Chotek z Chotkova a Vojnína, Karel

President zemského gubernia a nejvyšší purkrabí Karel hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína



c. k. komoří, rytíř řádu zlatého rouna, majitel panství Zahořan a Velkého Března v Litoměřicku a statku Čivic u Pardubic



1783-1868


Tento člen starého českého (od roku 1723 hraběcího) rodu Chotků z Chotkova a Vojnína se narodil 23. července 1783 ve Vídni jako pátý z osmi synů Jana Rudolfa hraběte Chotka a Marie Sidonie, rozené hraběnky Clary-Aldringenové.


Jeho otec zastával v letech 1802-1805 post nejvyššího pražského purkrabího, poté povýšil, když byl povolán do Vídně na post konferenčního ministra. Jako purkrabí se snažil zmodernizovat tehdy docela zaostalé provinční město. Zasadil se o otevření Stromovky veřejnosti a uvažoval o stavbě druhého mostu v Praze, čímž by se ulevilo Karlovu mostu. Úspěšnější byl ale při zvelebování Prahy teprve jeho syn.


Karel trávil své mládí hlavně ve Veltrusích a v Praze. Rozhodl se pro politickou kariéru a tak vystudoval práva na universitách v Praze a ve Vídni. Poté nastoupil do státních služeb. Začal roku 1803 jako úředník při pražském guberniu, které tehdy vedl jeho otec. A postupně stoupal vzhůru. Zastával pozice krajského hejtmana v Hranicích na Moravě (1805), guberniálního rady v Brně (1811), tajemníka ministerstva financí a krajského hejtmana v Přerově (1812). V té době rovněž podnikal různé tuzemské i zahraniční poznávací cesty. Poznatky technického a společenského rázu posléze převáděl do praxe.


V době válek s francouzským císařem Napoleonem I. se ani Karel nevyhnul službě v armádě. Tu ale nastoupil až v závěrečném období. Jakožto generální intendant se v roce 1815 s jednotkami generála Bianchiho účastnil italského tažení rakouské armády proti maršálovi Muratovi. Boje ustaly, ale Karel Chotek ještě v Itálii chvíli zůstal a to ve funkci generála-guvernéra. V roce 1816 odešel z armády a působil v prostoru nově získaných ilyrských provincií. Zastával při terstském guberniu funkci dvorního rady. Po smrti gubernátora Rossetiho postoupil na jeho post a v této roli se zasloužil o rozvoj poměrně chudé Istrie (především v oblasti rozvoje infrastruktury - např. nový vodovod či pravidelná paroplavba na trati Terst-Benátky).


V roce 1818 se ale stěhuje do tyrolského Innsbrucku na post místopředsedy místního gubernia, kde opět po několika měsících postupuje na post nejvyšší - stává se tyrolským gubernátorem. I zde podporoval rozvoj průmyslu a výstavbu infrastruktury. Zasloužil se i o založení vysokého školství v Innsbrucku (resp. povýšení místního lycea), místního musea, ústavu pro chudé či spořitelny. Má zásluhy i na úpravách toku řeku Adiže či na umoření zemského dluhu. Po čase, v roce 1824, se opět stěhuje. Tentokráte do Vídně, neboť je do sídelního města povolán jako dvorní kancléř a posléze předseda tzv. studijní dvorní komise. I zde zanechal hmatatelný výsledek své práce - založil vídeňskou hvězdárnu.


V roce 1826 se vrací do Prahy. Tentokrát jako nejvyšší pražský purkrabí, což znamenalo, že stál v čele pražského gubernia, zemského sněmu a stavovského zemského výboru. Praha byla tehdy stále ještě, i přes některé pozitivní kroky jeho předchůdců, dosti zanedbané město, jež tížila mimo jiné neuspokojivá dopravní situace či neexistence moderního kanalizačního systému. Karel Chotek ale měl zkušenosti a elán. Obojí věnoval rozvoji království, především ale jeho hlavního města.


Jedním z jeho prvních kroků bylo to, že se spolu se svými syny začal učit český jazyk. Učitelem jim nebyl nikdo menší než František Palacký. Na věc nahlížel pragmaticky. Chtěl realizovat mnohé projekty a usoudil, že je třeba, aby se dorozuměl s jejich konkrétními realizátory.


Mezi jeho hlavní projekty patří zlepšování dopravní infrastruktury v Praze i celém Českém království, jež mělo zrychlit přepravu osob a materiálu a umožnit tak následný rozvoj průmyslu. Zasloužil se o značné vylepšení silničního spojení mezi Prahou a Vídní, výstavbu druhého mostu přes Vltavu v Praze (1841, řetězový most), řetězových mostů v Jaroměři, Žatci a Strakonicích, vybudování koňské dráhy České Budějovice-Linec a podporoval vltavskou paroplavbu a plavbu na trase Mělník-hranice. V Praze nechal vydláždit mnoho kilometrů ulic, vystavět kanalizaci, zlepšit systém zisku pitné vody a vybudovat první kamenné nábřeží (Národní divadlo - Karlův most). Zasloužil se o zřízení nových sadů (např. na pražských baštách), o výsadbu zeleně (nechal osázet i ostrovy na Vltavě), zlepšení stavu mnoha významnějších ulic či zlepšení osvětlení v královském hlavním městě. Prvky vnitřního opevnění nahradily široké třídy (např. Příkopy) a na hradbách vznikaly aleje, jež se stávaly oblíbeným cílem nedělních vycházek Pražanů (z jeho podnětu došlo i ke zkrášlení vzhledu českých lázeňských měst - Teplice, Karlovy Vary, Františkovy a Mariánské Lázně). Mimo hradby bouřlivě rostla předměstí, do nichž se přesouval pražský průmysl, jež se měnil z řemeslnických dílen a manufaktur na parními stroji vybavené továrny. Jeho jméno nese důležitá pražská ulice. Byl to totiž Karel Chotek, kdo nechal vybudovat kvalitní spojení centra města se severozápadem (Valdštejnem vybudovaná cesta - dnes ulice Pod Bruskou - nevyhovovala) a tím rovněž spojení pražského silničního systému s koňespřežkou, jež do Prahy přivážela uhlí z Kladenska a dřevo z Křivoklátska a začínala kousek od Brusky, tj. Písecké brány pražského mariánského fortifikačního systému. Rozvoj v Praze byl doprovázen i modernizací ve venkovských provozech a při mechanizaci zemědělství. Měl velký podíl na vzniku ovocnářských škol.


Zavedl trhy na vlnu v Praze a Plzni, opravil nedostatky ve zřízení kontribučních sýpek, vydal předpisy pro stavbu silnic a sázení stromů


Zřizoval i sociální ústavy, např. opatrovny pro sirotky či ústavu pro dospělé slepce. Nechal obnovit káznici káranců a zřídit při ní pracovnu. Jeho zásluhou se Letohrádek královny Anny opět stal kulturním místem. Rovněž se zasloužil o opravu Karlštejna, který byl ve velmi nedobrém stavu.


Hrabě Chotek podporoval pořádání průmyslových výstav a společně s hlavním iniciátorem, Josefem knížetem Dietrichsteinem, byl patronem nově založené Jednoty ku povzbuzení průmyslu v Čechách.


V září 1836 stál z pozice své funkce v čele příprav korunovace Ferdinanda V., jíž se kvůli úmrtí svého bratra, olomouckého arcibiskupa (Ferdinand Maria hrabě Chotek), neúčastnil v plné míře. Přesto je nutno zmínit, že má lví podíl na úspěšnosti celé náročné akce - vyskytnuvší se potíže nebyly způsobeny jím, ale cholerou, jež v té době udeřila na Prahu. Během slavností obdržel 17. září 1836 jako jeden ze čtrnácti šlechticů Řád zlatého rouna.


Počet obyvatel hlavního města Českého království po několika letech jeho úřadování překročil 100 000 (zhruba kolem r. 1830) a po polovině století již měla Praha i s předměstími více jak 150 000 obyvatel. Za jeho působení se Praha výrazně změnila. Stalo se z ní průmyslové, poměrně rychle se modernizující město. Zásluhu na tom měl i pražský purkmistr Petr Sporschil, jež stál v čele magistrátu v letech 1826-1838, tedy v první polovině Chotkova úřadování na nejvyšším purkrabství. V některých věcech navázal Karel Chotek na kroky svých předchůdců (1802-1808 Jan Rudolf hrabě Chotek - ten byl ale již roku 1805 povolán do Vídně, formálně byl ale nahrazen až 1808, 1808-1810 Josef hrabě Wallis, 1810-1826 František Antonín hrabě Libštejnský z Kolovrat). Nicméně nastartování bouřlivého rozvoje hlavního města je především jeho zásluhou.


Karel hrabě Chotek odešel ze svého úřadu v roce 1843. Čeští stavové zahájili počátkem 40. let boj za svá práva (český zemský sněm měl tehdy minimum pravomocí) a kritika se snesla i na hraběte Chotka, který byl spíše představitelem státní správy (jakožto president zemského gubernia) než představitel české samosprávy (stál v čele zemského sněmu a zemského výboru). Rovněž se dostal do sporu se skupinou osob kolem konferenčního ministra hraběte Libštejnského z Kolovrat. Záminkou pro neshody byl spor ohledně dobudování nábřeží mezi oběma pražskými mosty (Chotek chtěl novou budovu pro Národní muzeum a Královskou českou společnost nauk, zatímco skupina kolem Kolovrata prosadila novogotický jezdecký pomník císaře Františka I.). Chotek se svého úřadu vzdal a stáhl se z veřejnosti do ústraní.


Karel hrabě Chotek byl poslední purkrabí v této starobylé funkci, neboť po něm následovalo období správců země dosazovaných z Vídně (prvním byl arcivévoda Štěpán).


Byl oddaným zemským patriotem majícím pochopení pro snahy českých vlastenců, zároveň byl ale věrný služebníkem habsburského arcidomu.



Od 15. července 1817 byl ženat s Marií, hraběnkou Berchtoldovou z Uherčic. Spolu měli čtyři syny. Otce přežili dva - Antonín a Bohuslav.



Karel hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína zemřel 28. prosince 1868 ve Vídni. Pohřben byl ve Valtířově na Ústecku.



Zdroje:


Josef LEDR: Hrabata Chotkové z Chotkova a Vojnína, nákladem vlastním, Kutná Hora, 1886


Milada SEKYRKOVÁ: Ferdinand V. 7.9.1836: poslední pražská korunovace, Havran, Praha, 2004, ISBN 80-86515-37-0
URL : https://www.valka.cz/Chotek-z-Chotkova-a-Vojnina-Karel-t34153#124498 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více