Záznam Postupimské konference - 11.díl

Autor : Jan Flieger / Dav 🕔09.02.2006 📕6.933

Seriál

  1. Záznam Postupimské konference - 01.díl
  2. Záznam Postupimské konference - 02.díl
  3. Záznam Postupimské konference - 03.díl
  4. Záznam Postupimské konference - 04.díl
  5. Záznam Postupimské konference - 05.díl
  6. Záznam Postupimské konference - 06.díl
  7. Záznam Postupimské konference - 07.díl
  8. Záznam Postupimské konference - 08.díl
  9. Záznam Postupimské konference - 09.díl
  10. Záznam Postupimské konference - 10.díl
  11. Záznam Postupimské konference - 11.díl
  12. Záznam Postupimské konference - 12.díl
  13. Záznam Postupimské konference - 13.díl

Podobné články

Další články autora

Postupimská konference vedoucích představitelů tří velmocí

(Dokumentární záznam sovětské delegace)

Jedenácté zasedání - 31. července 1945

Truman: Zprávu o včerejší schůzce ministrů zahraničních věcí přednese pan Bevin.

Bevin: Navrhuji, abychom nepřednášeli zvláštní zprávu, protože téměř všechny otázky včerejšího zasedání ministrů zahraničních věcí byly zařazeny na program dnešní schůzky „velké trojky“.

(Bevinův návrh je přijat.)

Truman: Prvním bodem našeho programu je návrh USA na německé reparace, západní hranice Polska a na přijímání do Organizace spojených národů. Pan Byrnes nás nyní bude o těchto návrzích informovat.

Byrnes: Naše návrhy na reparace byly předloženy jako součást celkových návrhů týkajících se tří sporných otázek. Jsou to: otázka reparací, otázka západních hranic Polska a otázka přijímání do Organizace spojených národů. Všechny tyto tři otázky vzájemně souvisí. Delegace USA prohlásila na schůzce ministrů zahraničních věcí, že v otázce západních hranic Polska a přijímání do Organizace spojených národů učiní ústupky, dohodneme-li se o všech třech otázkách.

Stalin: To jsou různé otázky, které vzájemně nesouvisí.

Byrnes: Je pravda, že jsou to různé otázky, avšak zabývali jsme se jimi dva týdny a nedokázali jsme se o nich dohodnout. Delegace USA předložila návrhy na všechny tři tyto otázky v naději, že dospějeme k dohodě. Prohlašujeme zde však znovu, že neučiníme ústupek v otázce polských hranic, nebude-li dosaženo dohody o obou dalších otázkách.
Naše návrhy týkající se reparací, jež byly projednány na včerejší schůzce ministrů, stanovily, že 25 % investičního zařízení Porúří, jehož není zapotřebí pro mírové hospodářství, bude odevzdáno Sovětskému svazu výměnou za potraviny, uhlí, zinek, draslík, naftové výrobky, dřevo, atd. ze sovětského pásma. Mimoto jsme navrhovali, aby 15 % tohoto investičního zařízení nepotřebného pro mírové hospodářství bylo z Porúří předáno Sovětskému svazu bez jakékoli náhrady nebo výměny.
Britská delegace ve včerejší diskusi prohlásila, že nemůže souhlasit s tím, aby všechno bylo konfiskováno pouze v Porúří, ale že by mohla souhlasit s konfiskací zařízení pro Sovětský svaz ze všech západních pásem. Dohodli jsme se, že britské a americké návrhy se navzájem liší pouze počtem procent a že, budou-li procenta rozdělena do všech tří západních okupačních pásem, je třeba snížit je na polovinu toho, co bylo stanoveno pro Porúří, tedy místo 25 % —12,5 % a místo 15 %— 7,5 %.
Sovětská delegace s tímto návrhem nesouhlasila, ale americká a britská delegace se domnívaly, že to bude z administrativního hlediska mnohem jednodušší. Domnívali jsme se rovněž, že využití zdrojů ze všech tří západních pásem by bylo mnohem výhodnější i pro Sovětský svaz.

Stalin: Pokládáme rovněž za správné nekonfiskovat pouze z Porúří, ale ze všech západních pásem.

Byrnes: Získáte tím větší možnost výběru zařízení, protože toto zařízení může pocházet z amerického, britského i francouzského pásma.
Ministři zahraničních věcí navrhli dohodnout se, kdo bude rozhodovat o tom, které zařízení není potřebné pro mírové hospodářství a kterého tedy lze použít na reparace. Sovětská delegace vyslovila názor, že by bylo třeba přesně uvést, podle čeho se bude určovat množství a charakter průmyslového zařízení, které není nezbytné pro mírové hospodářství a jehož tedy lze použít na reparace. Navrhl jsem, aby o tom rozhodovala Kontrolní rada podle směrnic spojenecké reparační komise a aby definitivní rozhodnutí vynesl vrchní velitel pásma, z něhož by zařízení pocházelo. Navrhl jsem, aby o tom rozhodovala Kontrolní rada, neboť v ní jsou zastoupeny všechny čtyři velmoci a je to administrativní orgán s výkonnými funkcemi, zatímco reparační komise je orgán zabývající se přípravou všeobecné reparační politiky.
Zopakuji zde návrh, který jsem přednesl včera: konfiskace investičního zařízení by měla být dokončena během dvou let a dodávky Sovětskému svazu výměnou za dodávky z jeho okupačního pásma mají trvat pět let. Navrhl jsem rovněž, aby reparační nároky jiných zemí byly uspokojovány ze západních okupačních pásem.
Dalšími dvěma otázkami, o nichž jsem hovořil a které jsou v našich návrzích zahrnuty do jednoho celku, jsou západní hranice Polska a přijímáni do Organizace spojených národů. Souhlasíme s řešením těchto otázek, pokud bude dosaženo dohody také o hlavní otázce — o otázce reparací.
Podle našeho návrhu na polské západní hranice by polská vláda měla mít právo vytvořit si vlastní správu na celém území, které Poláci žádali.
Pokud jde o přijímání do Organizace spojených národů, vzali jsme své návrhy před 3 dny zpět. Nyní však k této otázce znovu předkládáme návrh, o němž doufáme, že bude Sovětskému svazu vyhovovat.
Návrh, který jsme projednali před čtyřmi dny, zněl: „Tři vlády, každá zvlášť, souhlasí s tím, že v nejbližší době projednají otázku navázání diplomatických styků s Finskem, Rumunskem, Bulharskem a Má ďarskem.“ Britská delegace prohlásila, že je to pro ni nepřijatelné, jelikož britská vláda nemůže souhlasit s navázáním plných diph matických styků se zeměmi, s nimiž dosud trvá válečný stav. Šéf sovětské vlády se tehdy otázal, je-li britská vláda ochotna uznat vlády uvedených zemí plně nebo částečně. Proto nyní předkládám návrh v této úpravě:
Tři vlády, každá zvlášť, souhlasí s tím, že v nejbližší době projednají podle podmínek, které budou v té době existovat, otázku navázání diplomatických styků s Finskem, Rumunskem, Bulharskem a Maďarskem v rozsahu, jaký bude možný ještě před uzavřením mírových smluv s těmito zeměmi.
Doufám, že naši sovětští i britští přátelé budou ochotni přijmout náš návrh v této úpravě.

Stalin: Nemám v zásadě proti této úpravě námitky.

Byrnes: Navrhli jsme rovněž doplnit další bod — o tom, že si tři vlády přejí, aby vzhledem k ukončení války v Evropě mohli představitelé spojeneckého tisku informovat svět naprosto svobodně o událostech v Bulharsku, Rumunsku, Maďarsku a Finsku. Je to téměř stejná úprava, s níž jsme souhlasili, když šlo o Polsko.

Stalin: To lze přijmout, ovšem bylo by třeba pozměnit úpravu — místo „tři vlády si přejí“ uvést „tři vlády nepochybují o tom, že...“ atd.

Byrnes: Pro USA je to přijatelné. Mám za to, že bychom měli tento dokument schválit v jeho nynější podobě.

Předložili jsme tři návrhy a upřímně doufám, že zde budou všechny přijaty.

Stalin: Máme určité návrhy na reparace.

(Poté jsou předneseny další návrhy sovětské delegace k otázce německých reparací:

„1. Reparace vybírá každá vláda ve svém okupačním pásmu. Mají dvě formy: jednorázové konfiskáty z národního majetku Německa [zařízení, materiál], které mají být provedeny do dvou let po kapitulaci, a každoroční dodávky zboží z běžné produkce, které mají trvat 10 let po kapitulaci.

2. Cílem reparací je přispět k co nejrychlejší obnově hospodářství zemí, které utrpěly německou okupací, s přihlédnutím k nutnosti vše stranně omezit vojenský potenciál Německa.

3. SSSR obdrží kromě reparací z vlastního pásma navíc ze západních pásem:

a)  15 % kompletního a použitelného průmyslového investičního zařízení — především z hutnictví, chemie a strojírenství —, které podle rozhodnutí Kontrolní rady pro Německo a podle zprávy reparační komise spadá v západních pásmech do reparací; toto zařízení bude Sovětskému svazu předáno výměnou za adekvátní množství potravin, uhlí, draslíku, dříví, keramických výrobků a naftových výrobků, dodávané po dobu 5 let.

b)  10 % základního průmyslového zařízení ze západních pásem v rámci reparací, bez jakékoli náhrady nebo výměny.

Rozsah zařízení a množství materiálů, jež mají být ze západních pásem konfiskovány na reparace, je třeba stanovit nejpozději do 3 měsíců.

4. Kromě toho SSSR získává ve formě reparací:

a)  akcie průmyslových a dopravních podniků v západních pásmech v hodnotě 500 miliónů dolarů;

b)  30 % zahraničních investic Německa;

c)  30 % německého zlata, které bylo dáno k dispozici Spojencům.

5. SSSR se ujímá urovnání reparačních nároků Polska ze svého reparačního podílu. USA a Velká Británie učiní totéž vůči Francii, Jugoslávii, Československu, Belgii, Holandsku a Norsku.“)

Stalin: Pan Byrnes zde navrhoval, aby všechny tyto tři otázky byly zahrnuty do jednoho celku. Chápu jeho hledisko: navrhuje taktiku, kterou pokládá za účelnou. Každá delegace má právo takové návrhy předkládat, ale sovětská delegace bude nezávisle na tom hlasovat o každé z těchto otázek zvlášť.
Sovětská delegace již své návrhy předložila. Hlavní otázka, která vyvolává spory, je otázka německých reparací. Objasnili jsme zde své úvahy. Pravděpodobně jste si všimli, že sovětská delegace se přiklonila k návrhu americké delegace, protože odmítla uvést určité cifry a množství a přešla na procenta.
Rád bych se poněkud odchýlil od hlavního tématu a zmínil se o konfiskátech, jež Angličané zabrali v sovětském okupačním pásmu ještě dříve, než toto pásmo obsadila sovětská vojska. Mám na mysli vývoz zboží a zařízení. Sovětské vojenské velitelství má kromě toho záznam o tom, že americké úřady odvezly z téhož území 11 000 vagónů. Nevím, co s tímto majetkem. Má být vrácen Sovětskému svazu, nebo má být kompenzován jinou formou? Američané a Angličané v každém případě odvážejí zařízení nejen ze svých pásem, ale odvezli je i ze sovětského pásma, zatímco my jsme z vašich pásem neodvezli ani jediný vagón a nezabrali jsme žádné zařízení ze závodů. Američané slíbili, že to neučiní, ale učinili to.
A nyní k jádru věci. Myslím, že máme možnost dohodnout se o německých reparacích. Jaké jsou hlavní body amerického plánu? Za prvé — každý čerpá reparace ze svého okupačního pásma. Souhlasíme. Za druhé — zařízení bude konfiskováno nejen z Porúří, ale ze všech západních pásem. Tento druhý návrh jsme přijali. Za třetí — část reparací čerpaných ze západních pásem má být uhrazena během 5 let protihodnotou ze sovětského pásma. Za čtvrté — Kontrolní rada určuje výši dodávek ze západních pásem. To je rovněž přijatelné.
V čem je nyní rozpor? Zajímá nás otázka termínů, otázka, kdy bude ukončen výpočet reparací. O tom se americký návrh nezmiňuje. Chtěli bychom určit lhůtu tří měsíců.

Byrnes: Otázku termínů je třeba dohodnout.

Stalin: Mám na mysli termín určení reparací. Je třeba nějaký termín navrhnout. Navrhujeme tři měsíce. Stačí to?

Truman: Podle mého názoru to stačí.

Attlee: To je krátký termín. Musím o tom trochu přemýšlet.

Stalin: Zamyslet se není samozřejmě nikdy na škodu. Dejme tomu tři, čtyři nebo pět měsíců — jen aby byla stanovena lhůta.

Attlee: Navrhuji šest měsíců.

Stalin: Dobře, souhlasím.
Zbývá percentuální výše dodávek. Také o tom se můžeme dohodnout. Procento sem, procento tam, to na věci nic nemění. Doufám, že Angličané i Američané nám při určování procent vyjdou vstříc. Ztratili jsme v této válce mnoho, strašně mnoho zařízení. Alespoň dvacetinu by bylo třeba nahradit. Předpokládám, že pan Attlee bude náš návrh podporovat.

Attlee: Ne, nemohu.

Stalin: Zapřemýšlejte si a podpořte nás.

Attlee: Přemýšlel jsem o tom včera celý den. (Smích.)

Stalin: Co teď? Myslím, že bychom měli dospět v této otázce k dohodě.

Bevin: Sovětský dokument neobsahuje slova, jichž jsem použil včera: „Zařízení, které není potřebné pro mírové hospodářství.

(Sovětská delegace znovu přednáší odpovídající část svých návrhů na reparace.)

Bevin: Navrhuji, abyste přijali tuto mou formulaci, která naprosto přesně vystihuje, co mám na mysli.

Stalin: V čem spočívá?

Bevin: Kontrolní rada musí nejprve určit, jaké množství zařízení je třeba ponechat pro mírové hospodářství Německa.

Stalin: To je jedno a totéž.

Bevin: Přijímáte tedy moji formulaci?

Stalin: Jaký je v tom rozdíl?

Bevin: Velký. Nechci, aby pak docházelo k nedorozuměním. Váš text je možné chápat i jinak — jako 15 % veškerého zařízení.

Stalin: Ne, máme na mysli 15 % zařízení spadajícího do reparací, tedy zařízení, jehož není zapotřebí k udržování mírového hospodářství Německa.

Bevin: Navrhoval bych uvést to v dokumentu, aby bylo všechno naprosto jasné.

Stalin: Co je na tom nejasného? Kontrolní rada určuje, které zařízení je pro německé mírové hospodářství nezbytné. To, co zbývá, pak tvoří celkový objem reparací.

Byrnes: V naší úpravě vyjadřuje tato formulace jednotný názor britské i americké delegace.

Stalin: Co navrhujete?

Byrnes: Množství průmyslového zařízení, které není potřebné pro mírové hospodářství a jehož lze proto použít na reparace, určuje Kontrolní rada podle pokynů spojenecké reparační komise a definitivně je schvaluje vrchní velitel pásma, z něhož bude toto zařízení pocházet.

Stalin: Nemám námitky.

Byrnes: Zbývá tedy jediná nevyřešená otázka — otázka procent. Požadujete 15 % a 10 % místo 12,5 a 7,5 %.

Stalin: Ano.

Byrnes: Kromě toho však chcete získat ve formě reparací 500 miliónů dolarů akcií průmyslových podniků ležících v západních pásmech, 30 % zahraničních investic Německa a 30 % německého zlata, jež bylo dáno k dispozici Spojencům. Pokud znám názor našeho štábu, mohu říci, že určitá část zlata dříve patřila jiným zemím.Bylo by nespravedlivé odmítnout jejich nároky.

Stalin: To se týká německého zlata.

Byrnes: Podle našich informací německé zlato neexistuje, protože všechno toto zlato Němci ukořistili za války. Musíme je vrátit zemím, jimž dříve patřilo. Trvá-li sovětská delegace na tom, že Sovětský svaz musí navíc k uvedeným procentům dostat 500 miliónů dolarů akcií průmyslových podniků, jak to uvádějí sovětské návrhy, 30 % zahraničních investic Německa a 30 % zlata, je třeba tuto otázku projednat.

Stalin: Rádi bychom to dostali, bude-li to možné.

Byrnes: Co rozumíte zahraničními investicemi Německa?

Stalin: Investice, které Němci měli v jiných zemích, včetně Ameriky.

Byrnes: Investice v Americe jsme blokovali a bude zapotřebí vydal zvláštní zákon, aby bylo možno o tyto fondy usilovat. Dejme tomu, že to Kongres již učinil.  Nepochybuji o tom, že si na tyto fondy budou činit nároky i uprchlíci, kteří žijí v Americe. Tato otázka vyžaduje právní řešení.
Kromě toho jsem přesvědčen, že měli-li Němci určité investice v zemích Latinské Ameriky, budou si vlády těchto zemí na ně činit nárok.

Stalin: To je možné.

Bevin: Včera jsme se dohodli, že by Francie měla být zastoupena v reparační komisi, aby se mohla účastnit rozhodování o tom, které zařízení má být zařazeno mezi reparace. Chtěl bych, aby Francie byla přijata za člena této komise.

Stalin: Nemám námitky.

Bevin: Pokud jde o procenta — zdálo se mi, že jsme vám na včerejším zasedání ministrů zahraničních věcí vyšli vstříc, když jsme souhlasili s 12,5 %
Kromě toho bych rád věděl, nenaruší-li otázka reparací celkovou obvyklou výměnu zboží v Německu, přihlédneme-li k tomu, že jsme se dohodli na hospodářských zásadách a normální výměně zboží v Německu?

Stalin: Tuto otázku projednáme, až budeme hovořit o hospodářských zásadách.

Bevin: Rozhodnutí o zlatě je velmi komplikované. Pokud jde o německá zahraniční aktiva, nespokojili byste se s aktivy neutrálních území?

Stalin: S tím by bylo možno souhlasit.

Byrnes: Nemůžeme souhlasit se žádným doplňkem k našemu základnímu návrhu. Mám na mysli čtvrtý bod sovětských návrhů.

Stalin: Pak je ovšem třeba zvýšit počet procent. Víte co, zvýšíme počet procent, tím spíše, že jste odvezli z našeho pásma množství zařízení. (Smích.) Na našem území bylo zničeno velmi mnoho zařízení, a proto bychom potřebovali uhradit alespoň jeho malou část.

Truman: Rád bych vyslovil připomínku k dodávkám z vašeho pásma. Dověděli jsme se o tom před třemi dny, když jsme dostali do rukou seznam tohoto zařízení.  Napsal jsem generálu Eisenhowerovi, aby věc vyšetřil a vypracoval zprávu. Jestliže k tomu skutečně došlo, pak vás ujišťuji, že to nebylo na příkaz vlády USA. Mohu vás ubezpečit, že nalezneme možnost kompenzace.

Stalin: Navrhuji, abychom se vrátili k projednávání otázky procent.

Truman: Jste-li ochoten vzít zpět čtvrtý bod, jsem já ochoten přijmout 15 % a 10 %.

Stalin: Dobře, beru jej zpět.

Bevin: Bude obtížné uspokojit Francii, Belgii a Holandsko ze zbývajícího množství zařízení. Navrhoval bych 12,5 % a 10 %. Kromě toho požadujeme zrušení čtvrtého bodu.

Stalin: Už jsme se o tom dohodli. USA se vžívají do naší situace, proč tedy tak nechcete učinit vy?

Bevin: Zodpovídáme za pásmo, z něhož bude vzato největší množství zařízení, a kromě toho očekáváme velké požadavky ze strany Francie, Belgie a Holandska.

Byrnes: Poslední věta našich návrhů zní, že reparační nároky jiných zemí, jež mají na reparace právo, je třeba uspokojovat ze západních okupačních pásem. Prosím, abychom projednali naši úpravu týkající se požadavků jiných zemí.

Stalin: Dobře, souhlasím, abychom neuváděli názvy zemí, ale vyjadřovali se obecně.

Byrnes: Myslím, že by to bylo vhodnější, protože se už mluvilo o tom, že v seznamu chybí Řecko. Považujeme rovněž za vhodnější vyjadřovat se o tom obecněji.

Stalin: Dobře.

Bevin: Napadlo mě, že obdržíte-li procenta, jež požadujete, pak kromě toho, co obdržíte ze svého pásma, budete mít přes 50 % všech německých reparací.

Stalin: Mnohem méně. Kromě toho přece z 15 % dáváme ekvivalentní úhradu, což vlastně je výměna reparací a ne nové reparace. Ze západních pásem dostáváme všeho všudy 10 % reparací. To jsou v pravém smyslu reparace, oněch 15 % je výměnou za určitou protihodnot!!. Naše požadavky jsou minimální.   Dostáváme od vás 10 % a za ostatní ekvivalentně platíme. Zbývá vám 90 %. Dostaneme-li ve formě reparací 7,5 % místo 10 %. bude to nespravedlivé.  Souhlasíme, aby to bylo 15 % a 10 %. To je spravedlivější. Američané souhlasí. A co vy, pane Bevine?

Bevin: Dobře, souhlasím.

Truman: My také souhlasíme.

Byrnes: Přijímáme tedy naše návrhy s novými procenty plus určení termínu pro stanovení částky reparací.

Stalin: Zdá se, že jsme všechny své rozpory v otázce reparací vyčerpali. Snad bychom tento návrh mohli odevzdat k definitivní redakci?

(Návrh je přijat, určuje se komise pro redakci přijatého usnesení.)

Truman: Další otázkou je západní hranice Polska.

Byrnes: Předložili jsme své návrhy včera a včera již byly také projednány. Myslím, že není třeba číst je znovu. Máte-li připomínky nebo opravy, jsem ochoten je vyslechnout, doufám však, že naši sovětští a britští přátelé s našimi návrhy souhlasí.

Bevin: Pokud jde o stanovisko britské vlády, mám instrukce trvat na hranicích na východní Nise. Proto bych rád upřesnil, v čem tento nový návrh spočívá. Přechází celé toto pásmo do rukou polské vlády a budou sovětská vojska odtud plně stažena, jak tomu bylo v jiných pásmech, kde vojska jedné strany byla stažena a druhá strana pásmo zabrala?
Sešel jsem se s Poláky a ptal jsem se jich, jaké mají záměry s plněním deklarace, o níž se zmiňuje dokument USA. Ptal jsem se jich, jaký je jejich postoj k uspořádání svobodných voleb na základě tajného hlasování. Ujistili mne, že chtějí tyto volby uspořádat co nejdříve, pravděpodobně na počátku roku 1946. Bude to samozřejmě záviset na určitých podmínkách, jež jim umožní tyto volby uspořádat.
Dohodli se také na svobodě tisku v Polsku a na tom, že zahraniční zpravodajové budou mít do Polska volný přístup a budou moci odesílat své informace necenzurované. Ujistili mne rovněž o svobodě vyznání v celé zemi.
Je zde však ještě jedna velmi důležitá otázka, a to otázka návratu do vlasti nejen civilistů, ale i vojsk, jež jsou nyní v různých zemích pod spojeneckým velením. Žádal jsem Poláky, aby v tomto směru učinili prohlášení, abychom měli jistotu, že těmto lidem budou po návratu do vlasti poskytnuty stejné podmínky jako všem ostatním občanům.
Další otázkou, která se týká zvlášť sovětské vlády a britské vlády a kterou polská vláda nyní nemůže urovnat, je otázka vojenského leteckého spojení mezi Varšavou, Berlínem a Londýnem v zájmu toho, aby britská vláda mohla udržovat stálé spojení se svým velvyslancem ve Varšavě. V této otázce bych rád dospěl neprodleně k dohodě. Dokument, který předložily USA, uvádí, že toto pásmo bude pod správou polské vlády a nebude součástí sovětského pásma. Jak řekl pan Byrnes, toto pásmo bude spadat do kompetence Poláků. Chápu to ovšem tak, že toto pásmo zůstává pod vojenskou kontrolou Spojenců, i když jsme je předali pod polskou správu.

Byrnes: Dostali jsme se do situace, kdy Polsko se souhlasem Sovětského svazu fakticky toto území spravuje. Proto se tři mocnosti dohodly, aby správa nad tímto územím zůstala v rukou Polska, aby nedocházelo k dalším sporům o statut tohoto území. Není přitom zapotřebí, aby Polsko bylo zastoupeno v Kontrolní radě.

Bevin: Netrvám na tom. Jestliže si všichni uvědomujeme, oč jde, nemám námitek. Až se vrátím, budou mi položeny různé otázky, a proto bych rád věděl, co se s tímto pásmem stane. Zaberou celé pásmo Poláci a sovětská vojska odtamtud odejdou?

Stalin: Sovětská vojska by odešla, kdyby toto území netvořilo komunikaci Rudé armády, po níž jsou zásobovány jednotky Rudé armády. Jsou tam dvě silnice: jedna vede k Berlínu ze severu a druhá jižně od Krakova. Tyto dvě linie tvoří zásobovací komunikace sovětské armády. Je to totéž jako v Belgii, Francii a v Holandsku.

Bevin: Početní stav vojsk je omezen tímto účelem?

Stalin: Ano, ano. Stáhli jsme odtamtud již čtyři pětiny všech vojsk, jež tam byla za války s Německem. I tento zbytek hodláme ještě omezit. Pokud jde o pásmo, které připadá Polsku na základě předloženého návrhu, Polsko toto pásmo již ve skutečnosti spravuje sovětská správa tam už není.

Bevin: Nemohl byste nám teď pomoci s touto vojenskou leteckou linkou? Snažili jsme se dohodnout s polskou vládou, ale ta nemůže v současné době souhlasit.

Stalin: Proč nemůže souhlasit?

Bevin: Pochopil jsem to tak, že se otázka týká sovětského vojenského velitelství, protože jsme nuceni letět přes část sovětského pásma.

Stalin: Vy tedy létáte i nyní přes sovětské pásmo do Berlína.

Bevin: Souhlasil byste s tím, abychom létali do Varšavy?

Stalin: Souhlasíme s tím, jestliže budeme moci létat přes Francii do Londýna. (Smích.) Kromě toho je třeba domluvit se s Poláky. Představoval bych si to tak: z Berlína do Varšavy bude navázáno letecké spojení; po této lince budou létat britská nebo polská letadla — podle dohody mezi Británií a Polskem. Pokud jde o letecké spojení s Moskvou, pak z místa, kde začínají hranice s SSSR, budou létat sovětští letci. Pokud jde o uspokojování potřeby Rusii létat do Paříže a Londýna, tu budou zřejmě uspokojovat britská nebo francouzská letadla. V tomto případě to bude trasa Londýn — Paříž — Moskva. Tak bych si celou věc představoval.

Bevin: Celá tato otázka leteckého spojení je ovšem příliš rozsáhlá, než abychom ji mohli nyní vyřešit, budeme však kdykoli ochotni projednat leteckou linku Londýn — Moskva. Nyní bych vás prosil, abyste nám pomohl navázat linku Londýn — Varšava, kterou pro své účely nezbytně potřebujeme.

Stalin: Rozumím. Učiním, co bude možné.

Bevin: Děkuji vám.

Truman: Polskou otázku jsme tedy uzavřeli?

Stalin: Britská delegace souhlasí?

Bevin: Souhlasí.

Stalin: Pokud tomu rozumím, přenecháváme záležitost Polákům. Dobře, jsme tedy hotovi.

Bevin: Musíme informovat Francouze o změně polských hranic.

Stalin: Prosím.

Byrnes: Náš další návrh se týká přijetí Itálie a dalších satelitů do Organizace spojených národů. Předložili jsme již dokument o této otázce.

Bevin: Britská delegace souhlasí.

Stalin: Naše změna zde již byla uvedená. Týká se nového čtvrtého bodu, přesněji řečeno věty začínající slovy: „Tři vlády si přejí, aby“ atd. Navrhujeme místo toho: „Tři vlády nepochybují o tom, že“ atd.

(Truman a Attlee s touto redakční úpravou souhlasí.)

Truman: Usnesení o hospodářských zásadách vůči Německu bylo odloženo až do vyřešení otázky reparací. Myslím, že nyní tuto otázku vyřešíme bez potíží.

Byrnes: Mám dva návrhy týkající se dokumentu o hospodářských zásadách. První se vztahuje k bodu 13, který se zmiňuje o všeobecné politice vůči finančnímu a bankovnímu systému, centralizovaným daním a clům. (Předčítá redakční úpravu, která je přijata.) Kromě toho navrhuji, aby k tomuto bodu byl doplněn podbod „g“ týkající se dopravy a komunikací. Je třeba rovněž je centralizovat.

Stalin: Tady bychom potřebovali nějaký ústřední německý administrativní aparát. Je obtížné uplatňovat všeobecnou politiku vůči Německu, když neexistuje ústřední německý aparát.

Byrnes: To je pravda.
Druhý návrh se týká podbodu „d“ bodu 14. Navrhuji pozměnit poslední větu takto: „S výjimkou případů, kdy se zainteresovaná okupační mocnost domnívá, že je to zapotřebí k dovozu, nelze povolit žádné subvence nebo úvěry Německu nebo Němcům ze strany žádného cizího jednotlivce ani cizí vlády.

Bevin: Co kdybychom tuto větu úplně škrtli?

Byrnes: Souhlasím. Měl bych ještě jednu připomínku. Na základě dohody ó reparacích se domníváme, že 18. bod odpadá.

(Stalin a Bevin vyjadřují souhlas se škrtnutím bodu.)

Bevin: Je zde ještě otázka prvořadé úhrady dovozu, jak jsme o tom mluvili na včerejší schůzce ministrů zahraničních věcí. Britská delegace včera navrhla, aby do hospodářských zásad byla začleněna tato věta: „Povolený dovoz do Německa je třeba hradit především z výtěžku za vývoz předmětů běžné výroby a tržních zásob zboží.
Sovětská delegace navrhla doplnit tuto větu: „Pokud jde o ostatní, je třeba dávat přednost reparacím před uspokojováním ostatních hospodářských potřeb.“ Britská a americká delegace tento sovětský návrh nepřijaly. Britská delegace žádá, aby byl přijat její návrh.

Stalin: Domníváme se, že tato otázka vlastně odpadla.

Truman: Právě tak jsem to pochopil.

Bevin: Domnívám se, že to neodpovídá našemu záměru zacházet s Německem jako s jednotným celkem z hlediska vývozu, dovozu atd. Německo se tím štěpí na tři pásma, nebudeme pak moci zacházet s Německem jako s celkem dejme tomu v otázkách daní a podobně.

Stalin: K tomu je zapotřebí centralizovaného německého administrativního aparátu, jehož prostřednictvím by bylo možno působit na německé obyvatelstvo. Tato otázka bude projednána v části „Zásady politiky vůči Německu.

Bevin: V zásadě jsme se dohodli na vytvoření ústředního aparátu a navrhli jsme pouze některé opravy. Snad bychom mohli tuto otázku opustit a přejít k politickým zásadám; pak uvidíme, co bude možné podniknout i v této otázce.

(Stalin a Truman souhlasí.

Sovětská delegace připomíná, že v souvislosti s diskusí o hospodářských zásadách předložila návrh týkající se Porúří, který uvádí, že by průmyslové Porúří mělo být považováno za součást Německa a že by nad Porúřím měla být zřízena kontrola čtyř mocností; v zájmu toho by měla být vytvořena příslušná kontrolní rada z představitelů USA, Velké Británie, Francie a Sovětského svazu.)

Bevin: Jak jsem řekl již včera, nemohu jednat o této otázce v nepřítomnosti Francouzů. Je to velmi důležitá, zásadní otázka, na níž mají Francouzi velký zájem.

Stalin: Snad bychom mohli zatím otázku kontroly nad Porúřím odložit; myšlenku, že Porúří zůstává součástí Německa, je však třeba do našeho dokumentu vtělit.

Truman: Je to nepochybně součást Německa.

Stalin: Snad bychom to měli uvést v některém z našich dokumentů.

Bevin: Proč tuto otázku předkládáte?

Stalin: Proto, že na jedné konferenci, na teheránské konferenci, se mluvilo o tom, že by Porúří mělo být vyčleněno z Německa jako samostatná oblast kontrolovaná Radou. Za několik měsíců, když pan Churchill přijel do Moskvy, se o této otázce rovněž jednalo při výměně názorů mezi Rusy a Angličany a opět byla vyslovena myšlenka, že by bylo dobře učinit z Porúří samostatnou oblast. Myšlenka vyčlenit Porúří z Německa vyplynula z teze o rozdělení Německa. Později se názory na tuto otázku změnily. Německo zůstává jednotným státem. Sovětská delegace se ptá: Souhlasíte, aby Porúří zůstalo součástí Německa? Proto zde tato otázka vyvstala.

Truman: Podle mého názoru je Porúří součástí Německa a součástí Německa zůstává.

Stalin: Bylo by správné zmínit se o tom v některém našem dokumentu. Souhlasí britská delegace s tím, aby Porúří zůstalo součástí Německa?

Bevin: Nemohu souhlasit, protože nemám celkový přehled o předchozím projednávání této otázky. Vím, že byla vyslovena myšlenka internacionalizovat Porúří a tím snížit vojenský potenciál Německa. O této myšlence se diskutovalo. Souhlasím s tím, aby do vyřešení této otázky zůstalo Porúří pod správou Kontrolní rady. Rád bych se však o této otázce domluvil se svou vládou a navrhoval bych, aby otázka byla postoupena Radě ministrů zahraničních věcí, abychom získali čas k jejímu důkladnému prostudování.

(Stalin a Truman s Bevinovým názorem souhlasí.)

Truman: Další otázka se týká politických zásad.

Bevin: Sovětská delegace předložila návrh na organizaci ústřední německé správy, jež by měla pomáhat Kontrolní radě. Navrhujeme, aby v této otázce byl přijat náš návrh, který je stručnější. Navrhujeme, aby po určitou dobu nebyla vytvářena žádná ústřední německá vláda.
Navrhuji, aby byl schválen náš stručný návrh místo návrhu sovětské delegace.

Stalin: Můžeme ho přijmout.

Truman: Nemám námitky.

Bevin: Pokud jde o 19. bod hospodářských zásad, navrhoval bych, aby byl předán hospodářské komisi. Nechť ho projedná ještě po dobu našeho zdejšího pobytu.

Stalin: Souhlasím.

Truman: Další otázka se týká odsunu německého obyvatelstva z Polska a Československa.

Byrnes: Zpráva kontrolní komise, která se touto otázkou zabývala, byla plně přijata, až na poslední větu, která zní: „Současně budou československá vláda, polská vláda a spojenecká kontrolní komise v Maďarsku o výše uvedeném informovány a budou požádány o zastavení odsunu, dokud zainteresované vlády otázku neprostudují.“ Domnívám se, že pro účinnost řešení je tohoto posledního bodu velmi zapotřebí.

Stalin: Obávám se, že takové řešení nepřinese dobré výsledky. Nejde o to, že by Němci byli z uvedených zemí přímo vyháněni. Není to tak jednoduché. Jsou v situaci, kdy je pro ně lepší z těchto oblastí odejít. Češi a Poláci mohou formálně říci, že tam Němcům nezakazují žít, ale ve skutečnosti žijí Němci v podmínkách, kdy je pro ně další pobyt v uvedených oblastech nemožný. Obávám se, že přijmeme-li takové řešení, nepřinese žádné dobré výsledky.

Byrnes: Zmíněný bod uvádí, že vlády budou požádány, aby přerušily dočasně odsun německého obyvatelstva, dokud otázka nebude projednána v Kontrolní radě. Jestliže tyto vlády Němce neodsunují a nenutí je odejít z Polska nebo Československa, pak tento dokument samozřejmě nepřinese výsledky. Jestliže to však dělají, můžeme je požádat, aby tento postup dočasně přerušily. Podle našich informací jsou Němci k odjezdu z Polska a Československa nuceni. Odsun Němců do jiných zemí zvyšuje naše břemeno. Chceme, aby uvedené vlády s námi v daném případě spolupracovaly.

Stalin: Poláci a Češi vám řeknou, že nemají příkaz k odsunu Němců. Trváte-li však na tom, mohu s návrhem souhlasit, obávám se však, že nebude mít valný výsledek.

Truman: Budete-li souhlasit, budeme vám vděční. Možná že tento návrh na situaci nic nezmění, ale umožní nám obrátit se na tyto vlády.

Stalin: Dobře, nemám námitky.

Bevin: Chtěli bychom o tom informovat Francouze.

(Stalin a Truman souhlasí.)

Stalin: Rádi bychom uzavřeli otázku německého loďstva.

Truman: Tato otázka ještě není připravena.

Stalin: Dohodněme se tedy na tom, že ji připravíme na zítřek.

Truman: Dobře, souhlasím. Chtěl jsem zítra odjet, ale mohu zůstat.

Stalin: V zásadě jsme se o německém loďstvu dohodli, ale naše rozhodnutí nedostalo náležitou formu. Šéfové tří vlád otázku vyřešili, je třeba jen jejich usnesení formulovat.

Truman: Komise může podat zprávu zítra ráno.

Stalin: Dobře. Co kdybychom otázku postoupili ministrům, když jsme ji v zásadě vyřešili?

Bevin: Snad se dohodneme.

Byrnes: Podle informací, jež mám k dispozici, komise doufá, že již dnes dospěje k dohodě. Schůzka byla určena na dnešní večer.

Stalin: V zásadě bylo rozhodnuto, aby Sovětskému svazu připadla třetina válečného loďstva s výjimkou ponorek, z nichž většina bude potopena, a třetina obchodního loďstva. Prosím, abychom s touto otázkou neotáleli a zítra ji vyřešili.

(Truman a Attlee souhlasí.)

Truman: Delegace Spojených států předložila dokument týkající se revize procedury spojeneckých kontrolních komisí v Bulharsku, Rumunsku a Maďarsku.

Byrnes: Naše návrhy na uplatňování jaltského Prohlášení o osvobozené Evropě byly projednány. O některých částech návrhu jsme se nemohli dohodnout. Dohodli jsme se však na dvou bodech týkajících se revize procedury spojeneckých kontrolních komisí v uvedených třech zemích.
První bod zní:
Tři vlády mají na zřeteli, že sovětští zástupci ve spojeneckých kontrolních komisích v Bulharsku, Rumunsku a Maďarsku předložili svým kolegům ze Spojeného království a Spojených států návrhy na to, jak nyní, kdy byly vojenské akce v Evropě zastaveny, zdokonalit činnost kontrolních komisí. Tyto návrhy předpokládají přání tří představitelů pořádat pravidelné a soukromé schůzky, zlepšit možnosti pro práci britských a amerických představitelů a projednat předběžně společně směrnice.
Druhý bod zní:
Tři vlády se dohodly, že bude revidována procedura spojeneckých kontrolních komisí v těchto zemích, přičemž za základ diskuse budou přijaty výše uvedené návrhy s přihlédnutím k zájmům a odpovědnosti tří^vlád, jež společně předložily podmínky příměří příslušným zemím.
Žádáme, aby tyto body byly projednány, a odevzdáváme vám dokument nazvaný „0 revizi procedury spojeneckých kontrolních komisí v Rumunsku, Bulharsku a Maďarsku“, datovaný 31. července 1945.

Stalin: Tato otázka nebyla na programu. Možná že nebudeme nic namítat, až se v ní orientujeme.

Byrnes: Můžeme ji projednat zítra.

Stalin: Dobře, zítra ji projednáme.

Truman: Další otázka se týká Jugoslávie. Britská strana předložila své návrhy.

Stalin: Právě jsme rozdali návrh týkající se řecké otázky. Pokud jde o Jugoslávii, včera jsme předložili návrh týkající se Terstu a Istrie.

Bevin: Domnívám se, že jsme předložili v otázce Jugoslávie docela rozumný návrh. Sovětská delegace předložila další dva návrhy. Navrhuji, abychom všechny tři neprojednávali.

Stalin: Dobře.

Truman: Poslední otázka se týká válečných zločinců.

(Sovětská delegace prohlásila, že je ochotna přijmout za základ návrh britské delegace s malou úpravou. Navrhla, aby v poslední větě návrhu, kde se mluví o tom, že tři vlády pokládají za nesmírně důležité, aby soud nad hlavními zločinci začal co nejdříve, byla za slovy „hlavní zločinci“ doplněna slova: „Takoví jako Goring, Hess, Ribbentrop, Rosenberg, Keitel, a další.)

Attlee: Naše potíž v problému výběru válečných zločinců tkví v tom, že jsme předložili návrh dohody prokurátorovi, který do něho možná zařadí množství dalších osob. Domníváme se proto, že bude lépe spokojit se s naším dřívějším návrhem a neuvádět jména hlavních zločinců.

Stalin: Ve své opravě nenavrhujeme, aby byli závazně souzeni pouze tito lidé, navrhujeme však soudit lidi Ribbentropova typu. Nemůžeme se dále vyhýbat jménům některých osob, jež jsou známy jako váleční zločinci. Mnoho se už o válečných zločincích mluvilo a národy čekají, že uvedeme konkrétní jména. Naše mlčení vrhá stín na naši autoritu. Ujišťuji vás o tom. Proto z politického hlediska jen získáme a veřejné mínění Evropy bude spokojeno, uvedeme-li některá jména. Jestliže tato jména uvedeme jako příklad, domnívám se, že se prokurátor nebude cítit dotčen. Prokurátor může říci, že některé osoby byly uvedeny neprávem. Aby se však cítil dotčen, k tomu nebude mít důvod. Jestliže uvedeme některé osoby, politicky tím můžeme jen získat.

Byrnes: Když jsme včera o této otázce jednali, považoval jsem za zbytečné uvádět konkrétní osoby nebo se pokoušet určit zde stupeň jejich viny. Každá země má mezi nacistickými zločinci své „oblíbence“, a jestliže je nezařadíme do seznamu, budeme sotva moci vysvětlit, proč jsme tak neučinili.

Stalin: Návrh to přece uvádí: „Takoví, jako... atd.“ Tím neomezujeme počet, ale činíme ve věci jasno.

Byrnes: Vytváří to dojem, že těm, které uvádíte, dáváte přednost. (Smích.)

Attlee: Nemyslím, že by výčet jmen náš dokument podpořil. Osobně e domnívám, že Hitler žije, a přece není uveden v našem seznamu.

Stalin: Není však v našich rukou.

Attlee: Uvádíte však jako příklad jména hlavních zločinců.

Stalin: Jsem ochoten doplnit Hitlera (všeobecný smích) , přestože není v našich rukou. Učiním tento ústupek. (Všeobecný smích.)

Attlee: Myslím, že svět ví, kdo jsou hlavní zločinci.

Stalin: Ale naše mlčení v této otázce hodnotí svět tak, jako bychom hodlali hlavní zločince zachraňovat, vybít se na malých zločincích a umožnit velkým záchranu.

Byrnes: Dnes jsem telefonicky hovořil se soudcem Jacksonem, předsedou našeho Nejvyššího soudu. Je naším zástupcem v komisi pro válečné zločince, jež zasedá v Londýně. Vyslovil naději, že snad již dnes nebo zítra ráno bude dosaženo dohody o Mezinárodním tribunálu. Soudce Jackson mi zítra ráno zavolá a bude mne o této otázce informovat. Zpráva o vytvoření Mezinárodního tribunálu je dobrou zvěstí pro národy, očekávající brzký proces proti válečným zločincům.

Stalin: To je však jiná otázka.

Byrnes: Můžeme však do našeho prohlášení zařadit zprávu o dohodě v Londýně. Tím prohlášení získá na efektivnosti.

Stalin: Bez uvedení některých osob z řad německých válečných zločinců nebude naše prohlášení politicky efektivní. Radil jsem se s ruskými právníky a ti se domnívají, že by bylo lépe uvést pro orientaci jména některých osob.

Truman: Něco bych vám navrhl. Očekávám zítra ráno informace od našeho zástupce v Londýně. Nemohli bychom tuto otázku odložit na zítřek?

Stalin: Dobře.

Truman: Velmi mne zajímá problém vnitřních vodních spojů. Bylo by dobře projednat tuto otázku a dospět k určitým zásadním usnesením. Projednávali jsme ji 23. července, a pak jsme ji odevzdali komisi, která se, pokud je mi známo, nesešla ani jednou. Velmi bych si přál, abychom vypracovali nějaké konkrétní rozhodnutí o používání těchto spojů, neboť volná plavba po těchto cestách má velký význam. Myslím, že jednotná politika v otázce využití vnitřních vodních cest může mít velkou roli. Je docela možné, že nedospějeme k dohodě o detailech této otázky, ale domnívám se, že je to otázka tak důležitá, že stojí za projednání.

Attlee: Vcelku s americkými návrhy na tuto otázku souhlasím.

Stalin: Tato otázka vznikla v souvislosti s problémem černomořských úžin, který zde vyvstal. Otázku černomořských úžin zařadili do programu Angličané; později byla odložena. Problém vnitřních vodních cest zde vyvstal dodatečně. Je to vážná otázka, kterou je třeba projednat. Přišla však pro nás tak neočekávaně, že nemáme po ruce odpovídající materiály. Je to otázka nová, a proto potřebujeme lidi, kteří se v této věci vyznají. Možná že se do konce konference podaří něco učinit, ale naděje je velmi malá.

Truman: Navrhuji postoupit tuto otázku Radě ministrů zahraničních věcí v Londýně a do té doby shromáždit veškeré nezbytné materiály a problém prostudovat.

(Stalin a Attlee souhlasí.)

Truman: Mohu informovat představitele polské vlády, kteří jsou zde přítomni, o našich rozhodnutích týkajících se západních hranic Polska?

Stalin: Dobře.

Truman: Koho bychom měli pověřit, aby je informoval?

Stalin: Mohli bychom pověřit ministry nebo poslat písemnou zprávu. Mohli bychom o to rovněž požádat presidenta, protože řídí naši konferenci.

Truman: Dobře. Chtěl bych vám sdělit, že komise pro přípravu komuniké pracuje dobře. Kdy se zítra sejdeme? Ve 4.00 hod.?

Stalin: Domnívám se, že se budeme muset sejít dvakrát: první schůzka by se mohla konat ve 3.00 hod. a druhá v 8.00 hod. večer. To bude závěrečná schůzka.

(Truman a Attlee souhlasí.)

Literatura:
Antonín Šnajdárek - Druhá světová válka v dokumentech a fotografiích, nakl. Svoboda, Praha 1968

Seriál

  1. Záznam Postupimské konference - 01.díl
  2. Záznam Postupimské konference - 02.díl
  3. Záznam Postupimské konference - 03.díl
  4. Záznam Postupimské konference - 04.díl
  5. Záznam Postupimské konference - 05.díl
  6. Záznam Postupimské konference - 06.díl
  7. Záznam Postupimské konference - 07.díl
  8. Záznam Postupimské konference - 08.díl
  9. Záznam Postupimské konference - 09.díl
  10. Záznam Postupimské konference - 10.díl
  11. Záznam Postupimské konference - 11.díl
  12. Záznam Postupimské konference - 12.díl
  13. Záznam Postupimské konference - 13.díl

Podobné články

Další články autora

Autor : Jan Flieger / Dav 🕔09.02.2006 📕6.933

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře