Black Hawk Down z pohledu účastníka mise – pilota

Autor : Jan Hermoch / herr66 🕔24.01.2006 📕20.491

Black Hawk Down z pohledu účastníka mise – pilota

Přeloženo vyprávění Capt. Gerry Izzo (pilota MH-60K Black Hawk Super 65)

 

Poslední dobou se mě mnoho přátel a pilotů ptá, zda jsem viděl film „Black Hawk Down“. Nechci mluvit jen o samotném filmu, ale i o hrdinství a sebeobětování mých přátel, kteří se této akce zúčastnili. Chtěl bych zde jen uvést pár osobních vzpomínek, které se vážou na některé scény tohoto filmu. Dále bych se v tomto článku pokusil odpovědět na pár nejčastěji kladených otázek.

Nejprve bych chtěl říci, že já a mnoho mých přátel, též účastníků této mise, si o filmu myslíme, že je dobře natočený! Nasazená technika odpovídá skutečnosti. Vybavení nasazených jednotek a dialogy osob přibližně odpovídají tomu, co se v Mogadišu událo. Děj dramaticky a efektně zobrazuje postavy a vše, co se událo v průběhu akce. Je pravdou, že autoři scénáře museli několik různých postav pro účely filmu sloučit v jednu, ale nic to nezměnilo na celkovém ději.

V této akci bylo současně ve vzduchu okolo dvaceti strojů. Natáčení se účastnily „pouze“ čtyři Black Hawky a čtyři Little Birdy, protože naše jednotka nemohla v tu dobu pro potřeby filmařů uvolnit více strojů, ale i tak je pohled na skupinu vrtulníků letících k cíli velkolepý. Ve skutečnosti bylo složení skupin následující:

Super 61 – vedoucí Black Hawk

Star 41 – 44 – skupina vrtulníků Little Bird

Super 62 – sledovací Black Hawk

Tyto vrtulníky přepravovaly přepadovou jednotku, která měla za úkol proniknout do budovy a zatknout všechny zájmové osoby. Super 61 byl sestřelen. Při tom byli zabiti oba piloti CW4 Cliff Wolcott and CW3 Donovan Briket – s oběma jsem sdílel jednu místnost v kasárnách. Star 41 přistál na místě dopadu, pilot CW4 Keith Jones naložil dva přeživší ze sestřeleného stroje do svého vrtulníku a dopravil je do nemocnice. Keith si svou záchranou akci zopakoval i ve filmu.

Super 62 byl Black Hawk, na jehož palubě byli dva odstřelovači jednotky Delta, Sergeant First Class Randy Shughart a Master Sergeant Gary Gordon. Oba byli spuštěni na místo nehody druhého vrtulníku. Krátce po té, co byli oba seržanti vysazeni na místo, Super 62 zasáhla protitanková raketa. Zásahem byla poškozena celá pravá strana vrtulníku a střelec v pravých dveřích byl zraněn na noze. Těžce poškozený vrtulník byl ještě schopen opustit bojiště a nouzově přistát v prostoru přístavu. Tato událost nebyla ve filmu zmíněna.

Jako další byla Ranger Blocking Force sestávající ze čtyř Black Hawků:

Super 64 – piloti: CW3 Mike Durant, CW4 Ray Frank

Super 65 – piloti: já, Cpt Richard Williams

Super 66 – piloti: CW3 Stan Wood, CW4 Gary Fuller

Super 67 – piloti: CW3 Jeff Niklaus, CW2 Sam Shamp

Úkolem rangerů bylo zablokovat všechny čtyři rohy cílové budovy a zabránit somálským milicím proniknout do budovy. Můj vrtulník byl vidět nalevo v dolní části obrazovky. To je jediná scéna ve filmu, kde já účinkuji. Když byla ve filmu jednotka rangerů vysazena v cílové oblasti, jednotlivé Black Hawky oznamují, že opouštějí prostor. Tehdy uslyšíte hlášení v rádiu: „...Super 65 is out, going to holding…“ – to je má jediná věta ve světě velkého filmu. Po té následuje rychlá scéna s RPG, kterou se somálští ozbrojenci pokouší sestřelit letící vrtulník. Je pravdou, že jedna nebo dvě rakety letěly i na můj vrtulník, ale neviděli jsme je a ani toho, kdo je vystřelil, pouze jsme slyšeli jejich exploze. Střelci z mého vrtulníku nebyli schopni opětovat palbu, ale někteří z jiných vrtulníků ano.

Moje role byla stejná, jako role kormidelníka vyloďovacího člunu ve filmu „Zachraňte vojína Ryana“ – dopravit jednotky ve správnou dobu na správné místo, ale jsem na ni hrdý. Totéž jsme dělali v Grenadě, Panamě a Somálsku. Přirovnal bych to k činnosti pilotů bombardérů za druhé světové války. Musíte ignorovat všechen chaos okolo a soustředit se pouze na to, abyste mohli rangers bezpečně vysadit na zem.

Dobrá, dost o mě a vraťme se zpět k popisu dění. Super 64 byl též zasažen. Piloti se ještě s vážně poškozeným vrtulníkem pokusili vrátit zpět na letiště, ale ztratili vyrovnávací rotor asi míli od cílového prostoru. Black Hawk dopadl na území ovládaném „špatnými“. Dialog, který se při tom odehrál ve filmu, je přesným přepisem originálního záznamu a odpovídá tomu, co si já pamatuji – bylo pro mne velmi těžké a emotivní sledovat tuto scénu. To co se pak dělo na zemi, popisoval Mike Durant, který jediný pád vrtulníku a následnou přestřelku přežil. Za tuto akci obdrželi Gary a Rendy posmrtně Medals of Honor.

Super 66 byl určen, aby, okolo 2000, dopravil zásoby munice rangerům, kteří bojovali v cílovém prostoru. Někteří z nich při boji se somálskou milicí vystříleli všechnu munici. Tato scéna též nebyla ve filmu. Stan a Gary přivedli vrtulník do visu nad střechou hotelu Olympic, aby bylo možno z bočních dveří vyložit náklad munice, vody a lékařského materiálu pro muže bojující uvnitř. Stanův levý střelec vypálil okolo 1600 ran z minigunu za 30 vteřin, při tom zabil okolo 8 až 12 ozbrojených Somálců. Ihned po vyložení zásob byl Stan nucen okamžitě se vrátit na základnu, protože jeho pravý střelec byl zasažen palbou nepřátel. Ihned po přistání zjistili, že Black Hawk byl zasažen něco mezi 40 až 50 střelami a z transmise tekl olej jako z cedníku. Super 66 již nebyl schopen dalšího letu.

V poslední skupině byli čtyři MH-6 gunship, jeden velitelský (C&C) a jeden záchranný (SAR) Black Hawk. Byly to:

Barber 51 – 54 – ozbrojené MH-6

Super 63 – C&C Black Hawk

Super 68 – SAR Black Hawk

Ve filmu byla scéna, jak gunshipy provádějí pouze jeden útok, ve skutečnosti byli nasazeni průběžně celou dlouho noc. Každý z vrtulníků byl šestkrát za noc znovu přezbrojen. Bylo odhadnuto, že každý z nich vypálil přibližně 70 až 80000 ran z minigunů a 90 až 100 protizemních neřízených raket. To byla jediná možnost, jak udržet útočící somálské ozbrojence v dostatečné vzdálenosti od obklíčených amerických vojáků. Všech osm pilotů gunshipů obdrželo zaslouženě Silver Star.

Jako další následuje Super 68. Akce posádky tohoto vrtulníku byla ve filmu velmi pěkně ukázána. Jediným rozdílem bylo, že ve skutečnosti byl tento Black Hawk zasažen do rotorového listu RPG. List byl zasažen přibližně v polovině, ale naštěstí vydržel po celou dobu výsadku zdravotníků a rangerů na místě nehody prvního vrtulníku. Jako zázrakem vydržel i zpáteční let na základnu. Co ale posádka nevěděla, bylo, že hlavní transmise a chladič oleje byly poškozeny výbuchem. Po dosednutí na letištní plochu nezbyla ze sedmi galonů v převodové skříni hlavního rotoru ani kapka a totéž se stalo i s dalšími sedmi galony oleje pro každý z motorů. Vrtulník přistál s tlakem ve všech olejových okruzích na nule. Tento vrtulník byl též vyřazen z dalšího bojového nasazení, dopadl tedy stejně jako Super 62, který byl nucen přistát v přístavu. Piloti tohoto Black Hawku byli CW3 Dan Jollota a MAJ Herb Rodriguez, obdrželi za tuto akci DFC. Major Rodrigez opustil armádu a v současnosti učí společně s mou ženou na střední škole v Clarksville, Tennessee.

Posledním byl velitelský vrtulník Super 63. V něm letěl můj velitel LTC Matthews společně s velitelem všech pozemních jednotek LTC Harrellem.

Ve filmu je jedna scéna, kde je voják pozemních jednotek připravován pro transport vrtulníkem MEDEVAC. Ve skutečnosti bylo v té době pět Black Hawků vyřazeno pro bojová poškození, dalších osm sestřeleno, nebo tak poškozeno, že je nebylo možno opravit. Ze dvou vrtulníků útočné skupiny a čtyř Ranger Blocking Force zůstal nepoškozený pouze můj stroj a Super 67.  Proto plně chápu rozhodnutí LTC Harrella nás tam pro zraněného rangera poslat. Oblékl jsem si neprůstřelnou vestu, na ni připnul pistoli a vzal svoji M16. Jedinou možností, jak ho vyzvednout by bylo viset těsně nad střechou budovy. Pak by mohli vojáci svého zraněného kamaráda naložit do mého vrtulníku. Je mě jasné, že bychom museli proletět velmi silnou palbou a vrtulník bude pravděpodobně zasažen. Možná i sestřelen a my budeme zabiti. V té době nám sestřelili pět vrtulníků, proč ne další dva? Přesto jsme byli ochotni to riziko podstoupit, protože až tohle všechno skončí, tak generál Garrison bude moci říci rodinám padlých vojáků, že jsme udělali vše, abychom jejich syny, otce a manžele dostali odtamtud pryč. Připravovali jsme se na start s posledními nepoškozenými Black Hawky, které nám zůstali. Naštěstí pro nás, než LTC Harrell dokončil přípravu mise, byla zrušena. Padlo rozhodnutí, že budou vyslány tanky a obrněná vozidla, aby pronikly k obklíčeným vojákům a odvezly je odtamtud pryč.

Ještě jednou opakuji, že dialogy přibližně odpovídají tomu, co si pamatuji, jediné co divák neuslyší je zrychlený dech posádky vrtulníku prolétávajícího vražednou palbou. Pamatuji si, že když to celé skončilo, zrovna vycházelo slunce.

Trochu odbočím, mnoho přátel se mě ptá, zda když sleduji film, nemám „flashbacks“. Já bych to tak nenazýval, protože mě v paměti vybavuje celý ten dlouhý den a asi nikdy nevymizí. Doufám, že po zhlédnutí tohoto filmu uctíte památku statečných vojáků, kteří zde položili životy. Věřte mi, jsou to stejní hrdinové, jako byli vojáci, kteří se vylodili na normandských plážích. Když 1LT Tom DiTomasso, velitel čety rangerů, nastupoval do mého vrtulníku, řekl, že jsme udělali fantastický kus práce a je to, čeho si cením nejvíce. Miluji svou manželku a děti, ale věc, na kterou jsem nejvíc hrdý je, že jsem byl pilotem vrtulníku s četou rangers na palubě při akci ve dnech 3. a 4. října 1993.

Děkuji, že jste si přečetli mé vyprávění a doufám, že jsem Vám v něm objasnil většinu věcí, co Vás zajímaly o filmu nebo samotné akci.

 

Capt. Gerry Izzo (Super65)

"NSDQ"

Nightstalkers Don't Suit

160th SOAR

 

 

Originál článku byl publikován na www.aircraftresourcecenter.com

Autor : Jan Hermoch / herr66 🕔24.01.2006 📕20.491

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře