Jan Roman Irving - chlap s nosem na ponorky

Autor : Joey Pytlák Říha / Pytlák 🕔10.10.2006 📕13.051

Jan Roman Irving se do historie 311. (československé) bombardovací perutě RAF zapsal jako vynikající pilot s největším počtem odlétaných operačních hodin (celkem 1125, z čehož 1024 u „311). Není to však jediný jeho zápis do kronik našeho letectva. Jako kapitán letounu při svých operačních letech totiž narazil celkově na osm německých ponorek. Přiznána jako zničená nebo poškozená mu však nebyla ani jediná...

Narodil se 7. března 1915 v Lisově v okrese Stříbro. Jeho původní jméno, později změněné na to, pod kterým je znám dodnes, znělo IRCING. Vyučil se strojním zámečníkem. Již v době učení jej však uchvátilo létání. V roce 1931 proto začal docházet do Západočeského aeroklubu v Plzni. V roce 1933 se podrobil dobrovolnému odvodu a v letech 1934 - 35 prodělal Školu pro odborný dorost letectva při Vojenském leteckém učilišti v Prostějově. Zde získal kvalifikaci pilota dvoumístných letounů.

Po úspěšném absolvování výcviku byl přidělen na letiště Praha-Kbely k 1. pozorovací letce Leteckého pluku 1 „T. G. Masaryka“. Pilotoval zde především pozorovací „Šmolíky“, dvouplošníky Letov Š-328. Také on se nesmířil s okupací vlasti nacistickým Německem....

12. května 1939 opustil Československo a prezentoval se v Krakově na československém konzulátě. Podepsal závazek na pětiletou službu v Cizinecké legii a 29. července odplul na lodi Chrobry do Francie. Po jejím vstupu do války však tento formální závazek pozbyl podle dohody platnost. Irving byl přemístěn na letiště Tolouse-Francazal, kde se na 101. letecké základně začal přeškolovat na francouzskou leteckoutechniku. 19. května 1940 byl převelen ke Groupe de Bombardement GB I/21 v hodnosti Caporal-Chef. Než se zmatená a pátou kolonou nahlodaná Francie pod zdrcujícím německým náporem zhroutila, stačil na zastaralých bombardérech Marcel Bloch MB-210 a na moderních Amiotech 351 vykonat 11 nočních bombardovacích náletů na shromaždiště nepřátelských jednotek. Kapitulace jej zastihla na letišti Agen u Bordeaux...

Právě odtud odstartovaly dne 18. června 1940 dva francouzské bombardéry s československými posádkami, za špatného počasí a bez řádné předletové přípravy, a odletěly směrem k Anglii. Jan Irving byl pilotem jednoho z nich. Nepřistál však v Anglii ale v Jugoslávii. Přičemž byl velmi dlouhou dobu považován za nezvěstného a dokonce obdržel posmrtně Čs. medaili Za chrabrost! Po přeletu Alp s poškozeným letounem Amiot 351, bez navigačních pomůcek a radiotelegrafického spojení, přistál v Záhřebu...

Do československé zahraniční armády se znovu zapsal 1. září 1940 v Bělehradě. Poté putoval přes Řecko a Turecko do palestinské Haify, kde se stal 12. prosince 1940 příslušníkem Čs. pěšího praporu 11 - Východního. Už 24. února 1941 byl však převelen k letectvu a vydal se spolu s ostatními na dlouhou plavbu z Port Saidu přes Aden, Natal, Cape Town, Sv. Helenu, Freetown a Gibraltar do Anglie. Na britskou půdu vstoupil 15. května 1941...

O čtyři dny později vstoupil do RAF a jako Sergeant nastoupil do krátkého osvěžovacího kurzu v CFS v Upavonu a v Hullavingtonu. 2. října 1941 byl zařazen jako pilot do školy radiotelegrafistů No.2 Signal School. Už 5. listopadu se však přemístil k 311. peruti na letiště East Wretham v hrabství Suffolk...

Sgt. Irving nejprve nastoupil k 1429. COTF - čs. operačně výcvikové letce, kde se cvičily záložní posádky pro mateřskou 311. peruť. Ta v té době ještě stále podnikala noční bombardovací nálety na Němci okupovaná území. Od května 1942 však začala létat v rámci Velitelství Pobřežního letectva a pronásledovat německé ponorky v Atlantiku. V období únor až červen 1942 prošel náročným výcvikem, aby se mohl 22. července stát operačně činným pilotem a kapitánem letounu u „Třistajedenáctky“...

V následujících dvou letech nalétal za řízením nejprve dvoumotorových Wellingtonů a posléze čtyřmotorových Liberatorů dva operační turnusy. Celkem 95 operačních letů nad Atlantikem v celkové délce trvání 1024 hodin, ve dne v noci, což bylo u 311. perutě nejvíce ze všech pilotů (pro úplnost dodávám, že nejvíce operačních hodin pak u „311“ nalétal radiotelegrafista F/Lt Miroslav Vild, DFC - celkem 1178 hodin...).

Jak jsem již psal na začátku, během této doby celkem osmkrát objevil německou ponorku. Bylo to v podstatě velké štěstí, protože mnoho ostatních příslušníků perutě létalo nad bezedným oceánem dlouhé nekonečné hodiny, dny, týdny a měsíce, aniž by vůbec na nějaké plavidlo narazili. Bohužel však buď neměl ještě ten další nezbytný kousíček štěstí, nebo snad chyběla jeho navigátorovi přesná muška. Žádná z nepřátelských ponorek mu podle velice přísných měřítek nemohla být oficiálně uznána ani jako poškozená, natož pak jako potopená. Sám Jan Irving však byl subjektivně přesvědčen o tom, že z oněch osmi německých podmořských korábů jich šlo pět ke dnu. Jenže... Toto tvrzení nelze ničím doložit. O potvrzení z německé strany též nemůže být řeč, německé ponorkové loďstvo utrpělo v druhé polovině a koncem války strašlivé ztráty a všude panoval obrovský zmatek. Přičteme-li ještě určitou dávku optimismu ze strany posádky bombardéru,... no... Nezbývá, než se jen domnívat, že snad aspoň některá z ponorek napadených Irvingovou posádkou se do svého přístavu už nikdy nevrátila. Doufat a přát si to. Pravdu se již v tomto případě nikdo nikdy nedozví...

Po skončení operační činnosti byl pro svoje bohaté zkušenosti vybrán mezi instruktory nových československých posádek. Po spojenecké invazi na kontinent, konkrétně 1. července 1944, byl odeslán do 111. OTU na Bahamské ostrovy, aby zde jako instruktor cvičil nové posádky pro 311. peruť. Zde si poněkud jednotvárný život instruktotra zpestřil  dalšími devíti operačními lety proti ponorkám v Mexickém zálivu a v oblasti Bermud. Celkem tedy nalétal úctyhodných 1125 operačních hodin neboli 115 operačních letů...

Do Evropy se vrátil na palubě známé lodi Queen Elizabeth, do vlasti se poté dostal až 25. srpna 1945...

V roce 1946 demobilizoval a nastoupil jako kapitán u obnovených Československých aerolinií. Létal na vnitrostátních i mezinárodních linkách až do roku 1951, kdy byl z politických důvodů propuštěn. Nevyhnul se útrapám pronásledování režimem, v roce 1956 byl dokonce zatčen Státní bezpečností a uvězněn na krátkou dobu v Ruzyni. pro nedostatek důkazů byl však propuštěn. Vykonával nekvalifikovanou a špatně placenou práci, než byl v 60. letech částečně rehabilitován. Navrátil se k ČSA, kde létal až do důchodu...

V březnu 1990 byl povýšen na plukovníka a stal se členem předsednictva znovu obnoveného Svazu letců ČSFR. Ve Svazu aktivně pracoval až do roku 1996, kdy musel z vážných zdravotních důvodů na své funkce rezignovat. Zemřel jako generálmajor letectva ve výslužbě v Praze 24. dubna 1997 ve věku 82 let...

Za své hrdinství, obětavost a dlouholetou činnost byl oceněn mnoha významnými vyznamenáními. Obdržel 4x Čs. válečný kříž, 3x Čs. medaili Za chrabrost, Čs. medaili Za zásluhy I. st., Pamětní medaili čs. zahraniční armády se štítky F a VB, Medaili Za hrdinství, francouzský řád Ordre National du Merite ve stupni Chevalier, Croix de Guerre, Croix pro Audacia, britskou 1939-1945 Star, Air Crew Europe Star, Atlantic Star, Africa Star, Defence Medal, War Medal a polský Kříž polských ozbrojených sil...

Na modré obloze stříbrný zjev, uchu lahodný motoru zpěv řízen pevně, jistě a lehce – rukou československého letce!...

Autor : Joey Pytlák Říha / Pytlák 🕔10.10.2006 📕13.051

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře