1. punská válka VII

Autor : Radim Kapavík / kapa 🕔14.06.2006 📕10.040

Důsledky války, závěr

Římané následně nově uspořádali Sicílii. Území Syrakús jako věrného římského spojence bylo rozšířeno a jeho nezávislost opět potvrzena. Messana a několik dalších měst získalo status římského spojence, avšak zbytek Sicílie se stal první římskou provincií, spravovanou každoročně vysílaným quaestorem, platící každoročně určené poplatky (částečně v naturáliích) a cla za námořní obchod. Došlo tedy k zásadní změně ve způsobu, jakým si Římané zaručovali nadvládu nad získaným územím - zatímco dosud se tak dělo prostřednictvím "spojeneckých" svazků, kdy se dobytá města a jejich území stávala oficiálně římskými spojenci (ačkoliv v praxi byla některá více a některá méně Římu podřízena; přesto si zachovávala různý stupeň autonomie), nyní vzniká provincie, která je naopak zcela oficiálně podřízena římským úřadům a platí mu, jak už výše zmíněno, pravidelně poplatky. Konkrétně Sicílie, známá Římanům díky svému tvaru jako Triquerta, každoročně Římu odváděla desetinu sklizně pšenice a ječmene (celkem ročně asi 30 000 000 litrů), k čemuž si navíc Řím vyhrazoval právo získat v případě potřeby druhou desetinu sicilské produkce nuceným výkupem za senátem stanovené ceny (od roku 73 př. n. l. bylo uzákoněno, že se tak bude dít každoročně). Krom toho byly na provincii uvaleny i daně z vína, oliv, ovoce, zeleniny, píce. Římská správa také prováděla nucené výkupy surovin pro vlastní potřebu. Zbytek sklizně bylo možno vyvážet jinam než do Itálie pouze na zvláštní povolení senátu. Sicílie se tím stává v pravém slova smyslu obilnicí Říma. Na všechny produkty procházející sicilskými přístavy byla uvalena daň ve výši 5 %. Krom toho si obyvatelé Sicílie museli dále ze svých vlastních zdrojů financovat běžné potřeby, jako jsou veřejné budovy, zásobování vodou, náboženské potřeby, svátky a hry atd., stejně jako poskytovat posádky na lodě chránící sicilské pobřeží, což v praxi znamenalo další daně, které každý obyvatel platil místní samosprávě.

V Karthágu následovala krize - dlouho zadržovaný žold způsobil mezi kartáginskými vojáky pochopitelně neklid a když ani více než rok po skončení války nebylo vyčerpané Karthágo schopno je vyplatit (za což mohly nejen reparace placené Římu, ale i vnitřní mocenský boj ve vedení státu), vypukla vzpoura. K té se ihned přidaly stejně nespokojené libyjské kmeny a vypukla válka zvaná žoldnéřská, která byla podle pramenů mimořádná svou krutostí, a to oboustranně. Karthágo se vzchopilo k boji a i za pomoci Hamilkara, který se po první punské válce stáhl do ústraní, znechucen kartáginskou politikou, nakonec vzbouřence po třech letech bojů roku 237 př.n.l. porazilo. Toho, že Kartáginci v nouzi stáhli svou posádku z ostrova Sardinie využili Římané a Sardinii obsadili (za záminku jim sloužil fakt, že Kartáginci nebyli během žoldnéřské války schopni splácet stanovené reparace).

Ačkoliv je dnes, po tak dlouhé době a s tak málo prameny k dispozici, těžké postihnout přesně důvody římského vítězství, zdá se nepochybné, že Římané zvítězili především kvůli vytrvalosti a neústupnosti, s jakou čelili všem pohromám, které na ně během dlouhé vyčerpávající války dolehly. Ani v nejtěžších okamžicích je nenapadlo byť jen uvažovat o uzavření míru jinak než kapitulací nepřítele. Dokázali vybudovat svou první flotilu v dějinách, a několikrát s ní Kartágince porazit; když se Štěstěna obrátila a jejich flotila byla opakovaně zničena, neustoupili a vždy začali se stavbou nové. Římané přišli během bojů celkově o 700 pětiveslic, Kartáginci o 500. Přesto nakonec dovedli válku do vítězného konce Římané právě na moři, které bylo původně kartáginskou doménou. Tím, více než čímkoliv jiným, dokázali, že se stali vedoucí mocností v západním Středomoří. Tuto pozici si vybojovali v téměř 24 let trvající válce s národem, který dosud západní Středomoří ovládal, v největší válce, jakou dosud obě velmoci poznaly. Paradoxem je, že válka, která v jistém slova smyslu rozhodla o osudu Středomoří na dlouhá staletí, začala víceméně omylem. Není však pochyb, že k souboji mezi dvěma velmocemi, Karthágem a Římem, dříve či později muselo dojít.

Prameny:
Polybios (online verze např. http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Polybius/home.html)
www.kleio.cz
www.roman-empire.net
www.barca.fsnet.co.uk
Autor : Radim Kapavík / kapa 🕔14.06.2006 📕10.040

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře