Oblíbené mýty a legendy

Autor: Radislav Svoboda / Algernon 🕔︎︎ 👁︎ 25.250

Motto: »…„narazil jsem v takových historiích na vyprávění že jsem nevěděl, mám-li se jim smát nebo plakat nad nimi, když jsem si uvědomil, že tyto knihy jsou hlavními památníky oné epochy a že je četly milióny čtenářů...“ My ve svém dilematu pozdějšího data se patrně musíme rozhodnout pro smích — ze strachu, abychom se nerozplakali.«

Patrick Ryan: Jak jsem vyhrál válku

Reklama

 

Občas poněkud zaráží, jak se — se zarputilostí hodnou lepší věci — mnozí autoři drží některých údajů, které se tradují kolem některých válečných událostí, techniky či třeba rozhodnutí nejvyšších velitelů, bez toho, že by si je pokusili ověřit.

Mohl jsem se také již setkat s tvrzením, že: »…Nicméně, závěry zde vyslovené byly převzaty z použité literatury autorů, kteří jsou obecně považováni za autority v daném oboru…« Proto asi musíme číst čím dále tím větší množství nesmyslů, které jsou autory dále přejímány jako hodnověrné údaje a postupně se tak šíří dál a dál. Vskutku velmi smutné, to by ale znamenalo, že veškeré historické publikace nakonec budeme moci hodit do koše, nebo je budeme muset převést ze škatulky hodnověrné literatury ať již historické či literatury faktu do škatulky sci-fi, či do nějaké obdobné.

Bohužel, k podobnému typu zdánlivě hodnověrných údajů kupříkladu patří již dlouhá léta tradovaný omyl (velice jemně řečeno), že nedostatek letounů Liberator pro námořní průzkum (tedy pro britské Coastal Command [Pobřežní velitelství] RAF) v kritických letech 1942-1943 byl zapříčiněn Bomber Command (případně přímo osobně jeho velitelem, kterým byl v letech 1942-1945 Sir Arthur Travers Harris, GCB, OBE, AFC, * 13. 4. 1892, † 5. 4. 1984), který prý odmítl uvolnit tyto stroje z jednotek Bomber Command, a všechny dodávané Liberatory striktně požadoval pro nasazení při náletech na Německo.

»Bombardovací velitelství (Bomber Command) RAF pro sebe totiž požadovalo i to omezené množství Liberatorů, jež měly být pro potřeby doprovodu konvojů upraveny na stroje s velmi dlouhým doletem. V tomto ohledu mělo podporu Air Staff, jenž rovněž věřil, že bombardovací ofenzíva proti Německu musí mít naprostou prioritu.« (Donald Macintyre: „Bitva o Atlantik“, české vydání nakl. DEUS v roce 2000, str. 160.)

»Žádosti o přidělení moderních letounů s dostatečným doletem byly odmítány, neboť si je pro sebe nárokovalo Bombardovací velitelství (velitel Sir Arthur Harris) pro strategickou [bombardovací] ofenzívu proti Německu. Jak náčelník Air Staff (Air Marshal Sir Charles Frederick Algernon Portal, KG, GCB, OM, DSO & Bar, MC) tak i sám Churchill podporovali Harrisovy nerealistické vize strategického bombardování bez ohledu na to, že ohrožovaly udržení námořních komunikací Británie a ve svém důsledku pak i její schopnost vést válku jako takovou (včetně války letecké).

Britské námořnictvo od jara 1942 opakovaně požadovalo posílení leteckých operací nad mořem, pro které nemělo ani Pobřežní velitelství (Coastal Command), ani námořní letectvo (Fleet Air Arm) vhodné typy letounů. Jediná peruť Liberatorů (120. squadrona RAF) nedostačovala a starší typy bombardérů nevyhovovaly malým doletem.« (Jaroslav Hrbek, Ivan Hrbek: „Námořní válka vrcholí“, Naše Vojsko, Praha, 1995, str. 147.)

Myslím, že tyto dvě citace dostatečně ilustrují tvrzení, která jsou čtenářů předkládána již nějakých 40 let. Bohužel netuším, kdo je jejich autorem či kdy byly publikovány (či převzaty) poprvé, je ale nadále znovu a znovu uváděno bez toho, že by se jej autoři pokusili ověřit (pouze předpokládám, že jde o tvrzení pocházející z oficiální historie RN ve II. světové válce, Captain Stephen W. Roskill, RN: „The War at Sea“, HMSO, London, 1960).

Reklama

Toto tvrzení je ale ovšem čirý nesmysl, a to navzdory tomu (jak je uvedeno výše), že je velmi často opakováno jinak velmi seriózními autory (a je bohužel znovu a znovu opakováno i v naší literatuře). Sir Arthur Travers Harris, GCB, OBE, AFC nemohl bránit jejich předání ke Coastal Command, protože žádná z jeho squadron neměla v té době ani jeden jediný Liberator… (Při hlubším seznámení se s danou problematikou můžeme zjistit, že u Bomber Command byly Liberatory pouze u jediné squadrony, a to až od srpna 1944 u 223. squadrony, tedy v počtu nikdy nepřesahujícím 30 strojů — tehdy mohlo Bomber Command nasadit na jednotlivý nálet více než 800 čtyřmotorových strojů typu Lancaster a Halifax. Ale jinak je výčet squadron RAF jiných velitelství než Coastal Command, vyzbrojených Liberatory, pozoruhodně rozsáhlý.)

223. squadrona patřila do No. 100 Group RAF, které skutečně bylo součástí Bomber Command (byla součástí Bomber Command od 23. 8. 1944 až do 29. 7. 1945, kdy byla rozpuštěna). Jejím úkolem bylo tzv. RCM (Radio Counter Measures, nyní ECM — Electronic Counter Measures) a pro něž máme v češtině termín radio-elektronický boj. Tam ovšem nebyly Liberatory nasazeny proto, že by nějak vynikaly nad Lancastery a Halifaxy RAF nosností (právě naopak — při letu na stejně vzdálený cíl nesly americké Liberatory a Fortressy výrazně nižší náklad pum než britské stroje), ale proto že do jejich rozměrných trupů bylo možné snadno umístit rozměrné speciální radiové přístroje i jejich obsluhu, navíc jistou výhodou pro tento typ operací byla i vyšší operační výška amerických strojů (Američané byli jediní, kteří — díky firmě General Electric — měli v operační službě nasazeny letouny, jejichž motory byly opatřeny turbokompresory, což se žádné jiné straně bojující v 2. světové válce nepodařilo, tato skutečnost ovšem poněkud uniká obecné pozornosti).

Pokud se pokusíme sestavit chronologický přehled squadron RAF, vyzbrojených Liberatory, dostaneme tento seznam (celkem bylo v RAF zařazeno 45 britských, kanadských a australských squadron vyzbrojených Liberatory, ale pokud budeme počítat jednotky které byly Liberatory vyzbrojeny nejdéle do dubna 1945, jejich počet poklesne na 37, z toho pouze jedna byla součástí Bomber Command, k námořnímu průzkumu sloužilo 14 squadron, z toho 8 bylo součástí Coastal Command):

120. squadrona (námořní průzkum, Coastal Command)
Liberator I (od VI/1941)
(první protiponorková patrola 20. 9. 1941)
Liberator II (XI/1941)
Liberator III (VI/1942)
Liberator V (XII/1943)
Liberator VI (XII/1944)

108. squadrona (bombardování, spec. operace., severní Afrika)
Liberator II
XI/1941 až VI/1942 (předány 159. sqn)
XI/1942 až 25. 12. 1942 (108. sqn. rozpuštěna)

160. squadrona
bombardovací sqn, Palestina, sev. Afrika, Indie (VII/1942 až I/1943)
námořní průzkum, Dálný východ (od II/1943)
Liberator II (V/1942 až I/1943)
Liberator III (III/1943)
Liberator V (VI/1943)
Liberator VI (I/1944)

Reklama

224. squadrona (námořní průzkum, Coastal Command)
Liberator III (VII/1942)
Liberator II (XI/1942)
Liberator V (I/1943)
Liberator VI (XII/1944)
Liberator VIII (II/1945)

159. squadrona (bombardovací sqn., Palestina, Indie)
Liberator II (VII/1942)
Liberator V (VII/1943)
Liberator III (VIII/1943)
Liberator VI (III/1944)

59. squadrona (námořní průzkum, Coastal Command)
Liberator III (VIII/1942 až XII/1942)
Liberator V (III/1943)
Liberator VIII (III/1945)

86. squadrona (námořní průzkum, Coastal Command)
Liberator IIIA (X/1942 — první patrola 16. 2. 1943)
Liberator V (III/1943)
Liberator VIII (I/1945)

511. squadrona (transportní)
Liberator I (X/1942 — III/1944)
Liberator II (X/1942 — VI/1944)
Liberator VII (VII/1944 — XII/1944)

178. squadrona (bombardovací, sev. Afrika)
Liberator II (I/1943)
Liberator III (IX/1943)
Liberator VI (I/1944)

148. squadrona (spec. operace, severní Afrika, Itálie)
Liberator II (III/1943 — II/1944)
Liberator VI (VI/1945)

53. squadrona (námořní průzkum, Coastal Command)
Liberator VA (V/1943)
Liberator VI (VI/1944)
Liberator VIII (I/1945)

311. squadrona (námořní průzkum, Coastal Command)
Liberator IIIA (VII/1943)
Liberator V (VII/1943)
Liberator VI (III/1945)

200. squadrona (námořní průzkum, Afrika, Indie)
Liberator V (VII/1943)
Liberator VI (XI/1944)

354. squadrona (námořní průzkum, Dálný východ)
Liberator V (VIII/1943)
Liberator IIIA (XII/1943)
Liberator VI (II/1944)

355. squadrona (bombardovací, Dálný východ)
Liberator III (XI/1943)
Liberator VI (II/1944)
Liberator VIII (VIII/1945)

547. squadrona (námořní průzkum, Coastal Command)
Liberator V (XI/1943)
Liberator VI (VII/1944)
Liberator VIII (III/1945)

357. squadrona (spec. operace, Dálný východ)
Liberator III (II/1944)
Liberator VI (IX/1944)

206. squadrona (námořní průzkum, Coastal Command)
Liberator VI (IV/1944)

223. (RCM) squadrona (100 Group, Bomber Command)
Liberator IV (VIII/1944)

215. squadrona (bombardovací, Dálný východ)
Liberator VI (VIII/1944 — IV/1945)
Liberator VIII VIII/1944 — IV/1945)

614. squadrona (spec. operace, Středomoří)
Liberator VIII (VIII/1944)

99. squadrona (bombardovací, Indie, Barma)
Liberator VI (IX/1944)

231. squadrona
Liberator I, II, III (IX/1944)
Liberator IX (II/1945)

246. squadrona (transportní)
(vytvořena z části 511. squadrony)
Liberator VII (X/1944)
Liberator III (II/1945)
Liberator VI (II/1945)

203. squadrona (námořní průzkum, Indie, Ceylon)
Liberator VI (X/1944)

37. squadrona (bombardovací, Itálie)
Liberator VI (X/1944)

301. squadrona (speciální op., Itálie)
Liberator VI (XI/1944 — III/1945)

358. squadrona (speciální operace, Dálný východ)
Liberator VI (XI/1944)

220. squadrona (námořní průzkum, jižní Atlantik)
Liberator V, VI (XII/1944)

52. squadrona (transportní, Indie)
Liberator VI (XII/1944)

292. squadrona (námořní záchranná služba, Ceylon)
Liberator VI (XII/1944)

321. squadrona (námořní průzkum, Dálný východ)
Liberator VI (XII/1944)

70. squadrona (bombardovací, Itálie)
Liberator VI (I/1945)

356. squadrona (bombardovací, Dálný východ)
Liberator VI (I/1945)

40. squadrona (bombardovací, Itálie)
Liberator VI (II/1945)

104. squadrona (bombardovací, Itálie)
Liberator VI (II/1945)

232. squadrona (transportní)
Liberator VII (II/1945)
Liberator III (VII/1945)

Jak můžeme vidět, Liberatory byly nasazeny u bombardovacích squadron v oblasti Středozemního moře a na Dálném východě, kde byly používány kvůli svému mimořádnému doletu, byť přitom náklad pum obvykle nepřekročil 5000 liber — Lancastery Bomber Command mohly nést z britských základen nad Berlín kolem 9 až 10 tisíc liber pum (tyto squadrony vyzbrojené Liberatory ovšem nespadaly pod Bomber Command, ale pod příslušná zámořská velitelství, a také ovšem neměly pranic společného s bombardováním Říše), případně k zásobování hnutí odporu v okupovaných zemích a pod. (tzv. Special Duties, např. 148., 301., 358. a 614. squadrona) nebo jako transpotní (kupř. 511. a 246. squadrona).

Z výše uvedeného je ale snad každému jasné, že tvrzení o jakési vině velících důstojníků Bomber Command (velice „zajímavým“ a bohužel velmi sporným článkem na obdobné téma je kupř. dílko Jana Beneše „In dorso“ na stránkách www.militaria.cz) na nedostatku Liberatorů pro námořní průzkum je holým nesmyslem… Nemluvě o skutečnosti, že účinnost leteckého krytí konvojů nezávisela jen na počtu nasazených strojů, ale také kupř. i na konstrukci účinných hlubinných pum či zavedení 10-ti centimetrového radaru ASV Mk.III (ten ale byl zaveden teprve v březnu 1943, šlo o variantu radaru H2S používaného Bomber Command — neuspokojivý vývoj vlastního radaru ASVS pro potřeby pobřežního velitelství byl 30. 9. 1942 zastaven). Předchozí typ radaru ASV Mk.II totiž pracoval na nižším kmitočtu, díky čemuž neměl dostatečnou rozlišovací schopnost.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více