1. punská válka III

Autor : Radim Kapavík / kapa 🕔14.06.2006 📕12.205

Válka na moři (260 př.n.l. - 257 př.n.l.)

Senát zadal stavbu 20 trirém (trojveslic - lodí s třemi řadami vesel nad sebou, přičemž každé veslo bylo ovládáno jedním veslařem) a 100 quinquerém (pětiveslic - také tři řady vesel nad sebou; dvě horní vesla obsluhovali dva veslaři a zbývající jeden, celkem tedy pět veslařů na jeden "sloupec" vesel, odtud název). Jako model pro quinquerému (pětiveslice se v Itálii vůbec nepoužívaly) jim údajně posloužila jedna kartáginská loď uvízlá na mělčině a celá flotila byla prý postavena za pouhé dva měsíce! Je to jeden ze slavných okamžiků římských dějin, ukázka nezlomné vůle a energie, která přispěla k tomu, že Řím se stal pánem světa. Během oněch dvou měsíců, kdy se stavěly lodě, vycvičili Římané 30 000 italických veslařů na jakýchsi pozemních trenažérech. Počty vesel a posádek starověkých lodí jsou dnes poněkud nejasné, nicméně nejpravděpodobnější verze zní, že římská (stejně jako kartáginská) quinqueréma měla celkem 162 vesel ovládaných 270 veslaři (54 x 2 + 54 x 2 + 54 x 1 = 270). Loď tak měla celkovou posádku čítající asi 300 námořníků (zbylých třicet mužů zastávalo pomocné funkce od bubeníka přes plachtaře až po obsluhu palubních zbraní - katapultů a praků).

Na jaře roku 260 př.n.l. byla flotila spuštěna na vodu a vyrazila podél pobřeží Itálie k Sicílii. Když se úřadu ujímali noví konsulové, bylo určeno, aby se Gnaeus Cornelius Scipio jako první konsul ujal velení jádra námořnictva, zatímco druhý konsul Gaius Duilius, tzv. homo novus, tedy plebej nepatřící k tradičním aristokratickým římským rodům, měl velet pozemním silám (Římané pravděpodobně opět sbírali v Itálii konsulskou armádu). Scipio se vydal se 17 loděmi do Messany, aby připravil příjezd zbytku flotily, a pak odplul k soustroví Lipari, které chtěl obsadit (donesla se k němu totiž zpráva, že místní jsou ochotni přejít na stranu Římanů). Ve snaze zajistit si tuto strategicky významnou základnu, vydal se Gn. Cornelius Scipio bez dostatečného zajištění na sever. Kartaginci se však o jeho záměru dozvěděli (možná šlo vše od počátku podle jejich plánu) a ze své základny Panormos vyslali 20 lodí, aby mu v něm zabránili. Dopluli v noci a zastihli 12 římských lodí v přístavu zcela nepřipravených. Římané v panice opustili plavidla i svého velitele, který plavidla opustit nestihl (a nebo nechtěl) a byl zajat. Po tomto neúspěšném vystoupení získal Gn. Cornelius Scipio nelichotivé cognomen Asina - Osel. Následně se vydal kartáginský admirál Hannibal Gisco s 50 veslicemi k italskému pobřeží, aby získal přehled o situaci a poloze očekávané římské flotily. Když obeplouval jakýsi mys, nečekaně vplul přímo do středu římské mnohem početnější flotily. Po krátkém střetu prorazil a unikl (Polybius tvrdí, že při tom ztratil většinu svých lodí; je ovšem dost dobře možné, že to není pravda a Hannibal mohl z nečekaného střetu se silným, ale nezkušeným protivníkem vyváznout bez vážných ztrát). Každopádně i římská flotila se úspěšně přeplavila na Sicílii, a když se Římané dozvěděli, co se stalo s jejich prvním konsulem a jeho oddílem, povolali do čela flotily druhého konsula Gaia Duilia (velení nad legiemi se tak ujali vojenští tribuni).

Římané si uvědomili, že stojí proti pánům moří, jejichž námořnickému umění se zapřísáhlí suchozemci jako oni nemohou vyrovnat - převahu měli naopak v armádě pozemní. Ve starověku byl pěší boj na lodích běžnou záležitostí - nepřátelské lodě se v bitvě často dostaly boky k sobě a posádky se pak utkaly v boji muže proti muži, jehož výsledkem bylo zpravidla zajetí jedné z lodí. Římané, kteří neměli s námořním bojem zkušenosti, se však jen těžko mohli Kartagincům rovnat ve schopnosti manévrovat a dostat se k nepřátelské lodi z výhodné pozice. Přišli proto se slavným speciálním vynálezem, který přezdívali corvus - havran. Šlo o 11 metrů dlouhý a 1,2 metrů široký dřevěný můstek připevněný otočným čepem k palubě lodi na jednom konci, kdežto druhý konec s dlouhým železným bodcem se tyčil vzhůru, připevněný přes kladku na laně. Taktické použití bylo zjevné - Římané se v boji snažili svou loď dostat dostatečně blízko nepřátelské a pak uvolnili corvus, který dopadl na palubu nepřátelské lodi a železným bodcem se v ní zahákl, čímž usnadnil Římanům přechod na její palubu. Měl po obou stranách dřevěnou zídku ve výši kolen, o niž si římští vojáci při překonávání jedenáctimetrové vzdálenosti opřeli štíty, které je v tom případě chránily až po obličej. Každé lodi bylo kromě 300 námořníků přiděleno 120 vojáků pravděpodobně klasicky vyzbrojených (v případě první flotily to činí 12 000 mužů, zhruba tři římské legie bez pomocných sborů - spojenci namísto nich poskytli veslařské posádky lodí v mnohem větším množství). Corvus měl však jednu velkou nevýhodu - činil loď na moři značně nestabilní.

Hannibal se po svém setkání s římskou flotilou vrátil k sicilskému pobřeží pro posily a se 130 loděmi začal plenit severní pobřeží Sicílie západně od Messany, snaže se tak vyprovokovat římské loďstvo ke střetu, v němž (nikoliv neprávem) věřil v jistý úspěch. Římská flotila se skutečně dostavila a překvapila ho svojí novou zbraní. V bitvě u Mylae Římané lépe manévrující kartáginské lodě s mnohem zkušenějšími posádkami zaskočili (Polybius tvrdí, že Kartaginci Římany silně podcenili a vrhli se na ně, aniž by udržovali sestavu, "jako na kořist, která jim už patří"; následně bylo prvních třicet jejich lodí Římany po krátkém boji zajato, zatímco ostatní se pokusily římskou sestavu objet a napadnout z boku a zezadu, kde si ovšem nevedly o nic lépe, a tak nakonec utekly). Římané tak dosáhli svého prvního námořního vítězství v historii - zajali 31, potopili 14 a vyřadili dalších 5 nepřátelských lodí, sám Hannibal musel uniknout na malém člunu. Gaius Duilius dal na Foru Romanu lodní zobce - rostra - upevnit na sloup (columna rostrata nebo tzv. Duiliův sloup) s nápisem „in altod marid pugnandod cepet" („získáno v boji na širém moři") a slavil první námořní triumf v římské historii.

Na Sicílii mezitím pokračoval římský postup směrem k západnímu pobřeží - Římané na poslední chvíli osvobodili svoji posádku obleženou v Segestě; kartáginský velitel Hamilkar dal vybudovat přístav Drepanon (Drepana) a přestěhoval do něho všechny obyvatele blízkého města Eryx. Součástí kartáginské strategie totiž bylo vyhýbat se přímým střetům s římskou armádou, držet opevněné body - přístavy a zůstat pánem moře; byla to strategie v tomto období poměrně úspěšná.

Římané se roku 259 př.n.l. pokusili přenést boje na Sardinii a Korsiku, ostrovy v kartáginských rukou. Zatímco druhý konsul Gaius Aquilius Florus operoval s armádami na Sicílii, jeho kolega Lucius Cornelius Scipio vpadl s novou armádou na Korsiku, dobyl město Aleria a zmocnil se celého jižního pobřeží. Celková bilance tohoto roku byla však pro Řím spíše nepříznivá - Kartaginci se na Sicílii opět zmocnili části území (podle Polybia byli Římané a jejich spojenci někdy v této době nečekaně napadeni Hamilkarovou armádou, zatímco opouštěli tábor, a 4 000 jich bylo během střetu pobito). Válka přešla ve svého druhu poziční boje, v nekonečnou sérii obléhání.

Boje s Kartaginci a domorodými Korsy trvaly na Korsice i během následujícího roku - kartáginským silám velel Hamilkar, římskou armádu převzal první konsul Aulus Atinius Calatinus. Druhý konsul Gaius Sulpicius Paterculus se ujal velení římské námořní flotily a římské armádě na Sicílii velel dál Gaius Aquilius Florus, konsul z předešlého roku, nyní tedy jako proconsul. Během roku 258 př.n.l. si počínal poměrně úspěšně - když přitáhl před Panormos a nabídl Kartagincům bitvu, nepochodil. Přesunul se tedy zpět na východ a s Hierónovou pomocí znovu dobyl Hennu a Camarinu, získal též Mytistratos (město s dosud nejasnou polohou, pravděpodobně na pobřeží severně od Henny) a několik dalších méně významných obcí, čímž Římané zpacifikovali svoji (východní) část Sicílie. Římské loďstvo pod velením druhého konsula navíc porazilo kartáginskou flotilu u Sulci (jihozápad Sardinie) a Hannibal Gisco byl ukřižován (podle některých pramenů vlastními vojáky). Následný útok na Sardinii se však Římanům nezdařil.

Roku 257 př.n.l. se Římané definitivně vzdali pokusů dobýt Sardinii. Římské loďstvo pod velením prvního konsula Gaia Atilia Regula (druhý konsul Gnaeus Cornelius Blasio se pravděpodobně ujal velení vojsk na Sicílii) bylo zakotveno na pevnině u Tyndaru (nedaleko místa prvního římského námořního triumfu - Mylae), když byl spatřen nepřítel proplouvající v dálce. G. Atilius Regulus nařídil svým mužům okamžitě vyrazit proti Kartagincům. Ve spěchu se ale prvních deset lodí (včetně konsulovy) dostalo příliš dopředu, a když to Kartaginci spatřili, nenechali si ujít takovou příležitost a vrhli se proti nim. Obklíčili je a podle Polybia potopili všechny lodě kromě konsulovy, která jen taktak unikla. Mezitím se přiblížil zbytek římské flotily a střetl se s Kartaginci (kteří nyní pravděpodobně nebyli ve formaci). Ve střetu potopili 8 a zajali 10 kartáginských veslic a uštědřili tak Kartagincům už třetí porážku na moři v této válce (ačkoliv tentokrát se zřejmě nejednalo o rozhodné římské vítězství). G. Atilius Regulus navíc se svým loďstvem vyplenil Melitu, dnešní Maltu, ostrov na jih od Sicílie. V Římě pak oslavil námořní triumf, zatímco jeho soupeř Hannó Starší byl odvolán zpět do Kartága.

Boje na Sicílii však uvázly na mrtvém bodě a Římané měli v poli 50 000 mužů jenom proto, aby udrželi, co získali. Vzhledem k tomu, že nyní již se dokázali Kartagincům úspěšně postavit i na moři, rozhodli se přenést bojové operace přímo do Afriky. Bylo by to pro ně velmi výhodné, neboť africké území ovládané Kartágem bylo obýváno podmaněnými národy, které neměly ke svým vládcům zrovna vřelý vztah, a bylo prakticky jisté, že minimálně část z nich využije situace a proti Kartágu povstane. Kartaginci si toho byli vědomi, a tak bylo jisté, že se schyluje k dalšímu, zatím nejdůležitějšímu střetnutí na moři, neboť Kartágo potřebovalo Římany odrazit ještě před tím, než se vylodí.

Prameny:
Polybios (online verze např. http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Polybius/home.html)
www.kleio.cz
www.roman-empire.net
www.barca.fsnet.co.uk
Autor : Radim Kapavík / kapa 🕔14.06.2006 📕12.205

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře