Výstava k 60. výročí smrti mjr. Františka Truhláře

Autor : Joey Pytlák Říha / Pytlák 🕔06.11.2006 📕7.411

Výstava k 60. výročí tragické smrti mjr. Františka Truhláře
Městské muzeum Lomnice nad Popelkou 

 

Kdysi dávno, bude tomu již několik let, vyprávěl nám pan plk. JUDr. Lubomír Úlehla na jedné z besed o osudech majora letectva Františka Truhláře, bývalého příslušníka britského Královského letectva. Muže, který za druhé světové války bojoval jako zadní střelec bombardéru Wellington v řadách slavné 311. (československé) bombardovací perutě RAF a později též jako stíhač na Spitfirech 312. (československé) perutě RAF. Muže, do jehož života několikrát krutě zasáhl spalující žár ohně a který přesto dál hrdinně plnil svoji vlasteneckou povinnost. Člověka, jemuž se i nakonec letoun stal osudným... 

Letos, přesněji řečeno 3. prosince 2006, uplyne již šedesát let od chvíle, kdy život majora Truhláře navěky vyhasnul v troskách stíhacího Spitfiru, paradoxně nikoliv v leteckém souboji, ale při tragické nehodě v rodné Lomnici nad Popelkou, dne 3 12. 1946. Sama katastrofa je dodnes obestřena rouškou tajemství a skutečnou pravdu se asi nikdy nikdo nedoví. Můžeme pouze spekulovat o tom, zda příčinou neštěstí byla technická závada, letecká nekázeň, nebo zda František Truhlář odešel na onen svět dobrovolně. Jisté však je, že i zde,v krásném podkrkonošském městečku, našlo se kdysi pár „bláznů, kteří nechtějí zapomenout“. Jejich zásluhou vznikl pár metrů od náměstí pomníček, který bude navždy připomínat slavného lomnického rodáka. A jejich přičiněním též vznikla krásná a v současné době více než potřebná tradice, uspořádat v městském muzeu výstavu o životě a osudech nejen Františka Truhláře, ale i ostatních Čechoslováků bojujících v řadách RAF (přičemž právě krkonošské podhůří má tu čest se chlubit tím, že zdejších rodáků bojovala v Královském letectvu celá řada...). Neměl jsem bohužel to štěstí se čtvrtečního slavnostního zahájení osobně zúčastnit. Práce, práce a zase práce. Musel jsem počkat „“ do soboty...

S politováním musím konstatovat, že jsem o hodně přišel. Jak mi sdělil můj kamarád a šéf týmu organizátorů výstavy Miloš Podzimek jr. (oficiálně kurátor výstavy, přičemž pan Podzimek starší, Milošův otec, se na celé akci podílel jako pro-kurátor…) a jak jsem se posléze přesvědčil i v e-mailu od Jeňýka Votavy, zájem o celou akci byl od samého počátku až nečekaně velký. Návštěvníků bylo tolik, že se do muzea ani nevešli!...

Slavnostního zahájení zúčastnila se kromě zájemců z blízkého i dalekého okolí a obyvatel Lomnice i celá řada významných osobností a členové zastupitelských orgánů. Nejčestnějšími a nejváženějšími hosty pak samozřejmě byli veteráni, bývalí příslušníci RAF, pánové gen. Štandera a pplk. Neruda. Úvodní proslov přednesl plk. Ing. Filip, předseda Svazu letců České republiky. Po něm následovala vystoupení předsedy liberecké odbočky SLČR mjr. Ing. Koška, historika, pana Ing. Cíglera, starosty města Lomnice Vladimíra Mastníka a za organizátory i Miloše Podzimka. V rámci oslav bylo Františku Truhlářovi slavnostně uděleno čestné občanství in memoriam - titul z rukou starosty města převzala neteř pana Truhláře, liberecká odbočka Svazu letců obdržela čestný název „Františka Truhláře“ a byla též představena a předánapamětní plaketa s názvem „Letec František Truhlář“, kterou vytvořil Miloš Podzimek...

O jakési zpestření celého již tak skvěle připraveného programu postarali se nadšení příznivci letecké historie. Kromě ukázky dobových uniforem, klasických battledressů RAF, předvedli také v akci padákovou výstroj, záchranné mae-westy a letecké kukly. Laik si alespoň mohl udělat představu, jak složité je se do všech těchto věcí nasoukat, aniž by se při tom zamotal do šňůrek, hadiček a kabelů. Natož pak, když by to musel v případě poplachu zvládnout za několik vteřin...

V rámci zahájení programu se představil i pan Radim Karel, jehož velice pěkné obrazy s leteckou tématikou celou výstavu doprovázely...

Gen. Štandera, bývalý příslušník RAF a jeden z nejčestnějších hostů výstavy, přebírá z rukou kurátora výstavy Miloše Podzimka pamětní plaketu „Letec František Truhlář“…

I v sobotu odpoledne, kdy jsme s Matějem do Lomnice dorazili, byla v muzeu poměrně slušná návštěva. To je docela potěšující, řekl bych. To zjištění, že místo toho, aby zůstali sedět doma v teple, u kamen a televize, vyrazí mnozí do zimy a deště, aby se dozvěděli něco zajímavého z dějin svého města a našeho národa. Neklamná známka toho, že zájem o tuto oblast historie neupadá a možná i drobnými krůčky narůstá...

V Lomnici museli jsme se chtě nechtě cítit skoro jako VIP. Miloš na nás čekal hned za dveřmi a provázel nás pak po celou dobu naší návštěvy (což vzhledem k Matějově zvědavosti a upovídanosti muselo být obzvlášť psychicky náročné a vysilující...). Dostalo se nám díky tomu fundovaného výkladu o věcech, o kterých jsme do té doby neměli ani páru a též o věcech, ke kterým bychom se jako „běžní návštěvníci“ jen tak nedostali. Díky Vám, chlapíku šlechetný...

Členové klubu letecké historie v battledressech RAF předvádějí dobovou výstroj…

Důkladně jsme prostudovali a nafotili, co se dalo. Včetně části výstavy, zabývající se leteckou archeologií. I po několika letech, co se v této oblasti pohybuji, je pro mě práce těchto nadšenců, členů různých spolků letecké historie, stále udivující. A to nejen z toho pohledu, že dokáží najít a ze země „vydobýt“ desítky let staré částečky havarovaných letadel a ještě určit, o jaké typy se jednalo. Už vůbec to zjištění, jaká spousta strojů a kolik různých typů bylo na našem území zničeno - ať už v boji, nebo při nehodách a tragédiích - je pro mě naprosto neuvěřitelné. Nikdy bych netušil, že se do české hlíny zaryly i takové typy, jako P-39 „Airacobra“ nebo He-177 „Greif“...

Na výstavě se mezi zapůjčenými exponáty objevila mimo jiné i uniforma dalšího bývalého příslušníka slavné „Třistajedenáctky“ – v Austrálii žijícího plk. Jardy Nováka. Kromě celé řady stužek vyznamenání stojí za povšimnutí zejména nad nimi umístěná „královská letecká křidýlka“. Nejedná se o pilotní křidýlka RAF, jak by asi každý čekal, ani o ta navigátorská. V tomto případě jde o pilotní křídla australského Královského leteckého klubu Newcastle (RNAC). Taková malá zvláštnost, o kterou jsme se kdysi při mojí návštěvě v Austrálii s Jardou dlouho přeli. Přeci „nemůže nosit na uniformě oboje…

Dalším exponátem, který do Lomnice přicestoval až z daleké Austrálie, pak byl navigátorský kalkulátor plk. Nováka (fotografie dole). Úžasně promyšlená a přitom velice jednoduchá „hračka“, pro posádku nad nepřátelským územím či nad nekonečnými vodami oceánu však naprosto nezbytná. V Austrálii se mi od Jardy dostalo poměrně obšírného vysvětlení, kterak se takový kalkulátor používal. Musím se však kajícně přiznat, že jsem to úplně a přesně nepochopil do teď…

A zbyla nám i ta chvilka na popovídání si. Jen tak, o všem možném. Matěj se nekontrolovaně pohyboval po muzeu a fotil, co se mu v jeho pětiletém mozečku zdálo jako zrovna nejzajímavější (tedy prakticky všechno). Zanechal své stopy i v návštěvní knize, podle jeho vysvětlení šlo o „...Spitfajra, německej bombarďák a českej tank...“. (Tímto se omlouvám jak Milošovi tak ostatním, za způsobenou psychickou újmu...). A zlatý hřeb sobotního odpoledne? Zcela určitě originál záchranná dinghy, i s vlajkou a stožárem. Sám přítel Podzimek nám v praxi předvedl, kterak se do onoho oranžového ostrůvku života a naděje nastupovalo, kterak se nafukoval (mimochodem, Miloši, víš, že v ledové vodě Severního moře bys vydržel naživu jen cca 4 minuty?  Neboj, o tom kompresoru nikomu neřeknu...) a kterak se za pomoci vlajky řídil. Vydržel bych na takovém kousíčku plátna a gumy několik dní, omýván ledovou slanou vodou, zmítán vlnami a větrem, v mraze, bez zásob? Někteří vydrželi. Jmenovitě za všechny třeba pan generál Alois Šiška a část jeho posádky. Nedokážu pochopit, jak to dokázali a jen to ještě více prohlubuje moji úctu k těmto hrdinům...

…Spitfajr, českej tank a německej bombarďák…

Co na závěr? Jeli jsme zpátky domů, do vyhřáté chalupy, venku počasí, že by Krakonoše nevyhnal, hustý déšť se sněhem,... někde nad mořem se tou strašnou psotou prokousával benzínem, pumami a námrazou přetížený Wellington,...  v Mříčné krásně svítil malý kostelík,... a nám v hlavě ještě kolovaly vzpomínky a myšlenky na právě prožité odpoledne. Milošovi, jeho tátovi a jejich přátelům a pomocníkům podařilo se nashromáždit celou spoustu různých archivních materiálů, dobových fotografií, map, dokumentů, dopisů, výpovědí a svědectví, ale i memorabilií z pozůstalosti pana majora Truhláře i ostatních veteránů a bývalých letců (i my jsme přispěli svojí troškou do mlýna, zapůjčením uniformy a leteckého kalkulátoru od plk. Jardy Nováka…) či jejich rodinných příslušníků. To vše doplnili mnoha zajímavými doplňujícími texty a vysvětlivkami, obrazy již zmíněného malíře, pana Radima Karla, historickými uniformami, výstrojními doplňky, modely, vystavenými ať už ve vitrínách, na panelech nebo na zdech kolem celé místnosti. A výsledek? Pečlivě propracovaná a velice zdařilá výstava, kterou stojí za to navštívit. Na kterou neváhá člověk putovat i několik desítek kilometrů ve větru a dešti končícího podkrkonošského podzimu (podzimku ...). Prostě to byl fajn zážitek. Všechno,... setkání, výstava, vyprávění... Bylo to super! Dík, lidi. Jen tak dál...

Není v duši klid, dokud ji nenaplníš tím, po čem toužíš a čím si povinen sobě, národu, světu a všemu, pro co žiješ. Není spokojenosti, dokud nesplníš povinnosti k věcem, kterými chceš žít a o kterých myslíš, že jsou velké a krásné. I pak, když se Ti někdy zdá, že jest všechno marné, nepatrné a maličké, ta láska k těm věcem Tě žene přes veliké překážky a slibuje Ti tam na konci té cesty, hrbolaté a srázné, kousíček štěstí, klid pro duši - a plný život. A tak jdeš - jdeš snad zbytečně, ale jdeš... Pro svoji lásku a svůj klid...

Autor : Joey Pytlák Říha / Pytlák 🕔06.11.2006 📕7.411

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře