Irácko-íránská válka 1980 - 1988 (První válka v Zálivu - stručný přehled)

Autor : Germanicus 🕔10.08.2003 📕41.082

1979:

- 16. 7. 1979, Saddám Husajn se stává presidentem Iráku a následně provádí čistku strany BAAS. - 16. 1. 1979, S Íránu prchá šah a o dva týdny se z exilu za velkých ovací vrací Ajatolláh Chomejní.

Irácký tank v plamenech poblíž Abadanu (Iran Chamber Society)

1980:

- 9. 9. 1980, Invaze Iráku do Íránu. Irák tušil vojenské oslabení Íránu následkem íránské revoluce, a tak spustil velkou ofenzívu ve stylu Blitzkriegu (útočí na osmi místech s podporou více než 3000 tanků, 200 000 vojáků a 100 000 záložníků), aby vyřešil dlouhotrvající pohraniční spory. Iráčané nejprve narazili na lehký odpor. Vlivem přílišné opatrnosti se jim nepodaří využít moment překvapení a tím ztrácí možnost rychlého vítězství. Íránci se po čase vzpamatovali z počátečních porážek a nastala patová situace podél celé bitevní linie, která v některých místech pronikla do Íránu dále než 30 mil - cca 48 km. Iráčané dobývají (10.11.) po těžkých bojích (cca ztráty: 6000 Iráčanů a 10 000 Íránců) "dům od domu" město Chorramšahr, ale nepodaří se jim obsadit město Susangrad. Někteří pozorovatelé očekávají irácké vítězství "do dvou týdnů".
- 22. 9 1980, irácké letecké útoky, při nichž byly použity letouny MiG-23, MiG-21 ve "stylu Šestidenní války" na íránské základny: Mehrabad, Doshen-Tappen, Tabriz, Bakhtaran, Ahvaz, Dezful, Urmia, Hamadan, Sanandaj a Abadan. Íránci se ale nenechali úplně překvapit. I když utrpěli bombardováním ztráty, přešli do protiútoku a Iráčanům oplácejí bombardováním větších měst v příhraničí. 
- 24. 9. 1980, Iráčané útočí a ničí ropnou rafinerii v Abádánu. 
- Íránci po počátečním šoku mobilizují a povolávají do vojska staré zkušené vojáky a dobrovolníky - fanatické bojovníky, kteří na frontu přijíždějí v "rubáši" v očekávaní "mučedníkcké" smrti. Už v listopadu jsou v počtu cca 200 000 tisíc na frontě a posilují přední bojovou linii. Dalších cca 100 000 dobrovolníků se formuje v zázemí. Íránci podnikají záškodnícké útoky na irácké ropné potrubí na severu země a přesvědčují Sýrii, aby blokovala irácký ropovod. 
- Íránské letectvo tvořené typy F-4, F-5 a F-14 se nadále ukázalo jako neobvykle schopné, a to kvůli odborné zdatnosti íránských pilotů a také do jisté míry zde hrála nosnost íránských letadel, která měla třikrát větší nosnost bomb nebo raket než letadla irácká. Írán také nasazuje (i v dalších letech) velké množství vrtulníků, které mají i dopravní poslání v těžko přístupných hornatých oblastech.

1981:

- patová situace: těžké boje na frontě, kdy obě strany opakovaně usilovaly o průlom linií protivníka. Velký počet raněných a mrtvých vojáků na obou stranách za cenu nevýrazných úspěchů. Írán nadále mobilizuje.

Íranská obranná linie (Iran Chamber Society)

1982:

- 23. 1. až 3. 3. 1982, Jordánští dobrovolníci napomáhají iráckým válečným snahám v zálivu. 
- 22. až 30. 3. 1982, Íránská protiofenzíva. Íránci se s odvahou  pokusili vyhnat irácké síly z íránské půdy a vytlačili Iráčany zpět, v některých místech až do vzdálenosti 24 mil.
- 30. 4. až 20. 5. 1982, Obnovená Íránská ofenzíva. Těžké boje, kdy Íránci nepolevili v ofenzívě, až než se přiblížili k městu Chorramšahr, které bylo ve válce dobyto Iráčany.
- 22. 5. až 23. 5. 1982, Znovudobytí Chorramšahru. Íránci při nočním útoku s těžkými ztráty obklíčili irácké síly v Chorramšahru, ty se posléze vzdaly. Íránci se zmocnili velkého množství sovětských zbraní, které patrně dodala Iráku Sýrie. Íránci, ve vítězné euforii, prohlásili za svůj válečný cíl a "nejsvětější právo" sesazení iráckého prezidenta Saddáma Husajna.
- 10. 6. až 20. 6. 1982, Irák nabízí příměří a stažení vojsk. Irák navrhl příměří a slíbil stáhnout všechna vojska z íránské půdy během dvou týdnů příměří, akceptovaného Íránem. Irák vyhlásil jednostranný klid zbraní. Írán reagoval zopakováním požadavku na sesazení Husajna z prezidentského úřadu.
- 11. 6. 1982. - 14. 7. až 30. 7. 1982, Íránská ofenzíva. Íránci zahajují další ofenzívu (operace: Ramadán), která vyústila v jednu z největších tankových bitev od druhé světové války. Tisíce příslušníku iráckých Revolučních gard se obětovalo, aby zadrželi nepřítele, který pronikal minovými poli a opevněními spolu s tanky. Iráčané je odrazili pomocí děl a plamenometů a také díky obrovské odvaze některých vojáků. Íránci dosáhli jen malého územního zisku.
- 21. 7. až 30. 8. 1982, válka ve vzduchu se stupňuje. Íránská letadla přepadla Bagdád (21.7.). Irák přikročil k odvetě leteckými útoky na ostrov Khargh, zaútočil na íránská námořní naftařská dopravní zařízení a potopil 2 obchodní lodě (18. - 30.8.).
- září až listopad 1982, nové íránské ofenzívy. Íránci znovu dobyli část území na severní frontě poblíž pohraničního města Sumar, jehož se Irák zmocnil ve válce (1. 10. 1980). Íránci zaútočili západně od Dezfulu a pokročili o tři míle do nitra iráckého území (poblíž města Mandali, 2. 11.). Irácká vojska zahájila protiofenzívu a zahnala Íránce zpět k hranici. Na jihu postoupili Íránci na dostřel děl od strategicky důležité dálnice Bagdád - Basra (17.11.).
- 21. 12. 1982, arabská mírová iniciativa. Vedoucí představitelé Alžírska, Spojených arabských emirátů a Saudské Arábie se pokusili zprostředkovat mír mezi Irákem a Íránem.

Íranští dělostřelci při odrážení další irácké ofenzivy (Iran Chamber Society)

1983:

- 2. 2. až 9. 3. 1983, irácké letecké útoky na íránská naftová zařízení v Perském zálivu vyústily v obrovský unik nafty do Perského zálivu.
- 7. 2. až 16. 2 1983, ofenzíva u Al Amarah (jihovýchodně od Bagdádu). Íránci - šest íránských divizí Revolučních gard (200 000 fanatických bojovníků) postoupili směrem k dálnici Bagdád - Basra při pokusu odříznout tuto cestu od Al Amarah. Dostali se však nejdále do vzdálenosti 30 mil od Al Amarah, potom byli zastaveni a odraženi iráckým protiútokem. Iráčané prohlašují, že zničili 100 íránských tanků a zajali, nebo zabili mnoho tisíců íránských vojáků.
- duben až říjen 1983, opakované íránské ofenzívy. 10. - 17. dubna 1983 přináší ofenzíva v oblasti Ein Kosh jen minimální výsledky. Útoky západně od Dezfulu 11. až 14. dubna nepřinesly významné úspěchy. Íránci pak zahájili ofenzívu do severního Iráku (23. červenec). Úspěchy byly nepatrné. 30. července se íránská vojska ve velké ofenzívě opět pokusila prolomit iráckou linii západně od Dezfulu. Iráčané, kteří se urputně bránili, odrazili všechny íránské výpady a přešli do protiútoku, byli však znovu odraženi (6. - 12. srpna) fanatickým odporem iránských vojsk. Ztráty byly na obou stranách vysoké. Íránci posléze zahajují další ofenzívu v severním sektoru fronty a zacelují výběžek fronty, který předtím otevřeli íránští kurdští povstalci (20. října).
- 20. 7. 1983, Irák opět letecky napadá íránská naftová centra - zařízení naftového průmyslu. 
- Iráčané se stávají "mistry" v defenzivním boji - budují silné obrané body s hlubokými minovými poli a "zastříleným" dělostřelectvem, tanky zakopávají a využívají je jako dělostřelectva (Sověti poprvé využili tuto metodu u Kurska 1943).
 - Na konci roku je bilance ztrát hrozivá. Irák přišel o více než 60 000 mrtvých a Írán o 120 000 mrtvých, raněných bylo jistě o mnoho více. Někteří pozorovatelé usuzují, že Írán tuto opotřebovací válku brzo vyhraje.

1984:

- únor 1984, Íránci ostřelují Basru, Chanakin a Mandali, Iráčané zase ostřelují Dezful. 
- 11. 2. až 22. 2. 1984, obnovená íránská ofenzíva. Írán se pokusil rozšířit válečný konflikt dále do nitra Iráku a začal kombinovanou ofenzívu na severní a střední frontě (11. února). Irácké sdělovací prostředky tvrdily, že na střední frontě se irácká vojska opět přiblížila k dálnici Bagdád - Basra.  Íránci obnovili útoky (22. únor) na jihu, v bažinaté oblasti u Haur al Hawizeh, operací "Khaibar" směrem k Basře, s cílem jí obsadit. To se jim však nedaří, ale obsazují (16. března), na ropu bohaté, irácké Mendžuské ostrovy. Iráčané odrážejí útoky, avšak s těžkými ztrátami vojsk - Republikánských gard, kdy se mnozí elitní vojáci doslova obětovali za Saddáma. Irák v zoufalství použil jedovatý (hořčičný) plyn a rozvodnil oblast okolo Basry tím, že vypustil vodu z přehrad. Íránskou ofenzívu se podařilo zastavit (konsolidovat) jen za cenu obrovských lidských a materiálních ztrát. Irák oznámil, že Íránci ztratili během bojů 40 000 mužů a přiznal vlastní ztráty cca 9000 mužů. Někteří pozorovatelé tyto údaje zpochybnili a upozornili, že Irák musel utrpět výší ztráty, než přiznal. Irák také přišel o část svého území. Iráku se nepodařilo v protiofenzívě znovu dobýt oblast naftových ložisek na ostrově Majnoon. Během bitvy irácká letadla soustavně napadala íránská ropná zařízení v blízkosti ostrova Khargh.
- Za další rok bojů zaplatil (podle vojenských analytiků) Irák cca 250 000 mrtvých vojáků a Írán 300 000.

  

Následky použití iráckých chemických zbraní (Iran Chamber Society)

1985:

- V březnu Íránci startují ofenzívu v bažinách Haur al Hawizeh (v blízkosti soutoku Eufratu a Tigridu), aby obsadili silnici z Basry do Bagdádu. Cíle je dosaženo, avšak íránské jednotky nedokáží vydržet irácké protiútoky a jsou nuceny ustoupit zpět na výchozí pozice. V této bitvě, jedné z největších za celou válku, si obě strany přisuzují vítězství. Ztráty v této akci se odhadují na obou stranách na 25 000 mrtvých.
- Počátkem března znovu začíná "válka měst".
- 6. dubna je odsouhlaseno zastavení bojů, ale už 26. dubna je porušeno Irákem.
- 8. září se skromným úspěchem útočí Iránci v kurdské oblasti Rawandoz.
- Strategie obou válčících států se mimo jiné v tomto roce stále obrací více na útoky na civilní obyvatelstvo a průmyslová centra.

A "Válka tankerů" zuří dál... (Iran Chamber Society)

1986:

- 9. až 25. dubna Írán podniká tři ofenzívy, obsazuje oblast u jezera Darbandi Khan v provincii Sulejmania v Kurdistánu. 
- červenec 1986, dobytí poloostrova Faw. Překvapivá íránská ofenzíva totálně překvapí Iráčany. V čele ofenzívy postupují perfektně vycvičené diverzní skupiny, uplatňující taktiku infiltrace a za nimi postupuje pravidelná íránská armáda. Porážejí irácké síly na poloostrově a obsazují ho. Tato bitva signalizovala, že Irák (Saddám Husajn) nemůže vést válku s Íránem s "omezeným rozpočtem". Saddám Husajn slibuje osvobození poloostrova za "každou cenu", to se mu ale podaří až v květnu 1988.
- Podzim 1986. Změna irácké strategie. Saddám Husajn a irácké vedení Baas opustili převážně defenzivní strategii, kterou zaujímali od roku 1982 a zvolili průbojnější přístup k válce. Rozšířili armádu z 12 divizí na více než 40, převážně z řad univerzitních studentů získali dobrovolníky pro velmi početnou a rozšířenou Republikánskou gardu: Iráčané také začali agresivněji používat své letectvo - kladli výší důraz na spolupráci letectva s armádou při pozemních operacích.
- Obě bojující strany se potýkají se stejným problémem, a to je nedostatek taktické přípravy a výcviku mechanizovaných jednotek (hl. tanků), kdy mnohdy aby byly tyto prostředky aktivně využity k průlomu, byly raději "zakopány" a využity jako mobilní dělostřelectvo. Dále byl nedostatek opravárenských jednotek, které by v polních podmínkách dokázaly opravit poškozené stroje, nebo provést nezbytnou údržbu, a tak je posádky často pro banální poruchy opouštěly a nechaly napospas osudu. Navíc se projevila malá koordinace při bojových akcích pozemních jednotek, kdy mnohdy bojovala jen jedna jednotka (skupina jednotek), zatímco sousedící nebo záložní jednotky se do bojů vůbec nezapojily.
- Irák také buduje působivá obraná postavení po celé délce fronty, ale největší pozornost věnuje oblasti kolem Basry.

1987:

- 6. ledna zahajuje Írán mohutnou ofenzívu (Karbala pět), při níž má být obsazena Basra. Od 19. ledna podniká Írán další dvě ofenzívy a dostává se až na 10 km od Basry. Urputné boje si vyžádají těžké ztráty - Iráčané ztratili 20 000 a Íránci 65 000 mužů. Operace končí 26. února 1987.
- 9. dubna selhává pokus o atentát na Saddám Husajna.
- V dubnu obsazují Íránci a jejich kurdští spojenci strategické výšiny poblíž Sulejmanie a teké území kolem města Mawet a Qala Diza.
- 17. května irácké letadlo, patrně omylem, zaútočilo střelami Exocet na US fregatu Stark v Perském zálivu. Posádka lodi ztratila 37 mužů. Irák se za incident omluvil.
- 20. července Rada bezpečnosti OSN žádá zastavení bojů, avšak Írán odmítá, dokud OSN neurčí a neodsoudí agresora (Irák).

Záběr z jednání Donalda Rumsfelda a Saddáma Husajna (Iran Chamber Society)

1988:

- únor až srpen: "Válka měst". Irácký úder na íránská města střelami Scud způsobily značné škody. Íránská odveta stížená geografickými podmínkami a nedostatkem střel byla velmi omezená.
- leden, duben až srpen. Rok začíná malou íránskou ofensivou poblíž města Mawet. V pozdějších měsících Irák podniká řadu úspěšných ofenzív (oproti jiným letům jsou dobře plánovány a výrazně se zlepšila koordinace jednotlivých druhů vojsk) v oblastech Kurdistánu, kdy se stále jasněji ukazuje, že síla íránských ozbrojených sil je značně oslabena. Írán během těchto bojů utrpěl těžké ztráty na lidech a materiálu (Írán údajně přišel o třetinu zbraní a polovinu dělostřelectva), zatím co Irák měl jen lehké ztráty.
- Iráčané v polovině dubna (podle jiných zdrojů - až počátkem května) dobývají zpět v 36 hodinové bitvě poloostrov Faw za použití chemických zbraní - nervově paralitické a zpuchýřující. Operace byla z irácké strany dobře naplánovaná - útok probíhal jednak po souši, dále byl podpořen vzdušnými výsadky z vrtulníků + kombinovanou s obojživelným výsadkem do "boku" íránské obrany, dále byl podniknut protiútok z obleženého města. Byly podniknuty dělostřelecké útoky (přepady) na íránské dělostřelecké postavení a logistické cíle - uzly. 23. května podnikají Iráčané útoky na severu, ve středu a na jihu země, opět za použití chemických zbraní. Jejich nasazením si Irák "otevřel" frontu a obsadil - Shalamche, Mehran, Mendžunské ostrovy, Mawet a další oblasti.
- 3. července křižník US Vincennes, operující v Perském zálivu, si spletl civilní íránské dopravní letadlo s útočným letounem a sestřelil jej, zabilo se všech 290 cestujících a posádka. USA nabídla zaplatit kompenzaci rodinám obětí.
- V srpnu odchází k íránské reorganizaci oddílů revolučních gard, které jsou převedeny pod armádní velení a mluvčího "majlis" (parlamentu) Rafsandžáního, Ajatolláha Chomejní ho jmenoval nejvyšším vojenským velitelem.
- V polovině roku jsou obě země vyčerpané, zejména Írán, který akceptuje usnesení Rady bezpečnosti OSN z 18. července o ukončení nepřátelství, ale odmítá jednat přímo z Irákem, jenž koncem července vede další ofenzívy na všech frontách - kromě severu jsou všude úspěšné. Počátkem srpna vyšetřovatelé OSN zjišťují, že Irák na jaře a v létě použil velké množství chemických bojových látek.
- 8. srpna Irák odvolává požadavek na přímé rozhovory s Íránem a 20. srpna vstupuje v platnost příměří. Ajatolláh Chomejní to přirovnává k "pozření jedu", avšak série porážek spolu se stoupající únavou přinutily Írán k míru. Jistým faktorem vedoucím k míru byla také možnost, že by Irák mohl zaútočit na íránská města chemickými hlavicemi - viz "Válka měst".
 

Přístav Chorramšahr byl iráckým bombardováním kompletně zničen (Iran Chamber Society)

Tím končí osmiletá válka, která se do historie zapsala jako jedna z nejkrvavějších, kdy se opakovaly "hrůzné výjevy" ze západní fronty v první světové válce. Celý koflikt se až nápadně podobal právě první světové válce a jejím bitvám:  na Marně - počáteční irácký nástup. Ypres 1915-18 a Somma 1916, Verdun 1916 - střední období, které bylo ve "znamení" íránského odporu a obrovského vyčerpaní na obou stranách, kdy se obě strany uchýlily k použití chemických látek. Pak dále: Piava - boje v severních oblastech, německá jarní ofenzíva r. 1918 - kterou bych přirovnal právě k iráckému vzestupu posledního roku.

Ztráty, které obě strany utrpěly během konfliktu jsou vysoce nejisté. V obou státech vládly režimy, které si nepřály publikovat tyto pro ně ožehavé údaje, navíc se až tak světová media (naše zpravodajství v té době, pokud si dobře vzpomínám, se zajímalo o tento konflikt jen okrajově) nezajímala o to, co se odehrává na jednotlivých frontách, jejich zájem byl v prvé řadě upřen na "Válku měst" a "Lodní - Válku tankerů z let 84-88". Podle různých odhadů zemřelo, nebo bylo těžce zmrzačeno 1 500 000 vojáků, kdy více obětí bylo na straně Íránu. Konflikt se velmi citelně dotkl civilního obyvatelstva, hlavně Íránců, kteří v důsledku bombardování opouštěli své domovy. Z Iráku se v důsledku války stala vojenská velmoc Středního východu, pouze Izrael měl v té době vyšší vojenskou "sílu".

Autor : Germanicus 🕔10.08.2003 📕41.082

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře