledem k tomu, že tyto peníze nebyly vůbec kryty (královská pokladna byla prázdná) a král je tiskl bez rozmyslu a bez ohledu na potřeby ekonomiky (nicméně vzhledem k neznalosti ekonomických zákonitostí tisku peněz v tehdejší době je toto spíše pohled dneška) došlo k obrovským růstům cenové hladiny a následné inflace, která ještě více zubožila obyvatele Francie a vedla k radikalizaci a známému „osvíceneckému hnutí“. Společně s tím byl král nucen vyhlásit státní bankrot.

Vzhledem k tomu, že pro obě formy peněz docházelo k obrovským otřesům ekonomiky a i populace a zejména růstům cenové hladiny, bylo nutné tento problém řešit. Nejlepší volbou se nakonec ukázalo jakési splynutí státovek a bankovek – ve většině zemí vznikají centrální banky z obchodních buď odkoupením této banky státem nebo přiřazením či prodáním licence na tisk peněz. Společně s tím také dochází ke stanovení limitů tisku peněz státem. Později dochází k dalším úpravám těchto vztahů a zejména k naprostému osamocení role centrální banky na státních orgánech, neboť faktická závislost původních centrálních bank na státu vedla k tomu, že byly nuceny kupovat státní obligace, což působilo naprosto identicky jako tisk vlastních státovek. Stejně tak je později většina soukromých bank s licencí na tisk peněz skoupena státem a centrální banka tak je pouze státní.

Ve většině zemí světa dneska tedy převládl model státem vlastněných na vládě nezávislých centrálních bank. V některých zemích fungují také stále systémy polostátních, soukromých bank – nejlepším, ale zároveň také složitějším, příkladem je např. americký systém bank zvaný FED.

Posledním druhem peněz v dnešní ekonomice již naprosto dominantním jsou tzv. bankovní peníze. Rozvoj této formy peněz je spojen s obrovským rozvojem komerčního bankovnictví ve 20. století, kdy vznikají nové produkty. Stejně tak je to umocněno současnou liberalizací, zvýšenou konkurencí mezi bankami, kapitalismem a v neposlední řadě změnou spotřebitelských návyků. V rámci komerčních bank tak vznikají jakési nehmotné, imaginární peníze. Jedná se např. o kreditní a debetní karty, úvěrové karty, úsporové účty, šeky, směnky, cestovní šeky, atd.). S jejich vznikem a s pronikáním těchto peněžních produktů mimo pravomoci a kontrolu centrální banky (např. výdej nákupních karet obchodními domy) se opět vrací nazpět stará chiméra neuváženého „tisku“ peněz spojená v tomto případě s krátkodobými cenovými růsty, nicméně zejména s masivním zadlužováním. Myslím, že současná situace v ČR naprosto dokonale demonstruje tuto situaci – každý obchodní dům, pojišťovna, leasingové společnosti, atd. mají své vlastní „bankovní peníze“ a občané ČR toho masivně využívají. S tím také dochází k masivnímu zadlužování.

Autor : Petr von Fenstein / von Fenstein 🕔12.12.2006 📕26.374

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře