Bitva o Barking Creek

Autor : Michal Rak 🕔01.02.2006 📕20.609

První letecký souboj stíhačů RAF ve 2. světové válce

Ráno 6. září 1939 vstupovala Velká Británie do svého třetího válečného dne a proto událost, která se následně odehrála, může být přičtena na vrub nezkušenosti a přehnané horlivosti obránců. Také špatné počasí, které to ráno panovalo, mělo podíl na akci, která vyústila v malou tragédii.

Vše začalo u světlometné baterie na pobřeží Essexu, která kolem čtvrt na sedm ráno ohlásila do operační místnosti na letišti North Weald přelet nějakých letounů, které nemohly být pro mlhu a hustou oblačnost identifikovány. Zakrátko byla formace zachycena i stanicí systému rádiového zaměřování (RDF - později známé jako radar) v Canewdon taktéž na essexském pobřeží, která ohlásila přílet neznámých letounů z východu. V 6.40 byl tak vyhlášen poplach u 56. perutě v North Wealdu. Okamžitě odstartovaly obě letky jednotky. A zde se stala první chyba, která na sebe následně nabalila další. Rozkaz ke startu totiž dostala jen letka jedna a během letu se navíc formace Hurricanů rozdělila. Letka A patrolovala mezi Harwichem a Colchesterem, letka B se oddělila a patrolovala trochu jižněji.

Druhá chyba se stala na stanici v Canwedonu. Radarový přístroj měl poruchu a začal zobrazovat opačně. Takže formace Hurricanů letící k pobřeží ze západu byla ukázána jako letící z východu. Navíc nešlo o jednu, ale o tři skupiny neznámých letadel. Po chvilce totiž vzlétly z North Wealdu ještě další dva Hurricany, které měly původně hlídkovat nad letištěm, ale vydaly se za zbytkem jednotky. Závěr obsluhy přístroje RDF byl jasný a jednoduchý – Luftwaffe útočí!

Okamžitě byl vyhlášen poplach u 74. perutě Spitfirů na letišti Hornchurch. Jenže se celý cyklus opakoval a Spitfiry jen navýšily počet „nepřátelských“ letadel. Systém rozpoznávání vlastní-cizí (IFF) totiž ještě nebyl zaveden a pro obsluhu RDF neexistovala jediná možnost jak letadla rozeznat. Následoval tak poplach u dalších jednotek. Nakonec stanice ohlásila dvanáct nepřátelských formací v síle od šesti do dvanácti strojů. Do vzduchu tak ještě šla celá 151. peruť Hurricanů a po letkách od 54. a 64. perutě Spitfirů. Všechny stíhačky RAF byly nasměrovány do prostoru ústí řeky Temže, protože za cíl útoku byl označen Londýn. Zde byl také poprvé vyhlášen letecký poplach.

Německá formace, která celý zmatek způsobila, byla však v té době již na cestě domů. Šlo o šestici Heinkelů He 111 od I./KG 26, která byla na ozbrojeném průzkumu. Jednalo se o druhé proniknutí letounů Luftwaffe do vzdušného prostoru ostrovního království, poprvé ale letouny nesly pumy. Kvůli špatnému počasí však nebyly nalezeny žádné vhodné cíle a bombardéry se vrátily do Německa.

O tom ale neměli britští stíhači, připravující se na první velkou leteckou bitvu, ani ponětí. Nakonec se stalo to, co se stát muselo. Krátce před osmou hodinou spatřili piloti A letky 74. perutě pod sebou velkou formaci letounů. Stroje byly silně ozářeny sluncem a nešlo je jednoznačně identifikovat, ale podle hlášení neměly být v prostoru žádné vlastní letouny. Kousek za nimi letěla dvojce jednomotorových letounů, zřejmě doprovodné Messerschmitty. Tyto dva letouny se pak staly cílem ukázkového útoku ze slunce a zadní polosféry.

Svědky celé události se stali piloti 151. perutě. Její Hurricany, vedené S/Ldr E.M. Donaldsonem (5+1-3-1 vítězství), se dostaly do prostoru střetnutí ve stejné době jako Spitfiry. Donaldson spatřil ve slunci „nepřátelskou“ formaci "šestapadesátky" a varoval před ní své muže. Rozkázal jim však střílet jen v případě, že si budou jisti, že neznámé letouny jsou německé. Po zkrácení vzdáleností je pak rozpoznali jako Hurricany. Piloti Spitfirů je bohužel správně neidentifikovali a spustili palbu. A měli dobrou mušku. Zatímco Hurricane L1980 P/O F. C. Rose byl zasažen do chladícího systému a pilotovi se podařilo nouzově přistát v řepném poli u Whersteadu jižně od Ipswiche, druhý letoun sériového čísla L1985 se zřítil v Manor Farm v Suffolku. Jeho pilot, šestadvacetiletý rodák ze Shrewsbury P/O Montagu Leslie Hulton-Harrop, byl smrtelně raněn již při první salvě a stal se tak nejen prvním padlým stíhačem RAF, ale také první obětí incidentu dnes běžně zvaného friendly fire.

Tomu, aby incident přerostl do ještě větší tragédie, zabránil Donaldson a někteří další piloti, kteří ječeli do rádia, že všechny letouny v oblasti jsou přátelské, načež se formace rozdělily a vrátily se na svá letiště.

A jak celý zpackaný zásah dopadl? Sector Controllera G/Cpt D. F. Luckinga si pozval na kobereček velitel 11. skupiny Velitelství stíhacího letectva AVM Keith Park a propustil ho s lehkým exemplárním trestem, piloti identifikováni jako střelci, F/O V. Byrne a P/O J. C. Freeborn (11+2-4+1-1+3 vítězství) byli postaveni před vojenský soud, který je shledal nevinnými a poslal zpět k jednotce.

Událost z rána 6. září ukázala potřebu urychleného zavedení přístrojů IFF do výstroje letadel RAF, což se na několik příštích měsíců stalo prioritou, a zkvalitnění komunikace mezi jednotlivými složkami obrany, kdy jedna nevěděla co dělá druhá. A také bylo určitě všem zúčastněným doporučeno zlepšit své rozpoznávací schopnosti letadel, protože, aby toho nebylo málo, protiletadlová obrana sestřelila jeden Blenheim.

Použitá literatura:
Foreman J.: Fighter Comand war diaries, part 1, Air Research Publication, Walton-on-Thames, 2002
Franks N.: RAF Fighter Comand Losses of the Second World War, volume 1, Midland Publishing, Leicester, 2000
Holmes T.: Hurricane Aces 1939-1940, Osprey Publishing, Oxford, 1998
Shores C., Williams C.: Aces High, Grub Street , London, 1994
Shores C., Ehrengardt C.-J. a kol.: Začátek cesty, Mustang, Plzeň, 1996
Autor : Michal Rak 🕔01.02.2006 📕20.609

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře